Tucker Carlson tento týden prozradil, co mu Donald Trump odpověděl, když ho pár dní před začátkem války s Íránem varoval: „Máš pravdu, ale nakonec stejně všichni zemřeme, takže na tom nezáleží.“ Ve světle Trumpových hrozeb z tribuny OSN, podle nichž válka skončí hned po listopadových volbách, zní ta věta jako varování. Írán hledá cestu ven z války, Washington mu ji zavírá a americká ekonomika už platí účet.
Carlson: Trump věděl, že válka nevyjde, a přesto ji začal
Carlson v rozhovoru popsal, co Trumpovi řekl v Oválné pracovně několik dní před válkou: Izraeli podle něj vadí šest států Perského zálivu, které se stávají jakýmsi Švýcarskem Blízkého východu, a chce z regionu dostat americké základny, protože Spojené státy brzdí jeho ambice. Trump se na něj podíval a odpověděl, že má pravdu, ale nakonec stejně všichni zemřeme, takže na tom nezáleží. Když se Carlson zaskočeně zeptal, co bude s našimi dětmi, vnoučaty a zemí, Trump jen mávl rukou.
Co tím prezident myslel, nevěděl ani Carlson. Už dříve na tomto kanálu vyprávěl, že se s Trumpem před válkou sešel asi osmkrát. Prezident podle něj přesně věděl, že válka nevyjde: řekl mu to Carlson, řekli mu to zpravodajští experti i vojenští odborníci. Trump chápal, jak pravděpodobný je neúspěch a kolik by stál, a do války přesto šel. Vysvětlení pro to Carlson nemá.
Íránci hledají cestu ven, Trump jim ji zavírá
Carlsonova výpověď zní ještě hůř po Trumpově projevu na Valném shromáždění OSN, kde se prezident postavil do role téměř božské bytosti, která rozhodne, jestli si Írán zaslouží dobrou budoucnost, nebo jestli ho zničí. Při večeři v Istanbulu se k projevu vyjádřil bývalý íránský velvyslanec. Byl z něj zmatený a znepokojený, co udělá se současným íránským vedením. Zopakoval, co Teherán říká nahlas: Írán hledá cestu ven, nechce dál válčit, chce tuto válku ukončit a nechce, aby se znovu rozhořela.
Když ale Trump mluví takto, nenechává prostor pro nic jiného než další konflikt, ničení a smrt. Íránci nemají důvod vsadit vlastní přežití na to, že prezident nesáhne po jaderné zbrani. Jediné, co jim zbývá, je zvážit preventivní úder a nečekat až do voleb, co Trump myslí slovy, že válka skončí hned po nich. Neznamená to snad, že skončí proto, že na Írán shodí jadernou bombu? Taková bomba by sice neměla účinek, jaký si Trump představuje, Íráncům to ale může být jedno. Nejspíš by zabila miliony lidí a Teherán nechce zkoušet, jestli by to přežil. Nechce vůbec dostat zásah. Proto může vzít věci do vlastních rukou a situace se může výrazně zhoršit. Pokud Trump dokázal udělat tak špatné rozhodnutí ve chvíli, kdy měl všechny karty v ruce a experti ho varovali, není důvod věřit, že stejně špatně nerozhodne znovu, ať už do 3. listopadu, nebo po něm.
Dvacátý pátý dodatek a cena jaderné hrozby
Carlson ze všeho, co viděl, vyvozuje, že je čas, aby Trump v souladu se zákonem z úřadu odešel. Z funkce ho podle něj měli odvolat vlastní ministři v okamžiku, kdy pohrozil jaderným útokem. Na otázku, jestli má na mysli 25. dodatek ústavy, podle kterého může prezidenta zbavit pravomocí většina vlády, přitakal: prezident měl být okamžitě odveden. Hrozba jaderným úderem je podle Carlsona zločin a větší zločin neexistuje. Lidé jdou do vězení za porušení zákona o registraci zahraničních agentů nebo za daňové podvody, ale muž, který hrozí vyhlazením lidstva, se za zločince nepovažuje. To podle Carlsona ukazuje, jak pokřivená je dnešní morální stupnice.
