Ministr zahraničních věcí a předseda Motoristů Petr Macinka strávil ve sněmovně den mezi dvěma agendami: obhajobou vlastních rozpočtových kapitol a polemikou s opozicí, která svolala mimořádnou schůzi ke střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Z obou vystoupení se skládá jedna souvislá teze — česká opozice podle něj nemá program, jen protivníka.
Třináct poslanců, kteří chtějí být vidět
Úvodní faktická poznámka patřila poslankyni za Stranu zelených, která na obhajobu svých znalostí státní správy uvedla, že prošla několika výběrovými řízeními a ví, jak to funguje — protože v prvním kole prý nikdy není vybrán nikdo z kvalifikovaných uchazečů. Macinka to označil za nejpůvabnější přiznání vlastní nekvalifikovanosti, jaké kdy slyšel.
Věcnější část se týkala elektronické evidence tržeb. Motoristé měli ve volebním programu, že s ní nesouhlasí, ale pokud by zavedena být měla, budou žádat výjimku. Vyjednaný kompromis Macinka označil za slušný výkon strany, která má ze dvousetčlenné sněmovny třináct poslanců. Připomněl přitom, že jeho strana nevyhrála volby a nemá ministerstvo financí; úspory proto předvádí na resortech, které jí byly svěřeny. Tvrzení z opozičních lavic, že zrušení poplatků veřejnoprávních médií se rovná likvidaci jejich nezávislosti, odmítl.
Mimořádná schůze, která není o střetu zájmů
Česká politika je podle Macinky v jedné věci nádherně konzervativní: mění se vlády, ministři, strany i ekonomická situace, ale schopnost části sněmovny svolat mimořádnou schůzi vždy, když dojdou skutečná témata, zůstává. Po letech debat, stovkách článků a tisících televizních vystoupení se znovu hraje stejná písnička o Andreji Babišovi a jeho střetu zájmů — kdyby prý nevěděl, že je rok 2026, myslel by si, že někdo omylem pustil archivní záznam z roku 2018.
Debata podle něj ve skutečnosti není o střetu zájmů. Je o tom, že se část politické scény ani po letech nesmířila s výsledkem demokratických voleb a s tím, že člověk, kterého upřímně nenávidí, opakovaně získává důvěru občanů. Sám předeslal, že není členem hnutí ANO, nikdy nebyl zaměstnancem Agrofertu ani premiérovým právníkem či mluvčím — je předsedou koaliční strany, která s ANO sedí ve vládě.
Nedůvěra vůči samotnému principu úspěchu
Nejvíc na celé debatě podle Macinky fascinuje, jak hluboce zakořeněná je v části české politiky nedůvěra vůči úspěchu jako takovému. Pokládá za absurdní, že se v zemi už deset let vede téměř náboženská válka proti člověku hlavně proto, že před vstupem do politiky vybudoval velkou firmu. Děsí ho, kolik lidí uvažuje ve schématech, kde je podnikatelský úspěch podezřelý a vytváření pracovních míst morální vadou — jako by bylo přijatelnější žít celý život z veřejných rozpočtů než nejprve něco vytvořit a nést za to odpovědnost.
Kapitalismus označil naopak za důvod, proč se dnes žije lépe než předchozím generacím, a soukromé podnikání za zdroj prosperity. Kdo tvrdí, že úspěšný podnikatel musí být automaticky diskvalifikován z veřejného života jen proto, že byl úspěšný, nebojuje podle něj proti střetu zájmů, ale proti myšlence svobodné společnosti.
Komu posedlost Babišem uškodila nejvíc
Nejzajímavější je podle Macinky to, že posedlost Andrejem Babišem nenapáchala největší škody jemu, ale těm, kdo si z odporu vůči němu udělali politický program. Z té posedlosti vznikla vláda závislá na podpoře komunistů a politické projekty, které spojovalo všechno možné kromě společné představy o budoucnosti země. Kdysi tradičně pravicová ODS se postupně ocitla v koalici se stranami, jejichž postoje v kulturně politických otázkách by podle něj nezahanbily ani Spojenou evropskou zelenou levici.
