Evropská směrnice o energetické náročnosti budov, známá pod zkratkou EPBD4, míří i na domy, které už dávno stojí. Žádný zákaz bydlení ve starém domě v ní ale nenajdete. Tlak na vlastníky vede jinudy: přes hodnotu nemovitosti, přes podmínky bank a přes energetický štítek, jehož výpočet si každý stát nastavuje po svém.
Zapracování směrnice běží dál, zrušit ji nejde
Zapracování směrnice do českých předpisů stále není hotové a pořád se na něm pracuje. Vstupuje přitom do už tak košatého systému domácích pravidel a norem, který sám o sobě nikdo nesrovnává.
Souběžně se rozjíždí výzkumný úkol, jehož spuštění je plánované na srpen. Má projít požadavky na stavby a posoudit je znovu tak, aby byly zvládnutelné a únosné cenově i technicky. Doufat v to, že se směrnici podaří zrušit, reálné není. Prostor je jinde: zredukovat zbytnělé požadavky, které si navzájem odporují. Typickým příkladem jsou nároky na kapacitu vytápění, které kolidují s požadavky na zateplování a kladou na výstavbu neúměrné finanční nároky.
Stejný dům, v Německu béčko, u nás géčko
Do směrnice vstupovat lze a je to otázka vůle národního státu. Zakopaný pes je v tom, jak se energetická náročnost bude počítat: co všechno do takzvaného energetického štítku vstoupí a s jakými koeficienty se to bude posuzovat. Úplně stejný dům může v Německu dostat béčko nebo áčko, zatímco u nás skončí u výrazně horšího písmene, třeba géčka. Právě tenhle výpočet je v rukou členských států.
Odmítnout směrnici jako celek nelze. Platí přímo a členský stát ji musí zapracovat, unijní systém ale jednotlivým zemím ponechává prostor, jak to udělat. Cesta proto vede přes nastavení požadavků tak, aby byly u nás splnitelné, nekolidovaly s domácími normami a aby celková náročnost na cenu i provedení zůstala pro stavby únosná. Ke slovu se mají dostat podněty stavebníků i projektantů a revize norem má podle programového prohlášení vlády proběhnout ještě v tomto volebním období.
Dvacet let stará norma na vytápění proti stále přísnějšímu zateplování
Novela stavebního zákona a předpisy kolem ní mají poprvé mířit i proti nadstavování pravidel nad nezbytnou míru, tedy proti takzvanému gold platingu. Cílem je odbřemenit to, co je u nás příliš složité, i to, co se z unijních pravidel převádí obtížně.
Nejnázornější příklad je vytápění. Dvacet let u nás platí stejná norma na to, jaké má být, zatímco norma na zateplování se zpřísňuje. Stát rozdává dotace na výměnu oken, zastřešení i na zateplení fasád, potřebu vytápění ale nikdo neuvolnil. Projektant proto při návrhu kotle pořád počítá s velkou rezervovanou kapacitou příkonu, ať už jde o horkovod, plynovod, nebo o elektřinu.
Požadavky na stavby se mají sejít v jediném nařízení vlády
Jestli podmínky směrnice dopadají na veškerou novou výstavbu už od roku 2026, zůstává bez jednoznačné odpovědi. V těchto dnech má vycházet nová vyhláška o technických požadavcích na stavby, která už s některými dopady směrnice počítá.
Na základě novely stavebního zákona se souběžně připravuje aktualizace. Vyhláška má být po čase zrušena a nahrazena nařízením vlády, jehož výhodou bude sjednocení: všechny požadavky na stavby včetně těch energetických se sejdou na jediném místě a nebudou roztříštěné mezi různé předpisy. Stát tak má být tlačen k tomu, aby regulace koordinoval a nemohlo se stát, že vedle sebe budou stát další požadavky navíc nad ty, které už platí jinde.
Co směrnice žádá po majitelích: teplo, větrání, fotovoltaika i chytrá domácnost
Seznam požadavků je dlouhý: tepelná stabilita místností, podmínky větrání, elektronické řízení domácích systémů, zateplení, umísťování fotovoltaiky a tepelných čerpadel. Chytrou domácnost sice nikdo přímo nenařizuje, vstupuje ale do výpočtu štítku, takže se do celkového hodnocení nemovitosti propíše tak jako tak.
