Rozprava o životním prostředí v Poslanecké sněmovně začala u evropské legislativy, kterou musí Česko převzít, a skončila u toho, kdo vlastně rozhoduje o počtu míst na ministerstvu. Mezi tím padla hrozba trestním oznámením, ohlášená interpelace i ministrova omluva za formulaci, kterou označil za nadsázku.
Cíle vám dáme, návod k nim ne
Jádro potíží není v jednom sporném předpisu, ale v tom, jakou formu si Evropská komise vybírá. Předsedkyně sněmovního výboru pro životní prostředí Berenika Peštová upozornila na rozdíl, který se v debatách běžně přechází: směrnice se musí do českého práva teprve převést a členský stát na to má osmnáct až čtyřiadvacet měsíců, kdežto nařízení platí ve všech členských státech okamžikem vydání. Komise proto podle ní volí nařízení jedno za druhým — je to rychlejší, protože se nečeká na transpozici.
Přesně tam spadá nařízení o obalech PPWR, které má v Česku platit od srpna. Problém je, že k němu chybí zhruba třicet delegovaných aktů — v podstatě prováděcích předpisů, které teprve říkají, jak se mají stanovené cíle plnit. Jeden z nich, který měl být dávno hotový, se očekává až ke konci roku. Kdo je v české a evropské hierarchii nad kým a proč nařízení nepotřebuje český zákon, ukazuje přehled vrstev právního řádu.
Výsledek je podle Peštové absurdní: povinnost existuje, návod k ní ne. Snaha proto míří na odklad účinnosti alespoň těch ustanovení, která jsou na chybějících delegovaných aktech závislá — jinak jsou podle ní celá bezzubá. Ke shodě přitom Česko hledá spojence napříč unií; podle Peštové tady problém došel rychle, zatímco v zahraničí se řada partnerů probudí až po prázdninách.
Priority ministerstva: emisní povolenky a odklad PPWR
Ministr životního prostředí Igor Červený navázal s tím, že nejde o jeden boj, ale o výběr toho nejpalčivějšího. Prioritou je pro něj v tuto chvíli ETS1 a ETS2 — emisní povolenky, které koordinuje s vicepremiérem Havlíčkem a vládním zmocněncem — a vedle toho právě PPWR, na kterém spolupracuje s výborem pro životní prostředí, Hospodářskou komorou a Svazem obchodu a průmyslu.
Na výtku, že se soustředí jen na několik témat, odpověděl, že o své práci pravidelně informuje: každý týden zveřejňuje krátký report.
Národní parky: konec bezzásahovosti a peníze navíc
Druhou linkou je změna koncepce bezzásahovosti v národních parcích. K ní ministr přidal peníze: parky podle něj nečerpají jen 760 milionů z rezervních fondů, ale dostávají prostředky navíc. Sám objíždí firmy a shání pro parky know-how i dary — v komercializaci chce podle vlastních slov jít příkladem.
Alternativu shrnul ironicky: dojít si na ministerstvo financí půjčit peníze na dluh s tím, že účet přijde za čtyři roky a to už bude po nás potopa, je podle něj přesně ten přístup, který odmítá. Ekonomickou situaci se snaží řešit kladným přístupem a sháněním zdrojů, ne dalším zadlužením.
Co se našlo po předchůdcích a jednání v Bruselu
Značnou část času podle Červeného zabírá napravování toho, co zůstalo nedodělané. Zmínil, že se při přebírání agend narazilo na nesrovnalosti v řádu miliard — konkrétně mluvil o částce 24 miliard v souvislosti s ministerstvem zdravotnictví — a že v jednom z národních parků na něj čeká „danajský dar", s nímž chce veřejnost seznámit, až ho vyřeší.
Odmítl také tvrzení, že do Bruselu nejezdí. Podle svých slov tam jednal s eurokomisařkou pro životní prostředí i s eurokomisařem pro klima, a to právě o emisních povolenkách a o nařízení k obalům.
Opozice předkládá seznam výhrad
Poslanec a bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík navrhl debatu ukončit a místo toho přednesl výčet výhrad: úprava adaptačního plánu, ze kterého podle něj vypadla část varování o dopadech změny klimatu, dům za jedenáct milionů, který podle něj chybí v přiznání, jmenování sponzora Motoristů, o jehož minulosti se podle Hladíka nic neví, personální rozhodnutí týkající se České inspekce životního prostředí, nastavení programu Nová zelená úsporám i soudní spor kvůli označení hnutí Duha za teroristickou organizaci. Přidal i rekonstrukci ministrovy kanceláře za tři miliony.
Nadsázka o mladých lidovcích
Právě odtud se rozprava zlomila. Červený reagoval větou, že na ministerstvu skončili členové mladého KDU-ČSL, kteří dělali sociální sítě, a nahradili je vlastní lidé — mířeno jako odpověď na Hladíkovu výtku, že ministerstvo zaměstnává influencery Motoristů. Zbytek jeho vystoupení už byl věcný: výběrová řízení podle něj proběhla legitimně, v komisích zasedali i zástupci úřadu vlády a podezření, že by státní tajemník nahrával Motoristům, označil za velmi závažné obvinění, které nepředpokládá.
Propuštěný zaměstnanec, který žaloval stát
K jednomu propuštění se ministr přihlásil otevřeně. Šlo o zaměstnance, který zároveň žaloval Českou republiku kvůli klimatickým cílům; podle Červeného z první žaloby vyplynulo, že Česko cíle neporušuje a v čase je dokonce překračuje. Nikoho, kdo podle něj poškozuje české zájmy, na ministerstvu platit nebude — a připomněl, že podobně se podle něj vyjádřil i Vondra z ODS.
