Dvouhodinový rozhovor s bývalým analytikem CIA Johnem Kiriakoem pokryje tři klíčové otázky: jak USA zaútočily na Írán bez standardního konzultačního procesu, proč americká zpravodajská komunita opakovaně odmítala existenci íránského jaderného zbraňového programu — a kdo prezidentovi dodal opačnou informaci.
Útok bez procesu — spojenci v šoku
Kiriakou srovnává s rozhodnutím George H. W. Bushe o válce v Zálivu: zpravodajské odhady od všech 18 agentur, stanovisko ministerstev, konzultace s evropskými a arabskými spojenci. V případě Íránu nic z toho neproběhlo. Spojenci v Zálivu ani Evropané nebyli konzultováni — dostali hotovou věc. Britové a Irové neměli šanci připravit alternativní zdroje energie, přestože od výpadku ruského topného oleje po Ukrajině jsou energeticky v tísni. Při návštěvě Irska dva týdny před rozhovorem Kiriakou sledoval největší demonstraci v irské historii — nikoli kvůli imigraci, ale kvůli cenám topení. Jediná konzultace, která proběhla, byla s Izraelci — a Izraelci na útoku trvali.
Žádný íránský jaderný zbraňový program
Ústřední tezí rozhovoru zůstává otázka, zda Írán vůbec měl funkční program jaderných zbraní. Kiriakou se opírá o konkrétní institucionální dokumenty: americká zpravodajská komunita — všech 18 agentur — vydala dvakrát Národní zpravodajský odhad (NIE) s jednomyslným závěrem, že íránský jaderný zbraňový program neexistuje. CIA tuto pozici potvrdila zvlášť. Ajatolláh Chameneí vydal fatvu v roce 2003, jíž prohlásil vývoj jaderných zbraní za hřích — a ta fatva nikdy nebyla odvolána.
Když byl Kiriakou přímo dotázán, zda někdo z americké zpravodajské komunity prezidentovi sdělil, že íránský jaderný program představuje závažnou hrozbu, jeho odpověď byla jednoznačná: „Lidé, se kterými stále mluvím v agentuře, říkají specificky: ne." Informace, na základě níž byl útok zdůvodňován, tedy nepocházela od amerických agentur. Přišla od izraelské rozvědky. Kiriakou k tomu připomněl paralelu z první Trumpovy administrativy, kdy prezident vstoupil na schůzku s Putinem bez vlastních zpravodajců — zatímco Putin své přivedl. Pokud hlava státu dává přednost cizí zpravodajské službě před vlastní, a navíc takové, která má v daném regionu přímý strategický zájem, výsledek je předvídatelný.
V únoru — měsíce po červnovém útoku — se na americké televizi znovu začalo mluvit o reálnosti íránského jaderného programu. Kiriakou to shrnul: „Zničili jsme jaderný zbraňový program, který neexistoval."
Írán: vojenská diktatura, ne teokracie
Kiriakou cituje Hillary Clintonovou, která jako ministryně zahraničí dospěla k závěru, jejž Washington dlouho odmítal přijmout: Írán není teokracie, je to vojenská diktatura. Skutečnou mocí disponují Íránské revoluční gardy (IRGC), nikoli ájatolláh. „Pokud je IRGC vojenská organizace, lze s ní jednat jako s vojenským režimem — nikoli jako s fanatickým teokratickým zřízením," shrnuje Kiriakou logiku, která tehdy ve Washingtonu zazněla, aby záhy utichla.
Sám Kiriakou si nenasazuje růžové brýle — Íránci se pokusili ho zlikvidovat a v 80. a 90. letech podporovali Hizballáh. Hamás je ovšem sunnitská organizace a nikdy nespáchal útok na amerického občana. Útok na Írán kvůli Hamásu Kiriakou v americkém zájmu nenachází. Přidává praktický postřeh: útok sjednotil íránský lid — sekulární ženy, které za života ajatolláha demonstrovaly proti němu, po jeho zabití vyšly do ulic s jeho fotografií. „Donutili jsme je, aby stáli pohromadě."
Afghánistán, máky a cesta fentanylu
Jako hlavní investigátor Senátního výboru pro zahraniční vztahy odletěl Kiriakou v roce 2011 do Afghánistánu studovat pěstování heroinu. Přistál v Kandaháru, přesunul se do Laškaru — hlavního města provincie Helmand — a při přistání uviděl jedno velké makové pole. Vyjel přímo k farmáři a položil prostou otázku: proč nepěstuje rajčata, cibuli, granátová jablka? Afghánec odpověděl, že mu Američané v roce 2001 slíbili: pokud jim řekne, kde se skrývají Arabové, může pěstovat mák, kolik chce. Kiriakoův vojenský průvodce ho od dalšího dotazování odtáhl.
