Jaroslav Beck je spoluzakladatelem Beat Saber — rytmické VR hry, která se stala fenoménem a skončila akvizicí Facebookem (Meta). V rozhovoru natočeném koncem roku 2024 mluví o tom, co přišlo po prodeji: jak přemýšlí o penězích, budování firem, AGI a o daních, které by dávaly smysl.
Od Beat Saber k novým projektům
Beat Saber vznikl s Honzou Ilavským a Vladem Hrníčem. Beck v něm od začátku viděl potenciál největší VR hry světa — a tomu odpovídá jeho přístup: otravovat tým ambicí, „tlačit do Měsíce". Po akvizici Metou a po přijatém Game Award pro nejlepší VR hru si uvědomil, že jeho role skončila: přišel čas, kdy ji lépe zvládnou jiní lidé. Schopnost poznat okamžik, kdy projekt tebe nepotřebuje, přirovnává k dokončení hudební skladby — člověk cítí, kdy je to hotové, aniž by musel čekat na příkaz zvenku.
Stejnou logiku — rozjet věc z nuly na sto — uplatňuje u dalších projektů. Nápojová značka CANS nabízí perlivou vodu bez cukru a chemických sladidel. Beck ji popisuje jako filantropický projekt s potenciálem se stát byznysem: cukr je jednou z hlavních příčin obezity a zatěžuje zdravotnictví, a pouhé zavedení zdravější alternativy mezi konzumenty má reálný společenský dopad. CANS se po Česku a Slovensku rozrůstá do Německa a míří do Británie.
BottleCap AI: evropské research centrum pro efektivní jazykové modely
Hlavní Beckovou aktivitou ke konci roku 2024 je BottleCap AI, který spoluzaložil s Tomášem Mikolovem a Davidem Harelem. Jde o výzkumné centrum zaměřené na efektivitu jazykových modelů — tedy na to, jak trénovat velké AI modely rychleji a levněji. Krátce po oznámení projektu tým představil algoritmus, který snižuje dobu trénování modelu o přibližně 50 %, což může ušetřit desítky až stovky milionů dolarů. Cílem je navrhovat vlastní architektury a vydávat vlastní modely — vše in-house, bez závislosti na platformách jako ChatGPT nebo Gemini.
Beck zdůrazňuje strategický rozměr: každá evropská nebo jiná země by podle něj měla mít přístup k vlastním špičkovým modelům. Spoléhání výhradně na americké nebo čínské systémy představuje strategické riziko. BottleCap staví tým z předních světových výzkumníků; Beck sám se za rok intenzivní práce naučil rozumět fundamentům jazykových modelů natolik, že se účastní odborných konferencí jako NeurIPS.
Investování: jak přemýšlet o penězích po velkém exitu
Po akvizici část plnění přišla v akciích Mety. Beck se rozhodl portfoliu věnovat sám — ne proto, aby se z toho stal hlavní smysl jeho práce, ale protože outsourcovat správu takové hodnoty cizímu správci nedávalo smysl. Svůj základ nastavil jednoduše: chce porazit výkonnost indexu S&P 500 a nechce tomu věnovat víc energie, než je nutné. Když se ho poradci z renomovaných bank nedokázali zaručit, že S&P 500 poráží, neměl důvod jim svěřit kapitál.
Největším investičním úspěchem bylo neprodání akcií Mety ve chvíli, kdy klesly z přibližně 350 na 90 dolarů. Viděl tehdy interní náladu ve firmě — direktoři působili rezignovaně, atmosféra byla tíživá. Přesto akcie držel a sledoval, jak se firma odrazila. Venture kapitál bere jako druh filantropie: vědomě počítá s tím, že většina startupů selže, a do portfolia zahrnuje jen projekty, kde věří v reálný pozitivní dopad. Nemovitosti kupoval na pražském trhu s důrazem na kvalitu rekonstrukce, ne na maximalizaci výnosu.
