Živé vysílání proběhlo v atmosféře, kdy se na Blízkém východě schylovalo k dalšímu kolu eskalace a kdy doma vrcholil spor mezi vládou a prezidentem o to, kdo bude reprezentovat Českou republiku na summitu NATO. Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Petr Macinka, předseda hnutí Motoristé sobě, odpovídal v přímém přenosu na desítky diváckých dotazů a komentoval aktuální dění se směsí ironie a nekompromisních postojů.
Írán čeká úder, jadernou zbraň ale nikdo neavizuje
Americký prezident Donald Trump si vůči Íránu už přestal brát servítky a bezpečnostní experti se shodovali na výrazné pravděpodobnosti, že právě mezi tímto a následujícím dnem dojde k rozsáhlému vojenskému úderu na íránské cíle. Předzvěstí byly koordinované americko-izraelské zásahy na íránskou železniční infrastrukturu a mosty, jež měly zvýšit tlak na Teherán před případným ultimátem; Írán na to odpovídal zvyšováním počtu odvetných raketových útoků a konflikt přerůstal v rozsáhlou válku.
Móda jakési podpory Íránu je přitom nepochopitelná: jde o režim, který v regionu dlouhodobě financoval války, a jehož revoluční gardy sama Evropská unie zařadila na seznam teroristických organizací. Pokud takový režim léta obchází sankce a obohacuje uran, není rozumné věřit jeho ujištění, že žádný vojenský jaderný program nemá. Uklidňující je naopak to, že podle Bílého domu nikdo neuvažuje o použití jaderných zbraní.
Ropovod Družba a nabídka české expertní mise
Slovensko ani Maďarsko nemají k ruské ropě z ropovodu Družba reálnou alternativu, a jejich pozice je proto velmi obtížná — spor s Ukrajinou se navíc vyhrocuje a strany v něm tvrdí každá něco jiného. Česká republika spolu s ministrem Karlem Havlíčkem proto nabídla, že může iniciovat nezávislou expertní misi na Ukrajinu pod vedením českých odborníků ze státních firem typu MERO či Čepro, která by na místě posoudila stav poškozeného ropovodu a navrhla, jak obnovit dodávky do Maďarska a na Slovensko. Česko samo má díky prozíravosti z 90. let alternativu — ropovod přivádějící surovinu z Ázerbájdžánu, zprovozněný za tehdejší vlády Václava Klause. Dramatická situace na Blízkém východě se nicméně na cenách projeví tím víc, čím déle potrvá.
Summit NATO není místo pro opozici
O tom, kdo reprezentuje Českou republiku na mezinárodních jednáních, rozhoduje vláda — a ta si nemyslí, že by zemi na summitu NATO měl zastupovat někdo z opozice. Prezident Petr Pavel se podle tohoto výkladu sám pasoval do role opozičního aktéra: nejhlasitěji prosazuje návrhy, které prohrály v podzimních volbách a nedostaly se do programového prohlášení vlády ANO, SPD a Motoristů.
Klíčovým nástrojem je notifikace národní delegace do centrály NATO, kterou jako jediný subjekt podává ministerstvo zahraničních věcí. Jméno lídra opozice se na takový seznam nedostane — a stejný princip má platit i pro zářijové Valné shromáždění OSN, kde by za Českou republiku měl hovořit předseda vlády, protože nejsme prezidentská republika. Stejně nepřijatelné by prý bylo, kdyby republiku na summitu jel zastupovat třeba předseda Pirátů Zdeněk Hřib.
Spor o ústavu a nejmenování Filipa Turka
Spor s prezidentem má hlubší kořeny než jen otázku summitu. Hlava státu podle tohoto čtení přistupuje k ústavě „kreativně“ a popisuje to jako její ochranu před Motoristy. Paralela míří k tomu, že prezident odmítl jmenovat Filipa Turka členem vlády, ačkoli mu to bylo formálně navrženo premiérem; ústava přitom dává hlavě státu prostor manévrovat při výběru premiéra, ale na premiérův návrh ostatní členy vlády jmenuje. Výsledkem byl posun Turka do pozice vládního zmocněnce, zatímco resort životního prostředí převzal jiný nominant Motoristů.
