Zakladatel a šéf Nvidie Jensen Huang přiznal mimomanželský poměr se ženou, kterou americká média označují za čínskou špionku. Pro firmu, na jejíchž čipech stojí velká část dnešního boomu umělé inteligence, to není jen bulvár. Studiová debata čtyř komentátorů řeší, co mohla Čína získat, jestli s tím souvisí sporné dodávky čipů a zda má Huang z čela firmy odejít.
Aféra šéfa Nvidie s údajnou čínskou špionkou
Nvidia je firma v hodnotě několika bilionů dolarů a Huang ji vybudoval od nuly. Jeho jmění se odhaduje zhruba na 200 miliard dolarů a jeho čipy pohánějí většinu dnešní umělé inteligence. Proslavila ho i černá kožená bunda, ve které chodí všude.
Žena, se kterou se stýkal, pracovala pro jinou firmu a sjednávala obchody. Na veřejnost se dostaly fotografie, jak spolu popíjejí víno. Poměr pak vyšel najevo a Huang ho přiznal. Omluvil se manželce, rodině, dětem i zaměstnancům.
Hned se začalo ptát, jak dlouho o tom kdo věděl. Ministerstvo spravedlnosti údajně dostalo hlášení o poměru už před rokem. Panel přitom připomíná paradox: Nvidia vydává na Huangovu ochranu 10,7 milionu dolarů. Člověk z desítky nejdůležitějších Američanů, kteří obchodují s Čínou, by si podle debaty zasloužil ochranu i před tímto typem rizika.
Klíčová otázka zní: pokud Čína dokáže zasáhnout zakladatele a šéfa takové firmy, na koho dalšího ještě míří?
Čipy pro Čínu: náhoda, nebo kompromitace?
Že šéfové velkých firem mají milenky, nikoho v panelu nepřekvapilo. Nepřekvapilo ani, že Čína nasazuje špiony, protože past s „medovým hrncem“ je stará a funguje. Znepokojivé je teprve to, co se dělo souběžně s poměrem.
Jeden z komentátorů prošel poslední schválené vývozy čipů. Podle investigativního novináře skončila část čipů řady H200 u firmy, která neměla skutečnou adresu. Auditor, který na udanou adresu dorazil, našel prázdnou kancelář. Kam čipy doopravdy šly, není jasné.
Debata připomíná i obrat ve vývozní politice. Nejdřív platilo, že se do Číny žádné čipy prodávat nebudou. Pak se Huang osobně sešel s prezidentem a Bílý dům povolil prodej méně výkonných čipů. Panel si klade otázku, jestli Huang k takovému tlaku nebyl kompromitovaný. Odpověď nezná, ale právě tato souvislost ho znervózňuje. Pokud by se ukázalo, že sporné čipy skončily na nesprávné straně, mohlo by podle debaty dojít i na vyšetřování.
Na stole je i otázka, kdo na vztahu Nvidie a Bílého domu vydělal víc. Z prodejů do Číny jde 15 % americké vládě; Trump původně chtěl 20 %, Huang podíl usmlouval. U čipů H200 se mluví o 25 %.
Prezident Trump se Huanga na dotaz novinářů zastal. Řekl, že s ním o věci nemluvil, považuje ho za skvělého a čestného člověka a pro Ameriku odvedl obrovský kus práce. Podle Trumpa má Huang pro své jednání nejspíš vysvětlení a je třeba ho vyslechnout. Jeden z komentátorů pochybuje, že by s ním prezident aféru někdy řešil mezi čtyřma očima. Celou věc ale vidí jako příznak nové studené války: nevede se zbraněmi, ale cílením na šéfy firem, které určují budoucnost technologií.
Lichotky jako nejlevnější zbraň
Debata se vrací k jednoduché otázce: jak se takovým pastem bránit? Muže podle panelu nejsnáz přivedou k hlouposti lichotky. Protivník proto nasadí člověka, který dotyčnému tvrdí, jak je skvělý, chytrý a přitažlivý, a mezitím sbírá informace.
Jeden z komentátorů vzpomíná na knihu evangelisty Billyho Grahama. V 70. a 80. letech se jeden kazatel za druhým zaplétal se ženami z vlastních sborů, a Graham proto podle této vzpomínky zavedl jednoduché pravidlo: necestovat ve dvou, ale ve třech. Ve dvou se snadno řekne „nikdo se to nedozví“. Třetí člověk často řekne „tohle je špatný nápad“. Pravidlo tak zvyšuje šanci, že nikdo neudělá nic hloupého.
Lichotky ale nejsou jediné slabé místo. Patří k nim i moc a pocit, že je člověk nedotknutelný.
Má odstoupit? Pohled akcionáře
Panel staví otázku prakticky. Kdo má v akciích Nvidie 50 milionů dolarů a tvoří mu většinu majetku, vydělal je hlavně díky Huangovi. Chce i tak, aby odstoupil?
