Mark Cuban prodal v devadesátých letech firmu broadcast.com společnosti Yahoo, dlouhá léta vlastnil basketbalový klub Dallas Mavericks a dnes buduje lékárenskou firmu Cost Plus Drugs. V dlouhém rozhovoru se vrací k tomu, jak se naučil prodávat a podnikat, ale hlavně varuje: akcie spojené s umělou inteligencí se obchodují jako sběratelské kartičky, technologické firmy si půjčují víc, než vydělávají, a kdo nemá v záloze hotovost, propásne chvíli, kdy se trh otočí.
Prodávat umí každý, kdo ustál tisíc odmítnutí
Jedním z prvních obchodů dvanáctiletého Cubana byly pytle na odpadky. Otcův kamarád mu je prodal po třech dolarech a chlapec je obcházel sousedy za šest. Tato zkušenost ho podle jeho slov posunula víc než cokoli jiného: kdo umí prodávat dům od domu, prodá cokoli. Každé „ne“ přibližuje k „ano“, člověk se naučí zvládat námitky a rychle reagovat. Kdo umí prodávat, má práci na celý život.
Žádná firma bez prodeje neuspěla. Dobrý obchodník přitom nikoho nepřemlouvá k něčemu, co je proti jeho zájmu. Zná svůj produkt, zajímá se o potřeby zákazníka a chce mu pomoct. Když je člověk o produktu přesvědčen natolik, že ho chce prodávat, je prodej snadný.
Nejdřív v něčem vyniknout, pak teprve podnikat
Svou první firmu MicroSolutions založil Cuban poté, co ho vyhodili z práce v obchodě se softwarem. Bydlel tehdy s pěti spolubydlícími v bytě se třemi ložnicemi a neměl co ztratit. Firma byla po celých osm let existence v zisku každý měsíc; podle jeho slov ji nakonec prodal za pět milionů dolarů a sám si odnesl dva.
Za dva největší omyly mladých podnikatelů považuje představu, že je nutné získat peníze od investorů, a víru, že vysoké tržby jsou důležitější než zisk. Mladí slyší příběhy zakladatelů, jako jsou Zuckerberg nebo Sam Altman, a zapomínají, že úspěšných lidí, kteří vydělali pár milionů, deset nebo sto milionů, je mnohonásobně víc než miliardářů. Taková cesta není snadná, ale je schůdná.
Společný jmenovatel je jednoduchý: být v něčem opravdu dobrý a pak to proměnit ve firmu. Tři nápady najednou šance nezvyšují. Kdo přijde s otázkou „jakou firmu mám založit“, začíná od konce. A v čem se člověk stane dobrým? V tom, čemu věnuje čas. Vášeň podle Cubana přeceňujeme; chtěl být baseballistou i basketbalistou a nepomohlo mu to. Teprve když člověk zjistí, že je lepší než lidé kolem, roste mu sebedůvěra i chuť učit se dál.
Jak se dostat z práce, ve které člověk uvízl
Čerstvým absolventům Cuban radí: nehledejte nejlepší ani dokonalou práci, ty se hledají nejhůř. Vezměte jakoukoli a snažte se v ní vyniknout. K tomu patří poctivost k sobě, protože málokdo o sobě přizná, že je v práci špatný. I v rychlém občerstvení vede cesta nahoru, a reference „byl pro nás nesmírně cenný, snažili jsme se ho udržet“ otevře dveře k lepšímu místu. Za dva tři roky se dá dojít daleko; většina lidí ale takto přemýšlet nechce.
Cuban zmiňuje knihu Why Men Rebel, kterou četl na střední škole. Když se lidem rozevře propast mezi tím, co od života čekali, a tím, co žijí, začnou se bouřit a přidávat ke skupinám, které jdou proti společnosti. Frustrace je podle něj v pořádku, nesmí ale ovládnout život.
