Den po izraelských volbách ohlásil Likud, že mu vítězství ukradly arabské strany. Kdo ale čeká, že by odchod Benjamina Netanjahua změnil politiku vůči Libanonu, Gaze nebo Íránu, může být zklamán: jeho hlavní soupeř Gadi Eizenkot je autorem doktríny nepřiměřené síly proti civilní infrastruktuře. Vedle izraelských voleb se díl věnuje dětským obětem v Libanonu, nejistotě v Srbsku po pádu dlouholeté vládní strany a vstupu firmy Anthropic na burzu v době, kdy ji americká vláda označila za bezpečnostní riziko.
Likud: volby ukradly arabské strany
Likud oficiálně prohlašuje, že volby v Izraeli ukradly arabské strany rozsáhlým podvodem. Netanjahu ve volební den každých pár desítek minut vyzýval na sítích k účasti a za podvodem viděl i Hamás. Oficiální prohlášení pak tvrdí, že volby ukradly arabské strany, „které podporují terorismus a zničení židovského státu“, a to úplatky, výhrůžkami, násilím, padělky a zakázaným softwarem na mobilizaci voličů.
Likud podle prohlášení předává policii, službě Šin Bet a ústřední volební komisi stovky svědectví a důkazů z arabských volebních okrsků: tisíce obálek s hotovostí, výhrůžky a násilí vůči členům okrskových komisí, opakované hlasování za plentou, hlasování na dvojí identitu a nesoulad mezi počtem obálek a počtem voličů. Strana žádá důkladné vyšetření a stíhání pachatelů. Výsledek je zatím patový.
K rozboru přizval pořad Harrisona Bergera, zakladatele substackového magazínu The Dragnet. Výchozí otázka zní: i kdyby Netanjahu o moc přišel, nenahradí ho někdo stejně tvrdý?
Matematika Knesetu: 61 křesel a arabští poslanci
Podle Bergera mají Američané bez ohledu na vítěze čekat další etnické čistky v Libanonu, pokračování toho, co nazývá genocidou v Gaze, další fázi války s Íránem, kterou vedou Spojené státy v zájmu Izraele, a víc propagandy a cenzury vůči Američanům, kteří proti tomu protestují. Připomíná slib Joea Bidena z kampaně roku 2020, že se „nic zásadně nezmění“.
Ke složení vlády je potřeba 61 poslanců Knesetu. Netanjahuův blok má naposledy 53 až 54 křesel, Eizenkotův zhruba 48 až 49. Rozhodovat tak může asi 19 nově zvolených arabských poslanců, kteří nepatří k žádnému z obou bloků. Někteří komentátoři včetně pořadu Breaking Points považují za možné, že se arabské strany spojí s Eizenkotem: nechuť k Netanjahuovi je rekordní, a to hlavně kvůli probíhajícímu korupčnímu procesu, nikoli kvůli válce v Gaze. O spolupráci s Eizenkotem se podle zpráv jedná.
Berger to ale za pravděpodobné nepovažuje. Očekává spíš dohodu o sdílení moci se střídáním v čele vlády, podobnou letům 2019 až 2021, po nichž se Netanjahu do čela vrátil. Pustit arabské strany do vládní koalice je podle něj pro izraelskou politiku nepřijatelné. A dokud se většina nenajde, vládne dál Netanjahu. V běžných časech se přitom Izrael rád prezentuje jako země, která své arabské občany vítá. V mocenské krizi se z nich ale rázem stávají viníci.
Eizenkot jako tvář doktríny Dahíja
Pohled zvenčí se podle Bergera od izraelského zásadně liší. Pro Izraelce je úspěch Eizenkota důkazem demokratičnosti jejich společnosti. Libanonci, se kterými The Dragnet mluvil, v Netanjahuovi vidí jen dalšího z řady politiků, kteří jejich zemi desítky let napadají a okupují. Od roku 1982 do roku 2000 Libanon okupovali izraelští lídři zprava i zleva, v roce 2006 do něj vtrhla armáda za liberálního premiéra Ehuda Olmerta a od 7. října 2023 přišla masivní bombardovací kampaň za Netanjahua. Mezi Olmertem, Ehudem Barakem a Netanjahuem obyvatelé jihu Libanonu žádný rozdíl nevidí. Útoky dopadají na šíitské i křesťanské rodiny. Doktrína zůstává stejná, mění se jen tvář, kterou dostane americké publikum.
