Cenový strop na pohonné hmoty, vliv napětí v Hormuzské úžině na hypoteční sazby a ekonomická logika česko-čínských i česko-tchajwanských vztahů — to jsou tři klíčová témata, která docent Milan Bednář, ekonom a poradce ministryně financí Aleny Schillerové, rozebírá v rozhovoru pro XTV. Pohled přináší jak konkrétní čísla, tak zasazení do širšího mezinárodního kontextu.
Regulace marží na pohonné hmoty: mechanismus a mezinárodní srovnání
Aktuální cenový strop na pohonné hmoty funguje na principu pevného vzorce: výsledná maximální prodejní cena se odvíjí od čtyř velkoobchodních indexů, k nimž se připočítávají DPH, spotřební daň a regulovaná marže ve výši 2,5 Kč na litr. Ministerstvo financí tedy neurčuje cenu libovolně, nýbrž ji každodenně přepočítává na základě tržních vstupů.
Opatření má platit do konce dubna a jeho prodloužení závisí na vývoji geopolitické situace. Trh pohonných hmot přitom Bednář popisuje jako trh, který se v současné době neřídí standartní tržní rovnováhou nabídky a poptávky, ale reaguje bezprostředně na politická prohlášení — otevření nebo uzavření Hormuzské úžiny. To je jeden z důvodů, proč nelze hovořit o regulaci volného trhu v klasickém slova smyslu.
V mezinárodním srovnání vyznívají česká opatření jako relativně mírná. V Polsku jsou regulované marže na pohonné hmoty zhruba poloviční oproti těm českým — přibližně dvakrát přísnější. Slovensko uplatňuje systém dvojích cen pro domácí a zahraniční zákazníky. Německo rovněž zasahuje do cen vybraných produktů. Z toho plyne praktický argument pro zachování alespoň mírné regulace v Česku: pokud by čeští provozovatelé čerpacích stanic neměli žádný strop, mohli by polští prodejci s nižšími maržemi doma využít volnějšího českého prostředí a kompenzovat svou ztrátu na domácím trhu vyššími cenami pro české zákazníky.
Bednář nepodporuje zpřísňování na úroveň polské regulace, ale zdůrazňuje důležitost dialogu s reprezentanty trhu — Českou asociací petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) — při nastavování parametrů stropů.
Čerpací stanice ve ztrátě, inflace a státní rozpočet
Část čerpacích stanic regulaci kritizuje, protože jim krátkodobě snižuje marže a způsobuje ztrátu. Bednář tento argument přijímá, ale doplňuje jej o dvě protiváhy. Za prvé, provozovatelé čerpacích stanic vydělávají nejen na pohonných hmotách, ale i na tabáku, občerstvení a doplňkovém zboží — pohonné hmoty nejsou jejich jediným zdrojem příjmů. Za druhé, ve vysoce konkurenčním prostředí, kdy někdo nakupuje draze a jiný levněji, by i bez regulace docházelo k přirozené selekci.
Snížení spotřební daně, které vláda zavedla souběžně, zatěžuje státní rozpočet přibližně jednou miliardou korun měsíčně. Na celkovém objemu výdajů státního rozpočtu, který se pohybuje kolem 2 400 miliard korun ročně, jde o relativně malou položku — neohrožuje rozpočtovou stabilitu. Navíc opatření krátkodobě brzdí inflaci, a tím snižuje budoucí výdajové nároky.
Bednář připomíná, že inflace v březnu dosahovala 1,9 procenta a jako srovnávací bod uvádí odpuštění plateb za podporu obnovitelných zdrojů energie od začátku roku — bez tohoto zásahu by inflace v lednu dosáhla přibližně tří procent namísto jednoho. Podobný kumulativní efekt se projeví i u cen pohonných hmot, pokud by opatření nebyla přijata: prodloužený cenový tlak by se postupně propsal do zemědělství, dopravy a cen dalšího zboží.
Hormuzská úžina a hypoteční sazby
Geopolitické napětí v oblasti Hormuzské úžiny se do cen hypoték promítá nepřímo. Logika přenosu je přímočará: vyšší ceny ropy zvyšují inflaci, vzdálení inflace od dvouprocentního cíle motivuje centrální banku ke zvyšování úrokových sazeb, vyšší sazby centrální banky se promítají do bankovních nákladů a ta realita se nakonec odrazí v úrokových sazbách hypoték.
