Herec, divadelní autor a satirik Michal Gulyáš v rozhovoru otevřeně kritizuje prezidenta Petra Pavla, mluví o válečné atmosféře v Evropě a o tom, jak ho postoj ke covidu a k válce na Ukrajině vyřadil z mainstreamu. Dostane se i na film Vrtěti psem, improvizované divadlo a chystaný seriál o mafiánech. Jde výhradně o jeho vlastní názory a zkušenosti – část z nich jsou ostré soudy o konkrétních politicích a nedoložená obecná obvinění. Redakce je neověřuje ani nevyvrací; předává je tak, jak je Gulyáš formuluje, a úsudek nechává na čtenáři.
Prezident určité skupiny
Na otázku, co by český občan prezidentovi prominout neměl, Gulyáš odpovídá jednoznačně: politické směřování. Za dobu, kdy Petr Pavel úřad vykonává, se podle něj ukázalo, že není prezidentem České republiky, ale prezidentem určité skupiny, která má své zájmy.
Gulyáš upozorňuje na proměnu, kterou podle něj prošel nejen Pavel, ale i Petr Fiala. Když si člověk pustí Fialova vystoupení z doby před patnácti lety, podepsal by prý zhruba osmdesát procent toho, co tehdy říkal. U Pavla to bylo podle Gulyáše podobné – a pak najednou začali oba mluvit jinak, a to proti zájmům České republiky. Země se podle něj po zahájení ruské operace na Ukrajině postupně dostala do válečného stavu a on nechápe, kdo k tomu politikům dal mandát.
Pavla nevolil. Voják podle něj v prezidentské funkci nemá co dělat a v tom se plně ztotožňuje s exprezidentem Zemanem. Fiala podle Gulyáše otočil a všichni začali prosazovat zájmy zbrojní lobby. Česko se přitom po změně režimu většiny velké zbrojní výroby zbavilo, i když zbraně se tu vyrábějí dál – zmiňuje Zbrojovku Brno. Sám je fanouškem zbraní a rád si zastřílí, vždy podle předpisů, na místech, kde se to smí, a většinou pod dozorem.
Nechce, aby stát vydělával na válce mezi Ruskem a Ukrajinou, potažmo mezi Ruskem a NATO. Jenže ani to se podle něj neděje: peníze podle Gulyáše míří jinam, do kapes určitých skupin, které pak ovlivňují vše ostatní včetně politického směřování země. To je hlavní výtka, kterou Pavlovi adresuje. Pochybnosti má i o tom, zda prezident dokáže postihnout věci mimo obory, ve kterých byl vycvičen – jako příklad uvádí Pavlův výrok, že má země přebytek zdravotnické péče a zařízení.
Satira, která nemá být návodem
Jeden z Gulyášových satirických textů nese titulek „Zrušíme nemocnice, rozšíříme hřbitovy“. Obavu, že by ho někdo mohl vzít jako návod, odmítá: politici podle něj žádné rady nepotřebují. Mají vlastní hlavy, poradce a skupiny, které je do jejich pozic prosadily. Kdyby text nenapsal, nic by se podle něj nezměnilo.
Za vším vidí dlouhodobý zájem vyvolat válečný stav na celém evropském kontinentu. Zainteresované jsou podle něj skupiny, které dnes vydělávají neuvěřitelné peníze na zbraňových systémech. Jiná věc je vyrábět kalašnikovy, jiná inteligentní naváděné střely.
Konec mainstreamové kariéry
Může si dnes herec zkomplikovat kariéru tím, že nemá „správné“ názory? Gulyáš tvrdí, že právě proto jeho mainstreamová kariéra skončila. Opustil podle svých slov „tupě bučící stádo“ – nejprve za covidu, potom v době války.
V den, kdy válka začala, prý zrušil dabing, přestože se na něj režisér zlobil, a šel do studia, kam byl pozvaný. V přímém přenosu tam řekl, že nemá nic proti ruskému národu, na jehož kultuře vyrostl, a že se sankcím, které se chystají, směje, protože za Ruskem stojí Čína. Tvrdí, že to tak večer po vypuknutí konfliktu řekl jako první. Je hrdý, že to udělal – netěší ho, že měl pravdu, žádnou válku si nepřeje. Okamžitě z něj ale prý udělali člověka, který nenávidí Ukrajince. Část lidí od něj odešla.
Satira se nedá dělat jemně
Potom začal dělat satiru. Založil skupinu Popcorn, která podle něj dělala „brutálnější věci, než dělala Česká soda“, a mířila na Petra Fialu, na prezidenta i na všechny ostatní. Satira se podle Gulyáše nedá dělat jemně, jinak ztrácí smysl a mění se ve vtipkování.
Vtip, který by sám označil za přes čáru, nezná. Své komentáře, které píše posledních zhruba tři čtvrtě roku, ale upravuje: večer vzniknou, ráno je přečte znovu. O sobě říká, že je emocionální člověk a založením cholerik. Úpravy ale nedělá z opatrnosti – tvar podle něj musí být čistý. Čeština je krásný jazyk a své novotvary vsazuje do textu jako kus obyčejného kamene do zlatého šperku, kam nakonec patří.
