Studio DC pod taktovkou Jamese Gunna mělo Supergirl jako vlajkovou loď znovuzrozeného filmového vesmíru. Místo toho dostal divák film, který popisem nejlépe vystihuje jediné slovo: ošklivý. Ošklivá fotografie, ošklivě nasazená hrdinka, ošklivě napsaný scénář a ošklivá čísla z premiérového víkendu, která DCU posouvají ze série startovní šňůry rovnou na seznam katastrofických propadáků.
Mediální masakr: i firemní kritici se obrátili proti svým pánům
Recenze na Supergirl od velkých zahraničních redakcí zní jako koordinovaná smršť. Telegraph píše o „mrzuté hrdince s dialogy ostrými jako jednání disciplinární komise“. Screen Crush nadepsal text „DC zklamání, na které se připravte“. Irish Times přiznává jen tolik, že Millie Alcock svou energií film činí „akorát tak snesitelným“, přesto v něm chybí „jediný čerstvý nápad“.
The Times se rozčiluje hlavně nad digitálním psem Kryptem („pochybně počítačově ztvárněný čokl“). Hollywood Reporter mluví o „DC kapelové fušce na autopilotu“, Independent o „ošklivém, znepokojivém superhrdinském filmu, kde jediným světlým bodem je Millie Alcock“. New York Post vyhlašuje, že DC je zpět u průměrnosti, Time magazine používá výraz „mdlý, skličující, falešně feministický film“. Nejostřeji udeřil Owen Gleiberman ve Variety: „dystopický superhrdinský film tak plochý, že je až super-příšerný; mizerný scénář a punkrocková poza předstírající bohatství studia“.
Pokud i mainstreamové redakce, které obvykle blockbusterům dělají PR servis, vyrukují s podobnou jednotnou kanonádou, ve studiu zjevně něco shořelo do základů.
Vizuální stránka jako trest: barevná paleta z bahna
Film je ošklivý doslova. Barevná paleta vypadá, jako by se někomu chtělo do bláta; světlo působí, jako by je nasvítil tým bez zraku. Režisér Craig Gillespie odvedl nejlepší možnou kopii špatného filmu Jamese Gunna. Jason Momoa hraje Lobo tak, že hraje Jasona Momou. CGI pes Krypto se v každém záběru vznáší jako pírko — i ve scénách, kdy je o své schopnosti zbaven — a v žádném okamžiku nepůsobí jako skutečné zvíře.
Kamera Roba Hardyho, jinak schopného profesionála (Ex Machina, Annihilation, Mission Impossible: Fallout), tu Millie Alcock systematicky znevýhodňuje — herečka v tomto filmu vypadá hrubě, kostýmově i koncepčně neusazená. Záporák Krem of the Yellow Hills, který by podle komiksu Toma Kinga Supergirl: Woman of Tomorrow měl vypadat jako důstojná hrozba, se ve filmu mění do podoby, již si zjevně vynutila snaha replikovat estetiku Furiosy. Recyklace cizích filmů je nová značka Gunnova DC: Peacemaker postavený podle Better Call Saul, Green Lantern jako True Detective a Supergirl jako kříženec True Grit, Fury Road a Furiosy.
Power scaling a děj sešitý z náhod
Scénář se neumí rozhodnout, jak silná Cara Zor-El vlastně je. Ve scéně, kde sama říká, že stojí na planetě s rudým sluncem a žádné schopnosti tedy nemá, přesto roznese obřího mimozemšťana — a herečka přitom měří metr šedesát a váží pětapadesát kilo. Děj drží pohromadě jen řetězec až komicky vykonstruovaných náhod.
Padouch Krem ukradne Cařinu loď, jed z poslané střely zabíjí Krypta právě tak akorát, aby to trvalo celé tři dny a vyhovovalo to dramaturgii. Cara nevezme nemocného psa na planetu se žlutým sluncem, kde by se uzdravil — proč, nikdo neví. Místo toho odlétá bez něj, je vyhozena do otevřeného vesmíru, kde shodou okolností narazí na žluté slunce a 28. minutu filmu konečně vidíme superschopnosti — v kabátě, ve scéně podezřele připomínající Marvels.
Mos Eisley bary v každém aktu a Lobo z nouze
Film se pohybuje od jedné kopie Mos Eisleyho kantýny k druhé — vždy je v ní stejný typ exotických návštěvníků a vždy se v ní něco rozbije. V jednom z barů Cara láme mimozemšťanovi ruku a vyvraždí půlku lokálu, zatímco hraje povznášející hit „I’m in Heaven“ — klasický příklad zvukové disonance, již francouzský filmový teoretik Michel Chion označuje jako anempatickou hudbu.
Z barového prostředí konečně vystupuje Lobo. Pro fanoušky to měl být zlatý okamžik — Jason Momoa hraje Loba jako Jasona Momou. Postava ovšem v původní grafické novele není a do filmu byla zjevně dolepena z čisté zoufalosti, aby divák dostal důvod do kina vůbec přijít. Jako druhý film nového DC vesmíru je samostatný snímek o Supergirl beztak nesmyslná volba — a Lobo to nezachrání.
