Írán v pondělí razantně popřel Trumpovo tvrzení, že mezi Washingtonem a Teheránem probíhají mírová jednání. Íránský mluvčí označil zprávy o rozhovorech za dezinformace sloužící k manipulaci finančních trhů. Zatímco zlato, bitcoin i akcie krátce reagovaly na Trumpův ranní příspěvek o „úplném a totálním řešení", Írán trval na svém: žádná jednání se neuskutečnila a íránské cíle zůstávají neměnné.
Diplomatická slepá ulička: Írán odmítl Trumpova tvrzení o míru
Vojenský analytik Brandon Wiker popsal situaci jako bažinu, z níž ani jedna strana nemůže vycouvat bez ztráty tváře. Trump na sociálních sítích naznačil, že za USA jedná „velmi vážená osoba", jejíž jméno nechce zveřejnit, protože se obává o její bezpečnost. Írán přesto trvá na tom, že žádná taková osoba s íránskými představiteli nekomunikuje. Trhy přesto krátce reagovaly — zlato padlo, bitcoin se vzpamatoval — dokud íránský mluvčí spekulace nerozptýlil.
Wiker zdůraznil, že pohyby amerických vojsk v regionu jsou příliš výrazné na to, aby šlo o pouhý bluf. Podle jeho zdrojů z armádního a zpravodajského prostředí se Trump aktivně zabývá variantou přistání námořní pěchoty v Perském zálivu — krokem, který by podle analytiků s velkou pravděpodobností skončil vojenskou katastrofou.
Tři ostrovy, tři scénáře: Kde by přistáli američtí mariňáci
Brandon Wiker hovořil o třech možných místech vylodění americké námořní pěchoty. Prvním je ostrov Car, klíčový íránský ropný terminál v Perském zálivu. Druhým je ostrov Kashm v Hormuzském průlivu. Třetím, které Wiker označil jako Konar, je íránská námořní základna blíže americkým válečným lodím. Všechna tři místa sdílejí jednu vlastnost: nacházejí se v dosahu tisíců íránských dronů a raketových systémů.
Plán předpokládá, že zhruba 2 500 mariňáků přistane na pobřeží a převezme kontrolu nad průlivem. Teorie zní logicky na mapě, ale Wiker upozorňuje, že ignoruje reálné vojenské podmínky. Írán studoval zkušenosti z válek na Ukrajině a v Rusku a přizpůsobil svou taktiku: masivní rojení dronů, hypersonické zbraně a pozemní protilodní raketové systémy jsou určeny přesně k tomu, aby znemožnily americké přistání.
Letadlová loď Abraham Lincoln: Klíčový prostředek v opravně
Situaci amerického námořnictva komplikuje stav letadlové lodi USS Abraham Lincoln. Podle Wikera je loď v opravně minimálně na 14 až 26 měsíců — ať už kvůli poškození íránskou protilodní střelou, nebo v důsledku interní sabotáže. Námořnictvo mezitím oznámilo masivní vlnu odchodů, přičemž posádka čeká na přístav po téměř 300 dnech nasazení.
Wiker je dlouhodobým kritikem letadlových lodí jako zastaralé platformy. V éře dronů a ponorkového vedení války jsou tyto gigantické stroje snadnými cíli — stačí zasáhnout přistávací dráhu a loď se stane nepoužitelnou. Přesto Spojené státy pokračují ve výstavbě nových lodí třídy Ford, které jsou podle Wikera předražené a jejich strategická hodnota je sporná.
Gallipoli 21. století
Nejsilnější varování přišlo ve chvíli, kdy Wiker přirovnal plánované vylodění ke Gallipoli — jedné z největších vojenských katastrof v dějinách. V roce 1915 přistáli britští a novozélandští vojáci na tureckých březích s přesvědčením, že zlomí nepřítele rychlou operací. Místo toho uvázli na pláži pod palbou a utrpěli zdrcující porážku, která poznamenala celé národy.
Scénář u Íránu by vypadal podobně: mariňáci přistávají, Írán spustí tisíce dronů, protilodní raketové systémy zasáhnou transportní lodě nesoucí posily a bojová skupina je odříznuta. Výsledek: ponížení americké armády v přímém přenosu. Wiker, sám trojnásobný válečný veterán, konstatoval, že to nelze říct s radostí, ale fakta jsou jasná — americkým vojákům hrozí, že budou vůdci vedeni do masakru.
