Dvě místa, dva útoky, jeden opakující se vzorec. Materiály, které FBI vydala k atentátu na Donalda Trumpa v pensylvánském Butleru, popisují zázemí střelce nečekaně podrobně — a několik stop zároveň nechávají viset ve vzduchu. Ve stejných dnech podala rodina zavražděného Charlieho Kirka předžalobní oznámení nároku vůči státu Utah a tamní univerzitě. Vytýká jim pochybení, která se těm butlerským podobají skoro bod po bodu.
Co o střelci říkají zveřejněné dokumenty
Vyšetřovatelé prošli sedmadvacet zařízení, stáhli z nich veškerá data a hledali vazby na osoby ve Spojených státech i v zahraničí. Podle ředitele FBI Kashe Patela se nenašel žádný důkaz, že by Thomas Matthew Crooks mluvil s kýmkoli jiným než s rodiči, u nichž bydlel.
Spis je přitom neobvykle sdílný v tom, jak střelec vyrůstal. Šéf washingtonské redakce deníku New York Post Josh Christenson, který dokumenty dostal, z nich vybírá hlavně výpovědi otce. Syn podle něj působil prakticky bez emocí i v rozhovorech s vlastní rodinou, po narození nezaplakal a mlčenlivý zůstal i potom. Během pandemie se u něj rozvinula posedlost zbraněmi — pistoli Glock 19 si podle dokumentů sestrojil z kuchyňského náčiní.
Úzkostlivě si hlídal soukromí a držel co nejmenší digitální stopu: zásilky domů si nechával posílat na smyšlené jméno Bob Dole. Vyšetřovatelé u něj našli nejméně čtyři šifrované e-mailové schránky registrované v Belgii.
Řetěz bezpečnostních selhání na místě
Střecha průmyslové budovy nedaleko pódia neměla žádné krytí. Nikdo na ní neležel, nad areálem neletěl jediný dron, chyběl kdokoli, kdo by sledoval okolní objekty. Přitom stačil jeden policista na střeše, aby k útoku nedošlo. Stačil jeden dron, aby ochranka stáhla prezidenta z pódia dřív, než padl první výstřel.
Záběry z místa navíc ukazují, že o muži se zbraní se vědělo. Zatímco Trump na pódiu mluvil, kolem budovy se pohybovalo pět až šest policistů — věděli, že je někdo nahoře. Povel odvést prezidenta ze scény nikdo nedal.
Selhání se ale netýkalo jen střechy. K plotu na dohled od pódia se dalo dojít bez jakékoli kontroly; v hloučku lidí stojících přímo u zábrany neprošel rámem nikdo. Odstřelovači za prezidentovými zády střelce viděli a čekali, až vypálí. Osm ran: jedna zasáhla prezidenta, dvě zranily lidi v hledišti a jedna zabila Coreyho Comperatoreho.
Vysvětlení, které tehdejší vedení tajné služby po útoku nabídlo — že střechy byly šikmé, a proto na nich nikdo nebyl — vyvolává dodnes spíš vztek než pochopení.
Stopy, které spis nechává otevřené
Nejpodrobnější část dokumentů je zároveň ta nejfrustrující. Žebřík, po kterém se střelec na budovu dostal, skončil čtyřicet mil od místa činu a vysvětlení, jak se tam ocitl, spis neobsahuje. Agenti sháněli třetí mobilní telefon a kvůli němu prohledávali odpadní kontejner.
Měsíc před Butlerem si v obchodě se zbraněmi zhruba dvě hodiny cesty od střelcova bydliště prohlížel několik hodin zboží muž, který se mu podobal, a byli s ním dva další. Nákup munice zaznamenaný ve spisu odpovídal jedné ze střelcových pušek. Den před útokem strávil střelec dvě hodiny na střelnici, kde se bavil s neznámým mužem; agenti prověřili registrační značku jeho vozu, jenže spis žádné pokračování neuvádí.
Zvláštní je i obsah tašky, kterou měl u sebe: svinovací metr, červená fixa, sešívačka a krabička sponek. V autě měl výbušniny a dálkový odpalovač. To, co se v Butleru odehrálo, tedy zjevně nebyl celý plán.
Kirkova rodina míří k žalobě kvůli stejným chybám
O rok později se na univerzitním kampusu v Utahu odehrálo něco nápadně podobného. Kirkova rodina teď podala předžalobní oznámení nároku vůči státu Utah, Utah Valley University a tamní univerzitní policii. Opírá se o utažský zákoník a jako důvod uvádí hrubou nedbalost a smrt způsobenou cizím zaviněním.
Výčet pochybení zní povědomě. Střechy, které měla podle dochované komunikace hlídat policie, nehlídal nikdo. Nad kampusem nelétal dron, chybělo pozorovací stanoviště. Na tři tisíce diváků bylo nasazeno šest policistů. Podání navíc tvrdí, že univerzita o riziku střelce na střeše věděla předem.
Stejně jako v Butleru selhalo i spojení. Policie na místě a Kirkova soukromá ochranka neměly společný plán ani funkční komunikační kanál. Lidé, kteří na střeše někoho zahlédli, neměli kam to nahlásit.
Řízení přitom otevírá cestu k dokazování. Každá zpráva z mobilu a každý detail toho dne se během něj dostanou na stůl.
Pohled z první řady
Senátor za Pensylvánii Dave McCormick seděl v Butleru v první řadě. Trump ho vyvolal na pódium, pak si to rozmyslel — chtěl nejdřív domluvit téma hranic — a poslal ho zpátky dolů. Za minutu padly výstřely. Prezident v tu chvíli otáčel hlavu k tabuli s grafem, kterou mu tentokrát postavili na opačnou stranu, než bývalo zvykem. Pár centimetrů na druhou stranu a bylo po něm.
Senátorovo hodnocení je střízlivé a o to tvrdší. Pensylvánie je kraj, kde se chodí na jeleny; z pozice, kterou střelec na střeše měl, by devět z deseti lidí ten zásah trefilo. Šlo o snadnou ránu.
Problémy shrnuje do čtyř bodů: chybějící komunikace mezi bezpečnostními složkami, žalostně poddimenzované obsazení, prolomení přístupové kontroly a laxní reakce ve chvíli, kdy už bylo zřejmé, že něco není v pořádku. Ve firmě by po takovém kolapsu vyletěl každý, kdo s tím měl co do činění. Nešlo o dílčí zaškobrtnutí v procesu, ale o jedno selhání navršené na druhém.
A pak je tu důvod, proč na úplném vysvětlení záleží i mimo Spojené státy. Tam, kde lidé nemají pocit, že dostali celou informaci, vzniká prostor pro dohady. Důvěru veřejnosti obnoví jedině úplný popis toho, co se stalo — a bez něj se ani nedá ověřit, že se riziko neopakuje.
Závěr
Zveřejněné materiály přinesly množství podrobností o tom, kdo butlerský střelec byl, a podle vyšetřovatelů nepotvrdily, že by jednal ve shodě s kýmkoli dalším. Nezmizela ale druhá polovina příběhu: opatření, která na obou místech chyběla, přestože je nebylo nijak náročné zajistit. Jeden člověk na střeše, jeden dron, jedna funkční vysílačka. Právě tady se rozhodovalo.