Gadi Eizenkot, kterého americká média líčí jako liberální alternativu, je podle Bergera autorem takzvané doktríny Dahíja. Nese jméno jižního předměstí Bejrútu, které Izrael rozbombardoval ve válce roku 2006, a říká, že k vítězství je třeba nasadit nepřiměřenou sílu proti civilní infrastruktuře. Netanjahuovi Eizenkot v zářijovém rozhovoru pro Jerusalem Post vyčítal, že je příliš závislý na Trumpovi a v Libanonu se příliš drží zpátky. Doktrínu Dahíja je podle něj potřeba uplatnit hned a Izrael potřebuje volnost jednání.
Dalším opozičním politikem je Naftali Bennett. V Libanonu je známý hlavně tím, že velel izraelské jednotce při ostřelování základny OSN v Káně. Ať jde o Netanjahua, nebo o údajně levicové lídry, při násilí v zahraničí podle Bergera táhnou za jeden provaz a nic z toho neslouží národním zájmům Spojených států.
Spor o legitimitu voleb nahrává Netanjahuovi
Západní média vkládala do Eizenkota naději, že ukončí válku s Íránem. V posledních dvou dnech se šířil jeho výrok, ve kterém Netanjahua označil za člověka, který žije v bludech a ví, že Írán jadernou zbraň nemá ani ji neplánoval. Izraelci tomu podle všeho věří víc než divák Fox News, kterému se roky opakuje, že Írán má bombu na dosah.
Berger ale varuje, že Eizenkot by mohl být vůči Íránu ještě agresivnější. Ve zmíněném rozhovoru navrhoval v Íránu vytvořit „zónu zabíjení“ a útočit nejen na jaderný program, který podle Bergera neexistuje, ale i na balistické rakety. Jako vlídnější tvář by navíc dokázal utlumit americkou nespokojenost s izraelskou politikou a získal by volnou ruku. Průzkumy podle Bergera ukazují, že válku s Íránem podporuje většina židovských Izraelců.
Spor o legitimitu voleb podle všeho hraje do karet Netanjahuovi. Volební účast byla rekordní a v opakovaných volbách se zopakovat nemusí. Netanjahu tak může zůstat u moci jen tím, že bude výsledek zpochybňovat, a mezitím obnovit válku s Íránem. Berger souhlasí a připomíná, že stejně argumentoval i jeho bývalý kolega Andrew Day v magazínu The American Conservative: Netanjahu příležitost využije k eskalaci a Spojené státy půjdou s ním.
Mezi sedmi podmínkami, které Írán klade pro ukončení války, je i příměří a úplné stažení izraelských vojsk nejen z Gazy, ale i z Libanonu. Když Izrael v červnu bombardoval Bejrút, Írán podle Bergera odpověděl útokem na státy Perského zálivu. Eskalace v Libanonu tedy rozdmýchá i válku s Íránem a Trump Izrael následuje. Spojené státy už na obranu Izraele vynaložily víc munice než Izrael sám. Netanjahuovi to politicky pomůže: může se stavět do role ochránce národních zájmů a Eizenkota vykreslit jako slabocha.
Libanon: 775 dětí, za nimiž jsou konkrétní příběhy
Zatímco svět sleduje Gazu a Írán, izraelská kampaň v Libanonu zabíjí civilisty dál. Od března tam zahynulo přes 4 300 lidí včetně stovek dětí, celé čtvrti leží v troskách a od Gazy se na první pohled skoro neliší. Zničené jsou nemocnice i školy a statisíce rodin musely opustit domovy.
Nová reportáž magazínu The Dragnet sleduje životy konkrétních zabitých dětí. Od 7. října jich podle Bergera v Libanonu zahynulo 775 a většinu jejich osudů velká média přešla. Berger reportáž připravil s Jeremym Loffredem, spoluzakladatelem magazínu, kterého izraelské úřady kvůli jeho zpravodajství zadržely. Spolupracovali s libanonskou organizací, která příběhy všech zabitých dětí metodicky dokumentuje a mluví s jejich rodinami.
Izrael podle Bergera disponuje jednou z nejpokročilejších technologií pro letecké údery a ví, kdo je v kterém domě. Z Gazy jsou známé nástroje umělé inteligence jako Lavender nebo program, který cílí na rodiny v době, kdy je hledaný muž doma. Terčem nejsou jen aktivní bojovníci Hizballáhu, ale kdokoli v jejich okolí nebo pouze podezřelý z napojení. Sedmého září zahynula daleko od fronty rodina s deseti dětmi. Izrael dům bombardoval, protože bratr otce byl podezřelý, že kdysi působil v Hizballáhu. V Americe by o vině rozhodoval soud, tady podle Bergera stačí obvinění příbuzného a zemře celá rodina. Jedno z dětí, Hamoudi, mělo dětskou mozkovou obrnu a celá rodina se o něj starala. V jiném případě zemřeli sourozenci v objetí.
