Padne dřív Rusko, nebo Ukrajina? Nad touto otázkou se v rozhovoru zamýšlí politolog a bývalý diplomat Petr Drulák. Jeho čtení je vyhraněné: Ukrajina podle něj tahá za slabší konec, evropský narativ o brzkém rozpadu Ruska označuje za „lež“ a stejně kriticky se dívá na roli české vlády, prezidenta i na budoucnost Evropské unie. Následuje shrnutí hostovy analýzy napříč zahraniční i domácí politikou.
Kdo je blíž konci — Zelenskyj, nebo Putin?
Drulák nemá důvod měnit to, co říká už měsíce: Ukrajina je v konfliktu ve slabší pozici a Volodymyr Zelenskyj v prekérní situaci. U moci ho podle Druláka drží už jen zahraniční donoři a represivní aparát; kdyby se Ukrajinci mohli sami rozhodnout, kdo je povede, zvolili by jinak. Válku podle něj Zelenskyj nechce ukončit, protože jejím koncem by přišly volby a s nimi jeho odchod.
Vladimir Putin je na tom podle Druláka stále stejně — jeho legitimita ve společnosti je nesporná, i když v Rusku nejde o liberální demokracii. Dojem, že Ukrajina vyhrává, považuje host za omyl: pokrok v dronových úderech hluboko na ruské území přirovnává ke „klacíku“, kterým Ukrajina Rusko občas bodne, zatímco Rusko odpovídá „ranou palicí“. Ukrajina je podle něj vyčerpaná — dochází jí lidé, mladí muži se brání odvodům, ve Lvově propukly nepokoje a napadeni bývají i verbíři. K tomu se přidávají docházející evropské peníze, bez nichž země podle Druláka nemůže přežít.
Summit v Ankaře: eskalace, patrioty a hlas generála Zalužného
Ze setkání v Ankaře si podle Druláka Ukrajina odnáší hlavně rétorické úspěchy. Donald Trump s ní mluvil vlídněji než dřív, ale na strategické situaci to podle hosta nic nemění — nákup amerických zbraní Evropany neznamená, že se jich k Ukrajině dostane tolik, kolik by potřebovala. Za skutečnou novinku Drulák považuje dvě věci: USA přiznaly, že Ukrajincům pomáhají s naváděním útoků na ruské území — což čte jako eskalační krok — a slíbily licenci na výrobu protiraketových střel Patriot. Tu ale označuje za symbolickou: výroba vyžaduje nejvyspělejší technologie, které Ukrajina nemá, a i kdyby závod postavila, Rusové ho podle něj rychle vyřadí.
Jako vážný hlas z ukrajinské strany Drulák připomíná generála Valerije Zalužného, dnes velvyslance v Londýně a bývalého náčelníka generálního štábu, který se se Zelenským rozešel kvůli vojenské strategii. Zalužnyj podle Druláka varuje před řečmi o ukrajinském vítězství a popisuje situaci země jako velmi špatnou. Rusko přitom podle hosta nemá jediný důvod jednat z pozice slabšího — spoléhá na to, že vyčerpávací válku Ukrajina dlouhodobě neustojí.
Turecko a místo Česka na ruském seznamu nepřátel
Turecku Drulák nepřisuzuje roli strategického aktéra — nanejvýš zprostředkovatele, jako tomu bylo před čtyřmi lety. Souhlasí ale s tím, že Evropa je slabá a že lze čekat další vlnu ukrajinské migrace. Na dotaz, zda je Česko pro Rusko nepřítelem, odpovídá jednoznačně: patříme do nepřátelského tábora, protože se zapojujeme do dodávek na Ukrajinu (byť dnes přes soukromé dodavatele, ne ze státního rozpočtu). Na pomyslném žebříčku nepřátel však Česko podle Druláka není nejexponovanější — to jsou pobaltské státy, Polsko, Německo a Francie.
