Spotové ceny elektřiny se během letních týdnů chovají místy tak, že překvapí i lidi z branže. Rozbor několika cenových anomálií z přelomu června a července na denním trhu (day-ahead) ukazuje jedno společné pravidlo: extrémy vznikají hlavně ve večerních špičkách, kdy prudce padá výroba ze solárů a nastupují dražší, méně pružné zdroje. Jednou je výsledkem cena, za kterou se skoro nevyplatí vyrábět, jindy skok přes tisíc eur za megawatthodinu.
Levná česká elektřina za 17 eur, která nebyla dobrou zprávou
Prvního července v 18:45 klesla spotová cena v Česku na 17 eur za megawatthodinu, zatímco všude kolem bylo draho: Slovensko kolem 370, Polsko přes 200, Rakousko a Německo kolem 150, Maďarsko dokonce 800 a Rumunsko přes 700 eur. Šlo přitom o denní trh, ne o okamžitou situaci, a jen o jedinou čtvrthodinu, průměr celé hodiny vyšel zhruba na 54 eur.
Nešlo o deficit, spíš naopak. V tu dobu jelo hnědé uhlí zatížené emisní povolenkou i paroplynové zdroje s drahým plynem, typicky Počerady, které by za 17 eur nikdy dobrovolně nevyráběly. Vysvětlení je v kombinaci dvou věcí. Uhelné a paroplynové zdroje dávají takzvané blokové, dělitelné nabídky na několik hodin dopředu, takže uvnitř bloku může vzniknout čtvrthodina, kdy se vyrábět nevyplatí, ale ani vypnout nedává smysl. K tomu se přidává evropský spojovací algoritmus EUPHEMIA, který se snaží ceny v regionech srovnávat, jenže při síťovém omezení dokáže levnou českou elektřinu uvěznit na domácím trhu.
Trh se dnes ve střední Evropě počítá takzvaně flow-based, tedy podle reálných toků a matice PTDF, která popisuje, jak se přenos rozlévá po jednotlivých vedeních. V létě, kdy probíhá hodně odstávek nejen elektráren, ale i linek, se síť chová jinak, a přebytek levné elektřiny se prostě nemá kudy dostat ven. Výsledná ultranízká cena přitom není důvod k radosti: záporné a extrémně nízké ceny jsou vždy signál, že něco nefunguje, a rozhodně nejsou pobídkou k investicím.
Slovinská tisícieurová špička: mazut a uvězněný import z Rakouska
Opačný extrém přišel 30. června ve večerní špičce. Slovinsko vyskočilo na 1097 eur za megawatthodinu, v okolí Maďarsko na 900, Rumunsko skoro na 955, Chorvatsko na 1000 a Srbsko přes 750. Draho bylo i dál na západ, Belgie a Nizozemsko kolem 500 až 550, Polsko i Pobaltí skoro 500, Dánsko 550. Šlo o dozvuk letního horka spojeného s bezvětřím, pro které má němčina vlastní výraz Hitzenflaute.
Slovinsko přitom netrpělo zoufalým nedostatkem, bylo v mírném přebytku a funguje spíš jako průtokový uzel. Cenu vyhnalo nahoru spuštění mazutových elektráren, tedy velmi drahého zdroje, který sám o sobě klidně dokáže hodit cenu k tisíci eurům. Hlavní příčina ale ležela jinde: do Slovinska se nedostal dostatek levné elektřiny z Rakouska. Ta linka byla fyzicky schopná přenést násobně víc, ale kvůli síťovému omezení jinde v soustavě byl import uměle stlačen. Ukazuje to takzvaná shadow price, která na dané lince dosáhla až 6000 eur za megawatthodinu, tedy hodnoty, o kterou by byla cennější každá další přenesená jednotka.
Dynamika byla všude stejná jako u předchozích drahých špiček: večer roste spotřeba, výroba ze solárů prudce padá a záložní zdroje mají pomalé nájezdové křivky, protože je nelze nastartovat okamžitě. Právě tady by pomohl vítr, který takový výpadek dokáže přesně překrýt, a bateriová úložiště ve velkém měřítku, jež se nabijí ve výrobní špičce a vypomůžou přesně v tom okamžiku, kdy je potřeba odstavit dražší zdroje.
