Létající auto, které má přesvědčit nevěřící, že nejde o počítačový trik. Inženýr obviněný z toho, že ve vedení OpenAI nastražil odposlech. Zbrojní startup, jehož hodnota za pět měsíců vyskočila o polovinu. Studiová debata čtyř účastníků nad zprávami týdne se točí kolem jediné otázky: kdo vyhrává technologický závod a kdo mu po cestě krade výsledky. Do toho vstupuje host – komik, který zpochybňuje téměř všechno, od smyslu zbrojení po to, proč by daňoví poplatníci měli hlídat soukromé firmy.
Tesla, která se odlepí od země
Na sítích se šíří záběry nové Tesly Roadster, kterou firma vyvinula společně se SpaceX. Auto vyjede po rampě, přisaje se ke stropu, odpoutá se, ve vzduchu se otočí a znovu dosedne. Většina diváků je měla za umělou inteligenci. Elon Musk proto pozval na předvedení publikum: lidé mají potvrdit, že to, co viděli na vlastní oči, se opravdu stalo.
Panel postup rozebírá technicky. Pod vozem běží ventilátory, které ho přitlačují k podložce – proto může jet i hlavou dolů. Otáčení obstarávají trysky na stlačený plyn s tlakem kolem 10 000 psi, tedy stejný princip, jakým se natáčejí kosmické lodě. Sestup pak připomíná přistání rakety brzděné zpětným tahem. Musk o takových tryskách mluvil už v roce 2018 v podcastu Joea Rogana, tehdy to znělo jako vtip.
Létat s autem nikdo z panelu nehodlá. Převládá názor, že jde o vlajkový vůz a reklamní podívanou, která má k Tesle přitáhnout pozornost. Auto se zatím prodává jen na pozvánku. Jeden z účastníků připomíná, že Musk myslí v horizontu desítek let: co dnes působí jako výstřednost, ocení až další generace.
Závod s Čínou: skóre, které nelze přehlížet
Host klade otázku, která debatu na dlouho zaměstná: nejde o další závod, který Spojené státy prohrají? Podle něj už ztratily 4G, 5G i rychlovlaky a Čína vede ve většině klíčových technologií. Část panelu namítá, že Amerika v mnoha ukazatelích stále vede a že čínský náskok je zčásti postavený na krádeži duševního vlastnictví – jako příklad zazní Tesla, jejíž know-how po vstupu na čínský trh údajně uniklo.
Moderátor pak předkládá čísla australského nezávislého think-tanku pro strategickou politiku. V letech 2003–2007 vedly Spojené státy v 60 sledovaných technologiích, Čína ve třech. V letech 2019–2023 se poměr otočil na 57 ku sedmi a podle nejnovějších dat vede Čína v 66, ba až v 69 ze 74 oblastí. Podobně vychází srovnání železnic: Čína má přes 50 000 kilometrů vysokorychlostních tratí, USA žádnou a kalifornský projekt schválený v roce 2008 se po letech a miliardách dolarů nepohnul.
Host vysvětluje čínskou rychlost systémem: centrálně řízená ekonomika může selhat pětadvacetkrát a uspět napoprvé šestadvacátý, zatímco americký výzkumník po jednom nezdaru přichází o grant. Stát navíc nemusí řešit souhlas obcí ani vlastníků pozemků. Na námitku, že tím Čínu obdivuje, odpovídá, že chce, aby vyhrála Amerika – jen nejde přehlížet skóre, když prohráváte sto nula.
Štěnice v zasedačce OpenAI
Plynule navazuje zpráva o průmyslové špionáži. Inženýra OpenAI firma propustila a federální úřady ho obvinily, že v zasedací místnosti vedení v sanfranciském sídle nastražil odposlouchávací zařízení. Jde o pětatřicetiletého saúdského státního příslušníka. Ředitel FBI Kash Patel uvedl, že obviněný měl usilovat o tajné zachycení citlivé komunikace o technologii superinteligence.
