Nový poslanec za Motoristy Libor Forman vstupuje do sněmovny v okamžiku, kdy je její chod paralyzovaný obstrukcemi opozice. V rozhovoru otevírá několik témat — od kultury jednání ve sněmovně, přes financování veřejnoprávních médií mandatorním výdajem ze státního rozpočtu, až po směřování Evropské unie a obavy ze společné kasy se zadluženými zeměmi.
Komunální zkušenost a důvod spojení s Motoristy
Cesta k poslaneckému mandátu nevedla přes velkou politiku. Komunální politika v Jihlavě, finanční výbor, dozorčí rady — to je dosavadní zkušenost. Sblížení s Motoristy začalo už během kampaně do Evropského parlamentu, kdy se ukázalo, že programové důrazy strany jsou blízké podnikatelskému pohledu na věc. Mandát se uvolnil po vzdání se mandátu dosavadního poslance Karla Berana, zvoleného za Kraj Vysočina.
Kultura jednání Sněmovny a obstrukce opozice
Sněmovna dnes nejedná o tématech — je to pokračování politického boje jinými prostředky. Opozice nepřijala výsledek voleb a urputně se snaží paralyzovat chod komory. Volby vyhrály jiné politické subjekty, sestavily vládní koalici, a koalice má vládnout. Nostalgie po předchozí vládě je pochopitelná, ale přijetí faktu voleb je povinností každé politické strany.
Klíčem k narovnání není zákaz obstrukcí — ty jsou legálním nástrojem — ale přesun reálné diskuse zpátky do výborů. Tam se dají věci probrat, prodiskutovat, dojít ke konsenzu. Plénum sněmovny by pak mělo zbývat jenom politický souboj subjektů, ne dohadování o věcech, které měly být dávno uzavřeny ve výborech. Právě probíhající debata o novém jednacím řádu je v tomto směru prvním krokem.
Majetková přiznání a kvalita politiků
Otázka, jestli povinnost zveřejnit majetek a firmy do třiceti dnů od složení slibu neodrazuje úspěšné manažery a podnikatele od kandidatury, má jasnou odpověď: každý, kdo se uchází o mandát, si musí dopředu připustit, že bude veřejně zkoumán. Je to skutečnost daná zákonem a nikdo, kdo s ní není smířen, by do politiky vstupovat neměl.
Argument, že by se mělo o soukromí politiků méně mluvit, neobstojí. Politik není výsost — jeho plat hradí daňový poplatník a ten má právo vědět, jaké má kandidát majetkové poměry. Že na úrovni sněmovny dochází k nedůstojným scénám (přihazování zmačkaných papírů, pošlapané QR kódy), je projev klesající kultury, ne argument pro menší transparentnost.
Zákon o České televizi a Českém rozhlasu
V mediální debatě se nový zákon redukuje na otázku financování České televize a Českého rozhlasu, ale je to jen výseč toho, co má novela přinést. Stávající zákon o vysílání pochází z roku 1991 a přes opakované novelizace nestačí technologickému vývoji. Není v něm například nijak zakotvená kontrola platforem typu YouTube nebo Netflix — a evropské právo vyžaduje, aby Česká republika tento rámec do svého právního řádu implementovala.
Jediným správným způsobem financování veřejnoprávních médií je mandatorní výdaj ze státního rozpočtu. Většina evropských zemí už klasické koncesionářské poplatky nepoužívá — Švédsko nebo Finsko financují veřejnoprávní média formou daně, sousední Slovensko jednotnou částkou navázanou na HDP. Český model poplatků je v tomto srovnání zastaralý.
Definovat zákonem, co je veřejnoprávní obsah a co ne — jestli sem patří StarDance, sportovní kanál ČT4 Sport nebo dětský program — by bylo problematické. Páteří veřejné služby musí být vyvážené a vyrovnané zpravodajství, k němu se přidávají programy pro menšiny, pro děti, sport a zábava. Poměr ale nemůže určit zákon — to je úkol Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, jejich kompetentních spolupracovníků a komentátorů, kteří k tomu musí přistupovat se zdravým selským rozumem.
Evropská unie a národní zájem
Při vstupu do Evropské unie 1. května 2004 panovaly ideály — společenství států, kterého se ČR stává součástí, vypadalo jako správný krok. Dnešní vývoj ale jde směrem, který není přijatelný. Evropská unie by měla spojovat státy s vlastní národní hrdostí a národními zájmy. Místo toho si dnes osobuje roli toho, kdo národní zájmy potlačí a předepíše, že nadřazené jsou zájmy unijní. To je špatný krok, kterému by se Češi měli vážně vyhýbat.
Společná kasa, zadlužené země a koruna
Česká koruna je víc než hodnotový nástroj — je symbolem češství a národní identity. Je to něco, co Evropská unie zatím nesebrala, a má smysl si toho držet.
Že máme společnou kasu se státy, které jsou brutálně zadlužené — Itálií, Španělskem, Francií — není v pořádku a nelze to nechávat v klidu. Každá zadluženost znamená zadlužování dětí, protože nikdo to za stát nezaplatí. V politice rozhodují o velkých státních penězích i lidé, kteří si neprošli základním podnikatelským prostředím a nevědí, co znamená každou korunu otočit dvakrát. Rozhodnutí, která vedou co nejblíže vyrovnanému rozpočtu, jsou ta nejsprávnější.
Závěr
Pohled nově nastupujícího poslance Motoristů spojuje podnikatelskou disciplínu s důrazem na národní zájem: kultivace jednání sněmovny přesunem debaty do výborů, mandatorní výdaj jako jediný rozumný model financování veřejnoprávních médií, a obrana koruny i fiskální obezřetnosti uvnitř EU. Tématům dominuje obava, že rozhodování o velkých veřejných penězích se odtrhlo od základního pravidla správného hospodáře.
