Politolog Jan Kubáček nahlíží na současnou českou politickou scénu jako na soutěž o to, kdo rychleji najde její dno. Prezidenta Petra Pavla popisuje jako „papírového tygra“, který má sice nejlepší pozici před další volbou, ale sám si ji komplikuje zbytečnými prohlášeními. Premiéra Andreje Babiše vidí jako „Krakena“, kterému zahraniční turbulence kolem Donalda Trumpa stáhly obojek a sebraly manévrovací prostor.
Bábovičky na pískovišti místo státnické politiky
Česká politika se podle Kubáčka scvrkla z velkých osobností do drobného pošťuchování. Zatímco Josef Lux, Václav Klaus i Miloš Zeman byli tvrdohlaví politici, kteří psali vlastní agendu a nikoli komentáře podle zítřejších novinových titulků, dnes se podle něj scéna dostala do fáze, kterou přirovnává ke stavění báboviček na pískovišti — jenže ty se nestavějí, nýbrž rozkopávají. Spory mezi prezidentem, vládní koalicí i opozicí podle něj nepřinášejí žádný kvalitativní posun: nezlepšuje se politická kultura, pozice České republiky ani ekonomická perspektiva domácností.
Co se dříve vyjednávalo za zavřenými dveřmi, dnes probíhá přes esemesky, otevřené dopisy a výhrůžky úředníků. Kubáček přitom připomíná, že i kritizovaná a často nenáviděná politika je řemeslo, které má mít jistou úroveň a smysl — a právě to by si diváci měli odnést.
Petr Pavel jako papírový tygr
Prezident Petr Pavel má podle Kubáčka před příští prezidentskou volbou nejlepší pozici — mimo jiné proto, že čeští voliči bývají konzervativní a hlavu státu často volí na dvě období, jak ukazují příběhy Havla, Klause i Zemana. Právě z této výhody ale podle politologa Pavel těží jen na papíře: chová se, jako by měl druhé období v kapse, a proto dělá nevynucené chyby a prohlášení, která překvapují i jeho nejhouževnatější stoupence.
Kubáček připomíná, že v české politice platí „nikdy neříkej nikdy“ — může se objevit někdo třetí nebo unikátní konstelace. Pavel ovšem bude mít při obhajobě výhodu úřadu i většiny médií na své straně, takže jeho kroky budou zpravodajsky vidět a protistrana na ně bude muset reagovat. Riziko vidí jinde: pokud bude permanentní okopávaná voliče unavovat a nepřinese levnější chléb ani složenky, začnou se lidé poohlížet po někom třetím — a politici jsou podle Kubáčka racionální tvorové, kteří v takovou chvíli raději spory utlumí.
Konkrétní chybou je podle politologa způsob, jakým se Pavel snaží prosadit svou účast na letním summitu v Ankaře. Místo vyjednávání posílá premiéru Babišovi otevřené silové vzkazy a nálepkuje ty, s nimiž by měl u jednoho stolu sedět — a není to jen Donald Trump. Tím podle Kubáčka předem zužuje prostor pro kompromis: pokud premiér ustoupí, riskuje ztrátu části voličů, a pokud ne, vznikne dojem patové situace, ze které vychází oškubaný prezident.
Energetika a Temelín jako promarněná šance
Pavel by podle Kubáčka měl jako bývalý voják a vojenský diplomat přirozenou autoritu v řadě bezpečnostních témat — od ochrany hranic a měkkých cílů až po ochranu při živelných pohromách. Politolog mu vyčítá, že se věnuje především válkám, dronům a zbraním, ale opomíjí širší pojetí bezpečnosti, jak ji podle něj chytře komunikují Skandinávie nebo pobaltské státy, kde se vnější obrana propojuje s ochranou hranic, nemocnic a jaderných elektráren.
Největší promarněnou příležitost vidí Kubáček v energetice. Prezident by podle něj měl opakovaně navštěvovat jaderné elektrárny Dukovany a Temelín a předstoupit před vládu i opozici s otázkou, co kdo dělá pro co nejrychlejší rozšíření jejich kapacit. Bez toho podle politologa hrozí, že se Česko stane závislým dovozcem elektřiny a vazalem prodejců, v latentní hrozbě blackoutu a v nevýhodné pozici při vyjednávání pro český průmysl — zatímco Slováci už dnes míří k tomu být čistými vývozci.
