Viktor Orbán po šestnácti letech opouští post maďarského premiéra. Parlamentní volby v dubnu 2026 přinesly drtivou porážku jeho strany Fidesz: opoziční Tisza vedená Péterem Magyarem získala přes 53 % hlasů a 141 ze 199 poslaneckých mandátů, tedy ústavní dvoutřetinovou většinu. Fidesz skončil na 37 % s pouhými 55 mandáty. Jak k tomu došlo a co stojí za tímto výsledkem?
Vance obvinil Brusel ze zasahování do voleb
Americký viceprezident JD Vance navštívil Budapešť několik dní před volbami a otevřeně podpořil Viktora Orbána. Kritici označili jeho návštěvu za vrchol cizího vměšování do kampaně — jenže Vance neprováděl žádné zákulisní manipulace. Přijel transparentně jako ideově spřízněný představitel USA a svůj postoj vyjádřil veřejně. Ve svých projevech v Budapešti přitom přesně pojmenoval to, co sám považoval za skutečný problém: obvinil Evropskou unii z nepřiměřeného zasahování do maďarské vnitřní politiky. Bruselští byrokrati se podle něj záměrně snažili poškodit maďarskou ekonomiku — omezováním energetické nezávislosti a zdražováním pro spotřebitele — a tím ovlivnit výsledek demokratických voleb.
Brusel skutečně po celé roky systematicky omezoval tok evropských dotací a fondů do Maďarska, opakovaně vyhrožoval vyloučením ze struktur EU nebo zrušením práva veta. Ekonomický tlak byl reálný: maďarská ekonomika zaostávala, voliči to pocítili na peněžence a část z nich se při hlasování rozhodla vyzkoušet změnu. Ironií je, že vítěz voleb Péter Magyar strávil zhruba dvacet let jako loajální člen Fidesu. Z Orbánovy strany odešel teprve poté, co jeho manželka — bývalá ministryně spravedlnosti Judit Varga — musela rezignovat kvůli kontroverznímu udělení prezidentské milosti v kauze spojené s pedofilií. Magyar ihned po svém odchodu začal veřejně útočit na vládu, které dosud sloužil — což naznačuje, že odchod chystal delší dobu a využil příhodné příležitosti.
Vyfabrikovaná kauza: Siarto jako ruský špion
Několik týdnů před volbami propukla kauza maďarského ministra zahraničí Pétera Siárta. Média tvrdila, že spolupracuje s Ruskem a vynáší Moskvě tajné informace z jednání Rady ministrů zahraničí EU v Bruselu. Kauza okamžitě nabrala obrovské rozměry — Siárto byl vykreslován jako Putinův agent, a tím pádem prý i Orbán.
Obvinění bylo od počátku prázdné. Na měsíčních jednáních rady ministrů zahraničí se scházejí ministři, jejich delegace, bruselská administrativa i tlumočníci — dohromady nejméně 150 lidí, přičemž všichni mají u sebe mobilní telefony. Nejde o žádná důvěrná setkání; sdělované informace jsou fakticky veřejné. Příslib, že média v navazujícím článku přinesou konkrétní důkazy, se nikdy nenaplnil. Stejně tak fakt, že Siárto jednal o vyškrtnutí někoho ze sankčního seznamu, není ničím neobvyklým — podobné kroky podnikají diplomaté ze všech zemí, včetně USA za Bidena i za Trumpa. Celá kauza sloužila jako předvolební zbraň bez reálného obsahu.
Ropovod Družba jako politická zbraň
Dalším nástrojem tlaku bylo přerušení dodávek ropy přes ropovod Družba do Maďarska. Kyjev oznámil, že ropovod je poškozený, a dodávky zastavil. Maďarsko přišlo o klíčový energetický zdroj a náklady domácností i průmyslu vzrostly.
Pravda vyšla najevo záhy po volbách. Nově zvolený premiér Magyar vyzval Zelenského k okamžitému obnovení dodávek a prohlásil, že ropovod „není hračka". Zelenský hned druhý den oznámil, že Družba je opravena a ropa může opět proudit. Ropovod, jehož oprava měla prý trvat roky, byl najednou funkční přes noc — čímž se potvrdilo, že přerušení bylo od počátku politickým rozhodnutím, nikoli technickou poruchou.
Proč Orbán prohrál a co přijde dál
Argument o Orbánově „diktatuře", který se léta opakoval v mainstreamových médiích, vzal za své prostým faktem: žádný diktátor demokratické volby neprohrál, natož tak drtivě, že jeho protivník získal ústavní většinu. Skuteční diktátoři volby buď ruší, nebo falšují — a neprohrávají je.
Hlavní příčinou Orbánovy porážky nebyl ani bruselský tlak, ani ekonomická situace samotná — byť obojí hrálo roli. Rozhodující byl faktor, který výstižně pojmenoval Miloš Zeman v rozhovoru před volbami: únava z délky vlády. Winston Churchill vyhrál druhou světovou válku a přesto v roce 1945 prohrál volby, protože lidé byli unaveni z války — a tím i z něho. Orbán vládl šestnáct let; voliči chtěli změnu.
Zda jim Magyar skutečně přinese změnu politiky, zůstává otevřenou otázkou. Ve vítězném projevu vyzval k rezignaci prezidenta i předsedy Ústavního soudu, avizoval zastavení vysílání veřejnoprávních médií a hrozil kriminalizací představitelů odcházející vlády. Zároveň slíbil pragmatickou politiku vůči Rusku — fakticky stejnou linii jako Orbán. K ropovodu Družba se postavil stejně razantně. Nová vláda bude s největší pravděpodobností protimigrační. Vstřícnější tón vůči Bruselu bude trvat zřejmě jen tak dlouho, dokud Maďarsku poteče do pokladny to, co bylo léta zadržováno.
Skutečnou špatnou zprávou proto není Orbánova prohra. Je jí prokázaná schopnost Bruselu ekonomickým tlakem, vyfabrikovanými skandály a mediální manipulací ovlivnit výsledek voleb v členském státě EU. A to platí pro jakýkoli menší stát — včetně České republiky.
