Demonstrace u České televize: instrukce zaměstnancům, nálepky kolaborantů, ČT pod palbou

V neděli 21. června 2026 svolalo hnutí Milion chvilek pro demokracii další demonstraci — tentokrát před budovou České televize na pražské Kavčí Hory. Důvodem je projednávaná změna financování veřejnoprávních médií, kterou prosazuje nová vláda. Reportér alternativního portálu se přímo na místě ptal demonstrantů, proč přišli, a zachytil i řadu vypjatých momentů — od nálepkování „ruského kolaboranta" přes interní instrukce pro zaměstnance ČT až po závěrečnou polemiku se samotným Mikulášem Minářem.¹

Demonstrace Milionu chvilek u České televize

klip od 00:00

V minulých dílech protestů chodili účastníci Milionu chvilek pro demokracii například k budově Českého rozhlasu, tentokrát se rozhodli navštívit budovu České televize. Sraz byl naplánován u stanice metra Pražského povstání, samotný pochod měl trvat zhruba patnáct minut a urazit přibližně šest set metrů k budově ČT. Na fasádě televize přitom už visely děkovné vzkazy zaměstnanců a další transparenty podporující ČT se v průběhu příprav věšely.²

Mezi prvními pozorováními se objevil i jeden ze sloganů, který demonstranti začali nacvičovat — „Černou vysílat nechceme". Reportér k tomu položil otevřenou otázku, zda by takový slogan přijali třeba aktivisté proti rasismu jako pozitivní vzkaz.

Instrukce pro zaměstnance ČT: kde mají stát

klip od 02:24

Před budovou ČT se objevily tištěné materiály s mapkou, kde mají zaměstnanci stanice stát, aby podpořili demonstranty. Reportér nad nimi otevřel otázku: pokud veřejnoprávní instituce svým zaměstnancům dopředu rozdává plánek, kde se na demonstraci ve prospěch téže instituce mají rozestavit, není to samo o sobě argument pro tezi, že nejde o veřejnoprávní instituci, ale o instituci jedné názorové bubliny?

„Stavíme se za ČT a jsme proti znárodnění"

klip od 03:00

První oslovený účastník důvod účasti shrnul jednoduše: „Stavíme se za Českou televizi a jsme proti znárodnění." Vadí mu prakticky všechno, co dělá premiér Andrej Babiš a jeho vláda³, ale především to, že podle jeho čtení návrhu „nezávislost je zrušena tím, že kdo platí, ten taky velí". Upozornil i na to, že v prvním návrhu změny financování byl rozpočet ČT snížen o miliardy, což by podle něj znamenalo, že televize buď bude muset dělat ústupky, nebo skončí.⁴

Na dotaz, zda považuje Českou televizi za objektivní, odpovídá demonstrant „rozhodně ano". Když se ho reportér ptá, jestli zkoumal poslední porušení Kodexu ČT nebo zákona o České televizi, vrací úvahu k složení Rady ČT a jmenuje radní Luboše Xavera Veselého a Pavla Matochu, kteří podle něj nejsou zárukou objektivity.⁵ Když reportér přidá vlastní zkušenost — pořad Reportéři ČT o něm podle jeho slov natočil reportáž, v níž ho označil za nekompetentního dezinformátora a ultrapravičáka, aniž by ho vyzval k vyjádření — demonstrant odpovídá: „Já vás neznám a České televizi věřím." A tím rozhovor ukončuje.

„Jste ruský kolaborant" — nálepkování na ulici

klip od 04:25

Krátce po prvním rozhovoru kolem reportéra projde muž s telefonem v ruce a začne na něj pokřikovat, že je „ruský kolaborant". Na opakovanou žádost, ať řekne něco konkrétního, padají vágní formulace typu „všechno, co sdílíte". Reportér se ptá: „Kdo začal válku na Ukrajině?" Odpověď: „Rusko." A reportér z toho vyvozuje, že Rusko Ukrajinu napadlo a nemá tam co dělat — Putina označuje za diktátora, kterého tady nechce.⁶

Zároveň trvá na tom, že to neznamená, že nelze kritizovat některé věci dějící se na Ukrajině — třeba korupci. K té dodává, že Ukrajina je v žebříčcích vnímání korupce jen o několik příček lépe než Rusko, což podle něj otevírá otázku, proč nemáme jasnou evidenci o vojenské pomoci, kterou na Ukrajinu posíláme.⁷ Když následně připomene, že Putina označil za diktátora a Rusko za agresora, znovu se ptá, zda ho oponent nálepky „kolaboranta" zbaví. Ten odpoví, že na svém stanovisku trvá, a rozhovor končí.

„Husákovský češtin 2.0" — dotaz odmítnut

klip od 07:04

Další oslovená dvojice rozhovor odmítla s tím, že má „určitě opačný názor" a že si nepřeje „husákovský češtin 2.0 i nadále, stačila ta 1.0" — narážka na uvolňování poměrů konce 80. let. Reportér rozhovor v klidu uzavírá poděkováním a popřáním hezké akce.

Skupinová debata o objektivitě a reportáži „Motorovou pilou"

klip od 08:00

Skupina účastníků se naopak rozhovoru nebrání. Jedna z žen uvádí, že na demonstrace Milionu chvilek chodí občas, když je to důležité — a dnes podle ní určitě je. Vadí jim, že se občanům „postupně snaží vzít možnost dozvídat se nezkreslené informace" a že to spěje k totalitnějšímu režimu.

