Útok druhého pilota na kapitána letu z Dubaje do Tel Avivu znovu otevřel otázku, komu lze v kokpitu věřit. Nigel Farage, předseda britské strany Reform UK, přirovnává jeho dopad k 11. září a navazuje vlastním programem: vracet čluny s migranty do Francie, zastavit přistěhování z Afghánistánu a Palestiny a trestně stíhat ty, kdo nelegální migraci napomáhali. K pětici mužů zadržených u letecké základny RAF Fairford nabízí výklad, který podle svých slov dosud veřejně neřekl.
Útok v kokpitu: co zaznělo ve zpravodajství
Letadlo flydubai na lince FZ1073 letělo ráno z Dubaje do Tel Avivu. Po zhruba dvou a půl hodinách, při vstupu do jordánského vzdušného prostoru, ohlásilo nouzi a prudce kleslo o 16 tisíc stop. Cestující, se kterými mluvila stanice Fox News, popisují, že druhý pilot pobodal kapitána a stroj se pak několik minut řítil dolů. Lidé křičeli, na chvíli vypadl proud a někteří byli přesvědčeni, že zemřou. Izrael vyslal stíhačky; podle zpravodaje jde o standardní postup, který má případně unesené letadlo odklonit jinam než do Izraele. Letoun nakonec přistál v Saúdské Arábii a oba piloti skončili v nemocnici.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu svolal bezpečnostní kabinet a později incident popsal: jeden z pilotů pobodal druhého a zřejmě se pokusil letadlo zřítit. Jeden z izraelských cestujících mu vylíčil, jak se stroj dostal do vývrtky, jak se spolu s členem posádky probojoval do kokpitu a jak útočníka zpacifikovali ve chvíli, kdy se pokoušel poškodit systémy letadla. Letoun pak stabilizovala další posádka, která byla na palubě. Netanjahu zachráncům vzdal hold: podle něj zachránili mnoho životů a odvrátili velkou katastrofu.
Nejvíc znepokojuje, odkud útok přišel. Při nedávných incidentech v amerických letadlech se do kokpitu snažili proniknout cestující a narazili na zamčené dveře. Tady útočník nic vyrážet nemusel, seděl uvnitř u řízení. Kdyby cestující a posádka nezasáhli, mohl stroj poslat k zemi, nebo zamířit na mrakodrapy Tel Avivu či na svatá místa v Jeruzalémě, kam to od letiště Ben Gurion není daleko. Jaké úmysly útočník měl, zatím oficiálně známo není.
Farage: po 11. září se změnilo všechno, teď znovu
Pro Nigela Farage má incident podobnou váhu jako útoky z 11. září 2001. Vzpomíná, jak v 80. a 90. letech pracoval pro americké firmy a z New Yorku do Chicaga se létalo jako autobusem: bez kontrol, s letenkou na kterýkoli spoj. Po 11. září se všechno změnilo a po tomto útoku se to podle něj změní znovu. „Nikdo teď nenastoupí do letadla, aniž by se bál, kdo ho pilotuje,“ říká. Ptá se také, jak se cestující dostali do kokpitu, když se do něj od roku 2001 zvenku dostat nedá, a zda jim dveře někdo neotevřel tlačítkem zevnitř. Cestující podle něj zažili biblické vysvobození. Příště takové štěstí mít nebudou – a příště podle Farage přijde.
Islám podle něj potřebuje vlastní reformaci, k níž má ale daleko. Zdůrazňuje, že velká část muslimů je stejně mírumilovná jako kdokoli jiný. Extremisté si však kvůli slabému vedení v islámu podmanili myšlení mnoha lidí. Mezi Západem s jeho židovsko-křesťanskými hodnotami a těmi, kdo vidí svět úplně jinak, podle Farage probíhá civilizační střet. Nepřítel přitom nepřichází zvenčí jako Japonsko při útoku na Pearl Harbor. Žije uvnitř západních zemí, v Michiganu, ve východním Londýně nebo v částech New Yorku, a západní hodnoty odmítá. Za tím vidí slabé politiky, chybná rozhodnutí a víru, že rozmanitost má přednost před vším, co západní kultury za poslední dvě staletí vybudovaly. Kdo si myslí, že incident dobře skončil a všechno bude v pořádku, se podle něj mýlí: je to začátek něčeho velmi děsivého.
Čluny přes kanál La Manche
Na videích z kanálu La Manche připlouvá k anglickému břehu jeden člun za druhým, převážně s mladými muži v bojovém věku, a britské úřady je na místě přebírají s doprovodem, jaký nemá ani král. Proč Západ nebere bezpečnostní rizika vážně?
