Den po nedělní demonstraci Milionu chvilek na Letné a den před výročím 17. listopadu se večerní živé vysílání točí kolem jediného tématu: kdo na Letné stál, kolik lidí tam ve skutečnosti bylo a co z toho plyne pro Českou televizi. Sarkasmus míří hlavně na organizátory, ale nešetří ani vládu Andreje Babiše, která podle tohoto čtení změnu financování veřejnoprávních médií zbytečně pokazila.

Obrácená vlajka a video s nadsázkou

Den po demonstraci na Letné: obrácená vlajka a Minářovo video

klip od 0:27

Na pódiu defilovali národní umělci, kteří podstatnou část života spoléhali na peníze z veřejnoprávních médií, a z jejich úst padaly plamenné projevy. Aby bylo jasné, že jde o lepší a vzdělanější lidi, vzpomnělo se na demonstraci za Českou televizi i na Ukrajinu. Ukrajinská vlajka nad pódiem ovšem podle záběrů, které vysílání pustilo, visela obráceně.

Největší posměch si ale podle tohoto pohledu z vlastních příznivců udělal sám Mikuláš Minář. Pozvánka na demonstraci, kterou Milion chvilek zveřejnil, ukazuje scénku s mladíkem, který nikdy nebyl na demonstraci, neumí pokřik ani vyrobit transparent, ale i tak přijde. Dostane radu, ať se chová mírumilovně a teple se oblékne, a na otázku, jestli do odpoledne stihne mít děti, aby mohl do rodinného sektoru, odpoví, že se bude snažit. Poznámka, že video obsahuje nadsázku, na tom nic nezmění: organizátor podle tohoto čtení bez obalu ukázal, co si o lidech pod tribunou myslí. Kdo lidem prodává papírové čepičky po večerníčkovi za dvanáct stovek, kulichy a mikiny s nápisem 436, ten je zjevně považuje za ovce.

Od Grety k Minářovi: protest jako živnost

Srovnání Mikuláše Mináře s Gretou Thunbergovou

klip od 5:57

Protest je byznys. Prvním, kdo podobným způsobem dokázal strhnout davy, byla Greta Thunbergová. Postavila na tom živnost i osobní PR a podle slov jejího otce jí aktivismus sloužil i jako terapie. Ukázka, jak se dnes na své někdejší páteční stávky dívá, vyvolala ve studiu smích.

Budoucnost se podle tohoto čtení dá snadno předpovědět: za pár let bude Minář kouřit doutníky v Karibiku, Česká televize bude dávno jinde a poslední „demokraté“ budou dál chodit na Letnou v čepičkách s nápisem 436. Rozdíl je jen v tom, že Gretě dělali kompars převážně nezletilí, kdežto Mináři svéprávní dospělí s volebním právem.

Národní třída: přijít je špatně, nepřijít taky

Spor o účast politiků na Národní třídě 17. listopadu

klip od 9:39

Nová bouře se strhla kolem toho, že někteří politici, například Andrej Babiš, letos na Národní třídu nepřijdou. Titíž lidé, kteří jim v minulých letech vyhazovali květiny do koše a vyčítali jim drzost, že tam vůbec chodí, se teď pohoršují, že nepřijdou. Sympatičtější je politik, který kvůli škraloupu z doby před rokem 1989 na Národní třídu raději nepůjde, než ten, kdo tam exhibuje a tváří se, že má minulost dávno odpracovanou. Jako příklad zazní prezident Petr Pavel. Část národa to podle tohoto čtení „zblajzne i s navijákem“, jenže je to pokrytectví.

Kolik lidí se vejde na Letnou

Spor o počet lidí na demonstraci na Letné

klip od 11:20

Údaj o 400 až 450 tisících lidech na Letné je podle tohoto pohledu dezinformace, kterou šíří právě ti, kdo jinak proti dezinformacím bojují. Vysílání ukazuje obrázek vytvořený umělou inteligencí, jak by Letná vypadala, kdyby na ní stálo 450 tisíc lidí, a srovnává ho se skutečnými fotografiemi. Na metr čtvereční se vejdou nanejvýš tři lidé a i to už je tělo na tělo. Na Letné ale zahuštěné nebyly ani okraje, a k tomu je třeba odečíst pódium, obrazovky, zábrany a koridory pro záchranáře.

