Krátké seriály na výšku displeje — díl trvá minutu nebo dvě, celý příběh se odtočí za tři dny — vybudovaly v Číně během tří let samostatný průmysl. Herce, režiséry, štáby, filmové základny. Letos v únoru se tento model zlomil. Generátory videa zlevnily práci, kterou dosud odváděli lidé s kamerou, a platformy přesměrovaly peníze k pořadům vyrobeným umělou inteligencí. Na jedné straně zlomu zůstali lidé, kterým zmizely zakázky, na druhé firmy, které na přechodu staví nový provoz.
Zlom přišel v únoru
Do letošního února rostl trh s ultrakrátkými seriály závratným tempem. Od roku 2022 přitáhly rychlé melodramatické příběhy stovky milionů diváků a rozjely výrobní boom postavený na rychlosti, nízkých rozpočtech a nepřetržitém přísunu nových titulů.
Pak se sešly dvě věci naráz. Na trh dorazily výkonné generátory videa jako Seedance 2.0 a platformy typu Hongguo — pro producenty hlavní zdroj scénářů i peněz — začaly přesouvat pobídky k pořadům vygenerovaným umělou inteligencí. Poptávka po nových hraných produkcích prudce spadla.
Firma, která vyrostla za tři roky
Společnost Zhoutu Culture vznikla v roce 2022 ve středočínské provincii Che-nan a během tří let se vypracovala mezi největší výrobce ultrakrátkých seriálů v zemi. Na formát narazila náhodou a hned první titul vystřelil: platby diváků za něj přesáhly v den uvedení deset milionů jüanů. Přibývaly další seriály, rostl podíl trháků, rostly objednávky.
Loni expandovaly v tomto formátu všechny firmy. Od letošního ledna a února, kdy Hongguo upravil pravidla pro hraný segment, se naopak všechny stáhly. Zhoutu loni rozjížděla přes dvě stě natáčení měsíčně, letos jich za měsíc spustí něco přes třicet — propad o osmdesát až devadesát procent. Ve špičce firma zaměstnávala přes pět set lidí, dnes jich má kolem dvou set.
Režisérce se vyprázdnil kalendář
Režisérka Li Ťün, která pro Zhoutu točí pravidelně, popisuje tempo, na jaké byla zvyklá: scénář přijde pozdě, na přípravu zbývají dva tři dny, jeden štáb dotáčí a druhý hned začíná. Loni to tak šlo skoro každý měsíc a volno prakticky nebylo. Letos v březnu a dubnu přišla nanejvýš jedna zakázka za měsíc.
„Ze začátku jsem to nenáviděla,“ říká. Všude byly seriály vygenerované umělou inteligencí a v branži panovala shoda, že vypadají nepravdivě a chybí jim živost skutečných herců. Náznaky viděla už před Novým rokem — s generátory tehdy začínali první —, ale kolegové i zkušenější z oboru odhadovali, že rok dva bude ještě klid. Po Novém roce místo toho přišel skokový propad.
Známý ji zval, ať se na generátory aspoň podívá. Podívat se ano, přejít k nim naplno ne — s herectvím to nemá nic společného, a tím pádem ani s ní.
Zbylá natáčení se navíc zrychlila. Aby obraz odpovídal tomu, co je ve scénáři, potřebuje režie čas na vyladění, a čas je teď to nejvzácnější. Tlak na náklady, který umělá inteligence vyvolala, ubírá především prostor pro tvorbu.
Město přezdívané Vertikální Hollywood
Než přišel propad, patřilo Čeng-čou k nejvytíženějším výrobním centrům ultrakrátkých seriálů v Číně. Ateliéry a filmové základny se v hlavním městě provincie Che-nan množily tak rychle, že si město vysloužilo přezdívku Vertikální Hollywood. Asi hodinu západně od centra stojí jedna z nich, rozlehlý areál, kde je pravé všechno včetně vína.
Loni ho od zkrachovalého developera převzal Wang Tung-po, bývalý manažer fitness klubu a herec. Vsadil na rozjetý trh; za pár měsíců byl trh jinde.
Rekonstrukce začala v polovině října, první štáby areál přijal v polovině ledna a zpočátku jich denně prošlo přes deset. V březnu spadl provoz naráz na dva tři štáby, v dubnu a květnu se stávalo, že dva tři dny nepřijel nikdo. Chystaná dostavba dalších kulis — nemocnice, kanceláře, sál a tři domy — se v březnu zastavila. Zisk je dnes spíš symbolický a vyjít s náklady na nulu se počítá za úspěch. V březnu a dubnu si to majitel hlavně vyčítal. Pak zjistil, že to není tak zlé, jak si představoval.
Co algoritmus nesvede
Na place převažuje jiný argument. Umělá inteligence je zatím příliš jednotvárná — postavy, které vygeneruje, si jsou navzájem podobné. Každý herec má přitom něco svého; táž role obsazená jiným člověkem vyzní jinak a právě to nahradit nejde.