Farage byl podle svých slov v roce 2020 první, kdo na kanál vyrazil malým člunem a natáčel, co se tam děje. Má záběry mladých mužů, kteří dvanáct mil od anglického pobřeží, tedy na hranici výsostných vod, házejí do moře iPhony a pasy, aby zakryli, odkud přišli a co dělali předtím. Mluví o invazi lidí, kteří mohou napáchat obrovské škody. Tlak levice a zbabělost konzervativců v médiích i v politice podle něj odsunuly národní bezpečnost na poslední místo: všichni mají být milí a inkluzivní a vítat každé náboženství kromě vlastního. Británie je podle Farage na této cestě dál než Spojené státy, Francie ještě dál. Američany varuje, ať nepodléhají sebeuspokojení, a předpovídá, že pokud se vývoj neobrátí, budou podobné pořady za pět až deset let zakázané jako nenávistné projevy.
Australský recept a dohoda s Bardellou
To, co se děje na kanálu, považuje Farage za státem posvěcenou nelegální migraci, kterou francouzská i britská vláda trpí. Jako vzor uvádí bývalého australského premiéra Tonyho Abbotta. Austrálie měla za sebou pět let, kdy k jejím břehům připlouvaly lodě z Indonésie a neziskové organizace nově příchozím zajišťovaly hotely a lékařskou i zubní péči zdarma. Abbott nakonec nechal lodě odvléct zpět do Indonésie. Sklidil odsudek Evropské unie, britského ministerstva zahraničí i OSN, po deseti dnech ale podle Farage už žádné další lodě nepřipluly. Proč by někdo platil převaděči, když se k cíli stejně nedostane?
Farage uzavřel dohodu s Jordanem Bardellou z tábora Marine Le Penové, o níž je přesvědčen, že v polovině příštího roku usedne do francouzského prezidentského křesla. Čluny s migranty by Británie vlekla zpět do Francie. Proč by na to Francouzi přistoupili? Podle Farage proto, že obyvatelé severofrancouzských měst žijí obklopeni zločineckými gangy, střelbou, útoky noži a znásilněními. Z domu nemohou vyjít a nemohou ho ani prodat. Dohoda tak má prospět oběma zemím.
Na otázku, zda by trestně stíhal ty, kdo této invazi napomáhali, odpovídá jednoznačně ano. Neziskové organizace placené z peněz daňových poplatníků podle něj napomáhaly trestné činnosti ve všech ohledech. Vidí za nimi krajní levici, která nevěří ve státy, hranice ani identity a chce všechno zbořit, a připomíná, jak taková snaha dopadla v Rusku a v Číně. Socialismus a marxismus jsou podle něj jako virus, který každých dvacet až třicet let zmutuje a vrátí se.
Fairford: podle Farage zkouška před skutečným útokem
V Anglii je mezitím pod drobnohledem jiný případ. U letecké základny RAF Fairford, odkud startují americké bombardéry proti Íránu, zadržela policie pět mužů s dodávkami a britské úřady je propustily. Americký ministr zahraničí Marco Rubio i prezident Donald Trump přitom mluví o zahraničním zásahu.
Farage nejprve uvádí na pravou míru, co se ví: v dodávkách nebyly výbušné nástroje, ale velké množství benzínu, který lze ovšem k výrobě bomb také použít. Připomíná, že Británie v posledních měsících vede rozsáhlou kontrarozvědnou operaci kvůli íránským státním příslušníkům, kteří mohou ohrožovat britské a americké vojenské základny. Fairford s dvoumílovou ranvejí patří pro bombardéry k nejdůležitějším. Podle posledních zpráv navíc jeden z pětice sám zavolal tísňovou linku.
Farage z toho vyvozuje vlastní závěr: pětice měla jít o zkoušku skutečného teroristického útoku na americké síly. Telefonátem podezřelý podle něj testoval, jak rychle zasáhnou bezpečnostní složky a zda by útočníci při skutečném útoku stihli uniknout. Farage to výslovně označuje za své přesvědčení, ne za zjištění vyšetřovatelů. Muži jsou na kauci, protože se nenašly výbušniny, a Farage je hluboce otřesen tím, že jsou venku, zatímco jiní lidé v Británii sedí kvůli výrokům, které establishment považuje za rasistické, bez řádného obvinění. Mluví o dvojím metru policie i justice, na který podle něj doplácí bílá britská dělnická třída.
Nesouhlasí ale s tím, že by policie mladíka Henryho Nowaka zavraždila. Když mu policisté s několika bodnými ranami spoutali ruce za zády, mohli tím podle Farage jeho smrt urychlit; to není totéž co vražda, ale nemá to k ní daleko. Proto podle něj v Británii vycházejí do ulic tisíce lidí. Angličané jsou prý mírní a tiší, nestěžují si ani na špatné jídlo nebo nepitelné pivo, ale teď mají dost. Vidí, jak se jejich způsob života a kultura zlehčují a umenšují, a hrozí, že úplně zaniknou.
