Britský premiér Keir Starmer ráno oznámil rezignaci, ve Švýcarsku ztroskotala další runda jednání mezi viceprezidentem JD Vancem a íránskou stranou a v Demokratické straně USA strmě roste přitažlivost socialismu. Panel se zabývá tím, co tyto tři posuny znamenají pro Západ — od stability britského politického systému přes vyjednávací pozici Washingtonu vůči Teheránu až po posun mladé americké generace doleva.
Sedmý britský premiér za deset let. Starmer rezignuje
Britský labouristický premiér Keir Starmer ráno oznámil, že rezignuje na post lídra Labour Party. Bude tak sedmým premiérem, kterého Spojené království za posledních deset let vystřídá — řadou prošli Cameron, Mayová, Johnson, Trussová, Sunak a Starmer. Panel argumentuje, že kdyby Velká Británie byla korporací, šlo by zhruba o desátou největší firmu v žebříčku Fortune 500 — a žádná velká firma se sedmi výkonnými řediteli za jedno desetiletí nemá důvěryhodný management. Jediným podobným srovnáním z byznysu je Yahoo v letech 2007–2017, které tímto kolotočem prošlo těsně před prodejem.
Starmer odůvodnil odchod tím, že vlastní parlamentní klub Labour Party už nepovažuje jeho vedení do dalších voleb za nejlepší volbu. Národní výkonný výbor strany podle něj vypíše nominace na nového lídra od 9. července, výběr má být dokončen do letní přestávky parlamentu.
Starmerova minulost a kauza znásilňovacích gangů
Před vstupem do vrcholné politiky vedl Starmer britskou Crown Prosecution Service, tedy úřad odpovědný mimo jiné za stíhání závažných sexuálních a kriminálních deliktů. Pořad připomíná, že v rámci aktivit Fabiánské společnosti, k níž se v mládí hlásil, se Starmer ve svých starších textech přihlásil k řadě levicových myšlenek a v právnických publikacích uznale citoval Karla Marxe.
Kritickým bodem se v britské debatě stala kauza tzv. grooming gangs — organizovaných skupin, které podle dlouho potlačovaných britských vyšetřování po desetiletí zneužívaly nezletilé dívky v severoanglických městech. Panel cituje aktuální zprávu poslance Ruperta Lowea, podle níž šlo o stovky tisíc obětí; YouTuber Asmongold četl celou zprávu v sedmiapůlhodinovém streamu. Starmerovi je vyčítáno, že ve své prokurátorské roli na podněty nereagoval dostatečně razantně. Panel zároveň upozorňuje na dvojí metr v hodnocení násilných incidentů — zatímco útok skotského pachatele v Edinburghu byl označen za teroristický bezprostředně, předchozí útok jiného pachatele ve stejném městě byl rámován jako „mentální nemoc".
Andy Burnham a další labouristický premiér v řadě
Jako horký nástupnický favorit se v britských médiích zmiňuje Andy Burnham, dlouholetý labouristický politik a starosta velkomanchesterské oblasti. Mírně konzervativnější Wes Streeting podle panelu mezitím oznámil, že Burnhama podpoří. Závěr panelu je střízlivý: bez ohledu na konkrétní jméno jde znovu o labouristického lídra ze stejného politického proudu, který se podle něj pravidelně střídá u kormidla bez vyřešení tří klíčových britských problémů — imigrace, kriminality a stagnující ekonomiky.
Při srovnání ekonomické výkonnosti panel připomíná, že HDP na hlavu ve Spojeném království (přibližně 54 tisíc dolarů) je dnes pod úrovní nejchudšího amerického státu Mississippi (zhruba 55 tisíc dolarů). Londýn jako kdysi nejvýznamnější finanční centrum západního světa podle něj ztrácí tah, kapitál i bohatí daňoví poplatníci odcházejí.
