Demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii, která se 21. března konala na pražské Letenské pláni, přilákala podle organizátorů čtvrt milionu lidí. Data mobilního operátora T-Mobile naznačují, že se v době vrcholu akce v oblasti pohybovalo přes 258 000 osob. Šlo o největší protivládní shromáždění od roku 2019 a panel se shoduje, že samo o sobě představuje politicky nepřehlédnutelný signál.
Panel se věnoval otázce, koho vlastně demonstrující reprezentují a co mají společného. Zazněl argument, že nálada na Letné připomínala atmosféru pohřbu Václava Havla — shromáždění tzv. pražské městské třídy, která se identifikuje s hodnotami, jež pro ni symbolizuje veřejnoprávní televize a neziskový sektor. Sociální témata na pódiu ani v davu přítomna nebyla; motivace přítomných je podle panelu spíše nemateriální — obavy z toho, že jim někdo bere instituce, jež považují za základ demokratického státu.
Opakovaně zaznělo, že demonstrace potvrdila existenci silného opozičního potenciálu, avšak zároveň odhalila jeho slabinu: chybí politický lídr. Opoziční politici — včetně poslankyň z ODS, Pirátů či STAN — stáli pod pódiem a fotili se místo toho, aby demonstrantům nabídli srozumitelnou alternativu. Zazněl také postřeh, že výměna v čele ODS nepřinesla v průzkumech žádné oživení strany — Martin Kupka nahradil ve vedení Petra Fialu, ODS se ale pohybuje kolem čtyř procent. Nové hnutí Naše Česko, o jehož programu zatím není téměř nic známo, přitom v průzkumech získává znatelnou podporu, což signalizuje, jak velká je poptávka po nové politické nabídce.
Debata se shodla na tom, že ústředním tématem shromáždění se nakonec stala Česká televize. Panel upozornil, že stejně důležitou, ne-li důležitější institucí je Česká tisková kancelář, protože ČTK zásobuje servisem prakticky všechna česká média — její případná politizace by měla daleko větší dosah než změny v samotné ČT. Postup vlády v otázce veřejnoprávních médií je přitom popsán jako mimořádně chaotický: koaliční rada nejprve dala zelenou návrhu Tomia Okamury na zrušení části televizních poplatků pro seniory a zdravotně postižené, Andrej Babiš však vzápětí vzkázal, že Okamura nedodržel koaliční dohody o způsobu komunikace změny. Žádné paragrafové znění zákona zatím neexistuje.
Padla také kritika toho, jak opozice vztah k ČT komunikuje. Panel formuloval paradox: opozice silnou podporou veřejnoprávní televize de facto přiznává, že ji televizní zpravodajství referuje tak, jak by si přála — a to je přesně argument, který vládní koalice využívá jako ospravedlnění pro zásahy do redakční politiky. Panel se shodl, že ČT trpí jistým ideovým nakloněním, byť jej nepovažuje za záměrnou manipulaci, spíše za přirozený výsledek složení redakce. Otázka, zda je to důvod k zásahu státu do veřejnoprávního média, zůstala otevřená.