Prezident vyrobený marketingem
Proč média udělala z prezidentovy minulosti příběh generála NATO? Gulyáš odpovídá, že marketéři jsou na to vycvičení. Tvrdí, že tenhle byznys zná zevnitř: v letech 1994 až zhruba 2018 natočil dvaačtyřicet reklam a označuje se za jednoho z nejúspěšnějších reklamních herců. Skončil kvůli penězům, které se v reklamě po nástupu velkých agentur zmenšily.
Marketéři podle něj vždy vytáhnou člověka s velmi dobrým výcvikem – a ten Pavel podle Gulyáše má. Od lidí, kteří Pavla znají, prý slyšel, že když ostatní šli do hospody, on se místo toho učil anglicky. Sám u toho nebyl, ale tomu věří. Je v tom podle něj velká sebekázeň, kterou se dá dohnat i intelekt, jenž „nemusí být bůhví jak vysoko“.
Pavlův poslední rozhovor pro CNN Prima News podle Gulyáše ukázal, že prezident není žádný gigant a rozhodně není filozof. Prezident by přitom filozofem být měl a musí být inspirátorem národa. Pavel je podle Gulyáše inspirátor uměle vytvořený marketingem, který jede podle systému naučeného v jiných zemích a přizpůsobeného české povaze.
Tady se tak krade
Kdyby to nebyla tragédie, byla by to podle Gulyáše vlastně zábava. Kdyby se žilo v míru a šlo jen o to, že si všichni napakují kapsy, na to jsou tu lidé zvyklí šestatřicet let. „Tady se tak krade, že kdyby jenom desetina z toho, co se nakradlo, se vrátila, tak se máme jak prasata v žitě,“ říká.
Za další problém považuje firmy, které podle něj ročně odvážejí ze země půl bilionu korun, aniž by se tu zdanily a peníze vrátily do lidí nebo do rozvoje – místo toho míří do Německa.
Vrtěti psem a lidé na háku
Film Vrtěti psem, v němž Dustin Hoffman hraje producenta vyrábějícího fiktivní válku, aby zakryl prezidentův skandál, považuje Gulyáš za nejlepší politický film na světě. Americké filmy byly podle něj pod kontrolou speciálních služeb, a když bylo třeba někde přitlačit, objevily se hrdinské seriály. Ví to prý i proto, že takových děl nadaboval „opravdu tuny“.
U tohoto filmu má pocit, že si ho tvůrci natočili s vědomím, že lidi mají „na háku“ – podobně, jako si mafiáni točili filmy o sobě a ještě na nich vydělali. Pokud to tak bylo, dal by autorům medaili, protože film by měl lidem otevřít oči. Podstatná je podle Gulyáše vlastní hlava a vlastní pohled, který je vždy individuální. Lidé se ale podle něj nechávají zblbnout.
Divadlo bez scénáře a blbost, která nebolí
Gulyáš ví z divadla i z médií, na co lidé reagují. Pochlubí se, že roli v jednom představení hraje s přestávkami už asi pětadvacet let a zhruba dva roky hraje Lumíra, což miluje on i publikum. Talent na pointu má podle něj člověk vrozený, škola ho nenaučí. Dnes hraje vlastní divadlo, které nemá napsané: hodinu a půl prý improvizuje tak, že diváci mají pocit, že jde o hotovou hru. Právě v tom vidí největší svobodu.
A koho víc bolí blbost – přihlížejícího, nebo toho, kdo ji zažívá? Hlupáka podle Gulyáše vlastní hloupost nikdy nebolí, protože má sám ze sebe velkou radost. Bolí přihlížející, i když ne všechny – někteří prý cizí hloupost rádi přijímají a jsou šťastní.
Seriál o mafiánech a únava z mainstreamu
Aktuálně připravuje velký komentář s efekty, který bude mít něco společného s řeckými bájemi. Hotový má také pilotní díl seriálu o mafiánech – podle svých slov „takový český Pane ministře“. Víc prozradit nechce.
Mainstream je podle něj tupý, protože musí vyrábět a vydělávat, a tak pořád opakuje stejné věci. Na televizi se prý nedá dívat a on už nesleduje ani dokumenty, přestože jich podle svých slov namluvil tisíce a jeho hlas zněl v éteru od rána do večera. Nový seriál vzniká díky lidem, kteří ho podporují, a to i technicky. Úspěšní a schopní lidé podle něj nestojí na straně, kterou kritizuje – tam podle Gulyáše zůstává hlavně skupina, která chce vydělat peníze.
Závěr
Michal Gulyáš v rozhovoru spojuje ostrou kritiku prezidenta Pavla a válečné politiky s vlastní zkušeností herce, kterého názory vyřadily z mainstreamu. Prezident je pro něj produktem marketingu, válka výdělkem úzkých skupin a satira jedinou poctivou odpovědí. Jde o jeho osobní pohled a hodnocení; jednotlivá tvrzení si čtenář může ověřit a posoudit sám.