Vance ve Švýcarsku: jednání s Íránem skončilo bez dohody
Souběžně s britskou výměnou na vrcholu probíhá ve Švýcarsku další kolo jednání mezi viceprezidentem USA JD Vancem a zástupci íránské strany. Na videozáznamech zachycených agenturami se podle panelu jeví, že katarský emír při uvítací proceduře Vanceovi nepodal ruku. Po krátkém čase měla íránská delegace v čele s ministrem zahraničí jednání opustit s odůvodněním, že nesouhlasí s vyjádřeními americké strany. Vance i nejvyšší úroveň odjeli, na místě zůstaly nižší týmy, které mají dle dohody dál hledat řešení v horizontu šestnácti dnů.
Vyhrocení dialogu doprovodil prezident Donald Trump tweetem, v němž Teheránu pohrozil opakovaným úderem ještě tvrdším než ten, který USA uskutečnily v předchozím týdnu, pokud Írán neukončí podporu svých zástupců v Libanonu. Část íránské politické scény podle panelu hrozby Bílého domu veřejně bagatelizuje.
Lodní doprava v Hormuzu se po měsících blokády obnovuje
Vedle dramatu před kamerami má dění ve Švýcarsku ještě jednu, méně viditelnou rovinu — provoz v Hormuzském průlivu. Tracker lodních transpondérů podle panelu ukazuje, že úzkou částí průlivu právě prochází kolem 55 plavidel, zatímco před zhruba čtyřmi měsíci, kdy byla doprava v podstatě uzavřena, byla čísla výrazně nižší. Pro normální stav před krizí byla obvyklá hodnota okolo šedesáti lodí. Panel z toho vyvozuje, že íránská strana sice na veřejnosti zachovává tvrdou rétoriku, ale fakticky umožňuje znovuotevření klíčové trasy pro globální dodávky ropy a kontejnerů.
To je pro panel signál, že část tvrdých vyjádření v sále je divadlo pro domácí publikum, zatímco skutečné vyjednávání o velkých otázkách probíhá v zákulisí. Pro světovou ekonomiku jde o dobrou zprávu — jakákoli dlouhodobá blokáda Hormuzu by zvedla ceny ropy a zhoršila inflační tlak v celém západním světě.
Memorandum o porozumění a vnitřní situace v Íránu
Z íránské strany zaznívá smíšený signál. Vnuk zakladatele islámské republiky, Hassan Chomejní, podle státních médií označil memorandum o porozumění mezi Teheránem a Washingtonem za „velké vítězství" a vyzval k zahájení „většího džihádu". Současně varoval Íránce před vnitřními „bezvýznamnými spory" — narážka na pokračující potlačovanou domácí nespokojenost po lednových demonstracích, které vyvolaly zhoršující se ekonomické podmínky. Lidskoprávní organizace odhadují, že při potlačení protestů byly zabity tisíce lidí, desetitisíce skončily v zadržení a režim nasadil celostátní výpadek internetu.
Z americké strany zaznívá ujištění, že případné uvolnění zhruba 300 miliard dolarů zmrazených íránských aktiv nebude směřovat k financování terorismu — proxy struktur typu Hizballáhu v Libanonu, jemenských Húsíů nebo iráckých milic. Panel zůstává skeptický, protože íránské revoluční gardy (IRGC) podle něj v posledním kole konfliktu sice utrpěly těžké ztráty u námořnictva a letectva, drony a rakety jsou ale vyčerpány zhruba z poloviny a zásoby v bunkrech umožňují další útoky.
Rubio versus Vance: jiná škola, jiný přístup k Íránu
Forbes podle panelu otevřeně popsal soupeření mezi ministrem zahraničí Marcem Rubiem a viceprezidentem JD Vancem o směr americké zahraniční politiky. Rubio má za sebou téměř tři dekády politické kariéry, široké zázemí ve washingtonském establishmentu i mezi velkými dárci z Wall Street. Vance, který v politice působí tři roky, má pevné vazby na Silicon Valley a investorskou scénu. Prezident Trump podle Forbesu otevřeně oba muže staví proti sobě a sleduje, kdo dokáže získat víc podpory v republikánském táboře.
