Studiová debata čtyř amerických panelistů prošla na konci jara hned několika tématy, která přesahují hranice Spojených států. SpaceX se chystá na největší primární úpis akcií v dějinách, kniha dvojice novinářů z New York Times rozkrývá vnitřní chaos Bílého domu kolem Epsteinovy kauzy a kolem konzervativní organizace Turning Point USA propukl spor o použití umělé inteligence ve vzpomínkovém videu na zavražděného zakladatele Charlieho Kirka. Mezi tématy se mihla i otázka, jak vůbec důvěryhodně počítat hlasy ve volbách — a proč americký Kongres v hlasování o povinném ověřování voličů těsně neuspěl.
SpaceX míří na burzu — 4 400 zaměstnanců se možná stane milionáři
Společnost Elona Muska má za sebou jeden z nejneobvyklejších startů ve světě technologického byznysu — dvě desítky let bojovala o přežití, přežila zhroucení tří startů rakety Falcon 1 v letech 2006 až 2008, a v roce 2008 byla prakticky bez peněz. Teď stojí před primárním úpisem akcií, který by měl být největší v historii. Cílová cena 135 dolarů za akcii vede k tržní kapitalizaci v řádu 1,7 bilionu dolarů. Pokud akcie přeskočí hranici zhruba 141,5 dolaru, stane se Elon Musk prvním člověkem v historii s majetkem přesahujícím bilion dolarů.
Skutečný příběh ovšem nejsou čísla na vrcholu — ale to, co se stane řadovým zaměstnancům. SpaceX má dnes přibližně 22 tisíc lidí, kteří přes léta dostávali část odměny ve formě akcií. Více než 4 400 současných i bývalých zaměstnanců se s úpisem stane dolarovými milionáři. Čtyři stovky z nich získají nejméně sto milionů dolarů. A pak je tu skupina zhruba 33 lidí, kteří nejsou ani výkonnými řediteli, ani viceprezidenty, ani manažery — jsou to běžní zaměstnanci, kteří v SpaceX pracovali roky, často ještě v období, kdy se firma rozpadala. Každý z nich má teď před sebou zisk mezi 200 až 400 miliony dolarů.
Mezi nimi je například Trevor Heis, kterého rodiče v roce 2011 přemlouvali, ať jde po škole pracovat do General Electric. Místo toho zůstal ve startupu, který tehdy nikdo nebral vážně. Dnes drží přes 100 tisíc akcií SpaceX v hodnotě přibližně 13,5 milionu dolarů. Mnozí jeho vrstevníci, kteří si v té samé chvíli vybrali Google nebo Facebook, dnes vědí, že vsadili na jiného koně.
Na celé věci je pozoruhodný také zájem drobných investorů. Poptávka maloobchodních klientů dosáhla zhruba 70 miliard dolarů — sama by stačila zaplnit celý úpis o objemu 75 miliard. Pro srovnání: dosavadní rekord drží IPO saudské státní ropné firmy Aramco z roku 2020, která tehdy získala 29,4 miliardy. SpaceX míří téměř na trojnásobek.
Doporučení panelu pro drobné investory zní obezřetně. Drobní investoři při primárních úpisech v průměru ztrácejí přibližně 21 procent. Vstupovat do IPO za každou cenu se nevyplácí — lepší strategií je počkat půl roku až rok, nechat odeznít přehnaná očekávání a teprve potom rozhodnout, jestli koupit a držet. Krátkodobé spekulace na IPO bohatství nepřinášejí; dlouhodobé držení kvalitních firem ano.
Kniha o regimu — vnitřní chaos Bílého domu kolem Epsteinovy kauzy
Dvojice novinářů Maggie Habermanová z New York Times a Jonathan Swan připravuje knihu s názvem Regime Change, která má vyjít 23. června a kterou panel označuje za nejlépe zdokumentované vylíčení toho, co se v Bílém domě dělo kolem zveřejňování takzvaných Epsteinových spisů. Autoři podle všeho čerpají od několika dobře informovaných insiderů.
