Vládní poradní rady dostaly nové členy i nová pravidla, služební zákon skončil a ministerstvo kultury škrtá dotace spolkům. Média to popisují jako „totální destrukci“. Rozhovor Parlamentních listů nabízí opačné čtení: končí podle něj éra, kdy si část státní správy a napojených neziskovek dělala vlastní politiku bez ohledu na to, kdo vyhrál volby. Pojem deep state přitom host nepoužívá jako nadsázku, ale jako popis fungující sítě vlivu.
Proměna vládních poradních rad
Proměnu rad, které dosud radily vládě například v oblasti rovnosti žen a mužů nebo lidských práv, host hodnotí jako změnu k lepšímu, a to personálně i organizačně. Hlavní přínos vidí ve vyváženosti. Za Fialovy vlády v radách podle něj seděli téměř výhradně progresivně orientovaní aktivisté a odborníci se stejným názorovým zaměřením. Názorová pluralita – konzervativci, liberálové, socialisté – tam prý nepřipadala v úvahu.
Po reorganizaci v květnu a červnu odešlo několik desítek členů dobrovolně, což host s ironií označuje za to nejlepší, co mohli udělat. Nově obsazené rady podle něj nejsou konzervativní, ale vyvážené. Přesto vyvolaly ostré reakce odcházejících i celého prostředí, které v radách dosud mělo dominantní postavení. Za prospěšné považuje i to, co mediální bouře odhalila: vazby mezi členy rad, zástupci neziskových organizací a konkrétními novináři. Podle něj se dá dohledat, kdo o změnách informoval jakým tónem a kdo měl k dispozici informace, které ještě nebyly veřejné.
K čemu jsou poradní orgány a proč vadí programové prohlášení
Poradní orgán má podle hosta jediný smysl: radit vládě a pomáhat jí plnit program, se kterým vyhrála volby a ke kterému má mandát od voličů. Jak takové orgány vznikají a kdo vládě ve skutečnosti radí, ukazuje příloha o neformálním vlivu na rozhodování státu. V praxi to tak ale podle hosta dlouho nefungovalo. Rady jednaly autonomně a vytvářely si vlastní agendu.
Dokladem má být podzimní spor o statuty. Babišova vláda do nich vepsala, že rady mají zohledňovat programové prohlášení vlády, a strhla se vlna odporu. Pro hosta to jen potvrzuje, jak předchozí členové svou roli chápali: přisvojili si právo dělat vlastní politiku, která často šla proti programu současné vlády. Za Fialovy vlády podle něj podobný střet nenastal, protože tam panoval „symbiotický vztah“.
Deep state jako konspirační teorie, nebo realita
Část médií opakuje, že řeči o deep state jsou konspirační teorie, a stejně tak to vyčítá Andreji Babišovi. Host je přesvědčen, že tahle rétorika vydrží, dokud bude mít publikum. Typickému voliči bývalých vládních stran podle něj nevadí, protože to, co síť vlivu prosazovala, odpovídá jeho vlastním preferencím.
V rozhovoru zazní i ironická pointa: kdo je s prosazovanou agendou spokojený, mohl by existenci takové sítě klidně přiznat. Demonstrace s hesly „neberte nám náš deep state“ se ale nekonaly – marketingově by to prý nebylo dost líbivé.
Kam odešli bývalí členové rad
Řada bývalých členů rad do neziskového sektoru vůbec nemusela odcházet, protože v něm celou dobu působila a v radách ho zastupovala. Část z nich ale podle hosta našla nové místo v Brně, v kanceláři veřejné ochránkyně práv. Současnou ombudsmanku zvolili hlasy vládních stran. Jejím protikandidátem byla Klára Šimáčková Laurenčíková, bývalá vládní zmocněnkyně pro lidská práva za Fialovy vlády, která podle hosta ztělesňovala právě étos odcházejících členů rad.
Nová ombudsmanka si sestavila vlastní poradní orgán a do něj přišlo nemálo lidí, které Babiš z úřadu vlády vyhodil. „Vyhodil je a oni se vrátili oknem jinam,“ shrnuje host. Ponaučení podle něj zní, že když se vláda zbaví určitých lidí na místě A, objeví se na místě B, pokud to nikdo nepohlídá. Host se kvůli tomu ombudsmance písemně ozval; odpověděla mu její zástupkyně, že je vše v pořádku.
Vliv těchto lidí přesto podle hosta klesne. Je rozdíl vystupovat jménem úřadu vlády, nebo jménem kanceláře ombudsmana – podobně jako u agendy rovnosti žen a mužů, kterou vláda přesunula na ministerstvo spravedlnosti. Hodně také záleží na osobnosti v čele úřadu: předchozí ombudsman doktor Křeček byl všeobecně známou autoritou, kdežto jeho nástupkyni veřejnost téměř nezná. Na poradním sboru host vidí, že se točí pořád tatáž jména z aktivistického a neziskového prostředí.
