CEO firmy Epirus Andy Lowery strávil dvě hodiny podrobným výkladem toho, jak jeho firma mění tvář protidronové obrany. Systém Leonidas v testu během jediné sekundy elektromagneticky umlčel 49 bezpilotních strojů najednou — a oproti raketovým interceptorům, kde jeden zásah přijde na miliony dolarů, stojí výstřel Leonidasu v energii jen 5 až 20 centů.
Od jaderné ponorky k mikrovlnám
Loweryho cesta do světa řízené energie začala v americkém námořnictví. Narukoval v roce 1991, prošel programem pro nadné enlisty a vystudoval elektrotechniku se zaměřením na rádiové frekvence a mikrovlny na University of Illinois. Po aktivní službě se přesunul do průmyslu — nejprve do RF/mikrovlnné komponentové firmy M/A-COM, poté jako hlavní inženýr do Raytheon, kde pracoval na programu Next Generation Jammer pro elektronický válečný letoun EA-18 Growler. Právě v Raytheon se naučil pracovat s galiumnitritem (GaN) — polovodičem schopným zpracovat obrovské výkonové hustoty, který se stal základem celé technologie Leonidas.
Do Epiru nastoupil v roce 2021 jako Chief Product Officer, kdy firma právě procházela fází hledání tržního uplatnění. V prosinci 2023 se stal CEO. Epirus byl založen v roce 2018 Nathanem Mintzem, Dr. Bo Marrem a dalšími, s finančními zakladateli Joem Lonsdaalem a Grantem Verstandigem, kteří dronovou hrozbu jako strategický problém rozpoznali ještě před tím, než se stala běžným tématem.
Proč lví pasti na myši nefungují
Lowery k situaci přistupuje s metaforou, která přesně vystihuje vojenské dilema dneška. Americká obrana — letadlové lodi, jaderné elektrárny, raketové systémy — byla po desetiletí projektována na boj s „lvy“: drahými raketami a letouny. Drony jsou „myši“ — stovky nebo tisíce levých, dnes i komerčně dostupných strojů, které se dají nasadit za zlomek ceny. Střelit na padesátidolarový dron raketou za dva miliony dolarů je ekonomicky i logisticky nesmyslné. Čína přitom podle dostupných odhadů vyrábí desítky milionů dronů ročně a kapacitu lze kdykoli přeorientovat z výroby spotřební elektroniky.
Velké zbrojní firmy — tzv. „primes“ — podle Loweryho na tento typ hrozby nejsou uzpůsobeny strukturalně. Pracují jako servisní firmy: čekají na vojenské požadavky, pak je splní. Neoprimes jako Epirus, Anduril nebo Shield AI naopak rizikují vlastní kapitál, samy tipují, co bude potřeba, a iterují v měsíčních cyklech. Práce s General Dynamics Land Systems (GDLS) jako průmyslovým partnerem pak slouží pro to, co velké firmy skutečně umějí — logistiku, servis v terénu a masovou výrobu.
Leonidas: první silové pole lidstva
Lowery přirovnává Leonidas k verzi 1.0 silového pole ze sci-fi — ne fyzického štítu, ale elektromagnetické bubliny, která v okruhu desítek až stovek metrů (nebo i kilometrů u větších konfiguraci) narušuje funkci počítačových desek v dronech. Jak dron proletí hloýběji do pole, nejprve přestane fungovat kamera, pak servomotory, nakonec se celý palubní počítač „zmodrá“ — analogie s BSOD ve Windows. Po ukončení ozáření lze dron elektronicky prozkoumat a vysledovat jeho původ.