Když začne strana nenávidět soupeře víc, než miluje vlastní program, začne sama sebe opouštět — nejdřív ustoupí v jedné věci, pak v druhé a nakonec si nepamatuje, proč vlastně vznikla. Některé z těchto stran zmizely, jiné se propadly na okraj a další přežívají z nostalgie. Společné mají to, že umějí říct, proti komu jsou, ale ne pro co jsou. Když nemáte program, hodíte tam Babiše; když nemáte vizi, hodíte tam Babiše. Voliče, kteří kdysi dávali ODS pětatřicet procent, už podle Macinky mají jinde.
Proč vůbec vznikli motoristé
Motoristé podle svého předsedy sedí ve vládě proto, že miliony lidí unavila politika založená na moralizování, nálepkování a permanentní závisti — a chtěly návrat zdravého rozumu. Za to poděkoval samotné opozici: kdyby část politické scény nebyla tolik zaslepená antibabišismem, možná by nikdy nevznikla vláda opřená o komunisty, možná by nevznikly účelové koalice postavené na negativních emocích a některé pravicové strany by možná neztratily samy sebe koaličním spojenectvím nalevo. A možná by nevznikli ani motoristé.
Politika zaměněná za terapii
Dnešní debata podle Macinky nevypovídá tolik o Andreji Babišovi jako o stavu opozice — o opozici, která po letech mluví víc o jednom člověku než o České republice, a která si spletla politiku s terapií. Namluvila si, že odstraněním Babiše odstraní důvody vlastního úpadku. Neodstraní: ten důvod podle něj nesedí ve Strakově akademii ani ve vládních lavicích, ale v hlavách samotných kritiků. Dokud to nepochopí, budou svolávat další mimořádné schůze, psát další tiskové zprávy a dostávat od voličů stále stejnou odpověď. Ať prý nepolevují — vládě to pomáhá.
Ve stručné faktické reakci pak odmítl narážky spojující ho s hajlováním či s vlajkami Antify a označil snahu umlčet ho odkazy na články za praktiku, kterou si spojuje s marxisty.
Radní České televize a spor o vyváženost
Na vystoupení předsedy Pirátů Hřiba reagoval Macinka poznámkou k obsazení Rady České televize. Nejznámějším radním je podle něj Veselý, veřejnosti známý jako Xaver — označil ho za skvělou osobnost a profesionála, který Českou televizi miluje a chce ji přiblížit lidem. Ocenil, že znovu kandiduje, a řekl, že ho bude volit; přál by ČT, aby ji jednou sledovalo tolik lidí jako Xaverovu XTV.
K výtce o disproporčním prostoru ve vysílání dodal, že za nevyvážené zastoupení si mohou někteří politici sami, protože do České televize chodit nechtějí — dveře mají otevřené a zákaz jistě nemají. Podle statistik, které kdysi viděl, si sám není jistý, jestli by v soutěži o názorovou disproporčnost a výběr hostů spíše nezvítězila právě veřejnoprávní televize.
Krátká paměť a 1,2 bilionu deficitu
Hlavním společným tématem opozičních vystoupení k rozpočtu byla podle Macinky krátká paměť. Strany, které ještě nedávno tvořily vládu, dokázaly během čtyř let vytvořit deficit přes 1,2 bilionu korun — a dnes mluví o zadlužování budoucnosti, kterou samy zadlužily v bezprecedentním rozsahu. Titíž lidé se prý ohánějí Národní rozpočtovou radou, jejíž doporučení ve vlastní vládní praxi systematicky ignorovali.
Účelově vázané peníze z Bruselu se podle něj utrácely na úplně jiné věci, než na jaké byly určeny, a k tomu se přidávaly účetní triky, přehazování položek mezi roky a maskování skutečného stavu veřejných financí. Nešlo prý o ojedinělé chyby, ale o styl vládnutí. Nová vláda podle něj nebude křečovitě leštit fasádu, ale lepit díry a uklízet chaos — ne proto, že by to bylo politicky výhodné, ale protože je to nutné. Sám dodal, že jako předseda podle svého názoru jediné skutečně pravicové strany ve sněmovně nechce, aby jeho vládu za čtyři roky hodnotili stejnými slovy.