Pro srovnání poslouží fotografie z letního koncertu Marka Ztraceného na Letné, kam přišlo 70 tisíc lidí. Zahraniční média jako Reuters nebo Al-Džazíra zpočátku psala o desítkách tisíc. To bylo málo, lidí bylo podle tohoto odhadu přes sto tisíc, možná 200 nebo 250 tisíc, ale rozhodně ne čtyři sta. Jakmile ale číslo 400 tisíc jednou zazní, šíří se dál a nikdo ho nezpochybňuje.

Letná proti volební urně

Srovnání demonstrace s výsledky parlamentních voleb

klip od 13:35

I kdyby na Letné opravdu stálo 400 tisíc lidí, nic se tím nemění. Dav, který skandoval, ať Babiš odvolá Tomia Okamuru, je pořád menší než počet voličů, kteří Okamurovi dali hlas v parlamentních volbách. Andrej Babiš dostal zhruba pětkrát víc. Jakým právem chce menšina odvolávat politika zvoleného v řádných volbách? Na tuto otázku podle tohoto čtení žádný „demokrat“ neodpoví.

Vox populi, vox Dei sice platí, ale hlas lidu má zaznít u volebních uren, ne na ulici. Demokraté, kteří si myslí, že pár stovek tisíc lidí na pláni má právo svrhnout zvolenou vládu, jsou demokraty jen na papíře, jak se říká – jen hubou.

Vláda změnu financování ČT nezvládla

Kritika vládního postupu při změně financování České televize

klip od 20:05

Kritika se obrací i do vlastních řad. Když vláda dělá něco, za čím sice stojí její voliči, ale co zvedne na nohy jinou část společnosti, musí postupovat rychle a s jasnou koncepcí. Změna financování České televize podle tohoto čtení nesplnila ani jedno. Hotové paragrafované znění zákona, o kterém byla řeč s Patrikem Nacherem a které mělo umožnit efektivnější řízení, zeštíhlení a výměnu zkostnatělého vedení České televize i Českého rozhlasu, spadlo pod stůl. Místo něj přišlo narychlo ušité řešení.

Výsledek? Lidé budou televizi dál platit, jen nepřímo z daní, a uvnitř se nic nezmění. Jediným ziskem jsou kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu. Debata, jestli média veřejné služby v 21. století potřebujeme a v jaké podobě, se nekoná. Protesty by přitom byly stejně velké, i kdyby vláda sáhla po zásadní reformě, třeba po sloučení obou institucí. Změnit pojetí České televize je potřeba: způsobem, jakým informuje o demonstraci, podle tohoto pohledu porušuje vlastní kodex, který jí zakazuje využívat vysílání k lobbingu za vlastní zájmy.

Opozice se hřeje u cizího ohně

Opoziční politici na demonstraci Milionu chvilek

klip od 31:38

Na Letné nechyběli ani opoziční politici: hnutí STAN, Piráti, Petr Fiala a podle všeho i Markéta Pekarová Adamová. Patří ale do Sněmovny, kde mají předkládat vlastní návrhy. Komické je, že za Českou televizi demonstrují strany, které ve vládě oproti slibu zvýšily koncesionářské poplatky a rozšířily okruh těch, kdo je musí platit. Protestují tak sami proti sobě. Doufají jen, že je Minář nechá ohřát se na výsluní své znovu nabyté slávy.

Minář sám přitom potřebuje Babiše víc než kdokoli jiný. Musí křičet, protože kdyby po příštích volbách sestavoval vládu třeba Vít Rakušan, nastaly by pro něj hubené časy. Proti tomu, co udělala bývalá vláda, se totiž nedemonstruje. Demonstruje se, jen když něco udělá Babiš.

Nezávislost za cizí peníze neexistuje

Náklady České televize a otázka její nezávislosti

klip od 33:39

Divák v chatu se ptá, co má Česká televize společného s demokracií a proč ji neprodat, ať trh ukáže, jestli má v 21. století na existenci. Otázky jsou namístě: potřebuje televize obří areál na Kavčích horách, obrovské pozemky a tolik zaměstnanců? Stačí si představit účty za energie a odvody a je jasné, že tam peníze létají oknem. Instituce by podle tohoto čtení potřebovala personální audit. Demonstrace nejsou o nezávislosti, ale o tom, aby peníze létaly dál a smlouvy zůstaly začerněné i před kontrolními orgány.