Jádrem systému je fázované pole složené ze stovek galiumnitridových elementů, z nichž každý vysílá malé množství mikrovlnné energie. Precizní časování těchto vln způsobí, že se jejich energie skládá do jediného úzkho paprsku — podobně, jako se vlny na vodě mohou skládat do obrí vlny. Paprsek je pak elektronicky řízen v mikrosekundovém taktu, takže i při jednom fyzickém zdroji záření pokrývá celé nebe v daném sektoru. Mechanické otáčení antény pak pokrývá zbývající prostor — cca 30° za sekundu. Výsledkem bylo to, co předvedli jako dárek při rozhovoru: 49 dronů sestřeleno za méně než sekundu, přičemž paprsek byl rychle přesmrěrován přes tři skupiny cílů.
Vrstvy a „leakers“
Žádný systém není stoprocentní. V žargonu protidronové obrany se dronům, které prošly všemi vrstvami ochrany, říká „leakers“ — prosakující. Pokud systém spolehličhově likviduje devět z deseti útočníků, při sto dronech projde desět, při tisíci sto. Proto moderní protivzdupná obrana funguje ve vrstvách: vzdálený radar, interceptor, energetický systém a poslední linie jako CIWS (americký SeaRAM — Lowery mu říká „R2-D2“ na palubě lodi). Leonidas v tomto schématu obsazuje pozici brankmáře — stojí na poslední čáře a zachycuje vše, co prošlo ostatními vrstvami.
Speciální schopností je ochrana i proti tzv. tmavým dronům — strojům řízeným přes optické vlákno nebo plně autonomním. Jamming na ně nefunguje (RF signál nelze blokovat, pokud se nepoužívá), ale elektromagnetická interferencní pole Leonidasu postižují elektroniku bez ohledu na způsob komunikace. Lowery to demonstroval i experimentálně: v prosinci 2025 Epirus jako první na světě neutralizoval fiber-opticky řízený dron pomocí HPM systému.
Ekonomika výstřelu
Pořizovací cena plného systému Leonidas se pohybuje od mid-teens (nižší konfigurace) po 20 milionů dolarů i více při plném vybavení senzory. To zní jako vysoká částka — ale každý následující zásah stojí v elektřině 5 až 20 centů. Při intenzivním provozu (50 dronů měsíčně) se celková cena za jeden sestřelený dron včetně amortizace systému dostane na stovky dolarů. V porovnání s raketami SeaRAM nebo ESSM, jejichž cena se pohybuje v řádu milionů dolarů za kus, je to radikální přelom — zejména pokud protivník posílá drony za 500 dolarů kusem.
Lowery upozorňuje ještě na druhý rozměr problému: hloubku zásobníku. Americká výrobní kapacita raket je omezená — na rozdíl od dronů, kde Čína může přeorientovat továrny a vyrobit desítky milionů kusů ročně. Fotonový zásobník Leonidasu je prakticky nevypčerpaný, pokud je k dispozici elektrická energie.
Bezpečnost pro lidi, ptáky i stromy
Lowery opakovaně zdůrazňoval, že by byl ochoten stát před hlavním paprskem 15 sekund, aniž by mu to ublilo. Systém pracuje v pásmu blízkm rádiovým frekvencím — velmi nízká frekvence mikrovln, které procházejí biologickými tkáněmi podobně jako signál z mobilní věže. Specifické absorpční rychlosti (SAR limity pro ozáření personálu) jsou dodržovány s velkou rezervou. Systém navíc střílí jen tehdy, když detekuje hrozbu — maximálně 10 až 20 sekund v jedné sekvenci, pak je opět vypnut.
Autonomní pozemní vozidlo
V březnu 2026 Epirus společně s General Dynamics Land Systems a firmou Kodiak Defense představil Leonidas AGV — autonomní pozemní vozidlo integrující plného Leonidas systém na mobilní platformě. Vozidlo se může pohybovat s řidičem nebo plně autonomně (podobně jako Waymo), přesunout se za detekovanou hrozbou a zaujmout optimální palebnou pozici bez zásahu operátora. Na střeše jsou čtyři Echodine radary pro 360° situační povědomí, Starlink anténa a UHF komunikace. Tento mobilní systém armáda požaduje proto, že fixní instalace nepostačují pro dynamická bojistě.