Rozpočet diplomacie pod tlakem
Návrh rozpočtu kapitoly 306 vychází z programového prohlášení vlády schváleného 5. ledna 2026. Zahraniční politika má být podle něj realistická, profesionální a pragmatická, vycházet z českých zájmů a stavět na státní suverenitě, národní odpovědnosti a ochraně občanů.
Výchozí pozice je ale svízelná. Vláda v demisi nařídila v listopadu a prosinci 2025 povinný odvod z výdajové části rozpočtu ministerstva — 200 milionů korun přímým převodem do rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí a dalších 50 milionů do školství. Tím podle Macinky sanovala nedostatek na jiných kapitolách. Usnesením vlády z 26. ledna 2026 pak byla kapitola oproti zářijovému návrhu předchozí vlády snížena o 7,1 procenta, tedy o necelých 766 milionů korun; v letech 2027 a 2028 mají provozní výdaje klesnout vždy o dalších 146 milionů. Na příjmové straně se počítá s poklesem o 37,5 milionu, přičemž plánovaná výše daňových příjmů 942,4 milionu není podle ministra reálná.
Kde se v zahraniční kapitole škrtalo
Prvním krokem byla revize dotačních titulů. Na projekty v takzvané transformační spolupráci, které Macinka označil za mimořádně sporné, jde o 70 milionů méně, tedy konečných 30 milionů. Zahraniční rozvojová spolupráce klesla o 131,7 milionu na 437,5 milionu korun. Ministr rozhodl také o vypovězení smlouvy s Českým rozhlasem na zahraniční vysílání — letos na ně zbývá 26,25 milionu, od roku 2027 nula.
Dále se snížily výdaje na vrcholné návštěvy o 12 milionů, rekonstrukční program v regionu Blízkého východu o 25 milionů na konečných 75 a ostatní výdaje na zabezpečení úkolů ministerstva o 35,2 milionu. Ani to nestačilo, takže o 115 milionů klesla i humanitární pomoc, na konečných 50 milionů. Neznamená to podle Macinky, že Česko humanitární pomoc opouští — jen si je třeba uvědomit, že republika nemůže zachránit celý svět a že pomáhat lze i jinými formami, například podporou ekonomické transformace. Kdyby k přeskládání rozpočtu nedošlo, ministerstvo by podle něj muselo rozhodovat, které zastupitelské úřady letos zavřít; to cílem této vlády není.
Půl miliardy pro Ukrajinu, která rozpočet jen opticky navyšuje
Program humanitární, stabilizační, rozvojové a hospodářské asistence Ukrajině byl lednovým usnesením vlády snížen z jedné miliardy schválené minulou vládou na 500 milionů korun. Tyto prostředky jsou určeny Národní rozvojové bance a mají v budoucnu sloužit k finančním a úvěrovým zárukám pro české firmy podílející se na obnově Ukrajiny. V rozpočtu ministerstva jsou proto pouze alokovány — na jeho vlastní chod je použít nelze, jen opticky navyšují celkové číslo.
Proto Macinka odmítl mediální interpretaci, podle níž byl rozpočet diplomacie ve vládním návrhu zvýšen o 188,7 milionu korun. Po odečtení ukrajinské položky je skutečná navržená výše zhruba 9,33 miliardy, tedy o stovky milionů méně než loni. Ministerstvo se bude i letos snažit zapojovat nároky z nespotřebovaných výdajů, ty se ale podařilo v roce 2025 snížit o 61,5 procenta a k lednu činily 224 milionů, z toho na posílení provozu použitelných jen 150 milionů. Vzhledem k tomu, že téměř 75 procent výdajů se realizuje v cizích měnách, je rozpočet velmi volatilní a oslabení koruny může podle ministra ohrozit pokrytí smluvních závazků ve čtvrtém čtvrtletí. Kapitola diplomacie přitom dlouhodobě patří k nejnižším ze všech ministerstev.