Bez vítězství ve volbách se nic nezmění
Jak situaci napravit? Farage odpovídá jednoduše: vyhrát volby a dostat do rukou páky moci. Jakmile se o změnu pokusí, čekají ho stávky, protesty, nepokoje, urážky i fyzické výhrůžky. Žádná velká změna se ale v dějinách neobešla bez zmatku a odporu. Čelili mu Thatcherová v 80. letech, do jisté míry Reagan a z velké části i Trump.
Pokud se Británie během příštího desetiletí neobrátí, stane se podle Farage zemí třetího světa a na lidi, kteří chtějí žít ve svobodě, padne temná doba. Útok v letadle i to, co se stalo u Fairfordu, považuje za předzvěst: přicházejí velmi zlé dny. Kdo věří v rodinu, obec a vlast a v židovsko-křesťanské hodnoty, bude je muset hájit ještě odhodlaněji. Připomíná září 1940, kdy by každý rozumný člověk Churchillovi radil, ať se s Hitlerem dohodne a nějak ho usmíří, jako to udělali Francouzi. Churchill se ale postavil za správnou věc a proti přesile vyhrál. Jde o hodnoty a o ochotu pro ně přinášet oběti. K tomu se podle Farage Západ bude muset vrátit rychleji, než si většina lidí dokáže představit.
Deportace a konec přistěhování z Afghánistánu a Palestiny
Hromadné deportace Farage podporuje, musí ale proběhnout správně a spravedlivě, v mezích zákona. Odpůrci mohou porušovat jakákoli pravidla, jeho tábor si to podle něj dovolit nemůže.
Mezi muslimy má přátele a připomíná, že je mezi nimi obrovské množství rozumných a slušných lidí. Islám ale reformací neprošel a rostoucí menšina muslimů podle něj sympatizuje s džihádem. Opírá se o čísla: mladý muž, který přijde do Anglie z Afghánistánu, se podle něj dopustí znásilnění s 22krát vyšší pravděpodobností než člověk narozený v Anglii. Nejde prý o rasismus ani předsudek, ale o prostou aritmetiku. Právě tento týden přitom ministryně vnitra Shabana Mahmoodová oznámila, že je třeba otevřít cesty pro lidi z Afghánistánu a z Palestiny. Farage odpovídá, že pokud povede vládu, přistěhovalci z Palestiny ani z Afghánistánu nepřijdou. Na prvním místě má podle něj stát bezpečnost země, a zejména mladých žen a dívek, protože v těchto zemích panuje k ženám úplně jiný přístup. Nepovažuje to za pravicovou ani extremistickou politiku, ale za zdravý rozum: kdo by nechránil nejdřív rodinu, obec a vlastní zemi?
Trump, Diego Garcia a vrty v Severním moři
Vztahy Londýna a Washingtonu za Keira Starmera a Andyho Burnhama utrpěly. Farage se naopak s Trumpem zná léta, pravidelně jezdí do Mar-a-Lago, s prezidentem telefonuje a podle svých slov se s ním shodne na víc věcech než s kýmkoli jiným. Ne ve všem: znepokojuje ho, kam povede válka s Íránem, a překvapilo ho, že se do ní právě Trump zapojil víc než jen taktickým bombardováním jaderných zařízení.
Trump je podle Farage obchodník, který dává, aby dostal. Lidé jako Burnham, kteří nikdy nevedli firmu, mu prý nikdy neporozumějí. Sám by Trumpovi nabídl obchod: zaručil by mu natrvalo základnu Diego Garcia, kterou považuje za nejdůležitější americkou vojenskou základnu mimo pevninu USA pro jaderné ponorky i bombardéry dlouhého doletu, a vzdal by se dohody, kterou označuje za kapitulaci. Na oplátku by chtěl, aby Trump přestal mluvit o Falklandech. „Vím, že máte rád Mileie, ale tohle je pro nás opravdu důležité,“ zní jeho vzkaz.
V těžbě ropy v Severním moři je podle svých slov ještě větším zastáncem vrtů než Trump. Ten mu prý nedávno řekl: „Nigele, musíš dostat pod kontrolu imigraci a vrtat v Severním moři.“
Závěr
Útok v kokpitu letu do Tel Avivu skončil díky cestujícím a posádce bez obětí, Farage v něm ale vidí varování, které přesahuje Blízký východ. Spojuje ho s podezřelými od Fairfordu, s čluny na kanálu La Manche i s migrací z Afghánistánu a Palestiny do jednoho obrazu civilizačního střetu, v němž Západ podle něj prohrává kvůli slabým politikům. Jeho odpovědí je vláda, která čluny vrátí do Francie, zastaví přistěhování z rizikových zemí a postaví se za vlastní hodnoty, i když to bude bolet.
