Studiová konfrontace dvou poslanců zahraničního výboru ukázala, jak hluboce se rozchází pohled vládního tábora a opozice na roli malého státu ve světě velmocí. Katerina Demetrašvili, poslankyně za Piráty a členka zahraničního výboru, a Filip Turek, poslanec zvolený na kandidátce motoristů, místopředseda zahraničního výboru a vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal, se přeli o Grónsko, mezinárodní právo, pomoc Ukrajině i o to, zda má prezident právo odmítnout jmenování člena vlády.
Grónsko a lavírování české diplomacie
Prvním jablkem sváru byl přístup premiéra Andreje Babiše ke sporu o Grónsko mezi Spojenými státy a Dánskem. Podle Demetrašvili se česká diplomacie od začátku snažila „lavírovat", aby si to nerozházela s žádnou stranou, a působila jako slon v porcelánu. Ocenila sice, že Babiš nakonec jasně uznal grónskou suverenitu a přivítal Trumpovo ujištění, že nepoužije sílu, zároveň ale varovala, že americký prezident názory mění a Česko by mělo mít pevnější postoj.
Turek naopak zdrženlivost ministerstva zahraničí v čele s Petrem Macinkou hájil jako správnou. Připomněl, že hlavním bezpečnostním partnerem Česka není Evropská unie, nýbrž NATO, kde jsou Spojené státy nejzásadnějším spojencem. Trumpovy nabídky na odkup Grónska čte jako obchodní taktiku — kdo Trumpa bere doslova, mýlí se, mnohem důležitější je brát vážně jeho záměry. Strategický význam Arktidy podle něj vysvětluje i pověstný globus, na němž premiér demonstroval polohu ostrova; ti, kdo se mu vysmívají, podle Turka nechápou geopolitiku severního pólu. Opoziční gesta typu deklarace předané dánskému velvyslanci označil za snahu zviditelnit se.
Realismus velmocí versus vymahatelné mezinárodní právo
Debata se rychle přesunula k obecnějšímu sporu o povahu mezinárodního řádu. Turek se hlásí k realistické teorii mezinárodních vztahů: supervelmoci se řídí spíše bilaterálními dohodami než právem, které v Iráku, Jugoslávii ani Afghánistánu vymahatelné nebylo. Nelíbí se mu to, ale považuje to za realitu, které se malý stát musí přizpůsobit.
Demetrašvili oponovala, že právě malé státy nejvíc těží z existence jasného mezinárodního řádu chránícího suverenitu. Jako příklad porušení pravidel uvedla americký zásah ve Venezuele a odvezení tamního vůdce Madura, což podle jejího čtení naplňuje znaky útočného činu podle Charty OSN. Upozornila, že Rusko na půdě Rady bezpečnosti nepředložilo žádnou rezoluci — podle ní proto, že se mu hodí, když i Trump poruší pravidla a legitimizuje tím ruské počínání na Ukrajině.
Přímá linka na Trumpa a za jakou cenu
Turek za výhodu považuje, že Babiš patří k hrsti evropských lídrů, kterým Trump bere telefon; osobní komunikace tváří v tvář podle něj funguje lépe než přestřelky na sociálních sítích. Demetrašvili se ptala, za jakou cenu tuto linku Česko má — zda za ni platí ochotou přehlížet mezinárodní právo a přitakávat světu, v němž si supervelmoci rozebírají malé státy. Kriticky se přitom vymezila i vůči stylu, jímž o Trumpovi mluvil prezident Petr Pavel (přirovnání k arabskému bazaru, výrok o „odpudivé bytosti"), který označila za nešťastný, byť podle ní vystihuje podstatu problému.
Spor o letouny L-159 pro Ukrajinu
Ostře se poslanci rozešli i v otázce prodeje čtyř letounů L-159 Ukrajině. Demetrašvili, která se sama za experta na obranu neoznačuje, se opřela o stanovisko armády: prodej by české bezpečnosti neuškodil, přinesl by zakázku českým firmám a zároveň možnost vidět stroj v reálném boji a případně odhalit jeho slabiny. Turek namítl, že letoun se v boji už osvědčil v Iráku, dál se nevyrábí a testovat jej znovu nemá smysl. Poukázal na to, že potřebu těchto letadel pro armádu deklaroval jak současný ministr obrany, tak dříve i ministryně Jana Černochová v roce 2023 — kompetentní slovo tak podle něj patří ministru obrany, a tím debata končí.
Prezident, generální štáb a otázka kompetencí
Za sporem o letadla se skrývá hlubší ústavní téma — kdo vlastně rozhoduje. Turek trvá na tom, že v parlamentní demokracii vládne vláda v čele s premiérem; pokud ministr obrany řekne, že letadla jsou potřeba, je diskuse u konce. Odmítl, aby prezident Petr Pavel prosazoval svůj názor prostřednictvím náčelníka generálního štábu Karla Řehky, a upozornil, že hlava státu není Ludvík XIV. — jde o převážně formální funkce, které nedovolují nabízet česká letadla bez součinnosti s vládou.
