Tiskovou konferenci po summitu G7 ve Francii dominovala tématika právě uzavřené dohody s Íránem. Donald Trump ohlásil, že Teherán se zavázal nikdy nevyrobit, nezískat ani nekoupit jadernou zbraň, oznámil okamžité otevření Hormuzského průlivu pro lodní dopravu a slíbil, že pokud Írán dohodu poruší, Spojené státy nálety obnoví. Vedle Íránu padlo i téma ukrajinské války, role Číny a Ruska při zprostředkování, deklarace G7 proti nelegální migraci či zatčení Bolsonara mladšího v Brazílii.
Memorandum s Íránem, otevřený Hormuzský průliv a propad ceny ropy
Tiskovka začala bilancí toho, co dohoda přinesla. Konflikt skončil, Hormuzský průliv se znovu otevírá pro lodní dopravu a Írán nikdy nezíská jadernou zbraň – právě o to podle americké strany šlo. Trh reagoval okamžitě: akciové indexy vyletěly na rekordy a cena ropy se za krátký okamžik propadla o sedm až osm dolarů. Naopak pokud by se nálety protáhly o další týdny či měsíce, akciový propad podle této úvahy mohl připomínat krach z roku 1929.
Klíčovým hráčem je tu vedle vojenské síly i ekonomická páka: námořní blokáda byla popsána jako účinnější než samotné bombardování za miliardu dolarů. Žádná loď neprošla, žádné peníze do Teheránu netekly a íránská inflace se vyšplhala na 250 až 300 procent. Z toho plyne i ujištění, že do Íránu nepoplyne ani jeden americký dolar; pokud bude chtít region investovat, půjde to přes sousedy a vázaně na chování Teheránu.
Klauzule „nikdy ne", JCPOA a smrt generála Solejmáního
Trump postavil novou dohodu do protikladu k JCPOA podepsanému za Baracka Obamy. Tehdejší úmluva podle něj byla „cestou k jaderné zbrani" s krátkou platností; izraelský premiér Benjamin Netanjahu kvůli ní podle Trumpa žádal Kongres o pomoc a varoval, že dohoda může znamenat konec Izraele. Nová úmluva je naopak prezentována jako „zeď", kterou íránský jaderný program neprorazí – text obsahuje výslovný zákaz vývoje, výroby i nákupu zbraně. Pokud by ji někdo Íránu prodal, dočká se podle Trumpa stejného odvetného úderu.
Klíčový moment se však datuje hluboko před tuto tiskovku: zabití generála Kásema Solejmáního, jež americká strana popsala jako spouštěč celé série událostí. Bez něj by podle Trumpa nebylo dnešní vyjednávací pozice; Solejmání je v projevu označen za „otce silničních bomb" odpovědného za desetitisíce zmrzačených v regionu. Operace byla původně plánována jako společný americko-izraelský útok – Izrael však den před akcí oznámil, že se účasti vzdá, a americká armáda jej proto provedla sama.
Memorandum o porozumění má být podepsáno během následujících dnů. Pokud dohoda do šedesáti dnů neprojde, americká strana avizuje návrat k bombardování. Případnou ceremonii podpisu může za americkou stranu absolvovat viceprezident – v duchu Trumpova vtipu: „Když to vyjde, vezmu si zásluhu. Když ne, svalím to na JD."
Libanon, Hizballáh a budoucnost Abrahámových dohod
Vedle Íránu se objevila i kritika izraelského partnera. Trump označil přístup Netanjahuovy vlády vůči Libanonu za příliš tvrdý: srážet budovy v Bejrútu kvůli dvěma dronům spadlým v poušti považuje za nepřiměřené a vyzval Izrael k „jemnějšímu doteku" v boji proti Hizballáhu. Libanon je v projevu líčen jako kdysi nejvyspělejší kultura Blízkého východu, jež se za posledních pět až šest desetiletí ocitla v pekle. Návštěva libanonského prezidenta a premiéra ve Washingtonu se má uskutečnit v řádu dvou týdnů.
Druhým pilířem regionální politiky je rozšíření Abrahámových dohod. Klíč k němu drží Saúdská Arábie: pokud bude prvním novým signatářem, otevře dveře dalším zemím. Spojené arabské emiráty byly vyzdviženy za to, že během íránské krize aktivně bombardovaly – Mohammed bin Zájid byl popsán jako „úžasný válečník". Roli zprostředkovatele uznání získali katarský emír Tamím a pákistánská strana.