Ani jádro není vždy stabilní: Pakš a horký Dunaj
Součástí vysokých maďarských cen byl i méně obvyklý faktor. Jaderná elektrárna Pakš omezovala výkon kvůli Dunaji, ať už šlo o limit pro vypouštění ohřáté vody, nebo o nedostatek dostatečně chladné vody na chlazení. V dalších dnech byla voda v Dunaji chladnější a provoz se zlepšil. I zdroj považovaný za stabilní tedy může v horku ubrat, a největší cenové špičky v Maďarsku vznikly právě v návaznosti na omezení Pakše. Ve Francii se podobný problém neprojevuje, protože tamní jaderná flotila má obrovskou redundanci.
Když se ceny v celé Evropě srovnají na cent
Existuje i příjemná anomálie. Devětadvacátého června kolem poledne byly ceny od Francie po Rumunsko skoro identické, na cent. Skvěle propojené sítě a slunečné vedro, kdy se vyrábělo všude, srovnaly trh do jedné hladiny. Levněji byly jen pobaltské státy, kde je slabší přeshraniční propojení.
Takové sjednocení je vlastně známkou stability, kterou trh hledá, protože prudké skoky ani propady nikomu neprospívají. Má to ale i druhou stranu: pro provozovatele baterií je plochá cena bez rozdílu mezi levnými a drahými hodinami spíš pohroma, protože bez cenového spreadu se na arbitráži nevydělá. Baterie pak dávají smysl hlavně jako součást vlastního mikrogridu s napojením na vlastní výrobu, ne jako čistě obchodní úložiště.
Polsko v záporných cenách: co dokáže vítr
Že se výkyvy netýkají jen Česka, ukázalo 5. července v 17:45, kdy se Polsko utrhlo na minus 110 eur. Večer sice dojížděl solár, ale zároveň se rozjel vítr, Německo bylo sražené dole a Dánsko prakticky na nule. Levná větrná elektřina z Německa a Polska se přitom nedostala dál na jih, na Slovensko a Balkán, protože přenosové sítě na to nemají kapacitu. Část kapacity navíc zůstává jako bezpečnostní rezerva, a přestože regulátor ACER tlačí na to, aby se trhu nabízelo až 70 procent přenosové kapacity, provozovatelé to zejména ve vnitrodenním obchodování vnímají jako riziko pro bezpečnost provozu.
Návrat hnědého uhlí a role flexibilních záloh
Zajímavý byl i nárůst výroby z hnědého uhlí v Česku, meziročně o 84 procent, tedy zpět na úroveň roku 2020. Loni v červnu uhlí prakticky utichalo, letos ho vrátila do hry kombinace vysoké spotřeby kvůli vedru a dražšího plynu, na kterém se podepsalo napětí kolem Hormuzu. Uhelné spready se tím opět vyplatily. Jde ale o krátkodobý výkyv vyskakující z mimořádně nízkého základu, dlouhodobý odklon od uhlí pokračuje.
Dobře je vidět flexibilita uhlí i na opačném konci: kolem výročí českého blackoutu na začátku července spadla jeho výroba na 152 megawattů, tedy roční minimum. Uhlí i paroplynové zdroje tak dnes fungují hlavně jako pružná záloha. Právě takové flexibilní zdroje bude soustava potřebovat čím dál víc jako doplněk k nestálým obnovitelným zdrojům, k nim se přidávají baterie schopné pokrýt denní cenové spready.
Německo: vítr, který srazil ceny k nule
Poslední pohled patřil Německu. Na začátku týdne mělo večer vysoké ceny, ve druhé polovině se držely kolem nuly až sta eur. Příčina byla prostá: rozfoukalo se a vítr společně se sluncem pokryly prakticky celou spotřebu. Drahý plyn z trhu zmizel, nejely ani přečerpávací elektrárny. Stabilně dál běžela jen biomasa, která funguje jako jakýsi základ. Není zatížená emisní povolenkou, nemá tendenci se vypínat a v Německu jí je relativně hodně.
Co z toho plyne
Letní spotový trh během pár dní předvedl celý rejstřík možností: levnou elektřinu uvězněnou v síti, mazutové špičky přes tisíc eur i chvíle, kdy je cena od Francie po Rumunsko úplně stejná. Za většinou extrémů stojí síťová omezení a malá pružnost některých zdrojů. Cestou ke stabilitě, kterou trh vyhledává, jsou flexibilní zdroje, bateriová úložiště a lepší propojení přenosových sítí.