Demetrašvili naopak varovala, že situace je chaotická a že stanoviska k armádě mají tvořit odborníci, nikoli politici. Za nešťastné označila, že by měl náčelník generálního štábu na výzvu premiéra mlčet, a poukázala na paradox, kdy vládní koalice podle ní zároveň „drží ve sklepě" vlastního ministra obrany.
Trumpova rada míru a osud OSN
K nabídce, aby se Česko stalo součástí Trumpovy „rady míru", byl Turek zdrženlivý: nejsou známy podmínky ani struktura, projekt vzešel podle něj z Trumpovy ambice být pánem světa a nahrazuje OSN, kterou supervelmoci vnímají jako nefunkční a na obtíž. Připomněl, že ani současný chod OSN není zadarmo — Česko do ní přispívá řádově miliony dolarů ročně, USA a Čína stovkami milionů.
Demetrašvili považuje budování paralelních struktur za nešťastné a raději by energii vložila do reformy OSN, jejíž Rada bezpečnosti kvůli právu veta podle ní nefunguje. Za absurdní označila představu, že by se za mír mělo platit a že by o osudu napadeného státu spolurozhodoval Putin. Turek dodal, že po restrukturalizaci OSN volá i generální tajemník António Guterres.
Prezident odmítá jmenovat Turka do vlády
Osobní rozměr získala debata u odmítnutí prezidenta jmenovat Turka do funkce. Turek za tím vidí tři roviny: osobní averzi, mocenský zájem oslabit Babišovu vládu a ideologický rozpor — sám dlouhodobě bojuje proti Green Dealu a přijetí eura, k nimž má prezident opačný postoj. Odmítá, aby ho hlava státu hodnotila jako morální autoritu; podle něj sám prezident režimu před rokem 1989 prokazatelně sloužil, zatímco Turkovy sporné výroky byly černý humor, za který se omluvil. Trvá na tom, že ústava prezidentovi ukládá jmenovat na návrh premiéra, a připomíná, že za jmenováním stojí nadpoloviční většina sněmovny. Zvažovanou žalobu na ochranu osobnosti zatím nepodal kvůli nedostatku času.
Demetrašvili roli prezidenta vidí jinak: byť je Česko parlamentní demokracií, přímá volba hlavy státu jeho hlasu přidala na váze a prezident zůstává garantem ústavního pořádku a jeho hodnot. Připustila, že kompetenční žaloba by spor o výklad slova „jmenuje" vyřešila jednou provždy.
Spor o politickou kulturu sněmovny
Závěr patřil úrovni politické debaty. K vlastním ironickým výrokům na adresu Turka se Demetrašvili přihlásila a stojí si za nimi; od hrubšího označení premiéra se ale distancovala s tím, že jeho autorkou nebyla. Osobní útoky vysvětluje jako reakci na hrubost, které podle ní čelí opoziční poslankyně přímo v sále, i jako frustraci z toho, že součástí koalice je podle jejího čtení člověk adorující nacismus.
Turek to rázně odmítl — černý humor není adorace, značná část citovaných tweetů je podle něj zfalšovaná a za to, co skutečně napsal, se omluvil. Opozici vyčetl brutální obstrukce a radí, že kdo chce něco prosadit, nemůže urážet toho, kdo v zemi vládne — stejně jako se to podle něj nevyplácí vůči Donaldu Trumpovi.
Pohled bývalého ministra zahraničí
Druhou část vysílání dostal bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda, který Babišův pragmatický postoj ke Grónsku označil za nakonec správný. Trump podle něj necouvl kvůli tlaku Evropy ani díky jednání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem — ten za alianci nic nerozhoduje —, ale kvůli domácí politice: bez souhlasu Kongresu ostrov získat nelze a před blížícími se volbami do Kongresu si nemůže dovolit vnitřní konflikt.
Svoboda kriticky hodnotil i to, že Trump zveřejnil soukromou SMS francouzského prezidenta Emmanuela Macrona — vůči Rusku, Číně ani Indii by si to nedovolil, což ukazuje, jak málo bere Evropu vážně. Připomněl, že Evropa je skvělým partnerem pro budování míru, ale do ostré války se nikdy nesjednotí, a v tomto smyslu byl apel Volodymyra Zelenského v Davosu adresován těm, kdo mu reálnou pomoc nedodají. Upozornil rovněž, že nová americká bezpečnostní strategie vnímá Čínu jako soutěžitele, nikoli jako hrozbu, a že výsledkem války na Ukrajině bude zřejmě ztráta části území — což bude muset Zelenskyj obhájit i doma.
Závěr
Debata potvrdila, že spor o zahraniční politiku je dnes především sporem o povahu státu: zda se malé Česko má opřít o realistickou hru velmocí a přímou linku na Washington, nebo o vymahatelný mezinárodní řád a evropskou jednotu. Oba tábory se přitom shodly snad jen na tom, že jednodušší časy nepřijdou — a že úroveň politické kultury by zasloužila kultivaci.