Životní prostředí: méně administrativy, žádná ideologie
Druhým úřadem, jehož vedením byl Macinka v té době dočasně pověřen, bylo Ministerstvo životního prostředí; resort mezitím převzal samostatný ministr. Rozpočet kapitoly financuje kromě ministerstva i dvě organizační složky státu — Agenturu ochrany přírody a krajiny a Českou inspekci životního prostředí — a osm státních příspěvkových organizací. Pro rok 2026 jsou příjmy kapitoly navrženy na 16,84 miliardy a výdaje na 20,4 miliardy korun, což je proti roku 2025 pokles o 906 milionů.
Výrazný pokles příjmů má dva důvody: výnosy z emisních povolenek jsou od letoška příjmem Státního fondu životního prostředí a do návrhu se promítly úspory napříč celou kapitolou. Rozpočet resortu tak stojí hlavně na evropských zdrojích — 15,5 miliardy, tedy zhruba 92 procent příjmů a 76 procent výdajů. Z toho zhruba 8 miliard připadá na Operační program Životní prostředí a 6,3 miliardy na Operační program Spravedlivá transformace; přidávají se švýcarsko-česká spolupráce za 481 milionů, dobíhající Národní plán obnovy za 447 milionů a ostatní evropské prostředky za 224 milionů. Na vědu, výzkum a inovace jde 360 milionů. Personálně kapitola počítá o 67 míst méně, na platy 2,15 miliardy při 3594 místech, tedy průměrný plat 49 793 korun. Cílem je podle ministra štíhlý a odpovědný resort, který měří výsledky, ne aktivismus.
Voda jako bezpečnostní téma a tlak na větrné elektrárny
Za klíčovou prioritu označil Macinka vodu — strategickou surovinu a téma bezpečnosti státu. Stát musí podle něj zajistit její dostatek pro obce, domácnosti, zemědělství i průmysl, dlouhodobě nezávadnou kvalitu a ochranu před kontaminací. Z toho plynou i priority investic: od kanalizací a čistíren přes retenční opatření až po ochranu zdrojů pitné vody, s důrazem na prevenci škod místo řešení následků.
Druhým důrazem jsou práva občanů a obcí při rozhodování o zásazích do krajiny. V poslední době podle ministra sílí tlak na výstavbu rozsáhlých větrných elektráren v nepřiměřené blízkosti obydlí, často bez férové debaty o dopadech na krajinu, hluk a hodnotu nemovitostí. Resort proto chce prosazovat předvídatelná a vymahatelná pravidla — energetika se rozvíjet může, ale ne na úkor bezpečnosti, krajiny a kvality života lidí.
Írán: protestní nóta a revoluční gardy na seznamu teroristů
Poslední vystoupení patřilo návrhu usnesení k násilí v Íránu, který ve sněmovně přednesl poslanec Hayato Okamura. Macinka upozornil, že Česká republika už násilí odsoudila a že nezařazení bodu na program tedy neznamená nesouhlas. Podle jeho informací předalo české ministerstvo zahraničí 12. ledna protestní nótu íránskému velvyslanci v Praze s tím, že Česko odsuzuje násilí páchané režimem na civilním obyvatelstvu.
Česká republika zároveň podpořila zařazení íránských revolučních gard na sankční seznamy Evropské unie. Sám ministr byl podle svých slov 29. ledna přítomen zasedání Rady ministrů zahraničních věcí v Bruselu, kde bylo schváleno jejich zařazení na seznam teroristických organizací. Pozice Česka vůči dění v Íránu je podle něj jasná a odpovídá tomu, co poslanci navrhovali.
Závěr
Ze sněmovního dne vychází dvojí obraz. V politické rovině jde o tezi, že opozice si vystavěla identitu na jednom protivníkovi a nedokáže formulovat vlastní program. V rozpočtové rovině jde o obhajobu škrtů ve dvou resortech — od zahraniční rozvojové spolupráce a humanitární pomoci až po zeštíhlení kapitoly životního prostředí — a o zdůvodnění, proč čísla vypadají jinak, než jak se prezentují v médiích.