Druhý hned za autorem: jak se učit novou technologii
Místo slova oběť používá Cuban výraz odložená odměna. V době nástupu osobních počítačů vycházel z prosté úvahy: každý software zná nejlépe ten, kdo ho napsal. Kdo se ho naučí tvrdou prací, dělí se se všemi ostatními o druhé místo. Zůstával proto přes noc v obchodě, nosil si počítač domů a znovu a znovu četl manuály, třeba k tabulkovému procesoru Lotus 1-2-3. Stejně dnes přistupuje k umělé inteligenci: vyjde nový model, za autorem jsou všichni druzí, a on chce být mezi nimi nejrychlejší.
Umělá inteligence podle něj svým dosahem převyšuje všechno, co v technologiích zažil. Dělá člověka produktivnějším a ve vzdělávání zpřístupňuje informace všem: každou knihovnu, každou knihu, každý projev. Kdo má zájem, může se naučit cokoli.
Na změnu lidé reagují dvojím způsobem. Jedni strkají hlavu do písku a tvrdí, že se jich to netýká. To se podle Cubana nestane. Druzí v ní vidí příležitost. Jeho krédem je věta, kterou na vysoké škole slyšel od basketbalového trenéra Bobbyho Knighta: vůli vyhrát má každý, vyhrávají ale jen ti, kdo mají vůli se připravit.
Algoritmy prodávají rychlé zbohatnutí
Přípravu nikdo nevidí a na Instagramu ani TikToku se nešíří. Cubanův sedmnáctiletý syn mu ukazoval jeden recept na rychlé zbohatnutí za druhým, od dropshippingu po čištění chodníků tlakovou vodou. Odpověď byla vždy stejná: kdyby to byl dobrý byznys, nikdo by o něm nemluvil, prostě by ho dělal. Totéž platí o burze: kdo má na trhu skutečnou výhodu, neprodává ji, ale využívá.
Algoritmy každému servírují víc toho, co už viděl, a zvlášť mladé tak svádějí na scestí. Cuban za tím vidí i americkou právní ochranu platforem, která kryje také algoritmy. Kdo dnes vidí nějaké tvrzení dost často v desetivteřinovém klipu, začne ho považovat za pravdu, ať jde o socialismus, nebo kapitalismus.
Všechno je meme akcie: proč držet hotovost
Charlie Munger a Warren Buffett byli podle Cubana králové složeného úročení a dokázali i několik let neinvestovat vůbec nic. Cuban se snaží o totéž: neskákat na trh bezhlavě, protože peníze se vydělávají na medvědím trhu. Když přišel covid a trhy se propadly, začal nakupovat a vyplatilo se to. Dnes vidí, jak akcie spojené s AI letí vzhůru a s nimi i dluhy. Jeho rada: trochu investovat pro zábavu je v pořádku, ale mějte hotovost. Trh se jednou otočí a teprve pak se vydělávají skutečné peníze.
Bublinu podle něj trhy mají, jen jiného druhu než internetovou kolem let 2000 a 2001. Všechno se dnes obchoduje jako meme akcie: bitcoin, Micron, Google i Apple. Firma mine odhad zisku o cent a akcie spadne o 18 procent, přestože vnitřní hodnota firmy se o 18 procent nezměnila. Akcie se obchodují jako baseballové kartičky, podle toho, kolik za ně podle kupujícího zaplatí někdo další, ne podle současné hodnoty budoucích peněžních toků. Co bublinu splaskne, netuší.
Vítězové se přesto najdou. Dell a Amazon se po splasknutí internetové bubliny propadly a Amazon tehdy prodělával obrovské peníze; kdo vydržel, dnes drží firmu v hodnotě bilionů. Jenže kdo bude vítězem dnes? Anthropic, nebo OpenAI? To podle Cubana neví nikdo.