Origin Cary versus degradace Supermana
Flashback k původu hrdinky představuje Cariny rodiče Alluru Zor-El a Zor-Ela, žijící v Argo City — kupoli zachované po zničení Kryptonu osm let před Cariným narozením. Po prolongovaném působení kryptonitové radiace tamní populace umírá; Zor-El najde plány bratra Jor-Ela na loď a posílá Caru s Kryptem na Zemi. Matka jí na rozloučenou říká: „Až tu nebudu, slib mi něco. Buď dobrá. Neznamená to, že nemůžeš být tvrdá. Neznamená to, že vždycky musíš být milá — jen buď dobrá.“
Není to „velká moc, velká zodpovědnost“, ale shrnuje to celý problém. Toto motto si film dovolí přiznat Supergirl, ale ne Supermanovi, kterého ve verzi Jamese Gunna ukazuje jako věčně nejistého, na ostnatých vejcích chodícího Clarka Kenta. Hollywoodská poslední dekáda přesně tímto způsobem bere mužskou postavu o sebevědomí, aby ženskou mohla postavit výš. David Corenswet je v reklamní kampani všudypřítomný, ale ve filmu sotva probleskne a vždy je terčem vtipu.
Vrcholem narativního zločinu proti fantazii je expoziční dvojité utvrzení teze, že Jor-El byl „bláznivý bratr“ Zor-Ela, který poslal Supermana dobýt Zemi. To je v rámci DC mytologie posun, vedle kterého i Jonathan Kent dobrovolně mizící v tornádu vyhlíží jako úctyhodné gesto.
„Down with the patriarchy“ jako jediná teze
Krem a jeho Briggins „odebírají ženy“, aby si rozmnožili svou všemužskou rasu — scénář, který jako by vypadl z fanouškovské fanfikce na motivy The Handmaid’s Tale. Tématem filmu je doslovné „Down with the patriarchy“. V jedné scéně Supergirl dovede k smrti milou diverzitní rodinu i jejich diverzitní dceru, načež se rozkřičí kanonickým feministickým výkřikem, po kterém se vrátí dolů na špinavou planetu a žene se za padouchy. Že by mohla letět rovnou — má plné slunce a může — film ignoruje, protože scenárista potřebuje, aby Ruthie mohla pašovat na lodi její kostým. Ten si totiž do téhle chvíle, hodinu a dvacet minut filmu, ještě nestihla vzít.
Finální bitva je CGI patlanina prokládaná popovou hudbou, dotvořená zpomaleným záběrem kamery obíhající kolem hrdinky — kompozice, kterou bezostyšně sdílí s koridorovou scénou ve Strážcích Galaxie 3 a se scénou Mr. Terrifica v Supermanovi Jamese Gunna. Slíbená rozmanitost stylů jednotlivých filmů nové DC mytologie se nekoná. Supergirl osvobodí tucet zajatých žen z „toxického patriarchátu“, přesvědčí Ruthie, aby se vzdala pomsty — a sama vzápětí padoucha zabije, zatímco Lobo schvalovacím kývnutím dodá hrdince absoluci.
Box office průšvih: DCU jako mrtvý vesmír
Premiérové údaje jsou nemilosrdné. Kombinace fanouškovských projekcí a previewových představení vynesla v USA 7,8 milionu dolarů — nad The Marvels a Madame Web, ale pod The Flash, který byl sám katastrofickým propadákem. Variety původně odhadovala otevírací víkend na 47 až 50 milionů, hlasy z Los Angeles uvádějí spíše 40 milionů. Páteční čísla přitom přišla na zhruba 18 milionů včetně fan screeningů a čtvrtečních pre-views — méně než Joker 2, méně než The Flash a méně než The Marvels. Supergirl bude o víkendu druhým filmem světa, prvenství jí vezme Toy Story 5.
V dalších týdnech přicházejí Minions, Moana, The Odyssey a Spider-Man: Brand New Day. Reálná hrozba je, že Supergirl neudělá ani 300 milionů dolarů globálně — což by paradoxně DC Studios podle své nové matematiky chtělo vydávat za úspěch. Pro Davida Ellisona, který přebírá Warner Brothers, je to vzkaz: po odvolání Alexe Kurtzmana a přeobsazení Snapea je čas říct si i o hlavu Jamese Gunna. Henry Cavill, jehož Gunn vyhodil, na tom z dnešního pohledu vyšel jako jediný vítěz.
Závěr
Supergirl není jen špatný film. Je důkazem, že současná hollywoodská šablona „nahraď mužskou mocenskou fantazii ženským emancipačním manifestem“ zničila to, co dříve vydělávalo miliardy. Není to tak špatné jako The Marvels — ale ne moc daleko. A jako základní kámen údajně nového filmového vesmíru je to volba, která mu už při kladení dělá rovnou náhrobek. DCU jako „dead cinematic universe“ je v tuto chvíli přesnější název než to, co studio plánovalo dát na plakát.