Dle dat České bankovní asociace za březen 2026 se průměrná hypoteční sazba pohybuje kolem 4,43 procenta — stabilizovala se a mírně klesla, nicméně výrazný pokles Bednář nepředpovídá. Stávající situace spíše naznačuje mírný růst nebo stabilitu. Doporučení komu a kdy vzít hypotéku odmítá dávat — záleží na individuální finanční strategii, výši ceny nemovitosti a délce fixace úvěru.
Pokud jde o ceny nemovitostí, ty podle Bednáře porostou i nadále. Příčiny jsou dvě: hospodářský růst a rostoucí životní úroveň na jedné straně, na druhé straně dlouhodobě blokovaná a pomalá výstavba. Krize v Hormuzské úžině přidává další faktor — zdražování stavebního materiálu, protože ropa vstupuje do výroby plastů a dalších stavebních komponent. Výsledkem pravděpodobně bude, že developeři budou stavět za vyšší náklady, nebo prozatím vyčkají. Fyzický nedostatek surovin však Bednář nepovažuje za bezprostřední hrozbu — odvolává se na vyjádření ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka. Aerolinky, které omezují lety, tak podle něj nečiní kvůli fyzické nedostupnosti paliva, ale proto, že jim to při současných cenách ekonomicky nevychází.
Tchaj-wan nebo Čína? Ekonomická čísla mluví jasně
Impuls ke třetímu bloku rozhovoru přišel z výroku Andreje Babiše, který na oslavách narozenin XTV prohlásil, že předseda senátu Miloš Vystrčil nepoletí na Taiwan vládním letadlem a musí si zajistit spojení sám. Otázka ekonomicky vedená: co je pro Česko cennější — spolupráce s Tchaj-wanem, nebo s Čínou?
Bednář přináší konkrétní obchodní statistiku za rok 2024. Český export do Číny dosáhl přibližně 76 miliard korun, export na Tchaj-wan činil kolem 10 miliard. Dovoz z Číny do Česka se vyšplhal na zhruba 922 miliard korun, dovoz z Tchaj-wanu na pouhých 58 miliard. Obchodní bilance jasně ukazuje, že z hlediska objemů je Čína pro Českou republiku nesrovnatelně důležitějším partnerem. Čína navíc drží kritické vzácné zeminy a další strategické suroviny.
Tchaj-wan má přesto svou hodnotu — jde primárně o technologie a přímé investice. Investice z Tchaj-wanu do Česka převyšují čínské, přičemž vytvořená pracovní místa se odhadují na 25 až 26 tisíc. Jde o technologický rozměr vztahu, nikoli o objemové toky. Česká republika má na Tchaj-wanu například závod společnosti Foxconn spolupracující s Applem.
Volba mezi oběma zeměmi není z čistě ekonomického pohledu nutná — ideální je obchodovat s oběma stranami. V praxi ale Evropská unie přijala závazek respektovat politiku jedné Číny, a Čína bedlivě sleduje, kdo a jak s Tchaj-wanem spolupracuje. Pokud by bylo nutné si vybrat, ekonomická logika hovoří pro obnovení plnohodnotného obchodního vztahu s Čínou — z hlediska globálních obchodních toků dominují světovému obchodu trojice Evropská unie, Čína a USA, přičemž ostatní ekonomiky jako Japonsko nebo Velká Británie jsou výrazně za nimi.
Závěr
Regulace marží na pohonné hmoty je z pohledu ekonoma krátkodobě obhajitelná — trh v současné podobě nepracuje jako klasický volný trh a okolní státy uplatňují přísnější opatření. Klíčové je, aby zásah zůstal dočasný, byl nastaven po konzultaci s trhem a sloužil ke stabilizaci, nikoli k trvalému určování cen. Stejná logika platí pro hypotéky: situace je stabilní, výrazné zlevnění nepřijde. A v otázce Čína versus Tchaj-wan ekonomická čísla hovoří jasně ve prospěch čínského obchodního objemu, přičemž tchaj-wanská přidaná hodnota spočívá ve specifické technologické dimenzi vztahu.