Umělá inteligence není chytrá
Model od Anthropicu, Googlu nebo OpenAI je zastaralý v okamžiku vydání. AI podle Cubana není chytrá. Statisticky předpovídá další slovo a není deterministická: čtyři různé modely dají na stejnou otázku čtyři různé odpovědi a tentýž model odpoví jinak, když otázku nepatrně přeformulujete. Nezná důsledky svých činů a nemá vlastní etiku. Na rušné křižovatce by se Cuban raději svěřil vodicímu psovi než umělé inteligenci, protože ta bude vždy o krok pozadu. Dvouleté dítě ví, že když shodí hrníček ze židličky, přiběhne máma. Na to AI podle něj nepřijde nikdy.
Moderátor namítá, že technologie se zlepšuje exponenciálně. Cuban odpovídá, že lidé se budou bránit, jak ukazují protesty proti datovým centrům. Vzniknou komunity bez technologií a lidé, kteří se naučí AI zmást, třeba autonomní auta. Nemocnicím a výzkumníkům radí nic nepublikovat a nepatentovat, protože se to okamžitě dostane do všech modelů a výzkumník ztratí kontrolu nad duševním vlastnictvím. Přibývá obchodních tajemství a vlastních modelů, a tak se jednotlivé AI učí z čím dál odlišnějších dat.
Neznamená to, že je AI k ničemu. Je neuvěřitelná, ale připomíná čtyři nejchytřejší lidi u jednoho stolu, z nichž každý řekne něco jiného. Člověk musí umět položit správnou otázku, porovnat odpovědi z více zdrojů a rozhodnout sám.
Pracovní místa a tvůrčí destrukce
Šéfové firem vyvíjejících AI tvrdí, že práce zmizí. Cuban souhlasí, že se práce promění, ale mluví o tvůrčí destrukci. Ukazuje to na městě Terre Haute v Indianě, kde se vyráběly gramofonové desky, pak CD a DVD. Ty zmizely, a přesto lidé na hudbě vydělávají dál. Vzniknou nové obory a nové typy práce, cesta k nim ale bude pro mnohé bolestivá.
Sám používá agenty na všechnu otravnou práci, kterou by dřív nechal ležet nebo na ni najal stážistu. Díky tomu po pětadvaceti letech znovu přečetl knihu literatury faktu. U Cost Plus Drugs ho agent upozorní pokaždé, když je některý z velkých zdravotnických konglomerátů žalován nebo se uchází o zakázku, a rovnou připraví žádost o kopie smluv podle zákona o přístupu k informacím. Ušetřený čas plodí nové nápady a nové firmy, a ty zase potřebují lidi, jen na jiné úrovni.
Svým dětem opakuje: naučte se s agenty pracovat, jinak vás předběhne ten, kdo to umí. Kdo má přístup k chytrému telefonu nebo počítači v knihovně, může se zeptat na cokoli. Výhodou přitom zůstává schopnost informace propojit, posoudit a použít. AI napíše podnikatelský plán, ale rozhodnout, co je správně, a pak to prodat, musí člověk.
Hrubá síla místo vynalézavosti
Cuban se lidí z oboru kybernetické bezpečnosti ptá, jestli AI při útocích, o kterých se mluví, vymyslela něco nového. Odpověď zní ne. Prošla stejný seznam postupů, jaký má každý bezpečnostní expert, jen díky neomezenému počtu agentů vyzkoušela všechny kombinace. Je to hrubá síla. Tutéž hrubou sílu ale může nasadit i obrana: najít vlastní slabá místa a útočníky předejít. Katastrofické scénáře nesdílí. Víc se bojí toho, co udělají lidé ze strachu a z neporozumění, než toho, co udělá AI.
Co by muselo nastat, aby AI byla chytrá
Umělá inteligence je podle Cubana jako student, který si zapamatuje celou učebnici a z testů má jedničky. Skutečná chytrost znamená vědět, kde hledat informace, spojit je, vyřešit problém a hlavně umět ten problém rozpoznat. Když lékaře v ordinaci pozvrací pacient, žádný výzkumný článek mu nepomůže; musí použít smysly a zkušenost. Za chytrou by AI považoval teprve tehdy, kdyby s minimem prostředků řešila problémy jako nadané dítě z nejchudší části světa. Zatím k tomu potřebuje víc čipů a energie, než lidstvo kdy mělo, a to není inteligence, ale hrubá síla.