Americké zákony sice nikde neříkají, že kdo první použije jadernou zbraň, půjde do vězení nebo bude odvolán. Existuje ale logika, zdravý rozum a skutečné ohrožení existence země. Jaderná zbraň, která by rozdrtila Írán, by zároveň rozdrtila i poslední zdání, že Amerika má morálku, hodnoty a představuje dobro, ke kterému stojí za to vzhlížet. Nikdo by už nevěřil jedinému slovu Washingtonu a celý svět by Spojené státy začal vnímat jako hrozbu pro lidstvo. Země, jejíž hlava státu pohrozí jaderným hřibem jen proto, že ji jiný stát neposlechl, doslova ohrožuje přežití lidstva a ostatní to nebudou pasivně sledovat. Jaderný úder na Írán je proto přímou hrozbou pro národní bezpečnost samotných Spojených států.
Hypotéky, dluhopisy a nafta: válka se vrací domů
Válka už teď Americe škodí. Úrok u třicetiletých hypoték vystoupal na 7,03 procenta, nejvýš za téměř dva roky, a trh s bydlením, který se začínal zotavovat, znovu slábne. Ještě hlasitěji varuje výnos desetiletých státních dluhopisů. Dřív byla hranicí 4,5 procenta: když k ní výnos vystoupal, Trump couvl, ať šlo o cla, nebo o Írán, a trhy se uklidnily. To už nefunguje, výnos je nad 5,17 procenta. Benzin stojí přes pět dolarů za galon a nafta dosáhla rekordních 6,52 dolaru a dál zdražuje.
Trump, ministr financí Scott Bessent a jejich stoupenci přitom v nedělních pořadech velkých televizí opakují, že všechno jde dobře. Bessent je v tom nejhorší. Dřív v tom vynikal Pete Hegseth, který teď moudře zmlkl, a Bessent od něj převzal štafetu: Írán se prý každým dnem rozpadne, stačí ještě chvíli vydržet, ještě trochu přitlačit, ještě jedna sankce a režim se zhroutí. To je nesmysl a taková politika se Americe vrací jako bumerang. Hypotéky, dluhopisy i nafta jsou tam, kde jsou, jen kvůli válce, kterou Spojené státy rozpoutaly na Blízkém východě. Přispívá k tomu i válka na Ukrajině, kterou Washington dál podporuje, to je ale jen vedlejší faktor.
Zahozená dohoda a vymyšlená bomba
Hlavním problémem je válka, kterou Trump začal, nechce ji ukončit a dál ji vede. Sabotuje každý krok k vyjednanému řešení a odmítá prostě odejít, vyhlásit vítězství a skončit. Dohodu měl v ruce 17. června a hodil ji do koše. Teď zbývá skoro jen eskalace. Anebo Washington na Írán zatlačil tak silně, že další kolo spustí sám Teherán úderem na Američany, na který budou Spojené státy odpovídat. Na tom, kdo další kolo začne, nezáleží. Pokud začne, Amerika prohraje.
Kdo tedy válku začal? Trump. Ale proč? Ministr zahraničí Marco Rubio asi 36 hodin po jejím začátku přiznal, že Izraelci se chystali zaútočit a Spojené státy věděly, že kdyby jen přihlížely, dostaly by odvetný úder, takže musely zaútočit samy. Řekl to nahlas dřív, než mu došlo, jak nerozumné je přiznat pravdu. Pak administrativa couvla a Trump v OSN tvrdil, že Írán byl pár dní či týdnů od bomby. Přitom jeho vlastní administrativa potvrdila, že Írán bombu vůbec nevyvíjel, a Trump se sám chlubil, že loňská operace Midnight Hammer íránské možnosti zničila. Teď tvrdí, že musel svět ochránit před jadernou zbraní v rukou šílence, a sám přitom uvažuje o jaderném úderu.