Zařízení zabalené do toaletního papíru našli zaměstnanci 30. září. Skrytá kamera pak zachytila obviněného, jak kontroluje místo za televizí, kde bylo umístěno. Druhé nahrávací zařízení se mělo najít v tašce, kterou nechal v místnosti s tiskárnami. Podle firmy pomohly původ zařízení i podezřelého určit její vlastní modely umělé inteligence. Zatčen byl 9. října, k obvinění se zatím nevyjádřil a hrozí mu až pět let vězení a pokuta 250 000 dolarů. OpenAI podle svého vyjádření nemá indicie, že by se dostal k modelům, jejich vahám, zdrojovému kódu nebo datům zákazníků.
Pro panel je to důkaz, jak hluboko průmyslová špionáž sahá. Kdo nepovažuje přední modely umělé inteligence za otázku národní bezpečnosti, nedává pozor. Firmy, které je vyvíjejí, by podle panelu měly chránit vlastní provoz stejně přísně jako farmaceutické koncerny nebo dodavatelé zbraní. Host se ptá, proč by soukromé firmy měly chránit peníze daňových poplatníků; odpověď zní, že nastražení odposlechu je trestný čin a stát při něm zasahuje bez ohledu na to, komu firma patří. Případ podle panelu otevírá i otázku pracovních víz – překvapivě tentokrát nejde o Čínu, ale o Saúdskou Arábii.
Medové pasti a dějiny špionáže
Vedle odposlechu se probírá i varování, které OpenAI podle deníku New York Post rozeslalo zaměstnancům: pokud s nimi někdo nečekaně flirtuje, může jít o pokus vylákat firemní tajemství. Host tvrdí, že se v San Francisku mluví o atraktivních ženách nasazených na vývojáře, a panel se směje, že na inženýry, kteří celý život pracovali místo randění, by taková past fungovala spolehlivě.
Moderátor se pak ptá, zda Spojené státy vůči jiným zemím nedělají totéž. Podle jednoho z účastníků se svádění a sexuální kompromitace najdou v historii KGB, CIA, MI6 i Mosadu. Jako doložený příklad zazní operace Midnight Climax z 50. a 60. let, při níž CIA využívala svádění a podávala LSD. Martha Petersonová, jedna z prvních zpravodajských důstojnic CIA v Moskvě 70. let, naopak jako „medová past“ nepůsobila.
Další z účastníků ale upozorňuje na zásadní rozdíl: zatímco klasický špion pracuje skrytě, americké technologické firmy cizí státní příslušníky samy zaměstnávají a pouštějí je ke svým tajemstvím. V čínské, íránské, ruské nebo severokorejské firmě by žádný Američan z účtárny nepracoval. Moderátor připomíná bývalého zaměstnance předních laboratoří umělé inteligence, který v pořadu před několika týdny tvrdil, že v nich pracuje řada čínských státních příslušníků a část toho, co se dozví, posílá domů. Podle něj by na takových pozicích pracovat neměli, protože jejich loajalita nepatří Spojeným státům.
Kdo smí pracovat na citlivých technologiích
Host nabízí protiargument: firmy cizince najímají, protože jsou lepší a levnější, a Amerika své lidi informatiku učit neumí. Panel přiznává, že podobně uvažuje i Elon Musk, který chce mít přístup k nejlepším mozkům bez ohledu na původ – i když v SpaceX čínští státní příslušníci podle panelu pracovat nesmějí kvůli státním zakázkám.
Moderátor odpovídá vlastním příkladem: narodil se v Íránu a v roce 1997 vstoupil do americké armády. Rozumný velitel by mu první den nedal nejvyšší bezpečnostní prověrku – a nebylo by to nic osobního, jen logika. Stejně tak firma, která přetáhne finančního ředitele od nepřátelské konkurence, s ním zpočátku nesdílí všechno. Kompromisem by podle panelu mohl být omezený počet zahraničních odborníků v oborech STEM a odstupňovaný přístup k informacím. Přímo vyloučit by cizince panel chtěl tam, kde jde o vývoj vakcín a zdravotnictví a hlavně o špičkovou obranu.
Anduril: zbrojní startup za 90 miliard dolarů
Tím se debata dostává k firmě Anduril, kterou v roce 2017 založil Palmer Luckey, miliardář a tvůrce brýlí pro virtuální realitu Oculus. Anduril dodává bezpilotní bojové letouny, software pro autonomní systémy, sledovací techniku a vojenské helmy s rozšířenou realitou. Mezi největší zákazníky patří americké ministerstvo obrany a tržby dosáhly 2,2 miliardy dolarů.
