Dva dny po výročí 17. listopadu hodnotí bývalý prezident Václav Klaus letošní oslavy jako karikaturu toho, oč v roce 1989 šlo. Spor o televizní a rozhlasové poplatky považuje za zástupný problém, nedělní demonstraci za souboj o moc a zároveň o výklad listopadu. Ve druhé části rozhovoru se věnuje setkání prezidentů Ruska, Spojených států a Číny, oslabenému Donaldu Trumpovi a válce na Ukrajině.

Oslavy 17. listopadu jako karikatura

Václav Klaus o letošních oslavách 17. listopadu

klip od 0:33

Že se z výročí stává karikatura, není podle Klause novinka letošního roku. Trvá to celé poslední desetiletí a možná se to ještě zesiluje. V prvních letech po listopadu šla země jasně kupředu, teď jde dozadu. Ocitla se na jiné oběžné dráze, na jiné cestě. Nejvíc ho trápí, kdo se zmocňuje výkladu toho, oč tehdy šlo. To je pro něj žalostné, a proto ten den nic velkolepého nepořádal.

Poplatky: rozumná myšlenka, kterou vláda neprodala

Václav Klaus o novele zákona o televizních a rozhlasových poplatcích

klip od 1:58

Hlavním tématem letošního 17. listopadu se staly televizní a rozhlasové poplatky. Klaus v nich vidí falešný a zástupný problém, který Babišova vláda neuchopila racionálně. V principu správnou myšlenku nedokázala veřejnosti prodat ani vysvětlit, a vlastně ji ani nevysvětlovala. Politik s takovým projektem by podle něj měl čtvrt roku objíždět republiku, řečnit na náměstích a ve studiích a vysvětlovat, proč je změna nutná, užitečná a správná. Nikdo z vlády nic takového neudělal.

Premiér od začátku dával od věci ruce pryč. Do vládního programu ji podle Klause nevneslo hnutí ANO, ale ani Motoristé, ani Okamura, a zařadili ji tam nejspíš bez velkého promýšlení jako kompromis při vyjednávání. Babiš k ní nic necítil a necítí dodnes. Výsledek je trapný a nešťastný: zdiskreditoval něco rozumného, co mohlo být, ale nebude.

Mocná mediální lobby podle něj opět zvítězila stejně jako při první televizní krizi před čtvrtstoletím. Tentokrát sice nikdo z poslanců a bývalých ministrů nespal ve spacáku na Kavčích horách, prohra je ale stejná a důsledky budou zase stejné.

Proč zrovna tato novela vyvolala takové emoce? O samotnou novelu podle Klause vůbec nejde. Několik organizátorů z Letné hledá každou příležitost, jak se vlomit do dnešního systému, a tady ji našli. Podstata je přitom zřejmá: novela trochu sahala na zoubek osvědčené skupině skutečných vládců České televize a Českého rozhlasu. Ti se hrdinně vrhli do boje, nedali si to líbit, a protože měli ve vládě strašně slabého partnera, dopadlo to, jak to dopadlo. Další vývoj vidí jen černě: do České televize a Českého rozhlasu poteče ještě víc peněz než dosud, ačkoli záměr byl přesně opačný.

Veřejnoprávní médium ano, moloch ne

Václav Klaus o tom, zda země ještě potřebuje média veřejné služby

klip od 6:28

Média veřejné služby stále vysílají podle zákona z počátku devadesátých let, přestože se prostředí s internetem změnilo zásadně. Potřebuje je země ještě? Klaus odmítá mít silácký názor. Nějaké médium veřejné služby podle něj být má a může, otázkou je jen, kolik jich má být.

Vzpomíná, jak při prvních cestách do Spojených států zjistil, že tam hrají stovky rádií a televizních kanálů, a přitom si nemohl nic vybrat, protože všude byla jen nesmyslná hudba a reklamy. V hotelovém pokoji proto vždycky hledal na rádiu Public Radio. Mluvilo jinak, než by sám mluvil, ale neprovokovalo ho a bylo pro něj jedinou možností se něco dozvědět. Něco takového si u nás představit dovede. Moloch, jaký vznikl z České televize a Českého rozhlasu, to ale rozhodně není.