Neziskovky, dotace a takzvaná občanská společnost
Premiér Andrej Babiš je vykreslen jako velmi pracovitý a odhodlaný politik; stejnou vůli něco změnit prý projevuje i předseda SPD Tomio Okamura. Onou změnou se míní zásah do systému označovaného jako „deep state“ — soustavy médií, neziskovek a opozice, jež by ráda ovlivňovala směřování země, ale ví, že by ji ve volbách nikdo nezvolil, a proto se zaštiťuje „občanskou společností“.
Hlavní výtkou je financování těchto spolků z veřejných rozpočtů i z darů příznivců; připravovaný zákon o registru neziskových organizací má zavést transparentnost účtů, aby bylo zřejmé, kdo komu peníze posílá. Dotace jsou přirovnány k droze. Naopak podporu dostal ministr kultury Oto Klempíř, který škrtá dotace kulturním organizacím a podle spekulací měl být odvoláván — k odvolání ale podle koaliční smlouvy nedojde.
Hnutí Duha a obvinění z ekoterorismu
Dlouhodobým terčem kritiky je hnutí Duha, označované bez velké nadsázky za teroristickou organizaci. Spor s touto neziskovkou se vyhrotil po boku Filipa Turka pod heslem „už ani korunu“. Připomenuty byly blokády výstavby dálnic, obstrukce kolem Temelína, blokády na Šumavě při těžbě kůrovcem zasaženého dřeva i odpor proti přehradě Nové Heřminovy — tedy proti dílu, o němž i ministerstvo zemědělství předchozí vlády konstatovalo, že by zmírnilo ničivost povodní.
K obhajobě pojmu „ekoteroristé“ posloužil odkaz na zesnulého předsedu Senátu Jaroslava Kuberu, dlouholetého teplického politika z ODS, který tento výraz rovněž používal a podle moderátorova čtení se opíral o starší soudní rozsudek týkající se aktivistů zdržujících dopravní stavby. Konkrétní znění citované pasáže se nepodařilo nezávisle ověřit, uvádíme je proto jen jako reprodukci toho, co ve vysílání zaznělo.
Klimatický předmět na Karlově univerzitě
Vrcholem kritiky se stal odkaz na web Karlovy univerzity a její Fakultu humanitních studií, kde se vyučuje volitelný předmět Úvod do klimatické krize. V jeho anotaci se hned v první větě uvádí, že člověkem způsobená klimatická změna představuje nejzávažnější problém současného světa — formulace, která ji staví nad války, hladomory či energetické krize.
Největší pozornost vzbudily podmínky zakončení předmětu. Mezi příklady možného výstupu se na webu objevily mimo jiné nácvik blokády, protestní píseň, petice, obsazení kotelny, narušení dopravy či „sabotáž toku fosilních energií“. Právě poslední bod je terčem ostré kritiky: sabotáž je trestný čin, nikoli studijní úkol, a financování takové výuky z peněz daňových poplatníků je označeno za skandální; případ má být předložen ministrovi školství i nově jmenovanému rektorovi univerzity.
Maďarské volby a nezměřitelný systém
Pozornost dostaly i nedělní volby v Maďarsku, které buď potvrdí dosavadní směřování, nebo přinesou změnu. Maďarský systém je popsán jako obtížně měřitelný: značná část mandátů jednokomorového parlamentu se obsazuje v jednomandátových obvodech bez druhého kola, kde lidé volí místně známé kandidáty, a právě proto tamní průzkumy historicky neodpovídaly výsledkům. Strana dosavadního premiéra Viktora Orbána Fidesz je vykreslena jako robustní a personálně silná, zatímco mladá vyzývatelská strana má potíž najít dostatek kandidátů schopných v obvodech obstát; předpovědi výrazného vítězství opozice jsou proto brány s rezervou.
Domácí agenda: radary, suverenita a další škrty
Z domácích témat zaznělo odhodlání pokračovat v krácení dotací napříč ministerstvy a podporu dostal záměr převést zisk z měřičů rychlosti do Státního fondu dopravní infrastruktury: řada radarů prý neplní svou bezpečnostní funkci a slouží jen jako zdroj příjmů měst.
Vláda se distancuje od plánovaného srazu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně a odmítla scénář, že by se Česko v otázce migrace vydalo cestou Rakouska. Závěr patřil sebevědomé bilanci: hnutí, jemuž se odpůrci zpočátku smáli, dotáhlo svého předsedu z opozice až na post místopředsedy vlády a má dnes třináct poslanců a čtyři ministry — a v tomto trendu hodlá pokračovat cestou přesvědčování voličů.