Firma podle zpráv umožní zaměstnancům prodat část akcií v rámci nabídky, která ji oceňuje zhruba na 90 miliard dolarů. Celkový objem je omezen na 1,3 miliardy dolarů, nabídka se otevřela 13. října a skončí 9. listopadu. Ještě v květnu firmu investiční kolo ocenilo na 61 miliard.
Jeden z účastníků vysvětluje, že jde o běžný způsob, jak si zaměstnanci startupu po letech vyberou část peněz – na dům nebo splacení studijních půjček – aniž by se firma ředila: akcie jen přejdou na vnějšího investora. Ocenění považuje vzhledem k tempu vývoje za nízké a moderátor předpovídá, že Anduril může do pěti let stát bilion a půl až dva a půl bilionu dolarů. Na otázku, zda by tam měli pracovat čínští státní příslušníci, padá jednoznačné ne: firma vyvíjí zbraně nejvyšší úrovně. Podle panelu se Čína snažila vylovit i letoun F-35, který se zřítil do moře u San Diega – ne aby ho kopírovala, ale aby se proti němu naučila bránit. Otevřenou otázkou zůstává, zda americký stát stíhá tempo startupů. Shoda panuje, že nikdy nebude, a právě v té mezeře může protivník útočit.
Drony, odstrašení a spor o zbrojní lobby
Host se ptá, k čemu ty drony vlastně jsou, a přechází do protiútoku. Zbrojní výdaje považuje za obrovský byznys, který potřebuje konflikty, aby vydělával: po odchodu z Afghánistánu se peníze přesunuly na Ukrajinu a do Izraele a z miliardových balíčků těží hlavně zbrojařské koncerny, ne běžní Američané. Připomíná varování republikánského prezidenta Eisenhowera před vojensko-průmyslovým komplexem. Ekonomika je podle něj slabá a zbrojení spolu s umělou inteligencí ji uměle drží nad vodou. Amerika má navíc jaderné zbraně a oceán mezi sebou a zbytkem světa, tak proč kupovat „malé laciné hračky“.
Panel odpovídá, že války posledních tří let změnily způsob boje. Ukrajina zastavovala ruské tanky i lodě drony za pár tisíc dolarů, vyráběnými po statisících. Rusko zase nakupuje íránské drony Šáhed. Ve společném srpnovém cvičení s drony podle panelu Ukrajinci Američany porazili. Ředitel tajné služby v rozhovoru pro pořad 60 Minutes uvedl, že hrozby a útoky meziročně vzrostly o 41 procent a že proti dronům zatím nemají dostatečnou obranu.
Jaderné zbraně podle panelu nestačí: za celou historii byly ve válce použity dvakrát, zatímco války se dnes vyhrávají drony. Obrana byla vždy hlavně odstrašením – „jen paranoidní přežijí“. Nikdo si prý nevzpomene na krizi, dokud nepřijde; pak se všichni ptají, proč armáda nemá lepší vybavení. Host trvá na tom, že nejde o strach, ale o plýtvání, které by měli odmítat právě konzervativci. Spor zůstává nerozhodnutý.
Muskovy miliony a moc nad politikou
Elon Musk v září daroval 158 milionů dolarů republikánskému superPACu pro Senát ve dvou splátkách, 75 a 83 milionů. Peníze pak putovaly do výboru, který podporuje republikánského kandidáta Kena Paxtona v boji o texaský senátní mandát proti demokratovi Jamesi Talaricovi. Spolu s dalšími 80 miliony pro vlastní America PAC dal Musk za poslední měsíce do politiky přes 238 milionů dolarů. Panel to čte jako sblížení s Trumpem: Musk republikánům ušetřil zhruba sto milionů, které mohou použít jinde.
Zajímavější je pro panel širší obraz. Moderátor tvrdí, že mu volají šéfové kanceláří politiků, kteří se chtějí dostat do přízně spíš Muskovi než prezidentovi. Musk podle něj staví setrvačník a příkopy, bez nichž se nikdo neobejde: přes Starlink rozhoduje, které země dostanou připojení, a za osm miliard dolarů koupil kmitočty, s nimiž míří na americké mobilní operátory – jejich akcie po oznámení spadly o deset procent. Budoucí prezidenti i světoví lídři ho budou potřebovat. Kdyby to byl zlý člověk, ovládal by svět.