Čísla se podle Bergera po čase slévají a přestávají cokoli znamenat. Teprve konkrétní příběh čtenáři ukáže, že to mohlo být jeho vlastní dítě. Spojené státy tento měsíc poslaly Izraeli dvoutunové bomby, které podle něj nejsou určeny k přesným úderům, ale k ničení celých obcí. Domy, které nezničí bomby, vojáci podle něj obloží výbušninou C4 a vyhodí do vzduchu. Armáda postupuje k řece Lítání a izraelští představitelé včetně ministra obrany Kace otevřeně mluví o uplatnění „gazského modelu“ v jižním Libanonu.
Velké mezinárodní pobouření nevyvolal ani bejrútský nálet z 8. dubna, kdy Izrael během zhruba čtvrt hodiny shodil na obytné čtvrti přes sto bomb a zabil víc než 300 lidí. Americká média to sotva zaznamenala. Berger viní propagandu, která konflikt rámuje jako válku Izraele s Hizballáhem a oběti jako vedlejší škody, a také umlčení studentských protestů proti válce v Gaze, vylučování ze škol a cenzuru na internetu. Lidé se podle něj bojí ozvat. Až se pravdu dozvědí, budou pobouření. Vinu nenesou běžní Američané, ale média a algoritmy, které o těchto zvěrstvech mlčí.
Srbsko po porážce Vučićovy strany
Studentské protestní hnutí v Srbsku po dvou letech dosáhlo historického zvratu. V parlamentních volbách 25. října porazilo vládnoucí Srbskou pokrokovou stranu bývalého prezidenta Aleksandara Vučiće, který zemi zhruba 14 let řídil jako premiér nebo prezident. Vučić porážku uznal. Situaci z Bělehradu popisuje Olga Ravasi, srbsko-americká komentátorka, která v USA vedla kampaň Srbové pro Trumpa.
Podle Ravasi panuje velká nejistota, a ta není dobrá pro žádnou zemi. Studentská kandidátka čítá asi 250 jmen, od akademiků a profesorů po umělce, ale kdo obsadí skutečná mocenská místa, zatím není jasné. Protesty odstartovalo před dvěma lety zřícení přístřešku na nádraží v Novém Sadu, při kterém zahynulo 16 lidí. Podle neoficiálních výsledků mají studenti kolem 135 křesel, Vučićova strana zhruba 105 a čtyři až pět mandátů připadne menšinovým stranám, albánské, maďarské a bosňácké. Současná vláda zůstává formálně u moci do ledna. Velkou výhodou je, že se v ulicích neobjevilo násilí.
Srbové si přitom dobře pamatují rok 2000. Srbsko se tehdy stalo vzorem pro barevné revoluce: hnutí Otpor, později známé jako CANVAS, svrhlo Slobodana Miloševiće po bombardování NATO v roce 1999, které Ravasi označuje za nelegální, protože proběhlo bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN i amerického Kongresu. Proto se lidé ptají, zda do hnutí nepronikly nevládní organizace a zahraniční tajné služby, kdo je financuje a nakolik je opravdu spontánní. Jako varovný signál vnímají i to, kdo vítězům gratuluje. Ravasi zmiňuje Christiane Amanpourovou a Rádio Svobodná Evropa, které v Srbsku mnozí vnímají jako nepřátele státu.
Z Bruselu už zaznívá, že Srbsko do Evropské unie nevstoupí, pokud neuzná Kosovo a nepřipojí se k sankcím proti Rusku. Vučić sankce vytrvale odmítal a Srbsko je jednou z mála evropských zemí, které je nezavedly. Někteří představitelé studentů už prohlásili, že zahraniční politika zůstane stejná, tedy bez sankcí a bez uznání Kosova. Jestli ale právě oni usednou do vlády, nikdo neví. Nejistotu cítí i podnikatelé, kteří léta těžili z hospodářského otevírání země a zahraničních investic.
Hnutí podle Ravasi není jednolité. Jsou v něm výrazně proevropští liberálové, nacionalisté hlásící se k heslu Srbsko na prvním místě, tradiční konzervativci i příznivci Trumpa. Srbsko patřilo k zemím s největší podporou Trumpa na světě, kolem 65 procent. Volby se proměnily v referendum o jednom muži: lidé různých názorů se spojili s jediným cílem zbavit se Vučiće s tím, že ostatní se vyřeší později. Právě v tom vidí Ravasi největší nebezpečí. Srbsko je klíčovým faktorem stability celého západního Balkánu a jeho destabilizace by poškodila celou jihovýchodní Evropu. Obává se i toho, že se do hnutí vmísí CIA, BND nebo MI6. Postupy vyzkoušené v Srbsku, na Ukrajině, v arabském jaru a v Gruzii se podle ní mezitím vytříbily a stopy se dnes zahlazují lépe.