Ani předpovědi Elona o tom, že práce bude jen volbou a svět ovládnou humanoidní roboti, nebere doslova. Považuje ho za nejlepšího podnikatele naší doby, ale především za obchodníka, který musí sehnat spoustu peněz a prodat to, co prodává. A když se odborníci na bezpečnost AI a lidé z předních laboratoří neshodnou na žádném společném výhledu, vypovídá to podle Cubana o všem.
Počítače přitom podle něj začínaly opačně: s minimálním výkonem a chytrými lidmi, kteří je programovali na děrných štítcích. Výkon pak rostl postupně. AI bude výkonnější, schopnější i levnější, ale dokud má zpoždění za realitou, zůstává výhoda na straně lidí.
Dluhová bublina kolem datových center
Levnější je AI i proto, že firmy si půjčují čím dál víc peněz na výkon. Cuban o sobě říká, že je největším zastáncem AI vůbec, právě proto ale chce mluvit otevřeně: mnohá datová centra podle něj jednou skončí jako pickleballová hřiště. Myslí to obrazně. Aby AI dosáhla vrcholu, potřebuje dělat víc s menším výkonem, ne s větším.
Spojené státy se podle něj mohou dostat do dluhové bubliny. Deficit roste, stát si musí půjčovat víc, a velcí provozovatelé cloudových datových center si zároveň půjčují víc, než vydělávají. Úrokové sazby stoupají, a kdo má dluh 40 miliard dolarů, jednou přestane dostávat další peníze. Nvidia podle Cubana financuje polovinu odvětví, protože na to má hotovost. Meta si půjčuje víc, než kolik činí její peněžní tok. Žijeme v prostředí soukromých úvěrů, kde panuje velká nejistota a pokazit se může mnoho věcí. Cuban připomíná i Raye Dalia, podle něhož už Spojené státy překročily bod, za kterým se z nich stává předlužená společnost, jejíž měna může jednou ztratit hodnotu. Spojené státy, Británie a další země jsou podle Dalia v pozdní fázi cyklu, kterou nazývá úpadkem: přílišné zadlužení, další zadlužení a ztráta moci.
Ani AI jako záchranu z dluhů nevidí jistě. Je to závod. Výnos desetiletých amerických dluhopisů je podle něj kolem 5,2 procenta; při šesti, osmi nebo deseti procentech něco povolí. Spojené státy už dnes platí na úrocích bilion dolarů ročně. Když porostou sazby i objem půjček a provozovatelé datových center budou soupeřit o tytéž peníze, něco bude vytlačeno. Co to bude, nedokáže Cuban odhadnout. Politici podle něj umějí hesla, ne činy.
Obrana: rozložit peníze a počkat
Na otázku, zda hraje obranu, Cuban odpovídá, že ano. Má peníze v různých zemích, investuje mnohem méně než dřív a po vzoru Warrena Buffetta vyčkává. Připouští, že není chráněn tak, jak by měl, a může trochu ztratit, chce ale dát věcem čas.
Běžnému člověku, kterého znepokojuje závod o AI, doporučuje být v něčem dobrý. Dovednosti a znalosti nikdo nevezme. Roste i cena osobního kontaktu: Cuban investoval do firmy pořádající tiché diskotéky, kde jde o setkávání tváří v tvář. Proto podle něj rostou i hodnoty sportovních klubů, které investoři považují za odolné vůči AI.
Peníze nezmění, kým člověk je
Kdo je nešťastný chudý, bude nejspíš nešťastný i bohatý. Peníze nezmění, kým člověk je, jaký má přístup k životu ani co si o sobě myslí. Cuban je rád bohatý, ale je hrdý na to, že má stále stejné přátele ze střední školy, z ragbyového týmu i z rodiny. Nejvíc si cení kontroly nad vlastním časem, kterou rodiče nikdy neměli. Po prodeji MicroSolutions si sundal hodinky s tím, že už nikdy nebude pracovat podle cizího času.
