Český model výstavby větrných a solárních parků je podle hosta pořadu nejen ekonomicky pochybný, ale především nezákonný — staví se na orné půdě, ačkoli evropská směrnice i česká politika ochrany půdního fondu míří k využití opuštěných dolů a uzavřených elektráren. Obce z výnosu sotva uvidí korunu, majitelé okolních domů přijdou o cenu nemovitosti a posílení přenosové soustavy za stovky miliard zaplatí všichni odběratelé v poplatcích.
Korupce starostů a developerský tlak v obcích
Lákadlem pro starosty je vybudování solárního pole nebo větrníku na obecních pozemcích — a v praxi tu funguje korupce. Když starosta nechá v nevědomí občanů schválit investorský plán a stavba se realizuje na pozemcích jeho bratra, rodiny nebo radních, brzy přijdou na řadu trestní oznámení. Stát přitom občana před developerem nechrání — host to přirovnává k organismu s HIV, který neumírá na samotný virus, ale na obyčejnou chřipku, jíž se nemá čím bránit.
Komunitní energetika, kterou tarify dusí
V Barsdorfu si jedno město postavilo vlastní větrnou elektrárnu s aukčním bonusem a má elektřinu za 1,20 koruny. V Česku je ale komunitní energetika nastavená tak, aby se nevyplatila. Tarify zařizují, že sdílet elektřinu přes ulici v jedné obci je dražší než transport zemního plynu z Ázerbájdžánu — zatímco větrní developeři mají při prodeji na lipskou burzu nulový poplatek a posílení sítí jim doplatí všichni ostatní. Systém je úmyslně postavený proti obcím a ve prospěch developerů.
Velkopekárna pro Libsko: co obec ve skutečnosti dostane
Místo obecní pekárny s rohlíky pro vlastní obec přijde do vsi „velkopekárna pro Libsko" — silnice pro kamiony, zahraniční dělníci, znehodnocené pole a výprodej obecního pozemku pro průmyslovou zónu za pár šupů. Větrná elektrárna stojí kolem 300 milionů korun a za svůj životní cyklus vydělá mnohonásobně víc, návratnost je pět až sedm let. Obci z toho developer nabídne kolem jednoho procenta — v přepočtu 40 až 400 korun na hlavu ročně. Otázka pro každého obyvatele zní: necháte si něco takového postavit 500 metrů od domu?
Větrníky, zdraví a německé pravidlo 10H
Host odmítá, že by hovořil proti obnovitelné energetice jako takové — z Akademie věd byl ostatně před lety odvolán z funkce tajemníka energetické komise poté, co kritizoval dumpingový export uhelné elektřiny. Obnovitelná energetika ale podle něj patří tam, kam patří: ne na zemědělskou půdu a ne do podoby gigantických věží typu „Frankenstein", které zastiňují okolí. Německo má pravidlo 10H — odstup od obydlí musí být desetinásobkem výšky stožáru. Pro běžnou vrtuli 250 metrů vysokou by to znamenalo 2,5 kilometru od domů. V Česku se přitom mluví o 500 metrech.
Banky znehodnotí nemovitost o 20 až 40 procent
Nejtěžší dopad pro obyvatele v blízkosti větrníků není zdravotní, ale finanční. Německé banky po výstavbě větrné elektrárny u rodinných domů přicenění hypoték: nemovitost ztrácí 20 až 40 procent hodnoty. Kdo má úvěr na deset milionů a splácí osm, najednou zjistí, že banka už dům neoceňuje na deset, ale na šest nebo sedm — a požaduje doplatek nebo další zástavu (třeba byt po manželce). Splácet bude dál původní částku, ale za nemovitost s nižší cenou. Cynické na tom je, že tytéž banky často financují i samotné větrné elektrárny. Nejcitelnější odpor proto bývá ve středostavovských obcích — a developeři si proto vybírají ty chudé.
476 miliard na posílení sítí zaplatí domácnosti
Cena elektřiny má dvě složky — komoditu a dopravu. „Kolejí" je potřeba postavit více kvůli novým obnovitelným zdrojům, ale jen proto, že vláda staví na poli místo tam, kde to přikazuje zákon: na opuštěných dolech, na ploše uzavřené uhelné elektrárny Dětmarovice (ČEZ), případně Počerady (Pavel Tykač) — 300 hektarů, na které by se vešlo 300 až 400 megawattů solární nebo hybridní elektrárny. Tam je hotová trafostanice, vedení i provozní zázemí. Na poli není nic, takže miliardy padají na infrastrukturu, kterou by jinde nebylo potřeba budovat. Druhý důvod zdražení je nízká doba využití maxima — solární elektrárna jede na plný výkon 1 000 hodin z 8 760, větrná 2 000, jaderná 8 000. Stavět vedení dimenzované na 2 000 hodin za stejné peníze jako pro 8 000 hodin připomíná stavbu dálnice pro pár chatařů, kterou ale v dálniční známce platí všichni. Odhad navýšení ceny elektřiny pro domácnosti při solidárním rozpočítání: zhruba dvě koruny na kilowatthodinu během deseti let.
Ptáci, podjaté studie a Lysenkova biologie
O dopadu na ptáky a netopýry se málo mluví, protože „ekoteroristé" investují do týchž vrtulí, které ptáky zabíjejí. Monitoring biotopu pro projekty z dílny ministryně místního rozvoje Zuzany Mrázové běžel podle hosta jen dva měsíce na podzim — září až říjen, kdy stěhovaví ptáci už dávno odletěli a mláďata jsou vyvedena. Akademik, který si přivydělá zakázkou, ví, že se ode něj očekává co nejmenší počet ptáků v dané lokalitě. Až větrník stojí, predikce „není tu nic" se naplní sama — buď je vrtule rozseká, nebo si k nim ptáci přestanou stavět hnízda. Pro takové studie host nemá jiný termín než „Lysenkova biologie".
Žádný tlak z Bruselu, jen česká korupce
Tvrzení, že Česko jen plní bruselské zadání, je podle hosta největší lež současné energetické debaty. Žádný tlak na solární barony z Bruselu nebyl, žádný tlak nebyl ani v energetické krizi roku 2022 — pokud by ostatně byla skutečnou krizí, někde v Evropě by se na půl dne nesvítilo. Šlo o krizi lichvářů: zatímco Francie platila 42 eur, Slovensko s minoritním státním podílem v elektrárnách 60 korun, Česko 12 korun za kilowatthodinu. Brusel naopak nikde nepřikázal rekvírovat ornou půdu — politika vlády je v rozporu jak s touto směrnicí, tak s další bruselskou politikou ochrany půdního fondu do roku 2030. Mafie podle hosta dva roky chystala projekt ne pro Brusel, ale pro větrné barony, aby na pozemcích vydělali za cenu daní. Filip Turek a další politici, kteří dnes mluví o zmírnění akceleračních zón, jen měkčí samotnou loupež — která by neměla být. Akcelerační zóna měla správně znamenat, že po uzavření uhelné elektrárny smí investor postavit obnovitelný zdroj bez několikaletého úřadování — to je pozemek ČEZu nebo Tykače. Místo toho lze postavit zdroj na cizí orné půdě za domem bez stavebního řízení. „Je to český výmysl a neevropská směrnice, česká korupce."
Závěr
Centrální vada českého modelu obnovitelné energetiky není v jednom přešlapu, ale v systémovém převrácení rolí: obce platí, developeři inkasují, banky znehodnocují cizí domy a financují zdroj znehodnocení zároveň. Bez návratu k pravidlu „obnovitelný zdroj patří tam, kde už infrastruktura stojí" zůstane debata jen kosmetická.
