Senát se podle Jana Skalického nemá rušit, ale proměnit, a senátor má fungovat jako neformální starosta celého okresu, který problémy z regionu donese na kraj i do Prahy a vrátí se s řešením. Kandidát strany PRO v senátním obvodu č. 33 Děčín a bývalý ředitel Ředitelství vodních cest v rozhovoru krátce před prvním kolem senátních voleb popsal, jak vnímá horní komoru, co chce prosadit pro Děčínsko a Šluknovsko a proč si váží podpory od Miloše Zemana.
Podpora od Miloše Zemana
Do studia přišel Skalický s nachraptělým hlasem. V posledních dnech objížděl voliče a nedávno se plavil s Milošem Zemanem na velké lodi z Děčína do Hřenska a zpět. Loď byla podle něj plná.
Vztah se Zemanem sahá do doby, kdy Skalický řídil Ředitelství vodních cest a Zeman byl prezidentem. Zeman tehdy patřil k velkým zastáncům vodních staveb a plánů včetně koridoru Dunaj–Odra–Labe a Skalického si od té doby pamatuje jako vodohospodáře. Když se dozvěděl o jeho kandidatuře, chválil ho jako vodohospodáře a dopravního experta a dodal, že je to „chlap, kterej se umí prosadit“.
Označení „bývalý prezident“ Skalický nepoužívá: prezident je podle něj jednou provždy prezident. Na Zemanovi oceňuje právě průraznost. Zeman je známý tím, že nikomu nic nedaruje, a kdo svou roli nezvládne, je to jeho problém. Politika má podle Skalického mnoho složek a jednou z nich je vášeň a vůle se prosadit. Zeman se prosadil víc, než si lidé možná myslí, a podporu od tak silného hráče si Skalický velmi váží.
Senát rušit nechce, chce ho měnit
Řada lidí Senát nebere vážně, mimo jiné proto, že v něm většinu drží bývalá pětikoalice, dnes opozice, a často zaznívá, že by se měl zrušit. Skalický na to odpovídá realistickou politikou: dělat věci, které lze změnit a které zlepší život lidí, a nefantazírovat. Senát je pevně zakotven v Ústavě i v dalších předpisech a čekat na jeho zrušení by bylo jako chtít po kaprech, aby si sami vypustili rybník. Když Senát existuje a bude existovat, není podle něj nic špatného do něj kandidovat.
Horní komoru považuje za instituci, která má svůj význam a dá se reformovat. Je co zlepšovat, už proto, že v čele Senátu stojí Vystrčil, což je podle Skalického z hlediska zahraniční politiky naprosto absurdní situace.
Jak lidé Senát vnímají, záleží hlavně na osobnostech, které v něm sedí. Odlišnost Senátu podle něj začíná už u volby: jde o vysoce osobnostní souboj, v menším měřítku podobný prezidentské volbě. Do prezidentské kampaně, jak připomněl na příkladu Petra Pavla, jdou podle jeho slov miliardy a kandidát hlavně objíždí republiku. Senátní kandidát musí bojovat jako osobnost s obvykle velmi omezeným rozpočtem, takže senátní volby jsou pro nejtvrdší povahy. Kdo se do Senátu dostane, bývá proto zajímavý člověk.
Skalický by chtěl patřit k patnácti nejviditelnějším z 81 senátorů. Senátor, který s vizitkou zajde za ministrem, může být v nejlepším slova smyslu „dobrý lobbista pro dobré věci“.
Senátor jako starosta okresu
Senátora si Skalický představuje jako starostu okresu. Kraj je daleko, republika ještě dál a okres jako správní celek neexistuje, takže region nemá vlastního šéfa. Primátor Děčína do Šluknovského výběžku příliš nedohlédne a problémy tak nikdo pořádně neuchopí. Senátor má podle něj problém převzít, zajet s ním na kraj nebo do Prahy a vrátit se s řešením.
Úřadujícího senátora, který obvod zastupuje už několikáté období, Skalický kritizuje, že se rád všude fotí, ale výsledky téměř nepřináší. Na tom chce ukazovat rozdíl. Senát podle něj může být vedle Sněmovny funkční a zajímavou institucí, nikoli zbytečnou komorou ke zrušení. Záleží jen na tom, jak senátoři svou pozici uchopí.
Lodě zpátky na Labe
Obvod č. 33 se přesně kryje s okresem Děčín, bez přesahů na Litoměřicko nebo jinam. Na jihu jím protéká Labe a kraj je plný lodníků a jejich rodin. Stále žijí lidé, kteří pamatují české loděnice a výrobu plavidel pro vnitrozemskou plavbu, jakou podle Skalického nedokázala žádná jiná vnitrozemská země.
Tito lidé podle něj vědí, že bez zásahu státu, tedy bez dostavby plavebních stupňů Děčín, Malé Březno a Přelouč, se labská vodní cesta z útlumu nikdy nedostane. Útlum podle Skalického způsobily minulé vlády, především Fialova vláda s Kupkou na ministerstvu dopravy.
Jako bývalý ředitel Ředitelství vodních cest, který podle svých slov působil i ve správní radě děčínské loděnice, tvrdí, že ví, co je potřeba, a slibuje vrátit lodě na Labe. Nemyslí tím návrat k původnímu stavu, ten už podle něj možný není. K nákladní plavbě má přibýt rekreační a hotelová osobní plavba i městská logistika. To vše potřebuje zázemí a loděnice, které kraj dokáže zajistit. Skrývá se v tom zaměstnanost i hrdost na kraj, kterou je podle něj potřeba znovu probudit.