Nemilosrdnost v podnikání nepotřebuje. V MicroSolutions křičel na lidi, dokud mu pozdější společník z broadcast.com Todd Wagner neřekl, že se ho lidé bojí a že je to kontraproduktivní. Měl pravdu: laskavostí se Cuban dostal mnohem dál. Vztek nic nezmění, jen člověku přitíží. Ventil si nechával na basketbalové rozhodčí.
Těžší než být bohatý bylo podle něj být slavný. Bohatství mění jen to, jak člověk řeší věci; sláva přináší pozornost, dobrou i špatnou. Doplatili na ni i jeho bratři a děti, jejichž každý přešlap by skončil na titulních stranách.
Podnikatelem nemusí být každý
Podnikatelem není stvořen každý. Kdo se musí ptát, jestli na to má, nejspíš nemá. Mnozí si myslí, že podnikáním získají kontrolu nad vlastním životem. Je to přesně naopak: zákazníci a zaměstnanci si nárokují všechno. Ve firmě do sta lidí je každý trochu rodina a podnikatel řeší i to, že někomu onemocnělo dítě.
Vědět, v čem je člověk špatný
Cuban o sobě říká, že jedná podle hesla napřed vystřelit, pak mířit, a na detaily je hrozný. Proto vždy hledal partnery, kteří ho doplní: v MicroSolutions perfekcionistu Martina Woodalla, v broadcast.com Todda Wagnera a dnes v Cost Plus Drugs pečlivého Dr. Oshmyanského. Financím rozumí, i když nejsložitější akvizici by sám nestrukturoval. Vést lidi umí, nabírat je ne. Jako rozený obchodník v každém uchazeči vidí někoho, komu by dokázal pomoct, a najímal pak ty nejhorší možné lidi. Přesto je nábor zásadní: bez správných lidí, kteří zapadnou do kultury, firma neuspěje. Platilo pravidlo najímat pomalu a propouštět rychle.
Kultura a inovace na příkladu Dallas Mavericks
Když Cuban v roce 2000 převzal Mavericks, nikdo tam nechtěl být. Klub byl přestupní stanicí pro ty, kdo se nedostali jinam. Hráčům řekl, že budou vyhrávat, a kdo nechce zůstat, toho vymění. Klub tehdy utrácel víc za počítačovou podporu než za rozvoj hráčů placených miliony. Cuban proto každému hráči přidělil bývalého hráče Mavericks s podobnými schopnostmi, který se věnoval jen jemu. Koupil týmové letadlo, protože do malého pronajatého ani běžného dopravního letadla se hráči měřící přes dva metry, kteří se živí vlastním tělem, nevejdou. Zavedl i výživového poradce, což tehdy kluby nedělaly. Kultura se změnila téměř okamžitě: tým měl při převzetí bilanci 9 výher a 23 proher, ve zbývajících 50 zápasech sezony vyhrál 31.
Podstatná byla i inovace. Wayne Winston, profesor statistiky, na jehož hodiny Cuban jako osmnáctiletý student chodil, se stal prvním analytikem na plný úvazek v NBA. Data a pozorování se podle Cubana nevylučují: někteří hráči nestřílí hezky ani přesně, a přesto k vítězství přispějí víc než ti, kdo dají 25 bodů. Odpočívat na vavřínech nelze ve sportu ani v byznysu, který je podle něj nejvyšším sportem, protože běží bez přestávky celý rok.
Závěr
Cubanova rada se dá shrnout do několika vět. Buďte v něčem dobří a naučte se prodávat. Novou technologii se učte rychleji než ostatní, ale nezaměňujte statistickou předpověď za inteligenci. Na trzích, kde se i největší firmy obchodují jako meme akcie a technologické giganty financují stavbu datových center dluhem, mějte trpělivost a hotovost. A když si po smrti rodičů uvědomil vlastní smrtelnost, odešel z televizní soutěže Shark Tank, prodal většinový podíl v Mavericks a dal přednost rodině.