Rozkaz k jadernému úderu by byl nezákonný
Carlsonův návrh je proto třeba brát vážně. S 25. dodatkem nelze čekat, až se ukáže, jestli armáda takový rozkaz provede. Systém kontroly existuje, jde ale i o válečné zločiny. Kdyby Trump v návalu vzteku nařídil odpálit jadernou zbraň na Teherán nebo jiný cíl, každý ve velitelském řetězci bude stát před zásadním rozhodnutím. Právníci Bílého domu rozkaz prohlásí za zákonný. Až se ale věc jednou dostane k soudu, zvlášť když Trump už nebude sedět v Oválné pracovně, bude se zkoumat celý řetězec.
Spojené státy nikdo nenapadl a Írán jim nehrozil. Neexistuje žádný racionální důvod o jaderné zbrani vůbec uvažovat, natož ji použít. Americký vojenský trestní řád říká, že kdo vědomě vykoná nezákonný rozkaz, je vinen. Platí norimberský princip: nelze se hájit tím, že člověk jen plnil rozkazy. Kdo je ve velitelském řetězci, musí proto dobře zvážit, jestli provede misi, která je zjevně a hrubě nezákonná. To rozhodnutí musí udělat každý sám za sebe.
Tři možné cesty dál
Nejlepší by bylo, kdyby Trump vystřízlivěl a uznal, že válka může skončit jen naprostou katastrofou: stáhnout se, vyhlásit vítězství a konec. Druhá nejlepší možnost je, že ministři splní svou ústavní povinnost a v souladu s ústavou ho z úřadu odvolají, dokud není pozdě. Pokud se nestane ani jedno, může se Amerika ocitnout v hrozné situaci, ze které nebude cesty zpět. Pak už půjde jen o zvládání katastrofy a nejvíc, v co lze doufat, bude zabránit tomu, aby ohrozila samotnou existenci země. Šance, které existují dnes, na druhé straně jaderného hřibu vypuštěného z rozkazu Bílého domu už nebudou.
Netanjahu v OSN: hanba všem kritikům
Kdo by podle všeho jaderný úder uvítal, je izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Na Valném shromáždění OSN splnil, co předem ohlásil, a pustil se i do newyorského starosty Mamdaniho. Všem, kdo podle něj šíří lži o Izraeli a jeho statečných vojácích, ať sedí v sále OSN, nebo v kanceláři „antisemitského starosty New Yorku“, vzkázal: „Hanba vám. Hanba vám za překrucování faktů, za převracení rolí oběti a agresora, za plivání do tváře pravdě.“
Tato slova patří do zrcadla. Netanjahu v nich promítá sám sebe: je to on, kdo pravdě plive do tváře, a hanba patří jemu. Je snad lež, že v Gaze zahynuly desítky tisíc palestinských civilistů, mužů, žen, dětí a starých lidí? Že statisíce dalších byly zraněny? Že skoro dva miliony lidí přišly o domov, protože jejich domy zmizely, a když utekly do stanových táborů, byly zničeny i ty a lidé se museli stěhovat dál? Že celá města jsou v troskách jako Nagasaki a Hirošima? Stejně absurdní je tvrzení, že armáda jen pronásleduje teroristy ve sklepích a nemocnicích. Zničené nemocnice, univerzity, školy, čerpací stanice vody, rozvody elektřiny, tedy všechno, co lidé potřebují k přežití, mluví jasně. Stačí se podívat na měsíční krajinu, která zbyla. Nic z toho z Netanjahuových úst nezaznělo.
