Maďarské parlamentní volby z dubna 2026 ukončily šestnáct let Orbánovy vlády. Rozhovor s bývalým prezidentem Milošem Zemanem, členem Rady České televize, pokrývá čtyři témata: příčiny Orbánovy porážky, izraelsko-americký vojenský tlak na íránský jaderný program, přechod financování veřejnoprávních médií na mandatorní výdaj a plánovaný sjezd sudetských Němců v Brně.

Proč Orbán prohrál

Orbánova porážka má dva klíčové faktory. Prvním je únava voličů z dlouhého vládnutí — paralela s britskými volbami roku 1945 se nabízí: tehdy Winston Churchill, vítěz druhé světové války, prohrál parlamentní volby, protože Britové byli vyčerpáni válkou. Druhým faktorem byl výběr témat. Orbán stavěl kampaň na maďarské hrdosti a zahraniční politice, jeho soupeř Péter Magyar sázel na domácí ekonomiku — a ta je v neuspokojivém stavu. Maďarský volič volí podle peněženky.

Magyar přitom do voleb vstoupil se závažnými skandály v osobním životě. Jeho bývalá manželka ho obvinila z domácího násilí a dalšího závažného jednání — maďarská veřejnost to přešla bez povšimnutí. Magyarovy první kroky po volbách — výzva k rezignaci prezidenta a předsedy Nejvyššího soudu a záměr zavést v médiích pravidla omezující obsah neslučitelný s novým politickým kurzem — jsou vyhodnocovány jako typicky přehnaná první vlna po změně moci, která záhy odezní. Jako nepříznivý signál zazní i Magyarova zmínka o Benešových dekretech, byť adresovaná Slovensku v kontextu tamních maďarských menšin — nelze vyloučit, že toto téma bude vztaženo i na Českou republiku.

Česko-maďarské vztahy čeká testovací fáze. Geopolitický posun je výraznější: Maďarsko se po šestnácti letech vydává proevropským směrem, přičemž odblokování zmrazených fondů EU bude mít pro novou vládu klíčový ekonomický rozměr. Zlepší se také vztahy s Ukrajinou. Magyar oznámil, že jeho první zahraniční cesta povede do Polska, druhá do Bruselu.

Írán a jaderné zbraně

Izraelsko-americká vojenská operace proti Íránu má jasně deklarovaný cíl: zbavit teokratický režim jaderného arzenálu, aby nemohl ohrozit Izrael. Na rozdíl od irácké kauzy z roku 2003 tu nejde o dohady zpravodajských služeb — obohacování uranu na úroveň potřebnou k výrobě zbraní potvrdil sám Írán, tisíce centrifug jsou zdokumentovány. Z informací získaných při diplomatických jednáních na vysoké úrovni vyplývá, že Írán mohl mít připraveno až šest jaderných hlavic.

Vojenský útok však vyvolal paradoxní vedlejší efekt. Velká část íránské veřejnosti, která ještě nedávno demonstrovala proti ajatolláhskému režimu a tyto protesty byly krvavě potlačeny, se po bombardování semkla kolem vlastní země — v angličtině se pro tento jev používá spojení rally around the flag. Írán navíc reagoval útoky i na sousední státy, které do operace zapojeny nebyly. Fyzická likvidace íránských představitelů ze strany Spojených států a Izraele musí mít svou mez: pro budoucí mírová jednání musí zůstat někdo, s kým bude možné usednout ke stolu.

Přes veškerou složitost situace lze očekávat, že konflikt skončí dohodou — s novým íránským vedením, které bude vůči Spojeným státům vstřícnější než vedení dosavadní. Vzedmutý národní pocit solidarity s vlastní zemí pod bombardováním pravděpodobně nebude trvat dlouho.

Česká televize: od poplatků k mandatornímu výdaji

Vládní plán převést financování České televize a Českého rozhlasu ze systému poplatků na mandatorní výdaj ze státního rozpočtu má silný argument: jde o standard ve většině zemí Evropské unie. Fakticky důležitější než samotný způsob financování je však absolutní výše přidělovaných prostředků. Česká televize má podle návrhu dostat ze státního rozpočtu přibližně 5,7 miliardy korun — zhruba o miliardu méně, než kolik v současnosti vybírá na poplatcích; v případě Českého rozhlasu je snížení obdobné. Takový vzkaz nelze přehlédnout. Způsob financování veřejnoprávních médií přitom není novinka — veřejná debata o něm probíhá, byť zatím neformálními kanály.

Sjezd sudetských Němců v Brně

Plánovaný sjezd sudetských Němců (Landsmannschaft) v Brně vyvolává zásadní odpor. Chystá se veřejné vystoupení, na němž budou příslušní politici vyzváni, aby se nepodřizovali tlaku a sjezd nepodporovali. Pokud se sudetští Němci chtějí scházet, mají tak činit v Bavorsku, kde jsou usazeni již desítky let — ne na českém území, kde by takový sněm byl pro Čechy ze všech politických vzkazů tím nejsilnějším.

Příjezd sudetoněmeckého spolku do Brna poprvé od konce druhé světové války přichází v době, kdy se otázka Benešových dekretů může znovu objevit na politickém stole — tentokrát ze strany nového maďarského vedení.

Závěr

Orbánova porážka je pro střední Evropu geopolitickým předělem: Maďarsko po šestnácti letech opouští roli klíčového disidenta v rámci EU a vydává se vstříc bruselskému kurzu. Íránská krize ukazuje, že vojenské řešení bez jasné politické strategie může posílit právě ten režim, který se snaží oslabit. Dvě domácí témata — škrty ve financování veřejnoprávních médií a sjezd sudetských Němců na českém území — dávají dohromady obraz, který nelze přehlédnout.