Týden plný mediálních tahanic, prezidentských šlápnutí vedle a politické zábavy ve stylu, jaký si ani nejlepší satirik nevymyslí. Premiér Babiš konfrontoval na tiskové konferenci Seznam Zprávy a Novinky.cz s přímým důkazem překroucení titulku — a výsledkem byl okázalý otevřený dopis 21 šéfredaktorů, který jejich kritici přirovnali k anticharteře. Ministr zahraničí Macinka zase veřejně odmítl komentáře prezidenta Pavla k maďarské diplomatické kauze jako ústavně nerelevantní. A Petr Fiala, nyní čelní tvář opoziční ODS, navštívil Babišovu čerpací stanici v Průhonicích a zjistil… že tam prodávají pohonné hmoty za standardní ceny.
Babiš, titulky a Národní mediální fronta
Premiér Babiš se v posledních týdnech systematicky zaměřuje na to, co označuje za manipulativní žurnalistiku. Na tiskové konferenci předvedl konkrétní srovnání: ve svém dopise úřadům napsal zdvořilé „dovoluji si vás požádat, abyste zvážili důstojné připomenutí tohoto dne" — titulek Novinek.cz z toho udělal „Na zákon nečekejte a vyvěste české vlajky, nakázal Babiš úřadu." Rozdíl mezi žádostí a rozkazem není stylistický detail, ale věcná inverze sdělení.
Reakcí šéfredaktorů byl otevřený dopis podepsaný 21 jmény z celého pražského mediálního mainstreamu — včetně České televize a Českého rozhlasu. Dopis odmítá „útoky předsedy vlády" a brání redakční nezávislost. Z pohledu kritiků mainstreamu ovšem dokument přesně ilustruje problém, který pojmenovávají: namísto sebereflexe nad konkrétním příkladem zmanipulovaného titulku přichází kolektivní vymezení vůči vládě. Mediální expert Tomáš Kňourek ve svém komentáři rozebral případ redaktorky Karolíny Brodníčkové z Novinky.cz, jejíž texty označil za „primitivní démonizaci politiků vládní koalice" bez odpovídající protiváhy — a jako jediného experta v jednom z jejích článků identifikoval zástupkyni neziskovky Hnutí Duha.
Babišovo druhé premiérství se od prvního liší jednou zásadní věcí: mediálního mainstreamu se nebojí. Vyhrál volby navzdory jeho soustavnému odporu, a to dokonce s lepším výsledkem než předtím. Tento fakt je pro pochopení nynější dynamiky klíčový — mediální agenda tvorba přestala fungovat jako spolehlivá pojistka moci.
Profesor Nutella a výprava na pumpu
Petr Fiala, jehož přezdívka „profesor Nutella" vznikla z dřívějšího videa, kde v německém supermarketu srovnával ceny Nutelly, tentokrát vyrazil jinam. Navštívil čerpací stanici Pumpa v Průhonicích — tedy stanici provozovanou skupinou Agrofert, tedy Babišem — a tichým gestem namířeným na cenovky chtěl sdělit, že Babišova paliva jsou drahá. Co zjistil? Že tam mají ceny zhruba průměrné, případně lehce pod průměrem trhu.
Z pohledu, který sdílí řada komentátorů na pravé i levé straně spektra, je na tom výletu fascinující jeho dramatická nesouměřitelnost: Fiala, který byl čtyři roky terčem slovního spojení „Fialova inflace" za to, že za jeho vlády zdražilo takřka vše o desítky procent, se vydal ukázat, že litr benzínu stojí standardních pár desítek korun. Výsledek videa shrnuli jeho straničtí kolegové v komentářích pod příspěvkem: naprostá ostuda. Člen ODS Martin Svrček to popsal jako „Václav Klaus syndrom" — každé další vystoupení ničí vlastní odkaz.
Fiala sám zareagoval parodickým způsobem, na sítích napsal: „Profesor Nutella zdraví soudruha Bureše do Průhonic." Přezdívka se tak uzavřela do kruhu — přijal ji jako vlastní a použil ji jako zbraň zpět. Obě videa — Fialovo tiché ukazování na cenovky i Pavlovo postávání na jiné benzínce, kde si ho nikdo nevšiml — skončila jako nevděčná politická autoportrét.
Ceny pohonných hmot: česká specialita
Za konfliktem kolem pump stojí reálný ekonomický problém. Po zahájení íránské blokády Hormuzského průlivu na konci února 2026 vzrostly ceny ropy globálně, ale Česko zdražovalo výrazně rychleji než okolní státy EU. Podle analýzy ekonoma Lukáše Kovandy: v prvních dvou týdnech konfliktu vzrostla cena nafty v Česku o více než 26 procent — zatímco na Slovensku o přibližně čtyři procenta, v Chorvatsku a Slovinsku o jeden až dva procenta.
Vládní intervence formou varování čerpadlářům na dálnicích („nemějte zlodějské marže") přinesla okamžitý efekt — ceny šly dolů, najednou to šlo. To je samo o sobě výmluvné. Ministerstvo financí následně zavedlo regulaci maximálních marží a od dubna 2026 platí cenový strop. Zdražování se zatím zastavilo.
