Hormuzský průliv zůstává efektivně uzavřen, ceny plynu v Evropě opět rostou a zásobníky jsou pod úrovní loňské sezóny. Zároveň ale francouzská jaderná flotila pracuje v rekordní kondici a emisní povolenky klesly na úrovně, které zpochybňují dosažitelnost klimatických cílů EU. Evropská energetika vstupuje do jara 2026 v rozporuplném stavu — s několika pojistkami, ale i s reálnými riziky.
Hormuzský průliv: uzavřen pojišťovnami, ne vojskem
Hormuzský průliv není blokován formálně, přesto jím fakticky žádné plně naložené tankery neproplují. Klíčovým důvodem není vojenská síla, ale rozhodnutí pojišťoven — ty odmítají krýt lodě plující do rizikové zóny. Ztráta plně naloženého tankeru by mohla armátora zničit, takže trasa se přirozeně vylidnila.
Na mapě průlivu je viditelných odhadem 15 až 20 lodí, které utrpěly zásah dronem nebo raketou. Iránské revoluční gardy jsou v dané oblasti výrazně lépe vyzbrojeny než Hútiové u Suezského průplavu, a to jak z hlediska přesnosti útoků, tak z hlediska dostupných zařízení podél pobřeží. Záběr pobřeží je natolik rozsáhlý, že odpalovací zařízení a drony lze rozmiňovat na desítkách pozic.
Za reálnou páku na otevření průlivu je považována hrozba obsazení ostrova Chark, přes který proudí přibližně 95 % íránských příjmů z vývozu ropy. Bez tohoto příjmu by Írán rychle vyčerpal finanční rezervy. Frekvence útoků v průlivu v uplynulých týdnech klesá, což je vnímáno jako signal, že se situace sunuje k nějakému řešení. Americká loď s 2 000 příslušníky námořní pěchoty měla být v oblasti přítomna ke konci března; pokud by Írán neustoupil, obsazení ostrova bylo prezentováno jako pravděpodobný scénář.
Dopad blokády není omezen jen na ropu. Dochází ke zpomalení dodávek oceli, plastových trubek i polystyrénu — surovin klíčových pro stavební sektor a průmysl. Největší světový LNG terminál Ras Laffan přišel zasažením dvou ze čtrnácti linek o přibližně 17 % kapacity; obnova je odhadována na tři až pět let. I kdyby se průliv otevřel, první plné obnovení exportních toků by přišlo nejdříve v květnu nebo červnu.
Plyn a zásobníky: drahé plnění, ale zatím bez katastrofy
Spotové ceny plynu v Evropě se pohybují na úrovni kolem 56 eur za megawatthodinu — výrazně pod vrcholy krize 2022–2023, ale stále na hodnotách, při kterých se plnění zásobníků nevyplatí. Zásobníky jsou v porovnání s loňskou plnící sezónou znatelně níže. Dubna a května bude nutné začít doplňovat rezervy, i za současných cen.
Dlouhodobější kontrakty se rovněž posunuly vzhůru a přibližují se hodnotám spotového trhu — to je z pohledu energetické bezpečnosti znepokojivější než pohyby spotových cen. Paralela s krizí roku 2022 je stále přítomná, ale aktuální situace má i zásadní odlišnosti.
Emisní povolenky mezitím klesly z přibližně 90 eur na 60 eur za tunu CO₂ — pokles o třetinu. Nižší cena povolenek snižuje náklady na výrobu z fosilních zdrojů a elektrické ceny mírně stabilizuje, zároveň ale ohrožuje financování přechodu na čistou energetiku. Klimatický cíl EU — snížit emise o 90 % do roku 2040 — je při stávající trajektorii cen povolenek prakticky nesplnitelný. Cíl bude muset být buď posunut, nebo přeformulován.
Přidaným rizikem je pozice Donalda Trumpa, který pohrozil, že pokud Evropská unie nepodepíše obchodní dohodu na nákup amerického LNG v hodnotě 750 miliard dolarů, ztratí status preferovaného odběratele. Americké LNG tvoří přibližně 60 % veškerého evropského LNG dovozu — závislost, která z vyjednávací pozice EU dělá slabé místo.
Francouzské jádro jako záchranná síť Evropy
Hlavním stabilizačním faktorem, který odlišuje situaci roku 2026 od energetické krize let 2021–2022, je francouzská jaderná flotila. V roce 2022 bylo v průběhu roku souběžně odstaveno až 32 reaktorů s celkovým instalovaným výkonem 36,7 GW — víc než polovina francouzské jaderné kapacity. Kombinace odložených oprav, korozních problémů a suchých rezervoárů v Norsku způsobila tehdy dokonalou bouři.
V roce 2026 je situace zcela jiná. Francie v roce 2025 vyrobila rekordních 91 TWh elektřiny přes přeshraniční vývozy — evropský rekord. Predikce EDF pro rok 2026 hovoří o výrobě 350 až 370 TWh, tedy na úrovni standardního roku. To znamená, že i při výpadku dodávek plynu z Hormuzského průlivu nebude Francie elektřinou šetřit — bude ji exportovat.
Kontrast s rokem 2022 je zřejmý i z přeshraničních toků elektřiny. Tehdy byla Francie čistým dovozcem elektřiny — výjimečná situace pro zemi, která jinak Evropě elektřinu vyváží. Dnes naopak zásobuje Itálii, Švýcarsko i další deficitní státy. Osa deficitních zemí — Velká Británie, Belgie, Německo, Itálie — je stále přítomna, Francie ji ale pomáhá kompenzovat.
Norsko, druhý klíčový exportér elektřiny do Evropy, je na tom letos lépe než v roce 2022, kdy byly přehrady naplněny jen na zhruba 30 %. Aktuální hladina 38 % není ideální, ale blíží se mediánu. Obnovitelné zdroje napříč EU meziročně rostou a větrná výroba v roce 2025–2026 je silnější než v krizovém roce 2021. To vše snižuje závislost na plynu v hodinách, kdy vítr fouká a slunce svítí.
Pokles stabilních zdrojů: strukturální slabina Evropy
Navzdory příznivějšímu výhledu pro nejbližší sezónu zůstává strukturální slabina Evropy nezměněna. Celkový instalovaný výkon stabilních zdrojů — jaderné energie, hnědého a černého uhlí — klesl od roku 2021 z přibližně 210 GW na 174 GW, tedy o více než 17 %. Deficit je sice částečně kryt nárůstem plynových kapacit, ale plyn samotný je dovozní surovina závislá na geopolitice.
Příkladem z opačného konce spektra je Saúdská Arábie, která po válce tankerů v 80. letech vybudovala produktovody spojující východní a západní pobřeží — přes 40 let nevyužívané záložní trasy, které nyní slouží k přesměrování části ropného vývozu mimo Hormuzský průliv. Právě tato redundantní infrastruktura brzdí prudší nárůst světových cen ropy. Evropa naproti tomu rezignuje na zálohy — odstavené elektrárny se boří, zásobníky se neprovozují, síť se nezesíluje.
Prognóza pro jarní sezónu 2026 tedy není katastrofická: vyšší ceny elektřiny a plynu jsou pravděpodobné, kolaps dodávek nikoli. Klíčovými podmínkami tohoto scénáře jsou funkční francouzská jaderná flotila, průměrné počasí podporující obnovitelné zdroje a alespoň částečné otevření Hormuzského průlivu do léta.