Jaká je Babišova vláda: Macinka a gesta vůči Trumpovi
Proruská česká vláda podle Druláka není a ani by to nebylo žádoucí. Není ale ani tak probruselská jako vláda předchozí. Ministra zahraničí Macinku označuje za jednoznačně proamerického, zatímco premiér Andrej Babiš je podle něj těžko zařaditelný — vede „catch-all“ stranu, do které se vejde ledacos. Vláda podle Druláka porušila slib nefinancovat zbrojní nákupy pro Ukrajinu, když poslala zhruba 140 milionů korun do fondu na americké zbraně mířící na Ukrajinu. Nešlo prý o Ukrajinu, ale o gesto vůči Trumpovi před summitem NATO. Celkově Drulák vidí vládu, která opatrně manévruje — nadšená z podpory Ukrajiny není, ale ani nedokáže udělat rozhodnější krok jako Slovensko nebo nově Bulharsko. Hraje podle něj „chytrou horákyni“.
Babiš versus Pavel: vnitropolitický souboj
Spor mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem kolem cesty do Ankary čte Drulák jako čistě vnitropolitický boj a předehru prezidentské kampaně. Obě strany podle něj těží ze sociálních sítí: Pavel líčí, že ho v Ankaře všichni vítali a obávali se Babišova směřování na východ, Babiš zase že partnerem byl on. Podle Druláka ovšem účastnické státy zajímalo nanejvýš to, že Česko dorazilo s premiérem i prezidentem zároveň — brali to prý jako kuriozitu. Pozici vlády považuje za legitimní: za zahraniční politiku odpovídá vláda, a pokud s ní prezident v zahraničí nesouhlasí a kritizuje ji, překračuje podle Druláka svou ústavní roli. Při dostatečné většině by to prý bylo téma i na impeachment.
Preference vlády rostou, opozice zůstává bezbarvá
Růst preferencí vlády Drulák přičítá především Babišovi — „politickému fenoménu“, který umí komunikovat s voliči. Menší koaliční partneři na to podle něj doplácejí: Motoristé i SPD budou mít co dělat, aby příště překonali pětiprocentní hranici. Opozici Drulák hodnotí tvrdě — lídra ODS označuje za ještě bezbarvějšího než Petra Fialu, přičemž v průzkumech ODS předstihlo hnutí STAN. To vede Vít Rakušan, kterého podle Druláka tíží závažné kauzy a podezření z „mafiánských praktik“; to zůstane limitem růstu strany, byť jí zřejmě stačí udržet se mezi deseti a patnácti procenty.
Jaderná zbraň, mantra o rozpadu Ruska a „impérium lží“
Scénář, že by Ukrajina získala jadernou zbraň, Drulák nepovažuje za reálný — technologie nemá a případný pokus by podle něj ruská rozvědka odhalila a zasáhla. Odtud přechází k tomu, co nazývá „impériem lží“: přesvědčení, že Ukrajina s pomocí Západu porazí Rusko, aniž by se Západ přímo zapojil, se podle něj objevilo už v roce 2022 a přes všechna fakta se drží dodnes. Západní elity podle Druláka zvykly žít ve světě, kde narativ nemusí odpovídat realitě — stejný mechanismus přisuzuje tvrzením o přínosech Green Dealu i o obohacující migraci. Ani smrt Putina by podle něj situaci nezlepšila; jeho případný nástupce by prý válku spíš vedl brutálněji.
Kdo by mohl nahradit Zelenského
O nástupci Putina se podle Druláka v Rusku nediskutuje — svoboda slova to neumožňuje a on sám nemá do ruské elity zvláštní vhled. U Zelenského nabízí dvě varianty: při zachování režimu by přicházel v úvahu právě generál Zalužnyj, který má u Ukrajinců větší důvěru než Zelenskyj, případně někdo z prezidentova okruhu, třeba dlouholetý šéf vojenské rozvědky Kirilo Budanov. Nelze ale podle Druláka vyloučit ani zhroucení celého režimu a příchod někoho, kdo je dnes v opozici a skrývá se před úřady.
Migrace jako hlavní hrozba Evropy
Hlavní hrozbou pro Evropu podle Druláka není Rusko, ale migrace — a to primárně legální migrace lidí, o které Evropa nestojí a které neumí využít. Evropské státy s tím podle něj nedokážou nic udělat, protože samy vytvořily systém institucí a „soudcokracie“ — Evropská komise, Evropský soud pro lidská práva, Soudní dvůr EU či národní ústavní soudy — který jakoukoli přísnější migrační politiku zablokuje. I kdyby se o změnu pokusil politik typu Giorgii Meloniové nebo Marine Le Penové, tyto instituce ho podle Druláka zastaví, protože premiér ani prezident je za současného stavu nemá jak ovlivnit.