Širší kontext, který v mediálním zkratkovitém zpravodajství chybí: čtyři roky Fialovy vlády přinesly inflaci blížící se čtyřiceti procentům. Koruna z roku 2022 a koruna z roku 2026 nejsou stejná koruna. Srovnávat nominální cenu litru pohonných hmot přes toto období bez přepočtu na reálnou kupní sílu je irelevantní — a přesně to dělala média, která si nyní stěžují na vládní tlak.
Macinka přehlasoval prezidenta
Prezident Pavel vyzval k přehodnocení vztahů s Maďarskem poté, co byly zveřejněny přepisy telefonátů mezi maďarským ministrem zahraničí Péterem Szijjártóem a ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Ministr zahraničí Macinka odpověděl stručně a ústavněprávně přesně: „Názory prezidenta nejsou relevantní. Zahraniční politiku České republiky určuje vláda, nikoliv prezident."
Jde sice o připomínku ústavního pořádku, ale v kontextu kohabitace, která se od jmenování vlády Andreje Babiše postupně vyhrocuje, má toto vyjádření konkrétní politický náboj. Macinka přitom není jediný člen vlády, kdo si toto připomenutí dovolil — podle iROZHLAS.cz se na jeho stranu v průběhu dubna přidávali další ministři.
Maďarský ministr Szijjártó se pak do Pavla opřel ze své strany: připomněl prezidentovu komunistickou minulost a vstup do KSČ v roce 1985 s poznámkou, že „ten, kdo vehementně bránil komunistický režim, by měl volit slova opatrněji." Pavel na kritiku reagoval dalším rozhovorem v ČT24 s Danielem Takáčem — a ten rozhovor je v určitých kruzích považován za další příklad zpravodajství, které se více podobá advokacii než žurnalistice.
Dozimetr: vyšetřovací komise a tepláky pro Rakušana
Sněmovna odhlasovala vznik vyšetřovací komise ke kauze Dozimetr. Komise nemá přímou soudní pravomoc — ta patří soudům — ale může odkrývat skutečnosti, které se teprve dostanou do procesního vyšetřování. Kauza kolem Víta Rakušana, který seděl na ministerstvu vnitra v době, kdy si tam podle obžaloby dosadil vlastního policejního šéfa, a kde soud s Dozimetrem byl přes rok a čtvrt blokován, má přinejmenším dvě zvláštnosti: Rakušan čtyřikrát neprošel volbou místopředsedy sněmovny a soud s Dozimetrem byl přes rok a čtvrt blokován, pravděpodobně se záměrem přesunout ho za volby. Ministr spravedlnosti Jaroslav Tejc i poslankyně Renata Vesecká (dříve nejvyšší žalobkyně) na práci komise participují s patrnou chutí.
Koalice a ústavní šachová partie
Vládní koalice navíc připravuje legislativu omezující prezidentovy pravomoci při jmenování diplomatů. Ústavní právníci Jan Kysela a Ondřej Preuss z Univerzity Karlovy označili tento záměr za protiústavní — což by možná bylo přesvědčivější, kdyby titíž právníci před pár měsíci s podobnou razancí neoznačili Pavlovo odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem za ústavně konformní. Ústava v čl. o jmenování diplomatů říká, že prezident „pověřuje a odvolává" vedoucí misí — formulace je symetrická s tou o jmenování ministrů, kde se o povinnosti jmenovat napsalo tisíce stran. Vláda naopak tvrdí, že navrhovaná změna se ústavy nedotýká.
Paralelně přibývají data o výdajích NATO. Británie, Francie ani Itálie zatím nedosahují dvou procent HDP na obranu — Itálie se na dvě procenta dostane prý v roce 2028, Španělsko se zaváže k 2,1 procenta s formulací „no more, no less." Česko dvě procenta platí teď. Tato čísla jsou v pravidelném domácím mediálním zpravodajství podivuhodně vzácná, přestože přesně kontextualizují debatu o „plnění závazků."
Slovenská televize a česká inspirace
Slovenská veřejnoprávní televize odmítla odvysílat udílení hudebních cen s odůvodněním, že jde o platformu pro prosazování individuálních názorů, nikoli o zpravodajství. V Česku podobný krok zatím nenastal. Argument, který zazní v komentářích, je prostý: pokud televizi financují i ti, kdo mají na politiku a kulturu odlišný názor, měla by být platformou pro všechny — nebo ne pro nikoho. Nynější model, kdy program odráží jediný pohled a odpor vůči tomu se označí za „útok na svobodu médií", je z hlediska veřejnoprávního mandátu přinejmenším problematický.
Lenochod Jan Moláček z České televize mezitím na svém profilu odstranil českou vlajku s komentářem, že slavit „Den české vlajky" nehodlá — a k tomu přidal výčet obvinění z „likvidace občanské společnosti" a „zavádění ruského zákona." Text přesně reprodukuje jazyk, který si kritici mainstreamu opakovaně označují jako klišé: každá změna mediálního financování je automaticky „slovenský nebo maďarský vzor", každá regulace je „ruský zákon."