Energetiku Kubáček považuje za národní zájem i za téma, na kterém by se — podobně jako jinde ve světě — mohla shodnout celá politická scéna. Pavel by ho mohl držet trvale a autenticky, čímž by si podle politologa získal nejen voliče, ale i místo v učebnicích moderních dějin — sen většiny prezidentů.
Vyjednávání přes titulky místo přes dveře
Politolog vzpomíná na období, kdy si premiér a prezident dokázali rozdělit role na zahraničních summitech — jako Andrej Babiš s Milošem Zemanem nebo Mirek Topolánek s Václavem Klausem. Dnes podle něj na Hradě i ve vládě převládá forma vzájemného nerespektu, kterou označuje za špatnou: oba aktéři jsou podle něj veřejní zaměstnanci placení za to, aby k sobě našli cestu.
Šanci na obrat by Kubáček přičetl právě ofenzivní roli vyjednavače. Pavel je podle něj v evropských institucích oblíbený, a kdyby pomáhal s vyjednáváním pro Česko v Bruselu, mohl by si u většiny voličů i u Babiše zlepšit pozici. Když ale prezident veřejně mluví o rušení práva veta či o spojených evropských státech, dostává se podle politologa do pasti: takovým postojem by si získal eurokraty, ale jako reprezentant české suverenity by přišel o nástroj vyjednávání — kdo nemá co nabídnout, toho už u stolu nepotřebují.
Babiš jako Kraken v pasti Trumpova chaosu
Pro Andreje Babiše měl Kubáček ještě v zimě přirovnání, že jakmile získá imunitu, bude vypuštěn na politické pole jako „Kraken“ či „golem s tyranosaurem rexem“. Sám premiér podle politologa počítal, že si uvolní manévrovací prostor a bude se věnovat vlastním prioritám — ulevit lidem a restartovat ekonomiku. Kubáček si ale klade otázku, zda se predikce naplnila, a sám si odpovídá, že Krakenovi se podlomil obojek.
Tím obojkem je podle politologa Trumpův zahraničněpolitický chaos. Stejně jako Petr Fiala nepočítal s ruskou invazí na Ukrajinu, nepočítal podle Kubáčka ani Babiš s tím, že Spojené státy společně s Izraelem vstoupí do konfliktu s Íránem kolem Hormuzu. Babiš sice za válku nemůže, jak ale politolog dodává, taková událost okamžitě mění ekonomické výhledy: vysypaná kasa mizí před očima a prostor věnovat se vlastním tématům se zužuje, protože premiér musí řešit zahraniční a bezpečnostní politiku.
Babišovi podle Kubáčka nevyhovuje ani spor mezi ministrem Petrem Macinkou a prezidentem Pavlem — svazuje mu ruce a odvádí pozornost od témat, která by chtěl komunikovat. Premiér se sice může tvářit jako mediátor, který oběma táborům říká, ať si udělají pořádek, ve skutečnosti ho ale podle politologa permanentní hádka pro hloupost vyčerpává a tlačí ho do výběru jen mezi špatnými řešeními.
Žaloba kvůli zastupování státu v zahraničí
V závěru se rozhovor dotkl spekulace, že prezidentův poradce Lebeda doporučí kompetenční žalobu, pokud vláda bude Pavlovi bránit v účasti na summitu v Ankaře. Kubáček považuje předem ohlášenou hrozbu žalobou za nevýhodný start do jednání — a hlavně ji považuje za málo účinnou. Odkazuje na Polsko, kde podle něj soud rozhodl tak, že prezident jezdit může, ale musí na zahraničních fórech vystupovat s pozicí své vlády.
Právě tady vidí Kubáček jádro problému: pochybuje, že Pavel touží na summitu vystupovat jako tlumočník Babišovy vlády. Celý spor je proto podle politologa pro českou společnost spíš škodlivý — jen další rozkopaná bábovička, která někomu dělá radost, ale státu nepřináší nic.
Závěr: Stát potřebuje státníky, ne titulky
Kubáčkova analýza vyznívá jako výzva ke státnické pokoře: ke schopnosti odložit ego za zavřené dveře a otevřít je až ve chvíli, kdy je dohoda hotová. Pavel i Babiš mají podle něj k dispozici téma, na kterém by mohli stát společně — energetickou soběstačnost a silnější pozici Česka v Bruselu i vůči Washingtonu. Zatím to ale podle politologa vypadá, že místo stavby pokračuje rozkopávání báboviček na pískovišti — a okolní svět si toho začíná všímat.