Ukrajinská válka: telefonáty s Putinem i Zelenským
Mimo Blízký východ věnoval projev prostor i Ukrajině. Trump informoval o nedělním telefonátu s Vladimirem Putinem a o rozhovoru s Volodymyrem Zelenským, který byl na summitu fyzicky přítomen. Obě strany podle něj nesou těžké ztráty – Rusko jako útočící strana ztrácí víc – a obě podle Trumpa „chtějí něco udělat, jen nevědí, jak". Konkrétní mírový plán z tiskovky nevyplynul, byla zde však naznačena snaha využít momentum z íránské dohody k tlaku na vyjednávání i v ruské válce.
Deklarace G7 k nelegální migraci a obchodu s drogami
Summit G7 přijal podle Trumpa vůbec první společnou deklaraci k nelegální migraci. Vedle toho se země zavázaly k užší koordinaci proti drogovým kartelům operujícím přes mexickou hranici. Bilance amerického tažení proti drogovým zásilkám zazněla v číslech: pevninská cesta zaznamenala pokles o 61 procent, námořní pak o 97,2 procenta. Mexiko je v projevu popsáno jako stát, který ztratil kontrolu – kartely podle Trumpa fakticky ovládají zemi a mexická prezidentka je v projevu označena za „velmi vyděšenou ženu".
Souběžně se otevřela i otázka vzácných zemin a kritických minerálů. G7 se shodla na zrychlení diverzifikace dodavatelských řetězců, aby závislost na jednom dominantním dodavateli neohrožovala západní průmysl.
Neutrální Peking a Moskva: děkovačka pro Si Ťin-pchinga i Putina
Snad nejméně očekávanou pasáží byly děkovné věty směrem k Pekingu a Moskvě. Si Ťin-pching i Vladimir Putin zůstali během íránské krize neutrální – Čína mohla bez většího úsilí prolomit americkou blokádu doprovodným konvojem, neudělala to však. Pekingu Trump vyjádřil díky i za to, že Íránu nedodal protiletadlové systémy ani významnější zbraně. Čínský zájem je přitom přímý: více než polovinu své ropy odebírá právě z Perského zálivu, takže stabilita Hormuzského průlivu je pro Peking životně důležitá.
Záměr s Pákistánem byl popsán slovy „pracovali tvrdě". Roli zprostředkovatelů sehrály i Katar a další státy regionu. V tomto rámci zaznělo, že právě tato koalice z Trumpova pohledu umožnila uzavření dohody – nikoli evropští spojenci, kteří se prý do operace odmítli zapojit. Tokio či Londýn nabídly pomoc až po skončení bojů.
Brazilská roztržka: zatčení Bolsonara mladšího
Závěr tiskové konference se přesunul do Latinské Ameriky. Na otázku brazilského novináře Trump popsal jednání s prezidentem Lulou da Silvou jako věcné, zmínil však nová americká cla i americké zařazení brazilských kriminálních gangů mezi teroristické organizace. Z politického hlediska označil Brazílii za „nebezpečnou zemi" a teprve po summitu se podle vlastních slov dozvěděl o zatčení syna bývalého prezidenta Bolsonara, který kandidoval na úřad. Důvodem zatčení mělo být prohlášení pronesené v americkém Texasu.
Tento moment v projevu otevírá širší linku: Spojené státy v poslední tiskovce volně přecházejí od íránské diplomacie k tématu volebních manipulací po celém světě a interpretují brazilský případ jako jeden v řadě politicky motivovaných stíhání kandidátů na nejvyšší úřady. Americká domácí politika i zahraniční politika tak v Trumpově narativu splývají v jednu kontinuální linii „síly proti slabosti".
Závěr
G7 ve Francii uzavřel sérii tří dní, které mají podle Bílého domu definovat novou rovnováhu sil: konec íránského konfliktu, otevření Hormuzského průlivu, vyjednávání o Ukrajině, společný postup proti migraci a kartelům a tichá role Pekingu i Moskvy jako neutrálních zprostředkovatelů. Skutečným testem zůstává podpis memoranda v následujících dnech a šedesátidenní lhůta, během níž má Teherán dostát svým závazkům – jinak hrozí návrat k bombardování.