Kniha popisuje schůzku v zasedací síni Johna F. Kennedyho v krizovém centru Bílého domu. Kolem stolu seděli viceprezident JD Vance, šéfka štábu Susie Wilesová, právní rada Bílého domu David Warrington, tisková mluvčí Karoline Leavittová, zástupce šéfa štábu James Blair, ministryně spravedlnosti Pam Bondiová, ředitel FBI Kash Patel a další. Vance prohlásil, že jde o obrovský problém. Mezi navrhovanými kroky byla i krajně kontroverzní možnost — vyjednat s Tuckerem Carlsonem rozhovor s Ghislaine Maxwellovou ve vězení a zvážit pro ni omilostnění nebo snížení trestu. Návrh narazil na ostrý odpor: omilostnění obchodnice s nezletilými by podle přítomných obětem otevřelo dveře do studií a stranu zničilo v médiích.
Druhá vyhrocená scéna se týkala Dana Bongina, zástupce ředitele FBI, který do administrativy přišel z mediálního světa a ve zpravodajských pořadech dříve vydělával desítky milionů dolarů ročně. Bongino měl na schůzce v krizovém centru obvinění, že je zdrojem úniku citlivé informace k agentuře ABC News. Reagoval emocionálně — nabídl 100 tisíc dolarů v hotovosti, pokud kdokoli přesvědčí onoho novináře, aby přiznal, že informace přišla od něj. Spor s šéfkou štábu Wilesovou vyhrocoval. Bongino podle popisu vyšel z budovy ven, nastoupil do obrněného vozu Kashe Patela a odjel na ústředí FBI. Někteří přátelé doufali, že rezignuje na protest; nakonec ho přemluvili, aby zůstal kvůli prezidentovi.
Z popisu vychází velice nelichotivý obraz ministryně spravedlnosti — opakovaná veřejná tvrzení, že na stole leží 10 tisíc videí, fyzické předávání desek novinářům, ve kterých ovšem nebylo nic nového, a styl vystupování, který se nedal s ostatními aktéry sladit. Bongino z knihy naopak vychází jako konzistentní hráč, který administraci varoval předem a kterého obvinění z úniků zasáhlo osobně. Logická úvaha o tom, kdo z přítomných mohl s autory mluvit, vede přímo k němu — nikdo jiný se ze schůzky nevynořuje jako morální vítěz.
Mezi kapitolami se objevuje i zmínka o Charliem Kirkovi, který kvůli své rostoucí kritice administrativního postupu kolem Epsteinových spisů údajně dostal v červenci telefonát přímo od prezidenta. První hovor byl ostrý, druhý — podle interních svědectví — naopak smířlivý. Kirk po něm prý uznal, že vedení administrativy na řešení pracuje, a v dalším pořadu řekl, že téma na čas opustí a důvěřuje přátelům uvnitř.
Panel se rozcházel v hodnocení toho, jak velký dopad bude celá kauza mít. Jeden z účastníků argumentuje, že téma Epsteinových spisů je především nástroj politické distrakce — má odvést pozornost od stovek tisíc dětí, které se za předchozí vlády ztratily v migračních proudech a v takzvaných sanctuary městech podle některých zdrojů končily v sítích sexuálního obchodu. Ostatní panelisté připomínají, že kauzu otevřeli sami republikáni jako svůj předvolební závazek — a teď s ní mají problém doručit slíbenou transparentnost.
Turning Point USA, AI a deepfake hlasu Charlieho Kirka
Konzervativní mládežnická organizace Turning Point USA uspořádala 7. června ženskou konferenci pod značkou HER — zkratka má znamenat Honest, Empowered, Resilient, tedy upřímná, sebevědomá, odolná. Hlavní tváří akce byla Erica Kirková, manželka zavražděného zakladatele Charlieho Kirka, která organizaci po jeho smrti převzala. Před vystoupením běžel propagační sestřih obsahující slova Charlieho Kirka v tom smyslu, že kdyby se mu něco stalo, chtěl by, aby Turning Point USA převzala jeho žena.
Vzápětí se zjistilo, že část tohoto videa byla vygenerována umělou inteligencí. Pohyb rtů neodpovídá zvuku; ostatní detaily prozrazují digitální generování. Andrew Kolvet, výkonný producent pořadu Charlie Kirk Show, situaci na vysílání přiznal s formulací, že tým se rozhodl „trolovat trolly" a chtěl reakce kritiků obrátit proti nim samým.