Nezávislost za cizí peníze neexistuje. Dítě, které se odstěhuje z domova a dál si chodí k rodičům pro peníze, také není nezávislé. Česká televize by nezávislá byla, jen kdyby se zcela odstřihla od státu a žila z toho, co jí ochotně zaplatí diváci. Na Letné přitom nezazněla jediná výzva, ať se příznivci přihlásí, že budou televizi platit dva tisíce měsíčně. Ať si ji klidně nechají, ale ať ji neplatí i ti, kdo ji za svou nepovažují.

Kompetenční žaloba pořád čeká

Dotaz na kompetenční žalobu kvůli cestě prezidenta do Ankary

klip od 35:53

Divácký dotaz se vrací k tomu, jak rozhodne Ústavní soud o sporu kvůli cestě prezidenta Pavla do Ankary. Jde o kompetenční žalobu. Rozhodnutí se čekalo v září, teď je polovina listopadu, blíží se advent a odpověď pořád nikdo nezná.

Stejný metr za Fialy i za Babiše

Kritika demonstrací za vlády Petra Fialy i Andreje Babiše

klip od 39:54

Na kritiku Milionu chvilek existuje plné právo: stejně ostře zazněly výhrady i k demonstracím proti vládě Petra Fialy a část diváků tehdy kvůli tomu odešla. Postoj je pořád stejný – demokracie se neodehrává na ulici, ale ve Sněmovně na základě výsledků voleb. Paušálně ale účastníky za hlupáky označovat nelze.

Rozdíl je v tom, kdo kritizuje. Komentátor smí mít ostrý názor, volený politik by ale neměl nadávat části společnosti kvůli jejím postojům. Přesně to se dělo v minulém období: připomenuta je bývalá ministryně obrany Jana Černochová, která demonstranty častovala nálepkou dezolátů, a prezident Petr Pavel, podle kterého demonstranti z Václaváku chtěli jen bořit a byli pod vlivem ruské propagandy. Padlo tehdy i to, že nemá cenu s takovými lidmi diskutovat.

Putna odchází ze studia

Martin C. Putna odchází z debaty České televize

klip od 43:41

Po sítích koluje záznam z nedělní debaty ČT24, v němž literární historik Martin C. Putna odmítl odpovídat na otázku, jestli platí „hlas lidu, hlas boží“ a mají politici vyslyšet Letnou. Moderátor ho k tématu vracel, Putna nakonec debatu označil za neseriózní, omluvil se divákům a odešel ze studia.

Putnu nelze stavět do role nepřítele České televize – stačí připomenout, jak se vyjadřoval o Miloši Zemanovi. Záznam ale ukazuje hlavně to, jak moderátor kladl otázky. Česká televize nemůže zůstat objektivní, vyvážená a nestranná, když jde o její vlastní peníze a živobytí jejích lidí. Nezávislost, které se demonstranti dovolávají, je podle tohoto čtení chiméra. Protestující proti Fialově vládě aspoň vyšli do ulic kvůli reálným ekonomickým dopadům.

Agitka místo představení

Herci a politické projevy na divadelních představeních

klip od 48:14

Divačka popisuje, že v Národním divadle museli diváci před představením poslouchat agitku. Podobnou zkušenost mají i známé z jiných divadel. Herec je tam od toho, aby zahrál hru, na kterou si lidé koupili vstupenku, ne aby jim kázal o politice. Na koncertu jde o písničku, ne o názory zpěváka. Kdo chce politické školení, ať si pronajme sál a prodá na něj lístky.

Herci, kteří z České televize žijí, ji pochopitelně hájí, a je to střet zájmů, o kterém nikdo nepíše. Rada zní jasně: když se vám v divadle stane něco podobného, nenechte si to líbit a chtějte vstupné zpátky. Diváci, kteří kvůli tomu přestanou chodit do divadla, pak umělcům chybějí – a ti o to hlasitěji volají, že je musí platit stát.

Cinkání klíči bez režimu

Romantika listopadu 1989 a dnešní protesty

klip od 56:05

Listopad 1989 má pořád přídech romantiky – konec strašné éry a začátek svobodnější, demokratičtější doby. Protest je proto „in“ a někteří lidé si chtějí zažít, jak se hroutí systém a oni u toho cinkají klíči. Jenže dnes tu žádný nedemokratický režim není. Byly svobodné volby a ti, kdo dnes symbolicky cinkají klíči, nestojí na straně demokracie, ale proti ní. Většina lidí si podle průzkumů přeje zrušení koncesionářských poplatků. Vláda to slíbila a teď to plní – to je demokracie.

