Iuliia Mendel — bývalá tisková tajemnice Volodymyra Zelenského v letech 2019 až 2021 a autorka memoárů The Fight of Our Lives — vystoupila v podcastu s otevřeným popisem toho, jakého politika ve skutečnosti Ukrajinci na začátku své kandidatury podporovali. Mendel tvrdí, že před kamerou a v zákulisí jde o dva různé lidi: televizní obraz emocionálně sjednoceného státníka stojí proti hysterické a nezvládnuté osobnosti, která se podle Mendel postupně stala překážkou jakéhokoli ukončení války.
Bývalá mluvčí se vrací — a otevírá zákulisí
Mendel byla u Zelenského od počátku jeho prezidentského období — do své funkce nastoupila otevřeným výběrovým řízením, ne přes „nepotický" kanál, a po dvou letech místo opustila. V současnosti dokončuje knihu, která reaguje na to, co se na ukrajinské politické scéně od roku 2022 odehrálo, a říká, že drtivá většina zápasem prošlých kolegů ze státního aparátu se bojí o tomtéž promluvit veřejně. Důvod: jaký na Ukrajině nyní existuje stav ohrožení svobody slova, a u koho se na konci stopa po nepříjemnostech zastavuje.
Mendel se v rozhovoru hned na začátku ohradila proti čtení, že by jí šlo o vendetu. Své vystoupení rámuje jako pokus přerušit informační bublinu, ve které Ukrajinci podle ní vnímají Zelenského jako tvář demokracie, a Západ ho vykresluje jako moderního Churchilla. Skutečnost je podle Mendel jiná — Zelenskyj je „emocionálně nekontrolovatelný, hysterický a bez empatie" a postupně se mění v autoritáře, jehož styl moci se začíná podobat tomu, co Ukrajina pomáhá zvenku odhánět.
Dva Zelenští: kamera a zákulisí
Na kameře, popisuje Mendel, Zelenskyj hraje. Hraje od svých prvních rolí v komediálním televizním pořadu Studio Kvartal 95 a hraje i jako prezident — slzu, hněv, naděje, rezignace. V soukromí ale podle Mendel není ani empatický, ani schopný udržet emoce. Naprostá většina toho, co divák vidí, je „převzaté z kontextu" nebo přímo „vymyšlené".
Mendel přibližuje konkrétní scénu z porady prezidentského týmu nedlouho před invazí v roce 2022. Když mu komunikační lidé řekli, že pro pozitivní zprávy o vládě neexistují žádná fakta, protože vláda žádné neuskutečnila, Zelenskyj se podle ní opřel přes stůl a řekl jim doslova: „Potřebuji Goebbelsovu propagandu, jestli ji budete chtít. Potřebuji tisíce mluvících hlav Goebbelsovy propagandy." Tým pak podle Mendel přemýšlel, jestli má místo opustit, nebo zůstat.
Předválečný Zelenskyj: Moskva, Krym, ruskoy
Mendel připomíná, že před nástupem do politiky byl Zelenskyj v Moskvě stálým hostem ruských televizních kanálů a po anexi Krymu v roce 2014 v Rusku dokončoval svůj film. Měl tam přátele i podle Mendel nemovitosti na okupovaném Krymu, kam jezdil. Do politiky vstoupil v roce 2019 jako mírový kandidát, který slíbil dialog s Moskvou — Mendel byla podle svého popisu osobně přítomna jednání mezi Zelenským a Putinem v prosinci 2019 a tvrdí, že tehdejší ukrajinský prezident Putinovi přislíbil, že Ukrajina nebude usilovat o vstup do NATO.
Tento postoj se podle Mendel obrátil naruby v říjnu 2024, kdy Zelenskyj naopak označil vstup do NATO za nejdůležitější věc pro Ukrajinu. Mendel rozumí kontextu — ruská invaze tvrdě posunula ukrajinskou veřejnou poptávku — ale upozorňuje, že o samotném vstupu do NATO nepanuje na Západě konsenzus a Zelenského sliby tak působí jako populistická eskalace. Sám prezident podle Mendel dokonce nabídl, že odstoupí, pokud bude jeho odchod cenou za přijetí Ukrajiny do NATO — slib, který Mendel pokládá za rétorický manévr bez reálné váhy.
Korupce: 5 000 dolarů za ministerstvo
Asi nejostřejší pasáží rozhovoru je popis korupčních mechanismů, které podle Mendel fungují přímo v jádru Zelenského kabinetu. Mendel popisuje konkrétní příběh ministra, kterému byla nabídnuta nová funkce. Když přišel do kanceláře, na stole ležely peníze. Vyjednavač — podle popisu jeden z lidí blízkých prezidentskému úřadu — mu prý řekl: „Můžu ti dát 5 000 dolarů měsíčně oficiálně, plus dalších 5 000 měsíčně v hotovosti." Ministr odmítl. Po krátkém čase rezignoval.
