Dopravní nehoda poslance obsadila přední místa zpravodajství a zatlačila do pozadí témata, která se dotýkají veřejných peněz. Právě z toho vyrostla debata, jejíž osou nebyla samotná bouračka, ale otázka, jestli se v Česku měří stejným metrem.
Anketa: má se poslanec po nehodě vzdát mandátu?
Otázka večera zněla přímočaře: měl by Filip Turek po autonehodě položit mandát poslance? Hlasování probíhalo v průběhu celého vysílání a jeho vyznění bylo od začátku jednoznačné. Krátce po začátku vysílání bylo odevzdáno přes šest set hlasů, z toho čtyři procenta pro odstoupení a devadesát šest procent proti.
Poměr se do konce vysílání nezměnil ani po tom, co hlasujících přibylo několikanásobně. Zajímavější než čísla je ale důvod, proč se z jedné křižovatky stalo celostátní politické téma, zatímco kauzy s řádově vyššími dopady na veřejné rozpočty projdou bez povšimnutí.
Křižovatka, kde se chybuje nejčastěji
Místo nehody patří k nejrizikovějším v Praze a jeho uspořádání není jednoduché ani pro řidiče, kteří tudy jezdí pravidelně. Odbočování doleva bylo historicky umožněno na dvou místech, před kolejemi i za nimi, a pokud toto řešení stále platí, průjezd rovně přes koleje nemusel být sám o sobě chybou.
Podstatnější je stav dopravního značení. Na magistrále je zmatečné v obou směrech, pokaždé na jiném místě, a v hustém provozu se v takových podmínkách chybuje snadno. Policie navíc případ v době vysílání neuzavřela, takže žádný verdikt o zavinění zatím neexistoval.
I kdyby se prokazatelná chyba potvrdila, přiměřenou reakcí je postih podle pravidel silničního provozu, tedy pokuta za přestupek. Poslanecký mandát s dopravní nehodou nesouvisí a jeho složení by bylo trestem, který zákon za takové jednání nezná.
Dvojí metr jako skutečné téma
Nejpodstatnější výhrada nemíří na nehodu, ale na nevyváženost. Hon se rozjede tehdy, když je aktér politicky zajímavý. U srovnatelně vážných dopravních nehod, jejichž účastníci do žádného mediálního příběhu nezapadali, obdobná kampaň nevznikla.
Protiargument, že zákonodárce má být přísnějším měřítkem poměřován, naráží na jednoduchou námitku: před zákonem si mají být všichni rovni. Nehoda se může stát komukoli a týž den odpoledne se může stát i těm, kdo dnes vyzývají k rezignaci. Politika se dá kritizovat za to, kam přivedl zemi a její rozpočet, nebo si z něj dělat legraci, když sedí na traktoru. Dopravní nehoda do této kategorie nepatří.
Od dvojího metru k soudnímu systému
Otázka, zda právo měří stejným metrem, se přirozeně přelila k justici. Reformu by si zasloužila celá kaskáda státního zastupitelství i soudní systém jako celek.
Konkrétním příkladem jsou případy lidí odsouzených na základě neprůkazných důkazů. Advokát Cholenský se dlouhodobě věnuje kauzám postaveným na pachových stopách, tedy na metodě, jejíž spolehlivost se ukázala jako sporná. Dovolat se v takové soustavě spravedlnosti je obtížné.
Trump podle Erika Besta: kdo udává směr a tón
Z rozhovoru s analytikem Erikem Bestem zaznělo varování, že americký prezident směřuje k posílení toho, co se už děje. Vidět je to na Íránu, kde jeden den zaznívá, že je průliv otevřený, druhý den že není, a třetí den něco úplně jiného. V takové situaci je potřeba sledovat, co americký prezident říká, protože právě on udává směr a tón a všechno se může změnit velmi rychle.
Trump je zároveň byznysmen a na válce se profituje, ale podle Besta je pro něj důležitější uspořádání světa, jehož je hybatelem. Domluva s Putinem na Aljašce není potvrzená, směřování ale tímto směrem vede. Klíčovým momentem je, když v Ankaře zopakuje, že chce Grónsko: to naznačuje záměr držet Západ pod kontrolou a zbytek světa ponechat Číně, Rusku a případně Íránu. Výzva, aby se Evropa víc podílela na zbrojení, znamená v tomto čtení jediné, totiž že Spojené státy v Evropě nezůstanou v dosavadní míře. Evropané to berou jako opuštění, jde ale jen o jednu část mnohem širší operace.
