Na konferenci České Antverpy vystoupili Karel Havlíček a Filip Turek s ostrou kritikou evropské průmyslové politiky. Oba se shodli, že současný systém emisních povolenek a regulací dusí evropský průmysl a žene výrobu do Číny a Indie, kde se produkuje s mnohem vyššími emisemi.
Emisní povolenky stojí násobky původních predikcí
Karel Havlíček připomněl, že cena emisních povolenek měla být podle predikcí kolem 26 až 30 eur. Realita je přitom 70 až 90 eur, někdy dokonce přes 100. Průmysl tak čelí naprosté nepředvídatelnosti nákladů. Havlíček navrhl zavedení takzvaného koridoru — stanovení maximální ceny emisních povolenek s jasným percentuálním stropem, aby se systém ETS nestal spekulativním nástrojem.
Německo mění kurz — jaderné reaktory jsou zpět na stole
Pozitivní signál vidí Havlíček v tom, že jednotlivé evropské státy začínají měnit směr. Německo, které podle něj udělalo fatální chybu v energetice, nyní začíná uvažovat o jaderných reaktorech. Průmyslový sektor tlačí politiky, aby se začali chovat pragmatičtěji. Havlíček věří, že se budou přidávat další země.
Antverská deklarace — průmysl přebírá iniciativu
Klíčovým momentem je podle Havlíčka antverská deklarace, kterou označil za první zvonění. Na rozdíl od politických prohlášení ji psal přímo byznys — a psal ji dobře. Dopis evropským lídrům, který inicioval Andrej Babiš, vznikal ve spolupráci s dalšími státy. Havlíček zdůraznil, že se jedná už o třetí kolo jednání navazujících na antverskou deklaraci a že se k ní přidává prakticky každý.
Spojenci v Evropě — kdo táhne za správný konec
Na otázku, kteří evropští partneři sdílejí český pohled, Havlíček jmenoval Maďarsko, Polsko a především Německo, které se podle něj vydává správným směrem. Pozitivně hodnotil i Itálii a do určité míry Francii, byť s ní má Česko odlišné obchodní zájmy. Česko podle něj ale nemůže postupovat samo — potřebuje silné spojence, aby se v Bruselu prosadily změny.
Čína jako hlavní hrozba pro evropský průmysl
Havlíček varoval, že deindustrializace Evropy je přímým důsledkem toho, že Čína vyrábí za nejnižší ceny na světě. Evropa jí přitom sama předala technologie — od šedesátých let pomáhala budovat čínský průmyslový potenciál. Zatímco emisní povolenka v Evropě stojí kolem 90 eur, v Číně je to zlomek a v Indii kolem 12 eur. Bez okamžité změny na evropské úrovni budou firmy dál krachovat rekordním tempem.
Filip Turek — co může ministerstvo životního prostředí udělat pro průmysl
Filip Turek jako ministr životního prostředí přiznal, že jeho resort nemá možnost situaci zvrátit sám. Může ale pomáhat průmyslu tím, že bude hledat zdroje financování a snažit se zmírňovat dopady regulací. Zmínil konkrétně 3,5 miliardy korun v rámci podpory energeticky náročného průmyslu, z nichž reálně disponuje 1,5 miliardy. Zdůraznil nutnost převést prostředky z obnovitelných zdrojů na podporu energeticky náročných provozů.
Spor o 700 milionů z daňových výjimek
Stanislav Kouba z ministerstva životního prostředí nastínil dilema kolem 700 milionů korun z daňových výjimek pro energeticky náročný průmysl. Otázkou je, zda tyto prostředky nasměrovat zpět do provozní podpory, nebo do investičních aktivit. Kouba upozornil, že jakákoli forma podpory má charakter subvence a musí být posuzována i z pohledu EU pravidel. Zároveň varoval před novými iniciativami Evropské komise, které by mohly odčerpat další prostředky z národních rozpočtů.
CBAM jako naivní řešení
Závěrečná diskuse se dotkla mechanismu CBAM — uhlíkového cla na dovozy. Havlíček ho označil za až naivní nástroj, protože předpokládá, že se podaří efektivně kontrolovat emise v Číně nebo Turecku. Připomněl zkušenosti z doby, kdy byl ministrem, a podvody s certifikáty, které zažil na vlastní oči. Dokud velmoci jako Čína a Indie nezmění přístup, bude jakýkoli evropský mechanismus podle něj jen iluzí.
Shrnutí
Konference České Antverpy ukázala vzácnou shodu průmyslu a politiky na tom, že současná evropská regulace ohrožuje konkurenceschopnost celého kontinentu. Havlíček i Turek se shodli na nutnosti okamžitých změn v systému emisních povolenek, posílení mezinárodní spolupráce a pragmatického přístupu k energetice. Otázkou zůstává, zda se podaří v Bruselu sestavit dostatečně silnou koalici pro prosazení těchto změn.