Nelíbit se to může a protestovat se proti tomu dá, ale řvát na Letné, ať odvolají řádně zvoleného politika, který se ničeho nedopustil, je pokřivené pojetí demokracie. Kdyby měl Tomio Okamura vážný právní malér, dalo by se to pochopit. Pouhá nechuť k němu takové právo nedává.

Střet zájmů a pocit nedotknutelnosti

Střet zájmů České televize při zpravodajství o demonstraci

klip od 59:58

Řečníci na Letné byli zjevně ve střetu zájmů a měli to říct. Česká televize je v obřím střetu zájmů pokaždé, když informuje o věci, která se jí bytostně týká. Měla by vážit každé slovo na lékárnických vahách, místo toho podle tohoto čtení tlačí svůj pohled silou, protože má pocit, že je médium její – stejně jako v letech 2000 a 2001.

Každá instituce v demokracii potřebuje kontrolu. Kde chybí, vzniká pocit nedotknutelnosti, a ten podle tohoto pohledu stál za tím, jak se k podřízeným choval Marek Wollner, proč Noru Fridrichovou dohnalo obvinění z bossingu a jak se na obrazovce choval Václav Moravec.

Anketa z Letné: emoce místo argumentů

Anketa mezi účastníky demonstrace na Letné

klip od 68:21

Že nejde o argumenty, ale o emoce, dokládá anketa mezi účastníky demonstrace, kterou zveřejnilo hnutí STAN. Lidé v ní odpovídají, že jim „to není jedno“, že nechtějí „Rusáky za hranicemi“, že jsou proti 436 nebo že vláda má „jít do háje“ a poslouchat je.

Kde se podle tohoto čtení bere ta drzost diktovat vládě, kterou volilo mnohonásobně víc lidí, než kolik se jich sešlo na pláni? Na strach z Rusů za hranicemi stačí mapa, ne cedule na krku. A kde stáli zastánci svobody médií, když se za Fialovy vlády vypínaly weby, protože byly údajně proruské? Mít z Andreje Babiše, Petra Macinky, Filipa Turka nebo Tomia Okamury špatný pocit je legitimní, ale ze špatného pocitu nevzniká nárok na politické změny. Ten se uplatňuje ve volební místnosti.

Proč se nůžky rozevírají

Proč se názorové tábory přestaly bavit

klip od 75:41

Proč se názorové tábory přestaly bavit? Jedna část společnosti argumenty poslouchat nechce, protože je sama nemá. Začalo to už za migrační krize: kdo neměl argument, lepil druhým na čelo nálepky extremista, xenofob a později dezolát. Kdo místo odpovědi dostává jen nálepky, ten časem přestane cokoli vysvětlovat – a nůžky se rozevírají. Odpověď zazní na dotaz účastníka sobotního konzervativního fóra, které pořádala Společnost pro obranu svobody projevu.

Demonstrace jako ventil

Psychologický účinek demonstrací

klip od 81:52

Divák v chatu nazve demonstraci hromadnou psychoterapií frustrovaných voličů opozice. Myslí to ironicky, jenže na tom něco je. Na demonstraci si lidé chodí ulevit a ujistit se, že nejsou sami. Je to trochu teambuilding a trochu multilevel marketing: přiveďte další, tamhle je sektor pro děti, vezměte si mávátko a kupte si mikinu.

Má to i dobrou stránku. Kdo s vládou nesouzní – a s jejím pojetím změny financování České televize nesouzní ani tento pohled – ten se jde vykřičet mezi stejně smýšlející a upustí páru. Pořád lepší, než aby vzal do ruky dlažební kostku.

Solidarita v kuklách

Narušená konference Svobodných

klip od 87:41

Na závěr přichází video z konference Svobodných o remigraci, kterou narušovali levicoví aktivisté v maskách. Na otázku, komu budou volat, až se stanou obětí zločinu, odpovídají, že jejich zbraní je solidarita. V praxi to podle tohoto čtení znamená přijít v kuklách zkazit akci, kterou si někdo sám zorganizoval a zaplatil, a ještě pokřikovat na policisty. I to je ukázka, kam vedou rozevřené nůžky.

Závěr

Letná podle tohoto pohledu nebyla bojem za nezávislost médií, ale za peníze a pohodlí jedné instituce. Organizátor si z příznivců dělá legraci, čísla o účasti se nafukují a opozice se snaží přiživit na cizí slávě. Hlas lidu má ovšem zaznít u volebních uren. Vláda si přitom podle stejného čtení zaslouží výtku, že změnu financování České televize nedotáhla do skutečné reformy.