Klaus o Ankaře, penězích a Fialově návratu
Bývalý prezident Václav Klaus zpochybnil úžas nad tím, že Donald Trump bere Evropany stále vážně. Překvapením by to bylo jen pro toho, kdo čekal, že Trump v Ankaře vyvolá otevřený spor s Evropou a dalšími členy NATO. Nic takového nevyvolal, což se dalo předpokládat.
Otevřenou otázkou zůstává, co ze summitu vyplyne pro náklady na obranu. Ministerstvo zahraničí mezitím poslalo zhruba sto čtyřicet milionů do amerického fondu, což mohl být rovněž vzkaz. Vypadá to, že česká administrativa s Donaldem Trumpem funguje a vláda si svého pozitivního vztahu k němu nechce dát vzít.
Ostře zaznělo hodnocení komentářů k podání ruky, které Trump za pochodu nabídl Andreji Babišovi. Klaus to označil za dědinské a nesmyslné české hašteření: prezident prochází uličkou, někdo mu podává ruku, on ji podá a už mluví s někým dalším, protože průvod nemůže zastavit. Rozdíl je podle něj v tom, kdo takový komentář pronese. Od čerstvě zvoleného poslance zní jinak než od bývalého předsedy ODS a bývalého premiéra Petra Fialy.
Z toho vyplynula i Klausova úvaha o vnitřním životě občanských demokratů. Petr Fiala podle něj stále chce být předsedou ODS i předsedou vlády, a proto připustil manévr, v němž na své místo na čas pustil Martina Kupku. Čeká přitom na okamžik, kdy bude Kupkovo fungování natolik neúnosné, že se bude moci vítězoslavně vrátit s odvoláním na všeobecné volání.
Klima, granty a otázka, komu se dá věřit
Tropická vedra posledních dnů přivedla řeč na Klausovu knihu Modrá, nikoli zelená planeta. Přidala se k tomu historka z malé hvězdárny u Sedlčan, kde starší pozorovatel líčil, že globální oteplování nesouvisí s oxidem uhličitým, ale s planetárními cykly, sluneční aktivitou a natočením Země. Data prý pravidelně odcházejí do Bruselu, média je ale nezmiňují.
Podobně vyzněla ukázka z přednášky neurochirurga Vladimíra Beneše. Ukázal graf teploty naměřené na tělese, kde žádný oxid uhličitý není, a přesto teplota stoupá. Doprovodil ho poznámkou, že takový graf se do novin nedostane, protože jde proti současnému náboženství.
Odtud vedla cesta k obecnější skepsi. Vědci financovaní z grantů říkají jednu věc, ti bez grantů druhou, a objektivita se s každou dotací o kousek snižuje. Formulace o vědeckém konsenzu a shodě expertů se proto stala spíše varovným signálem než argumentem. Připomenuta byla i dávná předpověď, podle níž měl být Manhattan v roce 2021 pod vodou.
Česká televize: poplatky, audity a strach z kontroly
Mediální analytička Alena Maršálková nabídla jednoduché vysvětlení paniky, která vypukla poté, co se začalo vážně mluvit o novele rušící televizní a rozhlasové poplatky. Management se podle ní obává kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu, nic víc v tom není. Vláda mezitím schválila jak zrušení poplatků, tak podporu novely, která by prověrky hospodaření veřejnoprávních médií umožnila.
Potřebný je podle ní audit nejen finanční, ale i personální. Uvnitř instituce existují skupiny, které z ní vysávají prostředky a zároveň brání vstupu jiných. Nesoutěží se tam, panuje klientelismus, a právě proto vzniká odpor vůči pohledu na to, kolik která skupina od televize dostala. Ilustrací jsou začerněné smlouvy.
Vlastní audity, kterými se instituce ohání, popsala jako proces, v němž se předložený materiál upravuje podle připomínek. Když audit obsahuje výtku k pořadu nebo k reportérům, redakce k ní připíše, že nesouhlasí, žádné důsledky z toho neplynou a jede se dál. Nevládne tam generální ředitel, ale tyto struktury. Ke směřování obsahu dodala, že televize dlouhodobě dělala PR vládě Petra Fialy, a za vlády Andreje Babiše dělá PR opozici.
Kdo by měl mandát složit doopravdy
Hlasování skončilo výsledkem, který kopíroval jeho průběh. Odevzdáno bylo přes dva tisíce hlasů, devadesát šest procent proti složení mandátu, čtyři procenta pro.
Zbývá obrátit otázku. Pokud má někdo nést odpovědnost za to, co se v pražské dopravě a dopravním značení děje, nabízejí se spíše primátor hlavního města a náměstek pro dopravu. Stav, který denně ohrožuje tisíce řidičů, ovšem mediální tlak nevyvolává. Vyvolala ho jedna nehoda jednoho politika.