Rozdíl není podle panelu jen biografický. Rubio dlouhodobě tvrdí, že problémem není íránský lid, ale režim a IRGC; nemá zájem vyjednávat o dílčích ústupcích a hovoří jazykem strategické porážky režimu, aniž by chtěl pozemní invazi. Vance naopak hájí současný kurz Bílého domu, mluví jazykem dohody, hledá kompromis a snaží se získat zpět vyjednávací iniciativu. Panel zároveň zaznamenává, že vlivná dárkyně Miriam Adelsonová a vydavatelská skupina Murdoch — od Fox News přes Wall Street Journal po New York Post — Trumpovi v posledních dnech veřejně vyčetly, že současná dohoda jde proti zájmům Izraele a USA. To je pro panel signál, že část konzervativního establishmentu je nervózní z toho, kam Bílý dům s Íránem směřuje.
Vzestup demokratického socialismu v USA
Mimo Bílý dům se mezitím odehrává tichá, ale podle panelu zásadní změna v Demokratické straně. Analytik CNN Harry Enten ukázal aktuální čísla: 67 procent demokratických voličů má dnes pozitivní pohled na socialismus, zatímco kapitalismus má kladné hodnocení už jen u 42 procent. V roce 2010 byly oba systémy mezi demokraty na úrovni padesát na padesát. Demokratičtí socialisté přitom mají vyšší podporu uvnitř strany než samotná demokratická frakce v Kongresu — plus sedmnáct bodů versus plus čtyři. To panel označuje za přesnou paralelu toho, co se v roce 2016 stalo Republikánské straně s hnutím MAGA: část establishmentu označila vyzyvatele za okrajový proud, jenž ale následně získal stranu.
Panel argumentuje, že důvodem není primárně přitažlivost ideologie, ale ekonomická situace mladší generace. Záznam pořadu komentuje data, podle nichž třetina dospělých do pětatřiceti let v USA bydlí u rodičů — přibližně 25 milionů lidí, nejvíc v historii. Mediánová cena domu se vyšplhala nad 430 tisíc dolarů, mediánové nájemné stouplo o 18 procent. Pokud mladí lidé nemohou koupit dům, založit rodinu nebo se osamostatnit, podle panelu je nabídka radikální levice — že stát zaplatí — politicky neporazitelná. Bez ohledu na osobní postoje k socialismu varuje panel pravicový tábor, že pokud nedokáže nabídnout řešení rostoucí majetkové propasti, prezidentské volby 2028 mohou vyhrát kandidáti otevřeně se hlásící k demokratickému socialismu.
Zohran Mamdani jako symbol nové vlny
Konkrétním symbolem této vlny je v debatě newyorský politik Zohran Mamdani, který je v televizní show Billa Mahera oslavován kongresmanem Roem Khannou. Panel zdůrazňuje, že obhájci radikální levicové daňové politiky — od Khanny přes Bernieho Sanderse po Alexandriu Ocasio-Cortez — sami patří mezi nejbohatší vrstvy a žijí způsobem velmi vzdáleným od reality svých voličů. Khanna je podle citovaných zpráv mezi top obchodníky s akciemi v Kongresu, s objemem obchodů přes 59 milionů dolarů za rok a nedávným nákupem domu v okolí Washingtonu za 9,5 milionu dolarů. Panel proto argumentuje, že hnacím motorem této politické vlny není u jejích lídrů ekonomická křivda, ale touha po moci a kontrole, zatímco voličská základna je oprávněně frustrovaná tím, že na současném modelu prohrává.
Závěr
Tři současné události — britská rezignace Keira Starmera, ztroskotání další runda americko-íránských jednání ve Švýcarsku a strmý vzestup demokratického socialismu v USA — spolu podle panelu úzce souvisejí. Slabý západní establishment, neschopný řešit chronické problémy v oblasti bezpečnosti, ekonomiky a mezigeneračního propadu, otevírá prostor jak pro radikální vyzyvatele zevnitř, tak pro vyjednávací sebevědomí protivníků zvenčí. Britský kolotoč premiérů, americké napětí mezi Vancem a Rubiem nad směrem politiky vůči Íránu i vzestup Mamdaniho a podobných kandidátů jsou pro panel projevy téhož problému: západní střední třída ztrácí důvěru v dosavadní uspořádání a politická scéna se tomuto tlaku otevřeně přizpůsobuje.