Po návratu sdílel výsledky s kontaktem na ministerstvu zahraničí. Dostal přímou odpověď: Afghánistán produkuje 93 % světového heroinu, který míří do Íránu a Ruska a oslabuje jejich společnost. „Roky poté se ten heroin přesunul k nám. To je odporné." V posledním roce vlády Tálibánu — v roce 2000 — Afghánistán heroin neprodukoval vůbec a byl čistým vývozcem potravin. Jakmile USA převzaly kontrolu, produkce explodovala.
CIA se drogovými kartely systémově nezabývá — Centrum pro kriminalitu a narkotika je podle Kiriakoua „hřbitov kariér". Agentura se zaměřuje na vlády a teroristické skupiny, nikoli na kriminální sítě. „Pokud by DEA chtěla zatknout Pabla Escobara, šéf rezidentury CIA by ji zastavil — nás to nezajímá." Tato logika přetrvala dodnes.
MEK, syn šáha a vyrobené alternativy
Kiriakou věnuje značnou část rozhovoru otázce, kdo se vlastně prezentuje jako íránská opozice. Mudžáhidé lidu (MEK) jsou v 70. a 80. letech zakotvenými anti-americkými teroristy — pokoušeli se zavraždit amerického velvyslance i tříhvězdičkového generála. Po roce 2009 najali nejdražší lobbisty v USA, dostali se ze Seznamu teroristických organizací a na jejich banketech se fotili Howard Dean i Rudy Giuliani. Zpravodajská komunita předpokládá, že Izrael MEK pravidelně využívá k atentátům v Teheránu — a že za to platí.
Réza Pahlaví, syn svržených šáha, byl mediálně prezentován jako možný lídr obnoveného Íránu. V praxi žije v severní Virginii, opakovaně prohlásil, že se vrátit nechce, a naposledy to potvrdil v podcastu. Kiriakou to shrnuje jednoduše: Izraelcům se líbí, protože šáhův režim s nimi udržoval diplomatické vztahy. To je celý základ jeho mediální přítomnosti.
Diplomatická vakua, Joint Chiefs a geopolitické důsledky
USA v současnosti nemají ambassadory ve většině zemí GCC — v Saúdské Arábii, Kuvajtu, Bahrajnu, Kataru, Ománu a SAE. Profesionální diplomaté byli odvoláni před rokem a nebyli nahrazeni. Írán se vede bez diplomatů, bez konzultací spojenců a bez exit strategie. Zdroje v Pentagonu naznačují, že generál Dan Caine, předseda Sboru náčelníků štábů, útok de facto nedoporučoval — Joint Chiefs jsou tradičně hlasem zdrženlivosti, který varoval i před Irákem 2003 kvůli absenci exit strategie.
Geopolitické důsledky jsou dlouhodobé. Írán je členem BRICS. Prodeje ropy za jüany se staly realitou — Kuwait i Indie platí v čínské měně. Útok na Írán přivedl zemi do ještě pevnějšího objetí Číny a Ruska. Pokud BRICS jednou zavede společnou měnu, petrodolarová hegemonie se začne rozpadat — a vojenské tažení bez diplomatické strategie tento proces pouze urychluje.
Politizace CIA a potřeba reformy
Na otázku, jak CIA reformovat, Kiriakou odpovídá bez eufemismů: „Musíte to celé strhnout na studie a znovu postavit." V roce 1992 byl kolega pokárán za to, že si v kanceláři přilepil volební samolepku. Dnes 51 seniorních důstojníků zpravodajské komunity podepisuje dopis tvrdící, že laptop Huntera Bidena nese znaky ruské informační operace. CIA ztratila apolitičnost, která byla jejím základním principem — a bez ní nedokáže být věrohodným zdrojem analýz pro prezidenta.
Závěr
Kiriakouova klíčová teze není radikální: státy mají vstupovat do válek po standardním procesu, opírat se o vlastní zpravodajství a počítat s dopady na spojence. V případě Íránu to neproběhlo. Americká rozvědka neměla jaderný zbraňový program v ruce, spojenci se dozvěděli ex post, vojenský poradce prezidenta byl zjevně proti a klíčová informace přišla od izraelské rozvědky. Írán — 93 milionů lidí, plocha jako Západní Evropa — se nezhroutil. Zhroutil se jen předpoklad, že to půjde snadno.