Paradox vidí panel v tom, že právě teď by levice mohla poprvé chtít vytáhnout velké peníze z politiky – proti jednomu člověku, který má víc peněz než všichni lobbisté dohromady. Host s tím souhlasí: miliardáři by si politiky kupovat neměli vůbec.
Billy Crystal přestal věřit Bohu
Komik a herec Billy Crystal v rozhovoru pro televizi CBS přiznal, že série osobních ran otřásla jeho vírou. Při požárech v Los Angeles přišel o dům i celoživotní vzpomínky a zemřel mu blízký přítel. Na otázku, zda stále mluví s Bohem, jak to kdysi popisoval ve své show, odpověděl, že ne, protože mu nevěří: stalo se příliš mnoho zlého a Země je v bídném stavu.
Podle jednoho z účastníků je to smutné, protože právě teď je čas Bohu důvěřovat. Záhadou světa prý není, proč se dobrým lidem dějí zlé věci, ale proč se dobré věci dějí zlým. Země je rozbité místo a všechna světová náboženství hledají cestu ven; pro křesťana je touto cestou Kristus. Moderátor připomíná, že slova sledují i Crystalovy dvě dcery a čtyři vnoučata, a vyzdvihuje 56 let manželství, v Hollywoodu výjimečných. Host se naopak vysmívá: hollywoodský milionář si stěžuje na spálenou vilu, zatímco miliony lidí jsou na tom mnohem hůř.
Dennis Prager: vděčnost místo role oběti
Jako protipól posloužil večer s konzervativním publicistou Dennisem Pragerem. Před dvěma lety, 12. listopadu, uklouzl doma cestou k novému holicímu strojku, udeřil se do hlavy a ochrnul od krku dolů. Vystoupení pro dvě až tři stovky lidí bylo jeho prvním veřejným od úrazu. Místo plánované půlhodiny mluvil téměř hodinu a půl.
Připomněl komentátora Charlese Krauthammera, který ochrnul v mládí, a přesto se jeho kariéra rozjela a ochrnutí nikdy nepoužil jako výmluvu. Nejvíc prý závidí lidem, kteří mají ruce a mohou se dotknout těch, které milují. Po úrazu měl tři možnosti: smrt, depresi, nebo vytrvalost – a zvolil vytrvalost, protože miluje život a nechce opustit své blízké. Nespravedlivé utrpení studoval celý život a závěry sepsal před třiceti lety v knize o štěstí. Vždy ho víc zajímalo, co chce Bůh od něj, než co chce on od Boha.
„Proč já?“ se prý po úrazu neptal nikdy. Ptal se tak předtím – proč mám takové štěstí, že žiju takový život. Matkou štěstí je podle něj vděčnost: všichni vděční lidé jsou šťastní a všichni nešťastní jsou nevděční. Nejsilnější myšlenkou večera bylo, že člověk nemůže být šťastný, pokud je jeho hlavní identitou role oběti – a to ani tehdy, když obětí skutečně je. Dva roky se učil dýchat bez ventilátoru a znovu mluvit normálním hlasem a přišel o 80 procent příjmů, přesto se obětí nazývat odmítá. Přežil jen díky tomu, že jeho žena Sue byla toho rána výjimečně nahoře. Lidé podle něj nemají nic jiného než vzpomínky: bez vzpomínek není vděčnost, bez vděčnosti štěstí. Panel jeho slova staví přímo proti Crystalovi – kdo má zdraví, rodinu a celoživotní úspěch, měl by další generaci nabídnout vděčnost, ne lítost nad sebou.
Závěr
Debata se vrací k jedné ose: technologický náskok rozhoduje o bezpečnosti a o ten se dnes nebojuje jen v laboratořích, ale i v zasedačkách, na pracovních vízech a v osobních vztazích vývojářů. Případ odposlechu v OpenAI, prudký růst Andurilu i varování před čínským náskokem ukazují, že umělá inteligence a drony se staly strategickou surovinou. Hostův skepticismus vůči zbrojnímu byznysu přitom připomíná druhou stranu mince – kdo platí a kdo vydělává. A závěrečný kontrast mezi Billym Crystalem a Dennisem Pragerem posouvá řeč od technologií k otázce, z čeho člověk čerpá sílu, když mu život vezme to podstatné.