Obvinění z genocidy jako „lež století“
Netanjahu pak pokračoval: „Který genocidní režim dá nepřátelskému obyvatelstvu milion očkování proti obrně? Který genocidní režim umožní dovézt do Gazy dva miliony tun potravin? To je tuna na každého člověka. Obviňovat Izrael z genocidy je největší lež století.“
Největší lží století je každé slovo z Netanjahuových úst, a tato slova zvlášť. V Gaze nejde o nic jiného než o genocidu. Kdo by poslouchal jen Netanjahua a přesvědčení, s jakým mluví, mohl by mu uvěřit. Kdo se nepodívá na měsíční krajinu, na počty mrtvých ani na zničenou infrastrukturu nezbytnou k životu, si může říct, že tak nestoudně přece nikdo lhát nedokáže. Stačí ale místo důrazných slov, vztyčeného prstu a bouchání do pultu sledovat důkazy, a je zřejmé, že jde o bezostyšného lháře a zlého člověka, jehož rozkazy zabíjejí desítky tisíc lidí.
Libanon, Sýrie, Západní břeh a válka s Íránem
Nejde jen o Gazu. Totéž se děje v jižním Libanonu, kde izraelská armáda doslova srovnává se zemí celé vesnice a zabírá území, které jí nepatří. Podobně postupuje v částech Sýrie a ještě dál zachází na Západním břehu, kterému izraelská vláda říká Samaří. Tam napomáhá násilí osadníků, kteří zabíjejí Palestince, ničí jim domy, vyhánějí je z půdy, na které rodiny žily po generace, a vytrhávají olivovníky, které rostou desítky let. Půdu pak zabírají a armáda se mstí civilnímu obyvatelstvu, které samo bylo obětí. Za tím vším stojí Benjamin Netanjahu.
Třešničkou na dortu, spíš celou švestkou, je, že Trumpa přiměl jít do války proti Íránu. Už předtím získal Trumpa, a před ním Bidena a Obamu, pro rozvrácení Sýrie. Když přišel převrat, dostal se s Trumpovou pomocí do čela Sýrie aš-Šara, muž, na jehož dopadení Spojené státy vypsaly odměnu, protože byl členem fronty an-Nusra napojené na al-Káidu. Netanjahu Trumpa zřejmě přesvědčil, že stačí nového vůdce navonět, obléct do obleku a bude z něj hrdina, protože to chce Izrael. Amerika plní vůli tohoto muže a otázkou je, jak daleko to ještě zajde. Až tak daleko, že se Trump nakonec zachová jako šílenec a použije jadernou zbraň?
Má už Írán bombu?
Všechny americké administrativy opakovaly, že Írán jadernou zbraň mít nesmí, a Írán ji neměl. Platila fatva, která ji zakazovala, dokud Spojené státy s Izraelem nezabily muže, který ji vydal. Co se stalo za poslední rok, nikdo neví a bomba už může existovat. Larry Wilkerson je přesvědčen, že ji Írán má. Nezávislé potvrzení chybí, jisté ale je, že Írán má po celé zemi přes třicet podzemních zařízení a nikdo neví, co se v nich děje. Mohla v nich vzniknout celá kaskáda centrifug, o které nikdo netuší. Pokud Írán bombu má, je to jen proto, že ho k tomu Spojené státy dohnaly a postavily ho do situace, kdy mu pud sebezáchovy téměř nic jiného nedovolil.
Když tedy Trump říká, že válkou brání Íránu v získání bomby, ve skutečnosti ho k ní tlačí, a možná už je pozdě. Jediné, čemu zabránil, je mír a stabilita v regionu. Poškodil zájmy Spojených států, Saúdské Arábie, Kuvajtu, Bahrajnu i Spojených arabských emirátů. Doplatil na to i Izrael, kterému Netanjahu uškodil mnohem víc než jen fyzickými škodami, jež dosud utrpěl. Zasel semena nejistoty a nestability, která budou klíčit ještě desítky let po skončení války.
Závěr
Je to ošklivá pravda a nikdo ji nechce slyšet. Přesto ji je třeba vyslovit, protože dokud jaderná zbraň nepadla, zůstává aspoň malá naděje, že se válku podaří zastavit dřív, než přinese skutečně katastrofální cenu. Rozhodne o tom buď Trump sám, nebo jeho ministři, nebo lidé ve velitelském řetězci, kteří dostanou rozkaz.
