Týden po komunálních volbách a v den druhého kola senátních voleb hodnotí bývalý prezident Václav Klaus, kdo ve volbách doopravdy prohrál. Podle něj to nebyla jedna či druhá strana, ale celý systém politických stran, který vystřídala sdružení bez programu. Rozhovor se pak stočil k Bruselu, který si hledá vlastní peníze, k německému kancléři Merzovi, k Trumpovým tahům s ruskou naftou a ke Green Dealu.
Prezident, který nejde volit, je nepředstavitelný
Prezidentova cesta k volbám a zpět soukromým tryskovým letadlem je pro Klause „šaráda naprosto nesmyslná“. Podstatné je podle něj jediné: je nepředstavitelné, aby se prezident voleb nezúčastnil. Hlava státu má kázat, že volit je povinnost každého občana, a sama jít příkladem. K tomu se přidává prezidentova manželka, která si podle Klause nárokuje odpočinek u moře – ať si tam jede, ale zrovna ve volbách nemusí.
Třetí věcí jsou náklady. Částka zhruba 400 000 korun, kterou má prezident za lety do Maroka zaplatit, připadá Klausovi „legrační“: podle něj z toho plyne, že letadlo platil někdo jiný a prezident si v něm platil jen jedno místo. Za politickou chybu to ovšem nepovažuje. Prezident si podle něj myslí, že na takové jednání má právo, a chybou je to jen pro jeho příznivce, kteří se bojí, že mu to ve volbách uškodí.
Volby prohrály politické strany
Jako teoretik voleb vidí Klaus výsledek jasně: došlo k „obřímu poražení“ parlamentní demokracie, k obrovskému pádu politických stran a k vítězství podivných seskupení – od Pirátů přes sdružení „pro Prahu“, „pro Benešov“ nebo „Klatovy sobě“. Je to podle něj rozklad klasického politického systému založeného na stranách a strany dopadly vesměs strašně, což považuje za nejnešťastnější výsledek voleb.
Kořeny hledá v pošlapání systému politických stran, které podle něj začal už Václav Havel, když postavil svou politiku na nepolitickém principu. Teď se to podle Klause „dovršilo a bylo dohráno až do cíle“. A když už strany existují, hlavně ať nemají žádné politické názory. Proto mohou být nejúspěšnější starostové, „politická strana bez jakéhokoliv politického programu“. „Kdybyste mě mučil, tak řeknu, že žádné nemají,“ říká Klaus o jejich názorech. Mají prý jen jeden – aby byli zvoleni. „To není politika, to je něco úplně jiného.“
ODS vymizela jako politická strana
Moderátor připomíná, že ještě před pár lety bylo nepředstavitelné, aby v Praze nevyhrála ODS, a namítá, že ta aspoň program má. „Nemají,“ odpovídá Klaus. ODS podle něj vymizela jako politická strana, je jen odvarem toho, čím bývala, a její dnešní předseda není osobnost, která by dokázala politický program formulovat a ztělesňovat.
Že v Praze dopadla tragicky, ho nepřekvapuje: čtyři roky tam měla primátora, který „neprimátoroval“. Zarazil ho rozhovor Portlíka, prvního místopředsedy ODS a jejího kandidáta na pražského primátora, podle něhož strana doplatila na to, že měla „spícího primátora“. Pokud to říká člověk, který chtěl být primátorem sám a byl už předtím významným funkcionářem strany, proč by jí podle Klause měli Pražané dát znovu hlas? Na otázku, proč ODS nesáhne po vyzkoušených lidech typu exprimátora Pavla Béma, odpovídá, že Bém má své excesy a dnešní ODS nemá důvod hájit – lidi v ní už prakticky nezná.
Motoristé a strana bez členů
Na Motoristy útočit nechce, výsledek je ale podle něj logický: strana bez členské základny těžko vyhrává volby. Členská základna je pro Klause základní prvek politického systému. Jako příklad uvádí Okamurovu SPD, kterou otřásají protesty členů proti výsledku komunálních voleb. Okamurovu pozici to podle Klause neohrozí, noviny o tom ale píšou. U Motoristů nic takového neslyšíte, „protože tam žádná členská základna neexistuje“.