Dopady by přesáhly rámec vojenské porážky. Ukázalo by se, že americký vojenský stroj není neporazitelnou silou, za jakou je považován. Spustilo by se masivní odprodávání dolarových rezerv, oslabení americké měny a geopolitický přesun k multipolárnímu světu — Čína mezitím obchoduje s ropou přes Hormuz v juanech a každý den konfliktu tento posun urychluje.
Netanjahu a válka jako nástroj politického přežití
Wiker se věnoval také roli izraelského premiéra Netanjahua. Podle jeho analýzy je válka pro Netanjahua především prostředkem politického přežití: premiér čelí vážným právním problémům a odporu uvnitř vlastní vlády. Pokaždé, kdy se rozhořelo nové trestní řízení, Netanjahu eskaloval vojenskou aktivitu — Libanon, Hizballáh, nyní Írán. Veřejná pozornost se tím odvede jinam.
Wiker přirovnal tuto strategii ke skandálu s Lewinskou, kdy každá nová vyšetřování Billa Clintona doprovázela eskalace vojenských operací. „Izrael táhne USA za nos," shrnul Wiker, přičemž poukázal na záměrně nepřesné zpravodajské informace, které Izrael předává do amerického velitelského řetězce.
Joe Kent, který nedávno rezignoval na svou funkci a jehož rezignační dopis byl v pořadu zmíněn, patří podle Wikera k těm, kteří na tento problém dlouhodobě upozorňují. Mediální osobnosti jako Mark Levvin a Ben Shapiro přitom aktivně potlačují hlasy volající po zdrženlivosti.
Jaderná eskalace: Špinavá bomba a hranice, za níž není návratu
Wiker je přesvědčen, že Írán má schopnost sestrojit špinavou bombu nebo nízkoúčinnou jadernou zbraň, a tuto schopnost má podle něj již delší dobu. Klíčové je ale to, že Írán se tradičně nechoval jako agresor: eskaloval vždy až poté, co byl napaden. Pokud by ale k americkému přistání nebo izraelskému útoku na íránské vědce skutečně došlo, logika vzájemnosti — co je dobré pro jednoho, je dobré pro druhého — by mohla spustit jaderný protitah.
Eskalační žebřík je nyní nebezpečně nakloněn: začíná diplomatickým tlakem, přechází přes zpravodajské operace a regionální konflikt a ústí do totální války. Wiker se domníval, že pokud Spojené státy a Izrael zůstanou na současné trajektorii, dospějí ke scénáři, kde obě strany vzájemně zničí klíčovou infrastrukturu — a tím zahájí skutečnou světovou válku.
Zvláště znepokojivý je stav amerických vojenských zásob. Byly vyčerpány zásoby 14 klíčových zbraňových systémů, včetně zachytávačů chránících americké základny na Blízkém východě. Doplnění těchto zásob trvá měsíce a mezitím jsou americké základny v regionu de facto bez účinné protivzdušné ochrany.
Hútíové, Rudé moře a globální energetická krize
Írán záměrně drží jemenské hútíské milice v záloze. Po zkušenosti z roku 2024, kdy hútíové zasáhli ropnou přepravu přes Rudé moře, má Írán v ruce kartu, kterou dosud nehraje naplno. Pokud dojde k americkému přistání nebo masivnímu útoku na Írán, hútíové pravděpodobně zahájí plnohodnotnou blokádu Báb al-Mandabu — vstupní brány do Rudého moře, jíž prochází značná část světového obchodu.
Hormuzský průliv je mezitím fakticky pod íránskou kontrolou. Americké námořnictvo odmítá do průlivu posílat velké lodě, zatímco Čína nadále čerpá íránskou ropu a platí v juanech. Každý den trvání konfliktu posiluje čínskou geopolitickou pozici a oslabuje dolar jako světovou rezervní měnu.
Závěr
Redacted ve spolupráci s analytikem Brandonem Wikerem namaloval ponurý obraz: USA jsou zamotané v konfliktu, jehož cíle definuje Izrael, jehož zpravodajské informace jsou nespolehlivé a jehož vojenské řešení vede do strategické pasti. Írán bojuje o přežití a v tomto konfliktu má čas a geografické výhody na své straně. Spojené státy naopak stojí před blížícími se volbami do Kongresu a ekonomikou pod tlakem.
Mírová jednání, o nichž Trump hovořil, se ukázala být přáním, nikoli skutečností. A vojenský plán, který se zvažuje, by podle Wikera mohl být nejhorším americkým vojenským rozhodnutím od vietnamské války.