Část panelu argumentuje, že Charlie Kirk patrně skutečně chtěl, aby jeho manželka organizaci převzala — a má pro to věcný podklad. Důvěryhodný odhadovaný řekl, že příslušné vůli odpovídá živý fond (living trust), který Kirk před smrtí podepsal a o jehož obsahu vědělo jen několik nejbližších lidí. Postoj samotného Kirka tedy patrně nebyl vymyšlený — vymyšlený byl pouze způsob, kterým se Turning Point USA rozhodla ten postoj propagovat.
Použití falešné AI nahrávky ovšem podle ostatních účastníků diskuse nelze obhájit nikdy. Pokud jde o jeden z mála nezpochybnitelných veřejných projevů zavražděného zakladatele, vložit do něj uměle vygenerovanou pasáž je hrubá chyba — a to bez ohledu na to, jak rozsáhlá kampaň proti organizaci běží. Sami tím přidávají munici lidem, kteří už beztak označují každý další materiál za podezřelý.
Při této příležitosti diskuse zazněla i strukturální poznámka. Sledovanost Turning Point USA byla za Kirkova vedení tvořena přibližně z osmdesáti procent mladými muži; přesunout tvář organizace v krátké době na ženu znamená, že mužská část publika začíná odcházet jinam. Rada jednoho z panelistů by zněla: postavit dva veřejné mluvčí, muže i ženu, a Ericu Kirkovou na čas stáhnout z první linie útoků.
Volební integrita — i New York Times kritizuje Kalifornii
K otázce, jak vůbec v moderní demokracii organizovat volby tak, aby výsledky byly důvěryhodné, se panel dostal přes článek v New York Times, který poměry v Kalifornii označil za neobhájitelné. Kalifornie potřebuje na sečtení hlasů několikanásobek času oproti srovnatelně velkým státům jako Texas, Florida, Michigan nebo Virginia. To si všiml i list, který se jinak nedá podezírat ze zaujatosti vůči levici.
Investigativní reportér James O'Keefe v té samé době zveřejnil materiály ze Skid Row v Los Angeles, na nichž se osoby bez domova vyjadřují k tomu, že jim někdo zaplatil za odevzdání hlasu — částky se pohybují od dvou do pěti dolarů — s pokyny, koho mají zaškrtnout. Žena, kterou se podařilo zachytit přímo při manipulaci, byla podle dostupných informací zatčena.
Jako kontrast přicházejí příklady ze zahraničí. V Chile se sčítání odehrává transparentně, kamery dovnitř smí, jména pro každý odevzdaný hlas se vyhlašují nahlas a streamy paralelně vysílají dění živě. V Austrálii je účast u voleb povinná — kdo se nedostaví, dostane pokutu zhruba ve výši dvaceti dolarů. V Chile i v dalších zemích bývají v den voleb a den předtím zavřené hospody a v některých případech i restaurace, aby nebyla narušena střízlivost a férovost účasti.
Americký Kongres přitom těsně neschválil zákon SAVE Act, který by zavedl povinné ověření občanství při registraci k volbám. Hlasování dopadlo poměrem 50 ku 48; několik republikánských senátorů — mezi nimi Mitch McConnell a Susan Collinsová — chybělo nebo hlasovalo proti. Podle panelu se tím Spojené státy připravily o jednoduchý nástroj, který by mohl zvýšit důvěru v sčítání hlasů na celé federální úrovni.
Pointou téhle pasáže není konkrétní výsledek konkrétních voleb, ale obecnější otázka: ve sportu existuje instant replay v baseballu, tenisu, fotbalu i basketbalu — všude tam, kde má rozhodčí pochybnost, sahá ke kamerovému záznamu. Ve volbách, kde se rozhoduje o tom, kdo bude příští prezident, podobný mechanismus chybí. Technologie přitom existují. Otázka, proč se neimplementují, je politická, ne technická.
Závěr
Velký primární úpis SpaceX, kniha o Epsteinově kauze, kontroverze kolem AI videa Charlieho Kirka i nedořešená otázka volební integrity — všechna tato témata mají společné to, že odhalují slabá místa systémů, na kterých stojí dnešní západní hospodářství a politika. SpaceX ukazuje, co dokáže privátní kapitál, pokud věří svému zakladateli; kniha Regime Change ukazuje, co se děje, když politické vedení ztratí jednotnou strategii v citlivé kauze; spor o AI ve videu Charlieho Kirka ukazuje, jak rychle se nový technologický nástroj může obrátit proti svému uživateli; a debata o volební integritě ukazuje, že důvěryhodnost demokratického hlasování zůstává nedořešená.