Jeden z komentátorů odpovídá jasně: eticky ano, a čím dřív, tím líp. Nejde totiž jen o nevěru, ale o vztah se špionkou. Druhý dělá odstoupení závislým na vyšetřování. Pokud Huang vědomě či nevědomě pomohl dostat zakázané čipy do Číny, je podle něj konec. Pokud žena jen zkoušela získat informace a nic nedostala, mohl by zůstat. Pravděpodobnost takového konce ale považuje za malou. Třetí hlas připomíná, že dokud se nezměří skutečná škoda, nelze soudit. A pokud ministerstvo spravedlnosti zahájí vyšetřování, nepůjde už o to, zda Huang zůstane ve firmě, ale zda bude obviněn.
Většina panelu nakonec soudí, že Huang odejde a že méně záleží na nevěře než na tom, s kým ji měl. Aféra je jedna věc, aféra s údajnou špionkou, která by mohla vynášet informace do Číny, úplně jiná. Akcie Nvidie po zprávě odepisovaly v řádu procent a tržní hodnota firmy se podle debaty propadla zhruba o 300 miliard dolarů.
Nahradit ho přitom nebude snadné. Huang podle panelu ve firmě nejspíš zůstane jako poradce nebo člen správní rady, nový šéf se ale hledat musí. Obchodní talent je u technologických géniů vzácný: většina z nich je trochu neohrabaná, Huang naopak umí s lidmi.
Dlouhá hra Pekingu: firmy, univerzity i Hollywood
Kdyby rozhodoval za americkou vládu, nechal by jeden z komentátorů sepsat všechny velké firmy, se kterými Čína obchoduje nebo obchodovat chce, a prověřit, kolik má v každé špionů. Seznam je dlouhý: firmy s umělou inteligencí, výrobci polovodičů, zbrojní dodavatelé, úředníci Bílého domu, univerzity, Kongres, velké technologické firmy.
Čína podle debaty nesbírá informace z přátelství. Chce, aby Spojené státy padly a aby se sama stala dominantní zemí světa, která šíří svou ideologii. Proto je třeba být velmi opatrný. Zvlášť citlivé jsou univerzity, kde jde o vliv na to, co se učí děti.
Další komentátor přidává zkušenost z Hollywoodu. Když se pohyboval ve filmovém byznysu, všiml si, že velká část těžkých investic do filmů začala přicházet z Číny. Peking podle něj hraje dlouhou hru, dost pomalou a nenápadnou na to, aby si jí nikdo nevšiml. Pak vyjde podobný příběh, lidé ho na chvíli probírají a zase zapomenou. Právě proto je ta strategie tak účinná.
Umělá inteligence: nezůstat za Čínou
Druhé globální téma debaty přinesl rozhovor prezidenta Trumpa pro pořad 60 Minutes. Na otázku umělé inteligence Trump řekl, že proti mantinelům nic nemá, ale nechce, aby Amerika skončila hluboko za Čínou. Čína podle něj žádné mantinely nemá.
Jeden z komentátorů zachytil v prezidentově tváři zvláštní jiskru. Politicky už Trump nemá co vyhrát, další volby ho nečekají. U umělé inteligence ale bylo vidět, že chce vyhrát, protože jde o Ameriku. Jiný hlas upozorňuje, že jde o dvojsečné téma. Pokud Čína předběhne Spojené státy, je to konec hry. Pokud se ale technologie bude vyvíjet bez mantinelů příliš rychle, je to konec hry také.
Hrozba vězením pro šéfa firmy s umělou inteligencí
Z rozhovoru zaujala ještě jedna pasáž. Trump řekl, že jeho administrativa zavolala šéfovi jedné velké firmy s umělou inteligencí a pohrozila mu vězením. Slovy prezidenta: „Máte rád oranžovou? Jděte domů, dejte ženě a dětem pusu na dobrou noc, protože zítra ráno jdete do vězení.“ Komu přesně zpráva patřila, z rozhovoru nevyplývá.
Jeden z komentátorů v tom čte širší postoj státu. Americká vláda se podle něj umělé inteligence bojí, protože ji chce sama používat ke sledování občanů a nechce, aby se vymkla kontrole.
Nervozitu kolem umělé inteligence ukázal i trh. Dva dny poté, co republikáni prohráli volby do Kongresu, propadl technologický index Nasdaq o více než 5 %. Investoři výprodejem akcií spojených s umělou inteligencí reagovali na nejistou budoucnost vývoje i datových center. Trump z výprodeje obvinil voliče, kteří podle něj mají, co si zvolili. Panel to bere jako lekci z byznysu: zákazníky nikdy nekritizujte veřejně, i kdybyste měli pravdu.
Závěr
Aféra šéfa Nvidie podle debaty ukazuje, kde se dnes vede studená válka mezi Spojenými státy a Čínou: v ložnicích a jednacích sálech technologických firem, ne na bojišti. Rozhodne, kam skutečně odešly sporné čipy a co špionka získala. Vedle toho běží závod o umělou inteligenci, ve kterém Washington nechce zůstat za Pekingem, a zároveň se bojí technologie, kterou sám nemá pod kontrolou.