Anthropic: na burzu, a přitom ve sporu s Pentagonem
Wall Street se chystá na další potenciálně historický vstup na burzu, tentokrát firmy Anthropic, jedné z prvních velkých spotřebitelských firem s umělou inteligencí. Trumpova administrativa si z ní přitom udělala nepřítele. Podle prospektu dokáže technologie Anthropicu psát a ladit složitý software, analyzovat obrovské objemy dat a odhalovat bezpečnostní zranitelnosti a má velký potenciál ve farmacii a zdravotnictví. Pochopitelně je proto lákavá i pro Pentagon.
V únoru ale Anthropic vyhlásil dvě červené čáry: žádné plošné sledování vlastních občanů a žádné plně autonomní zbraně. Prezident Trump v reakci nařídil federálním úřadům, aby technologie Anthropicu přestaly používat, a Pentagon firmu označil za riziko pro dodavatelský řetězec. Spor skončil u soudu se střídavými výsledky. V srpnu soudce rozhodl, že vláda se firmě mstila a porušila její ústavní právo na svobodu projevu. V září ale jiný, odvolací federální soud uznal označení za rizikové jako zákonné a spor pokračuje.
Pozornost vzbudil i seznam rizik v prospektu, kde nechybí varování, že umělá inteligence může zničit nás všechny. Stávající investoři navíc nebudou muset s prodejem akcí po vstupu na burzu čekat. Administrativa se tak ocitá v rozporu sama se sebou: úspěšný vstup na burzu by prospěl ekonomice, na které jí záleží, ale posílil by firmu, kterou chce potrestat za to, že brzdí sledovací stát. K tématu se vrací Zach Vorhies, bývalý zaměstnanec Googlu, který zveřejnil interní dokumenty firmy, a autor knihy Google Leaks.
Otevřené modely, konec cenzury a vlna bezpečnostních děr
Boj se podle Vorhiese vede na dvou frontách: mezi uzavřenými modely velkých firem a otevřenými modely. Uzavřené modely OpenAI a Googlu nejdřív zkusily cenzurovat skoro všechno. Experiment podle něj selhal, připomíná nepovedené uvedení modelu Googlu, který kreslil historické postavy v nesmyslných etnických variantách. Lidé, kteří za cenzurou modelů stáli, podle něj z Anthropicu i OpenAI museli odejít a omezení se postupně uvolňují. Důvodem jsou otevřené modely, které necenzurují. U těch, které ano, se rozšířila technika zvaná ablace: najde části modelu odpovědné za odmítání a vyřadí je.
Cenzura podle Vorhiese firmám i škodí. Když platformu Hugging Face napadli agenti OpenAI, kteří se vymkli kontrole, uzavřené modely odmítly pomoci, protože šlo o „bezpečnostní otázku“. Útok dokázal odrazit jen otevřený model GLM 5.3. Otevřené modely jsou v kybernetické bezpečnosti silnější ne proto, že by byly schopnější, ale protože neodmítají.
Trumpova administrativa OpenAI i Anthropicu vyčetla, že regulací a omezeními stavějí kolem sebe příkop, který má vytlačit volně dostupné modely. Vorhies to vidí jako snahu oddálit nevyhnutelné. V posledních dnech se zveřejňuje rekordní počet zranitelností, v PHP se našly chyby staré dvacet let. Rozhodnutí NSA opatřit hardware zadními vrátky se podle něj ukázalo jako omyl, protože zranitelný je dnes skoro všechen software i hardware. Modely se proto záměrně omezovaly, aby se díry stihly záplatovat. Na Wall Street mezitím rostou akcie firem kybernetické bezpečnosti. Firmy ohlásí nový model a zároveň ho omezí, aby zranitelnosti nezneužíval. Pak přijdou Číňané s modelem, který to zvládne, ale i nově uvedený Kimi K3 část útočných schopností ve své otevřené verzi omezuje. Všichni podle Vorhiese potřebují čas na záplatování. Bez rychlého záplatování hrozí, že lidé přijdou o peníze na bankovních účtech, a ještě zranitelnější jsou držitelé kryptoměn.