Demonstrace na Letné: ne o poplatcích, ale o moci

Václav Klaus o nedělní demonstraci a jejím skutečném cíli

klip od 8:41

Na nedělní demonstraci bylo podle pořadatelů 400 000 lidí, podle jiných odhadů kolem 100 000, podle dalších přes 500 000. Klaus demonstraci nesledoval ani neanalyzoval, napsal mu ale slovutný profesor z brněnské lékařské fakulty. Spočítal plochu a místo, které potřebuje člověk, který se nemačká, a vyšlo mu, že tam při nejbujnější fantazii mohlo být zhruba 135 000 až 180 000 lidí. Klaus mu odepsal, že výpočet mu připadá racionální a že si to myslí taky.

Na počtu ale nezáleží. Kdo se na demonstraci jen trochu díval, pochopil, že už dávno není o poplatcích, ale proti Babišově vládě a proti výsledku voleb. Lidé, kteří přijeli z mnoha koutů země a stáli v zimě, šli podpořit Českou televizi a Český rozhlas a ocitli se na demonstraci proti vládě. Poplatky jsou podle Klause jen zástěrka celé akce, stejně jako je zástěrkou celé hnutí Milion chvilek. Jsou jen okrajovou součástí problému.

Jde o souboj o moc, ale ještě o kousek víc než o souboj minulé a dnešní vlády. Je to souboj o náš dnešek a tím i o výklad 17. listopadu, což Klaus považuje za obrovské téma současnosti. Listopad už byl podle něj dávno ukraden, dezinterpretován a mylně vykládán. Na výročí promluvil jen k uzavřené skupině do padesáti lidí a s nimi pak hodinu a půl diskutoval. Vykládal jim to právě jako souboj o dnešek, který je širší než spor Babišovy a Fialovy vlády, případně budoucí vlády Rakušanovy.

Tehdy byl nepřítel jeden, dnes je izmů celá řada

Václav Klaus o tom, oč šlo v listopadu 1989 a kde stojíme dnes

klip od 12:56

Jednou větou odpovědět, v čem se dnešek nejvíc míjí s ideou listopadu, Klaus odmítá. Tehdy šlo o zbourání komunismu a zjednodušeně řečeno o svobodu, parlamentní demokracii a v jeho oboru o trh místo nesmyslného a nefunkčního centrálního plánování. Na začátku se v tom udělalo strašně moc, teď se ale vracíme zpátky. Trh je dnes regulován daleko víc než v devadesátých letech.

Nepřátelé jsou dnes jiní. Nebezpečí zelené ideologie někteří tušili už tehdy a on sám ho cítil jako velkou hrozbu, s listopadem to ale nesouviselo. Nikdo si nedovedl představit bouřlivou éru progresivismu, pro který nemáme lepší český název než pokrokářství, ani multikulturalismus, zpochybnění národa a národního státu, europeismus a globalismus. Takových izmů by mohl vyjmenovat celou řadu. Tehdy stačilo jedno slovo: nepřítelem byl komunismus. Tak jednoduché to dnes bohužel není.

Žijeme ve svobodě? Ne. Tu podle Klause už dávno nemáme, stejně jako je trh daleko okleštěnější. Vrátili jsme se do světa, kde se dětem zase říká: „Tohle ve škole neříkej.“ Přesně to bylo jednou z definic tehdejšího nesvobodného systému. Oslavy by proto měly hledat důvody, proč jsme se ocitli jinde a co nás k tomu postrčilo.

Kde se to zlomilo a jakou roli hraje Evropská unie

Václav Klaus o postupném zlomu a vývoji evropské integrace

klip od 17:47

Kde se to zlomilo? Žádný den D podle Klause nebyl. Šlo o postupné lámání, a proto se zlom nedá dobře datovat. Ani vstup do Evropské unie za hlavní příčinu přímo neoznačuje. S vývojem evropské integrace nesouhlasil od začátku, od devadesátých let, nikdy se tím netajil a spory vedl i kvůli Lisabonské smlouvě. Kdyby dnes psal esej o tom, co vývoj způsobilo, jmenoval by Unii jako jeden z faktorů, možná i jako ten hlavní.

Sama Unie je ale produktem myšlenkového zvratu, který nastal. Dnes není taková jako v letech 1960, 1980 nebo 2000 a nikdo by si tehdy nedovedl představit, že se bude tolik plést do života lidí. Hájit ji Klaus nehodlá, je pro něj jasným nepřítelem. Jen odmítá tvrdit, že spadla nečekaně z nebes. Hlavní charakteristikou problému je vývoj uvnitř ní.

Summit v Číně: tři mocnosti a Evropa mimo hru

Václav Klaus o setkání prezidentů Ruska, USA a Číny

klip od 20:30

Prezidenti Ruska, Spojených států a Číny se sešli v Číně u jednoho stolu, podávali si ruce a ujišťovali se o přátelství. Setkání podle Klause ukazuje tři hlavní ohniska moci ve světě. Nikoho menšího, a už vůbec ne Evropskou unii, by nenapadlo přizvat.