Druhý zmiňovaný případ se týká Naftogazu — státního ukrajinského ropného a plynárenského holdingu, jehož nezávislá správní rada měla podle reformního závazku zaručit, že peníze nebudou přesměrovávány do soukromých struktur. Zelenskyj podle Mendel po podpisu úvěrového balíčku s Mezinárodním měnovým fondem nejprve odvolal hlavu nezávislé národní banky a později se zbavil i nezávislé správní rady Naftogazu — kroky, které zahraniční pozorovatelé i ukrajinští protikorupční aktivisté označili za přímé porušení dohodnutých reformních podmínek.
Yermak: stín, který drží nitky
Druhou klíčovou postavou prezidentského paláce je podle Mendel šéf kanceláře prezidenta Andrij Yermak. Yermaka i Zelenského Mendel popisuje jako maligní narcisty — Yermak hlubší, paranoidnější, „schopný si z ničeho vytvořit hrozbu". Sezbalil se podle Mendel s budoucím prezidentem už ve striptýzovém klubu před nástupem do politiky, předtím pracoval na okraji ukrajinské mafie pro KFC-úrovňové oligarchy a měl kontakty napříč pro-ruskou částí politické scény.
Yermakova role v prezidentské administrativě je podle Mendel v praxi rolí stínového premiéra. Zelenskyj generuje vize a požadavky, Yermak je převádí do politických manévrů a často Zelenského „brzdí" v nejdivočejších nápadech. Jejich vzájemný vztah Mendel popisuje jako „velmi zvláštní" — Yermak ví, že Zelenskyj je narcis, a Zelenskyj zase ví, jaký lov má za sebou Yermak.
Smrt kritiků: Milán, garáže, sebevraždy
Mendel uvádí dva konkrétní případy, které podle ní vyvolávají otázky. Bývalý guvernér jednoho ukrajinského regionu — z oblasti, ze které pochází Mendel — měl být jedním z lidí, kteří v okupovaných oblastech vyjednávali s ruskou stranou; krátce po Zelenského cestě k prezidentu Bidenovi byl podle Mendel nalezen oběšený za garážemi. Druhý případ se odehrál v Miláně, kde se podle Mendel ukrajinský bankéř, jenž s Yermakovým okolím vyjednával citlivé záležitosti, otrávil. Mendel obě úmrtí prezentuje jako podezřelé, ale otevřeně přiznává, že jejich přímou souvislost s prezidentským úřadem dokázat nemůže — má jen prostředníky, jména a načasování.
Volby, vězení a Donald Trump
Ukrajina podle Mendel od vyhlášení válečného stavu nemá fungující volby a Zelenského popularita podle interních průzkumů, které měla v ruce, klesala už v roce 2023 — tedy ještě dlouho předtím, než to americký prezident Donald Trump veřejně řekl. Mendel popisuje moment, kdy Zelenského Trumpovo „nepopulární" označení rozzlobilo natolik, že obvinil amerického prezidenta z přijímání ruské propagandy — přitom podle Mendel měl Trump přesně ty samé údaje, které mělo prezidentské okolí v Kyjevě.
Mendel rovněž popisuje stav svobody slova v Ukrajině jako horší než před válkou. Někteří novináři skončili na frontě v roli sankce za kritická vystoupení, jiní v rukou tajné služby. Trestní stíhání podle Mendel obvykle běží formou obvinění z vlastizrady — což zaručuje, že hlavní líčení může probíhat za zavřenými dveřmi. Z její vlastní pozice popis ukrajinské politiky tohoto typu znamená, že rozhovor pro zahraniční publikum je riziko nejen pro ni, ale i pro lidi, kteří v Kyjevě zůstali.
Závěr
Mendelin rozhovor je nutné brát s vědomím, že jde o její pohled — pohled bývalé tiskové tajemnice, která má ke svému dřívějšímu šéfovi profesní i osobní účet. Většinu konkrétních tvrzení o vražení a o úplatcích zatím nikdo z ukrajinských úřadů nepopřel ani nevyvrátil, ale ani je doložil cestou nezávislého vyšetřování. Pro evropského čtenáře je nicméně Mendelin popis Zelenského a Yermaka cennou kalibrací — ukazuje, jak vypadá kyjevské mocenské centrum v očích lidí, kteří v něm pracovali a nyní z něj odešli.