Pochvalu má pro Matěje Gregora, který vedl Motoristy v Ostravě: je podle Klause šikovný, živý, mladý, snaživý a jiný. V Ostravě, která není snadné místo, dopadli dobře. Moderátor zmiňuje i Filipa Turka, podle něhož by volby dopadly jinak, kdyby kandidoval. Radikálně jinak ne, soudí Klaus, ale kdyby pražskou kandidátku místo Sovové vedl Turek, Motoristé by určitě dostali víc než 2,7 procenta. „To se nemýlí.“
Na ANO útočí všichni, Piráti slábnou
I ANO je podle Klause strana bez jasného politického a ideového obsahu – proto se také jmenuje Ano, není to sociální demokracie, lidovci ani křesťanská demokracie. To se projevilo i v komunálních volbách. Útok na hnutí ze všech stran je navíc drtivý a na rozdíl od sněmovních voleb mu tentokrát nepomohli koaliční partneři ze SPD ani Motoristé. Každou chvíli tak přichází zpráva z některého okresního města, že se vítězné ANO nedostalo do koalice, protože proti němu vzniklo seskupení všech ostatních. Tento „fatální atak“ na Babiše je podle Klause v něčem očekávatelný, ale v něčem trochu nefér.
Na otázku, zda sledujeme začátek konce Pirátů, odpovídá jediným slovem: „Kéžby.“ Dodává jen, že je v té straně při pozorování něco jinak.
Senát, který neměl vzniknout
Velkým skokanem senátních voleb byl jihomoravský hejtman Grolich, jehož úspěch mnozí připisují skvěle vedené kampani. Klaus to vidí střízlivěji. Grolich je bývalý stand-up komik, „takže je něco jako Zelenskyj“ – a Klaus jen doufá, že nás nezatáhne do světové války, jako se to Zelenskému podařilo s Ukrajinou. Vítězství ale nepřeceňuje: Grolich vyhrál v klasicky lidoveckém obvodu, kde lidovci dopadají dobře vždycky. O neúspěšných kandidátech, kteří platili za jasné favority, mluvit nechce – jsou to lidé, které by nikdy nevolil.
Druhé kolo bude mít podle Klause strašně slabou účast, a přesto v každém obvodu někdo zvolen bude, i kdyby přišel jediný volič. Takový způsob voleb podle něj není autentickým výrazem vůle lidu a jen potvrzuje, že myšlenka Senátu byla od začátku chybná: „Neměl u nás nikdy vzniknout.“
Brusel chce peníze mimo národní rozpočty
Premiér Andrej Babiš označil návrhy Evropské komise na nové vlastní zdroje unijního rozpočtu za naprosto nepřijatelné. Tak silný výrok byl pro Klause až nečekaný a vítá ho. Je zvědav, jestli tak bude vláda v Bruselu skutečně vystupovat. Lidé podle něj nedomýšlejí, co se děje: jde o pokus Evropské komise posunout rovnováhu uvnitř unie na úkor národních států. Komise ve víceletém finančním rámci „strašlivě nadsadila“ výdaje, teď na ně nemá peníze a ví, že státy jí víc dávat nebudou. Proto už dlouho pošilhává po zdrojích, které by vůbec nezávisely na vůli jednotlivých zemí.
Klaus to přirovnává ke sporu o financování České televize: i ta chce mít příjem, který nezávisí na tom, jaká vláda je zrovna u moci. Klíčovým vlastním zdrojem unie jsou dnes cla, která dřív vybírala Česká republika a patřila jí; s celní unií je vybírá unie a do Česka se vůbec nedostanou. Teď by Brusel rád „ukradl“ národním státům další příjmy – část daně z tabáku, o jejíž výši by se pak ani nediskutovalo, a peníze za emisní povolenky, „všechny ty nesmyslné zelené hlouposti“. Ty by šly rovnou do Bruselu, bez rozpočtů jednotlivých zemí. „V tom je ta pointa, v tom je ta hra.“ Pokud Babiš racionálně a důrazně řekl, že je to nepřijatelné, musí ho za to Klaus pochválit.
Merz si hraje na evropského hrdinu
Německý kancléř Merz prosazuje další vojenskou podporu Ukrajiny a vůči Rusku volí stále ostřejší rétoriku. Válku podle Klause potřebuje, aby v Německu dominovala debata o Ukrajině, a ne o něm samém. Merz je podle něj prototypem politika, který je doma tak neúspěšný, „že si hraje na evropského hrdinu, který chce hlavně bojovat s Ruskem“. Válka je přitom „hrůza hrůz“ a měla být dávno ukončena za cenu těch či oněch kompromisů – jakých, to Klaus definovat nechce. Proti pokračování bojů ale podle něj nestojí žádný zřetelný odpor.