Druhý argument je společenský. Několik dní se štábem, společná dřina na jednom titulu a pak okamžik, kdy se dotočí — po něm zbývají hlavně dobré vzpomínky, jakkoli byla cesta k němu vyčerpávající. Obavy, že příležitostí takto pracovat bude ubývat, jsou přitom na místě: technologie dozraje, a jakmile divák přestane rozeznávat hraný záběr od vygenerovaného, zůstanou skuteční herci bez šance.
Točit dál, nebo se přeučit na AI režii
Když se generátory objevily, přišlo období bezradnosti — točit dál s herci, nebo se přeučit na režii umělé inteligence? Volba nakonec padla na hraný seriál. Rozhoduje pocit ze živých lidí i atmosféra při práci: hraný formát režii potřebuje víc. Od čtené zkoušky po natáčení se pořád objevuje něco, co scénář nepředepsal — okamžik, který se dá chytit a použít.
Poznat generátory je přesto v plánu a pracovat s nimi taky. Ideál vypadá tak, že obojí poběží vedle sebe: herci zůstanou, cyklus zůstane šestidenní, ale tři dny se odtočí to, co musí hrát člověk, a zbytek — triky, pád ze skály, velké scény — dodá stroj.
Ve Wu-si přechod dokončili
Ve východočínském Wu-si má přechod za sebou firma Qidian Interactive. Dřív dělala klasické internetové filmy, dnes je z ní studio postavené na promptech, modelech a digitálních aktivech. Místo kamer a početných štábů se většina práce odehrává u monitorů — malý tým dokáže celý pořad vygenerovat, doladit i sestříhat.
Ukázkou je záběr, ze kterého bylo potřeba odstranit ruku člena štábu. Ručně to znamenalo dva až tři dny na jediný záběr. S generátorem je hotovo za necelý půlden a odpadá vymaskovávání: stačí pořád dokola upravovat zadání, navíc může běžet několik záběrů naráz.
Firma si k tomu postavila vlastní linku, která pokrývá celou cestu od scénáře přes video až po střih. Vyvinuli ji společně režiséři, scenáristé a technici a v každém kroku pomáhá softwarový agent. Člověk, který o oboru neví nic, na ní umí druhý den vyrábět. Zrychlení je jen základ; smysl je v tom, aby na práci dřív vyhrazenou profesionálním scenáristům, režisérům a střihačům stačil kdokoli.
Osm milionů a tři roky proti jednomu milionu a dvěma měsícům
Důvod přechodu je v číslech. Firma dřív dělala hlavně tradiční internetové celovečerní filmy. Nová technologie za poslední dva roky srazila náklady na výrobu a zkrátila termíny natolik, že se firma přeorientovala rychle.
Jeden z projektů to ukazuje přesně. Když se schvaloval, nástroje s umělou inteligencí ještě nebyly; rozpočet počítal s osmi až deseti miliony jüanů a nejméně třemi lety práce. Po nástupu generátorů výrobu spustili okamžitě — trvala dva měsíce a náklady se udržely kolem jednoho milionu.
„Nemám to rád, ale nemám na výběr“
Osm devět let tradiční filmové animace, k tomu hry a počítačová grafika. V branži se vtipkovalo, že generátory seberou práci nejdřív koncepčním výtvarníkům; místo toho převrátily obor celý.
Zpočátku to byl nezvyk, dnes je to pohodlné — až na termíny. Dřív se za týden odevzdalo dvacet věcí, teď jich musí být denně několik desítek, klidně přes sto. Než si to člověk zkusil sám, díval se na generátory spatra. Teď nejde o to, dívat se spatra, nebo ne. Teď je to práce.
Loni a předloni šla kvalita videa znatelně nahoru, a tak ho začal používat. Když jedno kliknutí předčí práci dvou tří dnů, rozhodne se samo. Osobně si k tomu cestu nenašel, ale nedá se nic dělat, člověk je do toho tlačený.
Kam to vede, si nenamlouvá. Firmy chtějí snižovat náklady, potřebují míň lidí, ruší se místa — a na tom rušení zaměstnanci nevydělají. Až půjde jednou větou vygenerovat desetiminutový nebo devadesátiminutový film, nebude potřeba nikdo z nich. Ani jeden. Zbývá jít dál, nebo skončit.
Závěr
Obě strany zlomu mluví o téže věci z opačných konců. V Čeng-čou zbylo z rozjeté výroby torzo a lidé počítají dny bez práce; ve Wu-si vzniká provoz, kde stejnou zakázku odbaví pár lidí u monitorů za zlomek času i peněz. Zatím platí, že hraný záběr má něco, co generátor nesvede. Rozhoduje se ale o tom, jak dlouho to ještě bude platit — a odpověď nedají tvůrci, nýbrž diváci a platformy, které rozdělují peníze.