Daně a nápad, jak je udělat smysluplnými
Po zaplacení daní z akvizice přišla překvapivě prostá otázka: co od státu vlastně dostávám? Ne v pocitu křivdy — infrastruktura, zdravotnictví, silnice existují a platit za ně je fér. Problém je jinde: poplatník nemá nad použitím svých daní žádný vliv.
Nápad, který Beck popisuje jako bezplatný výzkum pro stát: umožnit daňovým poplatníkům alokovat malou část daní — třeba deset procent — mezi předdefinované sektory (zdravotnictví, doprava, školství, věda). Stát by tím získal přesný signál, co lidé skutečně chtějí financovat. Poplatník by měl pocit, že jeho peníze jdou na věc, které rozumí a záleží mu na ní. Výsledek: vyšší ochota platit, méně cynismu vůči systému. Model přitom stát nic nestojí — je to jen jiný způsob distribuce prostředků, které by vybral tak jako tak.
AGI, humanoidní roboti a pět let do roku 2030
Otázka, co je vlastně AGI, nemá jednoznačnou odpověď. Modely jako Gemini dnes překonávají průměrného člověka v mnoha úlohách. Skutečně kreativní myšlení — vymýšlet zbrusu nové vědecké hypotézy, strategické plány, které nikde nebyly popsány — zatím chybí. Beck odhaduje, že zlom nastane ve chvíli, kdy bude pokročilý AI model implementován do fyzické podoby humanoidního robota: člověk uvidí entitu, která s ním reálně konverzuje a reaguje v reálném čase, a intuitivně přepne — tohle je AGI.
Do roku 2030 počítá s tím, že autonomní auta budou standardem tam, kde to legislativa povolí — v San Franciscu zážitek s robotaxi označuje za radikálně lepší než klasický Uber. Humanoidní roboti budou dostupní ke koupi, zatím ale spíše jako asistenti pro konkrétní úkoly než jako plně autonomní agenti. Masivní propouštění kvůli AI je reálné — velké společnosti mohou nahradit statisíce skladových pracovníků roboty — zároveň ale vzniknou nové profese, které dnes neexistují. Nepodmíněný základní příjem se pravděpodobně v některých zemích jako experiment zavede, výsledky ale budou záviset na tom, jak velká část lidí si nenajde uplatnění v nové ekonomice.
Jak se učit a proč se nebát změnit obor
Beck se nikdy nepovažoval za hudebního skladatele. Naučil se skládat hudbu na počítači, aniž by uměl hrát na jediný nástroj. Biografie Steva Jobse a podobných zakladatelů ho přesvědčily, že způsob myšlení je přenositelný mezi obory — a sám to opakuje: poznatky z hudební tvorby přebírá do byznysu, schopnost poznat „hotovo" použil při odchodu z Beat Games a znovu ji používá při řízení BottleCap a CANS.
Mladým lidem, kteří váhají mezi univerzitou a startupem, doporučuje zkoušet věci co nejdříve, dokud nemají závazky. Startup vyučuje chaos, multitasking a odolnost způsobem, který škola nenabídne. Škola má naopak cenu pro budování sociálních sítí. Klíčovým momentem byl jeho vlastní odchod z Brna do Anglie studovat zvuk — rodiče ho podpořili, protože viděli zapálení, ne rozmar.
Shrnutí
Jaroslav Beck ukazuje, že zakladatelský exit není konec, ale přestávka mezi projekty. BottleCap AI cílí na problém, který technologická komunita vnímá jako klíčový: jak trénovat velké modely bez astronomických nákladů. CANS řeší zdravotní problém konzumace cukru běžnou spotřební cestou. Daňový nápad — dát poplatníkovi kontrolu nad malou částí odvedených peněz — je jednoduchý a státu nic nestojí. A k AGI říká: přijde ve chvíli, kdy si to uvědomíme tváří v tvář humanoidnímu robotovi.