Vlastní pochybení nezastíral: při prvním daňovém přiznání ve funkci poslance špatně vyplnil jednu kolonku, protože se domníval, že se vyplňuje ke dni podání, ne ke dni nástupu do funkce. Omluvil se, chybu opravil a zaplatil pokutu. Vzápětí kontroval poznámkou, že když jeden z bývalých premiérů zapomněl uvést milion v kampeličce, kde zmizelo 770 milionů, sněmovna se tím tak často nezabývala.
Odpadní vody a čtvrtý stupeň čištění
Peštová vrátila debatu k legislativě a připomněla další oříšek, na který se podle ní zapomnělo — směrnici o odpadních vodách. Klíčové je v ní kvartérní čištění, tedy čtvrtý stupeň nad dosavadním mechanickým, mechanicko-biologickým a chemickým. Týkat se má aglomerací nad 150 tisíc obyvatel, v některých oblastech ale i deseti tisíc.
Důvodem jsou zbytky léčiv a hormonů ve vodě — antikoncepce, antibiotika a podobné látky. Osmdesát procent nákladů má podle projednávaného řešení nést farmaceutický a kosmetický průmysl, a právě tady vzniká problém: dokud není licence zaplacená, výrobci ji platí, a účet se podle Peštové promítne do cen léků.
Obvinění z kádrování a hrozba trestním oznámením
Poslankyně Irena Ferčíková Konečná ministrovu větu vzala doslova. Rozvázání pracovního poměru z důvodu příslušnosti k politické straně označila za porušení evropské úmluvy o lidských právech a dalších mezinárodních závazků, vyzvala poškozené k podání žalob a oznámila, že zvažuje trestní oznámení.
Jak se systemizace skutečně dělá
Peštová, která na ministerstvu životního prostředí sama řídila největší sekci, nabídla prozaičtější výklad. Při systemizaci se vezme počet míst, o který stav narostl, a ten se sníží — na stranickou knížku se nikdo neptá. Za svého působení měla podle vlastních slov pod sebou šest ředitelů, žádného tajemníka a jednu sekretářku, a místa obětovala ve prospěch odborů, kde chyběli lidé; po jejím odchodu tutéž práci dělali tři náměstci.
Podobně to zarámovala poslankyně Zuzana Ožanová: profesionál má být vybrán podle svých schopností, ale tvrdit, že se v minulém období stranická příslušnost nikde neuplatnila, je podle ní mimo realitu — sama v obdobné věci interpelovala tehdejšího ministra Hladíka.
Odpovědnost ministra a ohlášená interpelace
Nejvěcněji spor uzavřel poslanec Martin Baxa, který čtyři roky vedl ministerstvo kultury. Zaměstnanci ústředního orgánu jsou podle něj buď ve služebním, nebo v pracovním poměru a obojí se řídí exaktními předpisy; systemizace znamená rušení míst, která nejsou potřebná, takže se s ní nedá zdůvodnit výměna jedněch lidí za druhé. Návrh systemizace navíc odesílá ministr, a nemůže se tedy odpovědnosti zbavit. Trestní oznámení odmítl, ohlásil interpelaci s žádostí o vysvětlení, jak změny proběhly.
Hladík byl ostřejší: pokud ministr propustil byť jednoho zaměstnance kvůli členství v politické straně — jedno které — porušil podle něj zákon a bude z toho vyvozována odpovědnost.
Načasování změn ukazuje jinam
Peštová pak obrátila pozornost k datům. Řádná systemizace se dělá jednou ročně, výjimečně dvakrát — s účinností k prvnímu lednu, případně k prvnímu červenci — a mimořádná musí být řádně odůvodněná a projít vládou. Změny, o kterých se v sále mluvilo, proběhly v lednu, kdy ministerstvo vedl ještě Macinka; resort předal Červenému až koncem února. Kritici tak podle ní grilují někoho jiného, než koho mají v hledáčku.
Předsedající v té chvíli musel jednání zklidnit a vyzval poslance, aby dodržovali čas, nepokřikovali na sebe a navzájem se nezesměšňovali.
Ministrova omluva za nadsázku
Poslední slovo patřilo Červenému a znělo jinak než jeho první reakce. Zopakoval, že větu o vyházených mladých lidovcích myslel jako nadsázku a reagoval jí na Hladíkovo vystoupení — a doplnil, že ji takhle zahrát neměl, protože z ní vyplynulo, že mohl porušit zákon. Za to se omluvil.
Věcně setrval na tom, že personálním šéfem ministerstva není, přesné procesy nezná a rozsah škrtů určila vláda napříč institucemi. Trestní oznámení i interpelaci přivítal: přijde s nastudovanými podklady a vše vysvětlí.
Závěr
Rozprava tak měla dvě vrstvy. V té věcné šlo o to, že Brusel ukládá přímo účinné povinnosti dřív, než k nim dodá prováděcí pravidla — u obalů i u odpadních vod — a že Česko na to hledá spojence i čas. V té politické šlo o jedinou větu, kterou ministr sám označil za nadsázku a odvolal ji; opozice z ní má interpelaci a zvažované trestní oznámení, koalice poukaz na to, že sporné personální změny proběhly ještě za předchozího vedení resortu.