Sjednocení požadavků má naopak umožnit proškrtat položky přemrštěné nebo už neaktuální a stavbu tím zlehčit i zlevnit. Znovu je to nejlépe vidět na vytápění: kotel s menší kapacitou znamená menší rezervovaný příkon, tedy úsporu deseti tisíc korun ročně jen na fixní složce platby za teplo a další desetitisícovou úsporu ročně na údržbě jednoduššího zařízení.
Postavit srub s kamny půjde i nadále, ovšem za podmínek, které jednoduché nebudou. Chystá se navíc unijní úprava z oblasti životního prostředí, která bude řešit vypouštění emisí do ovzduší. Ambicí revize je, aby kombinace podmínek, ze kterých si stavebník bude moci vybírat, byla ekonomicky únosná, dlouhodobě udržitelná a neodporovala zdravému rozumu.
Chytrá domácnost: systémy, které rozhodují za člověka
Chytrá domácnost je nenápadná podmínka. Jak vypadá v praxi, se dá zažít v kancelářských budovách: systémy konají místo člověka a třeba spouštějí nebo vytahují žaluzie podle toho, jak zrovna svítí slunce na danou stranu budovy. Komfortu to nepřidává. Při snesitelném slunečním svitu sjedou žaluzie dolů, rozsvítí se, pak žaluzie zase vyjedou nahoru a zhasne se, i když už je šero.
Tyhle systémy mají nahrazovat lidský úsudek a vést k šetrnému nakládání s energiemi, přičemž některé i předvídají. Sledují předpověď počasí a začnou pomalu předtápět dřív, než teplota klesne, aby nepřišel teplotní šok a všichni si nepřitopili najednou. Uživatel si toho ani nemusí všimnout. V rámci energetické náročnosti se pak sleduje optimalizace větrání, zahájení vytápění, otevírání oken i zahájení chlazení.
Povinné chlazení a předpoklad osmi stupňů
Mezi povinné body EPBD4 patří i zajištění chlazení v horkých obdobích. Budovy se přitom mají přizpůsobit předvídané změně klimatu zhruba o osm stupňů a poradit si s ní. Původ tohoto čísla ale zřejmý není a analýza, ze které vzešlo, patří mezi věci, které má jedna z pracovních skupin prověřit a zracionalizovat.
Důvod je prostý. Kdyby se požadavek zavedl do praxe tak, jak je, investiční náklady by skokově stouply. Opatření jsou razantní: týkají se energií na chlazení, chladicích i topných zařízení, izolací i obslužných systémů. O tom, jak k hodnocení, které se pak projeví ve štítku, přistoupit, se mají vést debaty s odborníky z ČVUT, s projektanty i s lidmi, kteří budovy nakonec užívají.
Denní světlo, prosklené budovy a nepřímý zákaz balkonů
Celoprosklené budovy jsou tak trochu český vynález a vycházejí z požadavků na denní světlo v budovách. Ty jsou dnes nastavené tak přísně, že fakticky vylučují lodžie a balkony: z principu totiž vytvářejí stín pro prostor pod sebou a za sebou. K tomu přistupuje povinnost mít žaluzie pro případ, že by svítilo příliš. Výsledkem je celoskleněný skelet, který světlo dovnitř pustí, aby si ho pak uživatel zase zatemňoval zrovna ve chvíli, kdy mu to příjemné není. I tento požadavek se nepřímo promítá do energetického štítku.
Norma na denní světlo se dlouhodobě řeší s agenturou ČAS a pověřenými osobami. Absurdity plynou z roztříštěnosti dnešního systému, kdy odděleně sedí člověk připravující normu na denní světlo, odděleně člověk připravující normu na teplo a odděleně člověk připravující normu na energetickou náročnost. Právě proto vláda zřídila funkci vládního zmocněnce pro implementaci stavebního práva a má vzniknout jednotný úřad se sjednocenými požadavky, který bude o výstavbě rozhodovat jednotně a bude mít motivaci rozporuplné požadavky konsolidovat. Za týden ani za čtrnáct dní hotovo nebude.