Reportér nadhazuje konkrétní příklad: Česká televize v pořadu Reportéři ČT vydala reportáž, ve které ho podle jeho slov několik minut zmiňovala a onálepkovala, aniž by mu dala prostor k vyjádření — autorka prý začala sledovat jeho Instagram, ale neobtěžovala se ani napsat, ani zavolat.⁸ Účastníci skupiny reagují opatrně. Jedna z nich připouští, že práce s informacemi se „naše společnost teprve učí", muž v pozadí říká, že o reportáži nic neví, a další z nich uznává, že pokud jsou tvrzení reportéra korektní, pak by se k tomu vyjádřit měl. Sám pro sebe odmítá tvořit názor bez ověření z více zdrojů a varuje, že „pomocí peněz lze ovládnout médium i management firmy", a to považuje za velmi nebezpečné.

K modelu financování dodává, že koncesionářské poplatky ČT a Českého rozhlasu fungují a že ne ve všech zemích to vypadá stejně — některé severské země mají pevnou daň, ve Švédsku zase doplňující obranné mechanismy.⁹ Co se podle něj v ČR teď připravuje, žádné takové obranné mechanismy nemá a neumožňuje ani diskuzi, což označuje za „do nebe volající". Reportér rozhovor uzavírá doporučením zhlédnout reportáž „Motorovou pilou" pořadu Reportéři ČT, kterou v textu reaguje opakovaně.¹⁰

Osmdesátník: „Nechápu, jak se to může dít"

klip od 12:56

Další účastník — podle vlastních slov osmdesátiletý — vysvětluje, že přišel proto, že není spokojený s tím, „jak se to dnes vyvíjí v televizi a vůbec v politice a ve všem". K otázce, zda považuje ČT za objektivní, odpovídá rozpačitě — objektivita je „těžká věc". Komentuje i okrajové výtky vůči ČT typu „proč se v tom bitcoinu a v dozimetru pořád tak hrabou" s tím, že to je „takový nesmysl".

Když reportér položí modelovou otázku — co byste řekl, kdyby ČT natočila reportáž, v níž někoho onálepkuje a zároveň mu vůbec nedá prostor k vyjádření, byla by to objektivita? — pán odpovídá bez váhání: „No, tak není. Samozřejmě, že není. To jsou triviální věci." Když reportér dodá, že to udělali přesně jemu minulý týden v Reportérech ČT, pán reaguje vlídně: „Tak to buďte rád." Rozhovor končí přáním pevného zdraví.

Zaměstnanec Ministerstva životního prostředí

klip od 16:09

Další oslovený vidí problém šíře — netrpí podle něj jen Česká televize, ale demokracie jako celek. Zpochybňování voleb odmítá, problém vidí ve schvalování zákonů poslaneckými návrhy bez mezirezortního připomínkového řízení. U ČT mu vadí, že pokud se její financování dostane pod parlamentní rozpočtový proces, lze ho korigovat a snižovat — a tím osekávat možnosti veřejnoprávní stanice. Českou televizi pokládá v této chvíli za objektivní.

Na modelovou otázku, jak by hodnotil situaci, kdy ČT o někom natočí reportáž, hodnotí ho negativně a nedá mu prostor k vyjádření, odpovídá: „Je to chyba. Jednoznačně je to chyba." Reportér mu sděluje, že přesně to potkalo jeho v Reportérech ČT a doporučuje mu zmíněnou reportáž zhlédnout. Z následné polemiky vyjde najevo, že oslovený je zaměstnancem Ministerstva životního prostředí¹¹ — což reportér použije pro vlastní úvahu o tom, jak vypadá veřejná diskuze, když ČT pomlouvá někoho ve své reportáži a sama ho na vyjádření nepozve.

Závěrečná polemika: Mikuláš Minář, „kašpárkové" a radikalizace

klip od 18:40

Reportér v závěru videa odhaduje účast samotného pochodu na zhruba tři až čtyři tisíce lidí a připomíná, že podle Mikuláše Mináře čeká podobný počet lidí přímo před budovou ČT.¹² Na pochod už ale nejde — místo toho se vrací k tomu, co o jeho osobě podle něj Minář a jeho stoupenci říkají. Konkrétně cituje sarkastické „vítání" novinářů alternativního média, kteří jsou „čerstvě zaměstnáni na Ministerstvu životního prostředí". Reportér k tomu nasazuje vlastní rétoriku „krásného dvojího metru": u ČT je podle něj začerněna spousta smluv a nelze se dozvědět, kam jdou peníze.

Závěr patří obecnější tezi. Mikuláš Minář a spol — a podle reportéra také Česká televize i Český rozhlas, které mu odmítly poskytnout prostor k vyjádření — se podle něj podílejí na rozdělování a radikalizaci společnosti. Mináře, který se s ním podle vlastních slov v podstatě bojí mluvit (po dvou minutách na minulém pochodu ho prý odstrčil Minářův asistent), označuje za „kašpárka, kterého netřeba brát vážně, ale je dobré se mu zasmát".

Závěr

Reportáž zachycuje atmosféru, v níž se v Česku vede debata o budoucnosti financování veřejnoprávních médií. Příznivci Milionu chvilek nahlas přicházejí bránit Českou televizi proti chystaným změnám rozpočtového nastavení; část z nich přitom nemá problém přiznat, že detaily porušení Kodexu ČT nezkoumala a ČT prostě věří. Druhá strana — reportér alternativního portálu — naopak používá demonstraci jako příležitost ukázat, že na pochodu se objevují interní materiály ČT pro zaměstnance, že kritici dostávají na ulici nálepku „ruského kolaboranta" a že hlavní organizátor pochodu se s názorovým oponentem osobně raději nebaví. Skutečný spor o financování ČT se tím odsouvá do pozadí — místo věcné debaty o návrhu zákona dominuje konfrontace dvou bublin, které spolu reálně nemluví.