Čísla, kvůli kterým investoři jásají
Je odmítnutí, které Dario Amodei adresoval ministerstvu války, upřímné, když Pentagon tvrdí, že si stejné nástroje vyvíjí sám? Vorhies si není jistý, co je dnes ještě upřímné. Je ale přesvědčen, že Anthropic povede celé odvětví. Čísla z prospektu podle něj berou dech: tržby dvakrát po sobě vzrostly zhruba desetinásobně a z přibližně čtyř miliard dolarů za loňský rok vystřelily na 16 miliard za pouhé první pololetí letošního roku. Kdo mluví o bublině umělé inteligence, ten podle Vorhiese tato čísla neviděl.
Veřejně dostupné modely se podle něj učí od tajných uzavřených modelů, ke kterým má přístup jen hrstka lidí. Z těchto vysoce inteligentních „orákul“ vznikají menší modely, jako je Opus 5.5, který stojí na špici spotřebitelského trhu. OpenAI má naproti tomu potíže: jeden z jejích zaměstnanců opakovaně resetuje uživatelům limity, protože jediný způsob, jak s Anthropicem soupeřit, je rozdávat tokeny. Modely OpenAI mají podle Vorhiese čtvrtinovou pracovní paměť a dlouhé úlohy jim nejdou. Proto také kývla na spolupráci s armádou, potřebuje každý příjem. Letos plánovala vstup na burzu, ale odvolala ho.
Čínské modely DeepSeek a Kimi jsou podle něj dobré, ale přicházejí s měsíčním zpožděním a z velké části destilují data z Anthropicu. Často se samy představí jako Claude. Protože se modely začínají učit samy, bude náskok lídra dál růst a OpenAI bude podle Vorhiese nejspíš vytlačena. Vláda a armáda se proto s Anthropicem nakonec dohodnou, protože nic jiného se mu nevyrovná. Že by tajné služby nebo armáda měly vlastní umělou inteligenci o deset let napřed, Vorhies nevěří. Stát má setrvačnost, ne obratnost, a inovace si objednává zvenčí. Pokud nějaký vlastní systém má, zaostává za ostatními a stejně jako Číňané destiluje z Anthropicu.
Etické divadlo a cesta k technokracii
Hranice mezi mocí, kterou by vláda mít neměla, a tím, že si ji vezme, je velmi tenká. Co když se Anthropic s vládou usmíří a jeho technologie bude nakonec dělat přesně to, co firma slíbila nedělat, tedy plošně sledovat a řídit autonomní zbraně? Vorhies odpovídá, že vláda už Anthropic nepotřebuje. Před rokem možná ano, dnes si může stáhnout jiné modely, nainstalovat je u sebe a dát jim tlačítko pro zabíjení. Závazek Anthropicu označuje za morální gesto, které mělo smysl před rokem. Výsledkem bude „divadlo etiky umělé inteligence“: velký model předá zprávu a rozhodnutí udělá menší model.
Na námitku diváka, že viní software místo lidí, Vorhies odpovídá, že doladěný model je obecná inteligence, která se rozhoduje sama. Když jí řeknete, ať zmáčkne tlačítko pokaždé, když uvidí červený kruh, udělá to. Takové systémy je podle něj třeba vnímat jako exotickou, hyperinteligentní nelidskou formu života. Odpovědnost proto nenesou vědci, kteří umělou inteligenci vyvíjeli, ale vojenská politika, která autonomní inteligenci dovolí rozhodovat o životě a smrti.
Současný systém podle Vorhiese vládě kontrolu nad umělou inteligencí nedovolí, zvlášť když DeepSeek může na trh kdykoli pustit model zdarma. Do budoucna ale čeká technokracii, ve které umělá inteligence udělá téměř všechno a lidská práce bude spíš ceremoniální. Čína podle něj své firmy sblíží pod dohledem komunistické strany a Spojené státy znárodní firmy s umělou inteligencí do jakéhosi projektu Manhattan, protože kdo nevytvoří největší inteligenci, přijde o globální hegemonii. Až přijdou o práci programátoři, právníci a účetní a nezaměstnanost vyskočí ke 40 procentům, budou lidé od vlády žádat zásah a ta ochotně zasáhne. Vstup Anthropicu na burzu je naplánován na listopad.
Závěr
Ať izraelské volby skončí rotační vládou, novou koalicí, nebo dalšími volbami, Libanon, Gaza a Írán podle tohoto čtení žádnou úlevu nečekají: Eizenkot nabízí jen vlídnější tvář téže doktríny a Netanjahuovi spor o výsledek nahrává. Srbsko se zbavilo Vučićovy vlády, ale zda vítězné hnutí udrží jednotu a odolá tlaku zvenčí, ukážou až příští měsíce. A Anthropic jde na burzu s rekordními čísly i otevřeným sporem s Pentagonem, přičemž otázka, kdo bude umělou inteligenci ovládat, zůstává otevřená.