Moderátor odhaduje, že hospodářské potíže Německa donutí Berlín k obratu v horizontu týdnů. Klaus nesouhlasí: Německo je ještě natolik bohaté a má tolik volného prostoru, že o týdny nejde. Připomíná mu to komunistickou dobu, kdy v hospodě každý spekuloval, že se to „zejtra zhroutí“ – a trvalo to desetiletí. Německo je podle něj pořád pracovitá země; na rozdíl od Česka se tam páteční zácpy při odjezdu na víkend ještě nepřesunuly na čtvrtek. „Tam když se chodí do té práce, tak se do té práce chodí.“
Trumpova nafta a americké volby
Řeč přijde na dohodu Donalda Trumpa s Putinem, podle níž má Rusko dodat na americký a světový trh nejprve přes 300 000 tun nafty. Klaus v tom nevidí krok k ukončení války, ale předvolební gesto. Trumpovi jde podle něj o volby do Kongresu za tři týdny, protože i v Americe začínají růst ceny benzínu. Nechce, aby se připomínalo, že zdražování ropy a pohonných hmot je hlavně důsledkem jeho íránské politiky, a tak chce voličům ukázat, že zařídil, aby ceny trochu klesly. „Žádný bohulibý altruistický argument v tom není.“
Že by bylo politikům jako Trump jedno, co se děje na Ukrajině, je podle Klause přehnané. Lidé na Západě si ale nedovedou představit, co se tam děje: válka se neodehrává v jejich blízkosti, ale „na nějakém podivném východě“, kde si pořád nejsou jistí, jestli tam žijí normální lidé jako u nich.
Porážka Ruska by byla nebezpečím pro svět
Merz a další si podle Klause přejí Rusko „totálně, absolutně na hlavu porazit“ a myslí si, že by se pak rozpadlo. To by pro stabilitu světa bylo dalším velkým nebezpečím: „Nezkoušejme takovýhle věci.“ Putin má podle Klause situaci v Rusku stále pod kontrolou a podpora války tam podle něj příliš neklesá.
Klíčem je podle něj to, že Rusko nevede válku s odvedenci, mladými kluky, kteří by od rodičů rukovali rovnou na frontu, ale s profesionální placenou armádou. Smrt dobrovolníka, který šel bojovat pro peníze, je i pro jeho rodiče jiná ztráta, než když stát syna k vojsku povinně povolá. Tím se Putin zbavuje vnitřního nebezpečí, které by mu jinak hrozilo.
Klimatický spor stojí na místě
Moderátor přiznává, že se mýlil, když si myslel, že zelené náboženství už kulminuje: evropští představitelé podle něj neustupují od hlídání uhlíkové stopy ani od zákazu plastových brček. Klaus odpovídá, že některým lidem nejde nic vysvětlit – museli by to chtít slyšet a číst.
Za zhruba měsíc a půl jede do Paříže, kde vystoupí s projevem na akci francouzské asociace klimarealistů, u níž mluvil už v roce 2017. Když si starý projev při přípravě znovu přečetl, zjistil, že by ho mohl přednést beze změny: karty jsou rozdané v roce 2026 stejně jako v roce 2017 nebo 2007 a vítězství nezískala ani jedna strana. Souboj o klimatickou myšlenku podle něj spíš polevil, všichni jsou unavení a někteří se smířili s tím, že se s tím nedá nic dělat. Oživení mu dal jen Green Deal, jehož dopady jsou na životech lidí v Evropě čím dál víc vidět a cítit – proto vznikají nové texty a argumenty. „Takže jedu burcovat do Paříže.“
Závěr
Klaus čte letošní volby jako porážku politických stran, které podle něj vytlačila sdružení bez programu – od starostů po hnutí ANO. V Evropě vidí snahu Komise vymanit se ze závislosti na národních státech a v německém kancléři politika, který válkou zakrývá neúspěch doma. Konec války ani zelené politiky v dohledu nevidí, a proto jede do Paříže znovu burcovat.