Malé verze: od tankové ochrany po speciální operace
Vedle základní konfigurace pro bod-obranu Epirus vyvíjí menší varianty. Střední systém pro námořní pěchotu se vejde na vozidlo JLTV a je určen pro expediciční jednotky. Nejmenší verze, o velikosti přibližně velké přenosí bedny a hmotnosti cca 18 kg, je navržena pro ochranu jednotlivých vozidel — například tanků Abrams, které se staly cílem prvopohledových FPV dronů s optickými vlákny na Ukrajině. Armáda tlačí na vývoj ještě kompaktnější varianty pro ochranu jednotlivého vojáka.
Lowery diskutoval i o spolupráci s Andurilem: Roadrunner — autonomní VTOL vozidlo — by mohl přiblížit miniaturni Leonidas payload k cíli a eliminovat drony na vzdálenost, která by pro pevný malý systém nebyla dosažitelná. Aplikace sahají od speciálních operací (vyřazení elektroniky před průnikem do budovy) přes zastavení vozidel pronaslsádovaných policíí až po bezpečnost přístavů a letiště.
Operační módy a AI
Systém nabízí tři úrovně autonomie — stejně jako námořní CIWS SeaWiz: plně manuální, „člověk ve smyčc e“ s doporučením a potvrzením, a plně automatický mód. Při útoku tisíce dronů z více směrů nemá lidský operátor šanci manuálně reagovat — plný automat je nutností. Vnitřní řídicí systém kombinuje strojové učení a softwarově definované smyčky, které mapují frekvenci elektromagnetické interference na konkrétní typ dronu — každý elektronický systém má trochu jinou zranitelnost.
Nasazení a „zamrzlý střed“
Systémy Leonidas jsou podle Loweryho nasazeny ve dvou bojových velit stvích. Veřejně potvrzené nasazení proběhlo na cvičení na Filipinách. Na Ukrajinu systémy zatím nedoraz ily kvůli ITAR klasifikaci jako zbraňový systém kategorie 18, ale Lowery naznačil, že aktuální administrativa bariéry aktivně odbourává. Barksdale Air Force Base — základna nukleárních bombardérů — byla opakovaně přelétána swarmem 12 dronů, které byly imunní vůči jammingu. Lowery to považuje za jasnrý signál, že ochrana strategických objektů je urgtní.
Paradoxně největší překážkou nasazení není technologie ani finance, ale „zamrzlý střed“ vojenské byrokracie: vrchní velení chce systémy nasadit, ale střední management stále vyžaduje zdlouhavé testovací procesy navržené pro mírové podmínky. Lowery to přirovnává ke změně mentality na palubě letadlové lodi John C. Stennis po 11. září — kdy celá posádka přepla do válečného módu během hodin.
Velké hrozby: Rusko, Čína, Irán a jaderné otázky
Otázka nukleárních balistických raket leží mimo dosah Leonidasu — Lowery to přiznává otevřeně. Balistické střely jsou po vstupu do atmosféry elektronicky neřízené a lze je zastavit jen v rané fázi letu. Leonidas chrání „ochránce“ — THAAD baterie, Patrioty a jiné obranné systémy — před dronovm swarmem, který by je mohl vyklidit ještě před zahájením hlavního útoku. Čína, Rusko a Irán jsou schopni posílat drony ve vlnách podobně jako Houtíové v Rudém moři — a proto Epirus aktuálně staví produkci na tempo jednoho systému týdně s cílem přejít na více než sto ročně.
Závěr: komoditizace obrany
Lowery uzavírá s optimismem o americké schopnosti adaptace: stejně jako radary z padesátých let jsou dnes všude — na rybářských člunech i letadlových lodích — má Leonidas potenciál stát se standardní výbavou každé vojenské základny, velvyslanectví nebo kritické infrastruktury. Klíčem je, aby technologie klesla v ceně rychleji, než protivník dokáže vytvtářet nové dronní hrozby. Dronová válka je hra kočky s myší, ale tentkrát má kočka silové pole.