Šluknovský výběžek a dětské oddělení v Rumburku
Na severu protáhlého okresu leží Šluknovský výběžek s Varnsdorfem, Rumburkem, Šluknovem a dalšími městy. Jde o nejsevernější část republiky; Fukov podle Skalického sahá až ke Sprévě, takže řeka teče i po českém území. Žijí tam tvrdí lidé, kteří zvládají místní zimy, ale region je hodně odloučený. Nevede k němu žádný přivaděč k dálnici a ze Šluknova se člověk dostane snáz do Liberce než do Děčína. Okres tak podle Skalického nefunguje, jak by měl, a to nejen správně, ale hlavně v praxi.
Příkladem je nemocnice v Rumburku, kde se zavírá lůžková část dětského oddělení, protože odešel poslední pediatr. Politici i Krajská zdravotní, která nemocnici koupila, podle něj klidně řeknou, že rodiče budou jezdit do Děčína. V zimě je to ale cesta na dlouhé hodiny a rodič, který chce po práci každé odpoledne za dítětem na lůžkové oddělení, to nezvládne. Liberec děti nevezme a pošle je do spádové oblasti Ústí nad Labem, tedy ještě dál.
Spádová oblast rumburské nemocnice má podle Skalického 55 tisíc obyvatel, celý okres zhruba 110 tisíc, napůl na jihu kolem Děčína a napůl na severu. Dopravní odloučenost tak úzce souvisí s odloučeností sociální a zdravotní.
Odchod mladých a průmyslová minulost Děčína
Mezi potenciálem okresu, který Skalický řadí k nejkrásnějším v republice, a tím, co lidé zažívají, se podle něj rozevírají nůžky. Mladí a šikovní odcházejí do krajského města a hlavně do Prahy. Zůstávají starší lidé, kteří tam jsou zvyklí, a podle jeho otevřených slov také ti „méně přizpůsobiví, méně pracovití“. Okres je pak méně přitažlivý pro ty, kdo by uvolněná místa mohli zaplnit, a propadá se ve spirále dolů.
Přitom jde podle Skalického o luxusní místo k životu: u Německa, u Labe, v nádherné přírodě. Lidé to tak ale nevnímají a on by chtěl jejich hrdost na kraj znovu pozvednout. Připomíná, že Děčín byl podle počtu míst v továrnách na obyvatele nejprůmyslovějším městem české části Rakouska-Uherska, průmyslovějším než Ostrava nebo Kladno. Na levém břehu v Podmoklech dodnes stojí nádherné činžovní domy, jaké zná Praha z Národní třídy, postavené německými obchodníky v době, kdy město vzkvétalo. Cílem má být, aby vzkvétal Děčín, celý okres a hlavně lidé, kteří v něm žijí.
Rozpočtové určení daní a města, která chudnou
Na dopravní, zdravotní, sociální i školní obslužnost jsou potřeba peníze. Odliv obyvatel ale podle stávajícího rozpočtového určení daní znamená, že obce a města dostávají stále méně. Paradoxně tedy v době, kdy je potřeba region pozvednout, mají města méně prostředků.
Děčín je podle Skalického rozlohou katastru páté největší město v Česku po Praze, Brně, Ostravě a Plzni. Rozkládá se v údolích mezi skalami, má dlouhé dopravní i vodovodní a kanalizační sítě s drahou údržbou a tvrdší zimy, takže je tam všechno dražší. Počet obyvatel přitom klesl z 52 na 46 tisíc, což znamená velký propad v rozpočtovém určení daní, méně peněz, horší údržbu a další odchody.
Celostátní politika podle Skalického proto musí vypadat tak, že senátor, a stejně tak hejtman, chodí za ministrem a upozorňuje, že v regionu tiká bomba. Připomíná i AfD v sousedním Německu. Pokud stát nedá peníze, měl by aspoň upravit rozpočtové určení daní tak, aby město při poklesu pod 50 tisíc obyvatel nepřišlo skokově o pětinu peněz, ale aby změna přicházela postupně. Technických variant je podle něj mnoho a na nich chce pracovat.
Kandidát PRO s podporou dalších stran
Skalický kandiduje za stranu PRO Jindřicha Rajchla, jejíž děčínskou okresní organizaci podle svých slov vede. Má prý také podporu SPD, Svobodných, Trikolory, Motoristů a dalších stran konzervativní a vlastenecké části politického spektra. Ta dnes podle něj odpovídá 108 mandátům, tedy většině, a nejde o žádnou okrajovou „dezolátní skupinu“.
Tyto strany mají své představy o tom, kam má země směřovat v otázkách migrace, rodinné politiky nebo genderových témat. Skalický se s nimi názorově shoduje a stejná témata dlouhodobě zastává i v komunální politice v Děčíně. Staví se proti liberální části spektra, kterou podle něj v obvodu zastupuje úřadující senátor.
Závěr
Pro Děčínsko i celou republiku používá Skalický pojem neudržitelný nerozvoj. Na Děčínsku je podle něj vidět nejvíc: desítky let se tam prakticky nic nevybudovalo, upadaly firmy, odcházely továrny, zavřely se loděnice a útlumem prošla i Československá plavba labská. Politiku lze podle něj dělat jen přes volby, změnu zespodu revolucí nečeká. Senát chce využít jako nástroj pro region: tlačit na stát kvůli Labi, dopravě do Šluknovského výběžku, zdravotní péči a penězům pro města, která ztrácejí obyvatele.
