Energetik Hynek Beran — tajemník České společnosti pro energetiku a spoluautor monografie Perspektivy české energetiky — v rozhovoru pro Rádio Universum podrobně rozebírá, proč větrná elektřina vychází přibližně desetkrát dražší než jaderná, jak funguje obchodování na libské burze a jakým způsobem systém emisních povolenek systematicky odvádí peníze mimo českou ekonomiku. Srovnání se Slovenskem přitom ukazuje, že jiná cesta je možná.
Emisní povolenky a libská burza: paralela s protektorátem
Elektřina z tuzemských jaderných elektráren se vyrábí za přibližně 25 haléřů za kWh. Přesto ji zákazníci platí násobně více — okolo 4 Kč. Beran přirovnává tento mechanismus k měnové manipulaci z doby protektorátu: v roce 1939 německá správa stanovila kurz marky na 10 Kč, přičemž její reálná hodnota byla zhruba 5–6 Kč. Výsledkem byl systematický odliv hodnot z české ekonomiky. Dnes totéž, podle jeho analýzy, zajišťují emisní povolenky a obchodní mechanismus libské burzy.
Libská burza (EEX Leipzig) je jednou z přibližně deseti evropských energetických burz. Problém není v samotném obchodním místě — v době energetické krize roku 2022 přes ni prošlo jen asi 10 % fyzické elektřiny. Klíčový je mechanismus marginální ceny: nejdražší zdroj v síti (obvykle plyn) určuje výslednou cenu pro všechny producenty, včetně jaderných s nízkými provozními náklady. Zbytek peněžního toku — 90 % — jde jinudy, mimo tuto burzu, přičemž referenční burzovní cena slouží jako základ pro fakturace i těm, kdo na burze neobchodují vůbec.
Čtvrtina ceny elektřiny podle Beranových výpočtů odchází mimo republiku a nevrátí se. Mechanismus emisních povolenek přitom platí i v situacích, které jsou morálně absurdní: v době, kdy Polsko chtělo dodávat elektřinu na Ukrajinu, kde války poškodily energetické sítě, Evropská unie požadovala nejprve zaplacení emisních povolenek — a teprve pak povolila dodávku humanitární pomoci.
Slovensko: 65 % z jádra, bezemisní mix bez větrníků
Slovensko dokončilo čtvrtý blok v Mochovcích a dosáhlo podílu jaderné energie na 65 % v elektrickém mixu. Zbývajících přibližně 15–20 % pokrývají vodní elektrárny — Gabčíkovo na Dunaji a vážská kaskáda. Výsledek: Slovensko má de facto bezemisní energetiku, energetický přebytek a nemuselo zavírat uhelné doly na příkaz Bruselu, protože přirozená transformace energetického mixu proběhla jinak.
Přesto Evropská unie tlačí i na Slovensko, aby budovalo větrné elektrárny. Beran přirovnává tuto situaci k podávání cytostatik zdravému organismu: zemi, která nepotřebuje žádné zásahy do energetického mixu, jsou vnucovány zdroje, jež rozkolísají stabilitu sítě, poškodí přírodu a paradoxně zvýší fosilní spotřebu — protože v době bezvětří budou muset zálohu zajišťovat plynové elektrárny. Za tímto tlakem stojí, podle Beranovy analýzy, titíž investoři, kteří mají zájem vydělat na instalaci obnovitelných zdrojů bez ohledu na potřeby konkrétní země.
Česká situace je v přímém kontrastu: na Temelíně stojí infrastruktura pro čtyři reaktory, vybudována za normalizace, provozovány jsou pouze dva. Připojovací kabely, rozvodny i přívod vody jsou připraveny. Dostavba třetího a čtvrtého bloku by nevyžadovala žádný nový prvek do krajiny a náklady na kWh by zůstaly podstatně nižší než u větrné energie.
Větrná energie: 10× dražší než jaderná, záloha v ceně nezahrnuta
Klíčové číslo: ministerské aukce na větrnou elektřinu ze začátku roku 2025 vypisovaly výkupní cenu 3,20 Kč za kWh. Jaderná elektřina z existujícího reaktoru vychází provozně na 25 haléřů za kWh. Pokud přičteme amortizaci nového reaktoru (Beran počítá s investicí 240 miliard Kč, životností 60 let a výrobou 10 miliard kWh ročně: 240 mld ÷ 60 ÷ 10 mld = 40 haléřů za kWh) a finanční náklady ve výši provozních (tj. dalších 25 haléřů), vychází nová jaderná elektřina na přibližně 90 haléřů za kWh. Poměr vůči větrné ceně 3,20 Kč je stále více než 3,5:1 ve prospěch jádra — a to bez zahrnutí záložních zdrojů.
Vítr v Česku fouká průměrně 2 500 hodin ročně. Rok má 8 760 hodin — větrná elektrárna stojí tedy více než 70 % doby nečinná, přičemž spotřeba probíhá po celý rok. V hodinách bezvětří musí síť spoléhat na záložní plynové elektrárny, které jsou v tyto chvíle zároveň nejdražší a nejemisněji zatěžující. Náklady na tyto zálohy nejsou do výkupní ceny větrné elektřiny zahrnuty — reálná cena systému je tedy ještě vyšší.
Akcelerační zóny a zdravotní rizika větrných farem
Zákon Lukáše Vlčka schválený těsně před volbami stanovil ochranné pásmo 500 metrů od větrné elektrárny k obytné zástavbě. Turbíny nové generace dosahují výšky až 250 metrů — pro srovnání, Eiffelova věž měří 300 metrů. Ve vzdálenosti 500 metrů od takového objektu jsou obyvatelé vystaveni trvalé kombinaci hluku, nízkofrekvenčních vibrací a blikání navigačních světel.
Francouzský soud v nedávné době uznal, že manželský pár žijící v blízkosti větrné farmy utrpěl takzvaný turbínový syndrom, a přiznal jim odškodnění od provozovatele. Ze Skandinávie jsou dokumentovány případy, kdy stáda sobů hynula hladem poté, co větrné turbíny přerušily jejich tradiční tahy a zvířata musela obcházet farmy delšími trasami bez pastvy.
Vědecká komunita zatím nedosáhla konsenzu ohledně zdravotních dopadů na lidi. Existují studie — mj. australské, kanadské a americké — tvrdící, že negativní vnímání větrných turbín je způsobeno autosugescí. Beran tento argument odmítá jako nedostatečný: člověk bydlící v blízkosti turbíny je exponován vibracím a hluku nepřetržitě, zatímco zprávám aktivistů jen příležitostně. Dokud nejsou k dispozici studie prokazující absenci zdravotních škod (nikoli pouze jejich neprokazatelnost), platí princip předběžné opatrnosti.
Systém a politická odpovědnost
Solární baroni devadesátých a dvacátých let, libská burza a nyní větrné aukce za 3,20 Kč — Beran označuje tuto linii za kontinuitu napříč politickým spektrem, ne za selhání jedné garnitury. Za solárními barony stálo koalici Topolánek–Kalousek–Bursík, ale jejich programy převzala a státní energetickou koncepcí roku 2015 schválila vláda ČSSD. Stejný vzorec předávání se opakuje u emisních povolenek i větrných aukcí.
Odpověď na otázku, kam mizí peníze za zdraženou elektřinu, Beran ponechává otevřenou jako občanskou a politickou výzvu: 90 % finančních toků plyne mimo libskou burzu a jejich konečné příjemce nelze jednoduše pojmenovat. Cíl rozhovoru je, aby si tuto otázku kladli občané u voleb a vůči svým politickým zástupcům.