Připomíná rozhovor ve Washingtonu s náměstkem amerického ministra financí pro zahraniční věci, který připravuje setkání G7, G8 a G20 a kterého znal dřív jako ekonoma. Ten hodinu mluvil o světové politice a postoji USA a ani jednou neřekl slovo Evropa. Když se ho Klaus zeptal proč, odpověděl, že Evropa pro ně není důležitá. Tak se podle Klause svět na Evropu dívá a Evropa si to svým jednáním zaslouží.

Že tři prezidenti nepromluvili ani slovo o Green Dealu, se na Evropě podle Klause projeví jen nepřímo. Zítra ani za měsíc se tu nic nezmění. Konkrétnější může být jediná věc: zda se schůzka dotkne dvou klíčových válek, ukrajinské a té na Blízkém východě. Čína se do Ukrajiny zatáhnout nenechá, to je evidentní. Všechny ale pálí růst cen ropy a situace v Hormuzském průlivu, takže nějaký posun je možný. Pro nás by byl velmi důležitý a spíš pozitivní.

Trump po prohraných volbách

Václav Klaus o Donaldu Trumpovi po amerických volbách

klip od 25:07

Donald Trump přijel na summit po amerických volbách, ve kterých doma oslabil. Chovat se bude podle Klause stejně, ve svém specifickém stylu, žádnou změnu od něj nečeká. Jiného prezidenta by takový výsledek srazil na jedno koleno, Trump ale není ten typ. Otázkou je, zda oslabení vnímají jeho dva partneři a budou ho chtít někam přitlačit.

Takové volby jsou vždycky útokem na existující vládu a posilují druhou stranu, tentokrát možná víc než obvykle. Spekulovat o tom, zda Amerika dokáže vygenerovat někoho, kdo by pokračoval v Trumpově duchu, Klaus nechce. To ukáže budoucnost. Zklamaly ho ale zprávy, že viceprezident Vance zvažuje, že v příštích prezidentských volbách kandidovat nebude. Jako kandidáta by ho bral, i když americký volič není.

Ukrajina: válka se nevyvíjí podle Putina

Václav Klaus o válce na Ukrajině a jednáních o míru

klip od 27:32

Ukončit válku na Ukrajině setkání v Číně podle Klause těžko dokáže. Paralelně probíhají jednání jinde, třeba v Abú Dhabí, a Evropa u nich není. Výrazné posílení Putinovy pozice v rámci trojlístku nečeká. Ukrajina, kterou nepřetržitě podporují peníze ze západní Evropy a Ameriky, má naopak stále větší sílu škodit Rusku raketami a drony. Situace se podle něj nevyvíjí tak, jak by si Putin přál.

Za kulisami summitů a co bylo v politice podstatné

Václav Klaus o tom, jak se lídři chovají mimo kamery

klip od 28:49

Před kamerami si lídři podají ruce a pronesou, že jsou přátelé. Za kulisami se podle Klausovy zkušenosti se stovkami setkání politiků této úrovně chovají mnohem víc jako normální lidé a ne jako papaláši a mluví spolu docela normálně.

Jedno nejsilnější setkání z doby, kdy byl předsedou vlády, předsedou Sněmovny a dvě volební období prezidentem, Klaus jmenovat nedokáže. Novináři chtějí bodové vysvětlení, on jako člověk ze společenských věd zdůrazňuje trendy a tendence. Nejpodstatnější byly začátky, kdy se člověk, který za komunismu neměl sebemenší šanci, najednou setkával s absolutními špičkami a seděl s nimi u večeře. Později to bral stále víc jako samozřejmost.

Za nezbytné nepovažoval ani cesty, jaké podniká dnešní prezident. Některé jsou podle něj únikovou záležitostí, jen aby se odčárkovalo, že tam byl. Podstatné byly velmoci, kdysi dvě, dnes tři, a sousedé. Cesty do Bulharska, Jemenu nebo Rwandy byly vždy okrajové.

Závěr

Klaus vidí ve sporu o poplatky prohranou bitvu s mediální lobby, kterou vláda nedokázala vysvětlit, a v nedělní demonstraci souboj o moc i o výklad listopadu. Svobodu a volný trh podle něj už dávno nemáme a nepřátel, kteří nahradili komunismus, je dnes celá řada. Svět mezitím rozhodují tři mocnosti a Evropu mezi sebe nezvou.