Česko a příští vlna ukrajinské migrace
Česko zatím podle Druláka není vystaveno migraci z Blízkého východu a severní Afriky jako Francie, Německo či Británie — jeho hlavní migrační výzvou je Ukrajina, odkud je u nás zhruba milion lidí. Až se ukrajinský stát začne hroutit a lidé budou moci odejít, zamíří podle Druláka tam, kde mají zázemí — do Česka, Polska a na Slovensko. Druhý problém nebude podle něj jen kvantitativní, ale kvalitativní: hrozí radikalizace poražené a zklamané komunity. Mechanismus přirovnává k Francii, kde se podle něj radikalizovala až druhá generace přistěhovalců; obdobný obrat čeká Drulák u ukrajinské menšiny ve třicátých letech.
Co české zprávy o světě zamlčují
Na otázku, jaká pravda je nejvíce zamlčována, Drulák odpovídá, že spíš než o zamlčování jde o výběr — mainstream některé věci „nepouští“ na první stránky. Za zásadní zkreslení považuje obraz života mimo Evropu: Češi podle něj získávají falešnou představu, že jde o zaostalé rozvojové země, zatímco svět se přesouvá jinam a Evropa se dostává na periferii. Připomíná neúprosná čísla o konkurenceschopnosti a životaschopnosti evropské ekonomiky, z nichž podle něj plyne, že role „vzoru“, který ostatním uděluje lekce o lidských právech a demokracii, přestává platit.
Konec EU, zbrojení a cenzura voleb
Evropská unie je podle Druláka na svém současném kurzu odsouzena k rozpadu, protože není schopná zásadní reformy. Válka na Ukrajině přitom podle něj současným elitám vyhovuje — ve jménu obrany proti Rusku prý mohou přistupovat k cenzurním opatřením. Odkazuje na rumunské volby a varuje před regulací internetu, která by podle něj umožnila potlačovat weby bez „správného“ ratingu. Skutečným cílem podle Druláka není bránit se ruské propagandě, kterou pokládá za neúspěšnou, ale udržet se u moci a zabránit šíření informací o vlastní „prolhanosti a zkorumpovanosti“.
Trump, Írán a hrozba impeachmentu
Donaldu Trumpovi podle Druláka reálně hrozí impeachment po podzimních volbách — ne kvůli Ukrajině, která je americkým voličům podle něj lhostejná, ale kvůli Íránu. Útok na Írán prý rozkolísal světové trhy s ropou a plynem a část Trumpových voličů navíc podle Druláka vadí velký vliv izraelské lobby a to, že by se Amerika měla ohlížet na premiéra Benjamina Netanjahua. Drulák čeká, že republikáni z voleb vyjdou spíš oslabení, a pokud demokraté získají potřebnou většinu, může Trump o mandát přijít.
Poloprezidentský systém pro Česko
Drulák se hlásí k poloprezidentskému systému — chce, aby stát měl někoho, kdo je odpovědný, může rozhodovat a nese za to odpovědnost. Jako příklad bezmoci uvádí právě Babiše: přestože dostal silný mandát, má podle Druláka svázané ruce koaličními partnery, prezidentem i Ústavním soudem. Vhodného prezidentského kandidáta pro nadcházející volbu Drulák nevidí a je k celé věci skeptický — systém podle něj neumožňuje takového kandidáta vytvořit. Vlastní kandidaturu, na kterou se ho diváci opakovaně ptali, odmítá; svou roli vidí v dlouhodobé práci mimo nejvyšší funkce.
Jaký vývoj konfliktu Drulák čeká
Do konce roku Drulák očekává, že Rusko využije léto ke zvýšení tlaku na donbaské frontě a že bude pokračovat oslabování a hroucení ukrajinského státu. Zvrat ve vedení Ruska nečeká; nepřekvapilo by ho naopak, kdyby k němu došlo v Kyjevě — konkrétní načasování ale podle něj předpovědět nelze, protože závisí na obtížně předvídatelných událostech.