Konec služebního zákona
Služební zákon se kdysi prosazoval jako pojistka proti zpolitizování státní správy. Podle hosta ale vytvořil předražený, neefektivní a těžkopádný byrokratický kolos, ze kterého téměř nešlo nedobrovolně odejít. Od 1. listopadu ho nahradil zákon o státních zaměstnancích. Předkladatelé, mezi nimiž byli Radek Vondráček, Libor Vondráček a Renata Vesecká, se podle hosta shodli, že je potřeba úprava efektivnější a pružnější.
Přijímací řízení za starého zákona trvalo měsíce, šlo o správní řízení s komisemi, ne o běžný pracovní poměr. Zbavit se úředníka, který nepodával odpovídající výkon, bylo nesmírně obtížné: stát mu měl najít jiné místo, případně ho postavit mimo službu, kde ještě několik měsíců pobíral 80 % platu. Lidově se tomu říkalo bazén. Vznikla tak podle hosta téměř nedotknutelná kasta.
Moderátor připomíná, že čerství ministři si loni stěžovali, že program nejde prosadit: chtěli šetřit a propouštět, ale nešlo to, a úředníci jim požadavky odkývali a pak nic nedělali. Byl to systém, jak nic nezměnit. To už podle hosta neplatí.
Neziskovky na obranu starého zákona
Nejhlasitěji podle hosta starý služební zákon hájily zase neziskové organizace. Už v prosinci, sotva předkladatelé rozeslali návrh kolegům ve sněmovně, vyrukovalo devět neziskovek s prohlášením, že nová úprava ohrozí nezávislost státních úředníků, a vyzvaly vládu, aby se přihlásila k doporučení iniciativy Česko funguj. Se sloganem host souhlasí, s obsahem už méně. Upozorňuje, že peníze na tuto činnost podle něj přicházely mimo jiné od nadace OSF.
Mezi devíti organizacemi byly podle hosta Evropské hodnoty, Aspen Institute, Transparency International nebo Centrum pro informovanou společnost. Pro hosta je to stále týž ekosystém: stejná jména, stejní lidé a stejné peníze dokola.
Ministerstvo kultury škrtá dotace
Ministr kultury Oto Klempíř z Motoristů se podle hosta pustil do změn v poslední době naplno a dostává za to od kulturní obce zabrat. Nejvíc medializovaný byl případ spolku Díky, že můžem, kterému ministerstvo škrtlo dotaci. Spolek podle rozhovoru organizoval protest před sněmovnou ve chvíli, kdy poslanci posouvali zrušení poplatků do dalšího čtení.
Po škrtu si spolek vybral od lidí mnohem víc, než by dostal od státu. Právě tak má podle obou mluvčích fungovat občanská společnost: kdo chce něco dělat a má podporu, ať si na to vybere od veřejnosti, a nečerpá miliony z daní přes spřízněné politiky nebo úředníky.
Zákon o transparentnosti neziskovek
Vláda podle hosta znovu mluví o zákoně, který má zprůhlednit financování neziskových organizací. Host doufá, že projde v podobě, která nebude jen na oko. Odcházející poradci z úřadu vlády se proti němu postavili s argumentem, že je nebezpečný, že jde o „ruský“ model a že současná úprava bohatě stačí.
S tím host nesouhlasí. Neziskovým organizacím a jejich vazbám se věnuje řadu měsíců a naráží na limity: mnoho věcí jde dohledat z otevřených zdrojů, ale když organizace informace zveřejnit nechce a neodpoví ani na konkrétní dotazy, nelze zjistit, jak to s penězi je. Výroční zpráva podle něj často nic podstatného neprozradí. Ani transparentní účet, kterým se chlubí třeba Milion chvilek, podle mluvčích nevylučuje, že vedle něj existují další, běžné účty. U koncertu na Letné, který měl stát zhruba 8 milionů korun, by tak bylo zajímavé vědět, z jakého účtu se platil.
Klempířovy kroky a kritika z kulturní obce
Výsledky voleb podle hosta Klempíře nakoply. V posledních týdnech ohlásil celou řadu kroků: úspory včetně zmíněného škrtu dotace, revizi memorand o spolupráci mezi ministerstvem a kulturními institucemi, nová dotační pravidla a přísnější kontroly příjemců dotací.
Ve Státním fondu audiovize odvolal z čela představenstva Petra Dvořáka, bývalého generálního ředitele České televize, nařídil škrty – ke kterým nakonec v příštím roce dojít nemusí – a připravuje změnu zákona i další personální změny. Kritici mluví o tom, že ministr destabilizuje dokonale fungující systém a likviduje českou kulturu. Pro hosta je to opět známé slovo „totální destrukce“: dokonale fungující systém za Fialovy vlády prý byl dokonalý jen pro někoho.
Závěr
Ať jde o poradní rady, služební zákon, nebo dotace v kultuře, rozhovor vidí stejný vzorec: vláda zasahuje do struktur, které si podle hosta za předchozích vlád vytvořily vlastní agendu, a odpor přichází od stále stejného okruhu neziskovek, aktivistů a spřízněných médií. Kdo z úřadu vlády odejde, často se objeví jinde. Další díl o neziskovém sektoru, včetně proměny Evropských hodnot, mluvčí slibují příště.