Chalupa na Šumavě: nikdo ji nezakáže, jen ztratí hodnotu
Zateplit, pořídit nový kotel, vyměnit okna za eurookna, udělat novou střechu. Pro člověka, který zdědil chalupu po babičce, je to seznam, na který nemusí mít peníze. Kdo má chalupu na Šumavě, je šťastný člověk, což ale neznamená, že je člověk movitý.
Tlak se přesto nevytváří přímo, vždycky jen nepřímo. Říká se tomu pozitivní motivace: dům mít můžete, jenom bude v čase ztrácet hodnotu a při jakémkoli převodu nebo změně na to vlastník doplatí, protože investice provedené nejsou. Slovo vyvlastnění se přitom nabízí, přesnější je ale mírnější popis. Nemovitost se úplně neprodejnou nestane, jen se bude prodávat za cenu, která neodpovídá hodnotě, jakou pro majitele má nebo mít mohla.
Deklarovaným cílem celého uspořádání je snížit energetickou závislost na fosilních palivech a pozitivní motivací k tomu přimět vlastníky nemovitostí. Vyhodnotit, kde je pravda, je složité. V Česku ale vlastní dům nebo byt poměrně vysoké procento lidí, takže je co brát, a systém je nastavený právě takhle, ať už úmyslně, nebo neúmyslně.
Dva standardy bydlení: investoři začínají hledat domy bez chytrých technologií
Vedle toho se rýsuje protipohyb. Celá řada institucionálních investorů a fondů naopak začíná vyhledávat nemovitosti, které energetickou náročnost neřeší. Preferují minimalistický standard a investují do domů a bytů, ve kterých jsou lidé zvyklí žít a žijí bez toho, aby po chytré domácnosti toužili.
Vzniknout tak mohou dva paralelní druhy standardu: stávající a technologicky nový. Život si cestu vždycky najde, dokazují to i květiny, které prorazí asfalt. Smyslem revize je udělat z minimálních nároků na technický standard budov skutečně minimum, ne maximum, a zajistit, aby se v budovách dalo fungovat dlouhodobě.
Neposlušnost možná je. Hypotéku na ni ale pravděpodobně nedostanete
Odmítnout to všechno a trvat na tom, že je to můj dům a můj hrad, do kterého nebude mluvit ani Evropská unie, ani Evropská komise, ani stát, samozřejmě jde. Na takovou nemovitost ale pravděpodobně nedostanete hypotéku. Tomu se říká pozitivní pobídka.
Nejvíc se to dotkne těch, kdo nemovitost financují hypotékou. Při každém termínu obnovy úvěru nebo fixace úrokové sazby se totiž reviduje, v jakém stavu nemovitost je, a na vlastníka může být vyvíjen tlak, aby úspory hledal a investoval do nich. U menších nemovitostí může být rozdíl nepatrný, jinde se investice vyplatí spíš než zvýšená úroková sazba.
Týká se to i bytových družstev, která používají hypotéku na celý dům, protože výročí tam nabíhají za celý dům jednotně. Tam se může vyplatit fotovoltaika na střeše, protože umožní vyhnout se takovému zvýšení sazby. Navazuje na to ovšem požárně bezpečnostní řešení a další opatření. Rozhodování jednoduché není a vyžaduje poměrně sofistikovanou konzultaci s projektantem. Vodítkem pro banku bude vždycky zjednodušené áčko, béčko, céčko nebo déčko.
Co si z toho odnést
Směrnice nic nezakazuje. Mění to, co se vyplatí, a co ne. Rozhodujícím měřítkem se stává energetický štítek, jehož výpočet je přitom v rukou členského státu, a přes něj i cena nemovitosti a ochota banky půjčit. Jestli revize norem a sjednocení požadavků do jediného nařízení vlády stihnou dopady zmírnit dřív, než se štítek stane hlavním měřítkem hodnoty bydlení, ukážou nejbližší měsíce.
