Do Spojených států má za devadesát dní přijít bez cla 300 tisíc tun mletého hovězího. Farmář a prezident organizace Farm Action Fund Joe Maxwell popisuje, co se za obchodem skrývá: trh ovládaný čtyřmi zpracovateli, maso bez uvedené země původu a nákupy v zemích, jejichž zásilky jinde neprošly kontrolou.
Dvě oznámení, v nichž chyběly ceny masa
Oznámení přišla dvě. Letos v únoru zvedla proklamace kvótu na argentinské libové ořezy o 80 tisíc tun, tedy na čtyřnásobek, a odůvodněním nebyly ceny masa doma: Argentina se prý snaží přežít a jejího prezidenta má Donald Trump v oblibě. V srpnu přibyla dohoda na 300 tisíc tun mletého hovězího, které smí od 1. září po devadesát dní do země bez cla. Odkud se koupí, Bílý dům neřekl.
Pro venkov to byl šok. Trh s hovězím dobytkem se propadl ve chvíli, kdy chovatelé po letech začali vydělávat, a v regálech se nezlevnilo. Denně skončí s hospodařením třiašedesát amerických farmářů. Nikdo přitom neumí říct, komu má dovoz prospět: rozhodně ne farmářům a rančerům, a podle vývoje cen ani spotřebiteli.
Proč krachují chovatelé, když je maso nejdražší v historii
Farmář cenu netvoří, jen ji přijímá, a to na obou koncích řetězce. Vstupy nakupuje za tolik, kolik mu řekne hrstka dodavatelů, a hotové zvíře prodává za tolik, kolik mu nabídne hrstka zpracovatelů. Čtyři firmy ovládají 85 procent veškerého hovězího dobytka ve Spojených státech a dvě z nich jsou brazilské.
Na druhém konci stojí obchod: čtyři řetězce prodají 69 procent všech potravin v zemi. Mezi farmou a nákupním košíkem je tedy tak úzké hrdlo, že zdražení v regále se k chovateli nedostane. Spotřebitel platí víc, farmář dostane míň a rozdíl zůstává uprostřed.
Kapitalismus bez konkurence a lekce z vajec
Kapitalismus nefunguje, pokud ho nedrží na uzdě konkurence. Protimonopolní zákony pocházejí z konce devatenáctého a začátku dvacátého století a pokusy je zmodernizovat spolehlivě narazí na obvinění ze socialismu. Do dnešního stavu přivedly zemi obě velké strany: začalo to za Ronalda Reagana a Bill Clinton tomu dodal rychlost. Vstup nové firmy na trh je dnes v řadě odvětví prakticky nemožný.
Jak to vypadá v praxi, ukázala ptačí chřipka a vejce. Cena v obchodech vyskočila o 300 procent, zisk největšího amerického producenta vajec Cal-Maine vzrostl desetinásobně, přestože nákaza zahubila jen zhruba šest až sedm procent hejn. Ekonom ministerstva zemědělství tehdy napsal, že ceny jsou mnohem výš, než by odpovídalo situaci, a že na trh jistě vstoupí někdo další a srazí je. O čtyři měsíce později přiznal, že nikdo nepřišel. Nemohl — do sevřeného trhu se nedá vejít.
Proti tomu má mířit Rural Independence Initiative, iniciativa organizace Farm Action Fund. Podporuje kandidáty napříč stranami a při doporučení záměrně neuvádí, jestli jde o demokrata, republikána, nebo nezávislého. Rozhoduje jediné: jestli je dotyčný ochotný jít proti té moci.
Vliv, který otevírá dveře Oválné pracovny
Největší masný koncern světa JBS patří jediné brazilské rodině. Batistové si mohou dojít do Oválné pracovny a domluvit si tam schůzku obou prezidentů. Peníze vydělané na spotřebitelích se vracejí jako lobbing a příspěvky do kampaní, které tu moc udržují.
První dohoda o zčtyřnásobení dovozu padla loni na podzim před argentinskými volbami, v nichž se to nevyvíjelo dobře pro prezidentova spojence. K tomu putovalo do Argentiny 20 miliard dolarů z peněz daňových poplatníků a přibližně stejná částka ve formě bankovního balíčku od dalších financiérů. JBS má v Argentině závody.
Firma sama přiznala, že v Brazílii uplácela až 1800 politiků, aby zvedla hodnotu svých akcií a mohla si půjčit miliardy na expanzi do Spojených států. Drůbežářská divize Pilgrim's Pride poslala pět milionů dolarů prezidentskému inauguračnímu výboru; krátce nato se JBS po letech snah dostala na americkou burzu. Poté se jeden z bratrů Batistů sešel s prezidentem a podle zpráv se mluvilo o cenách hovězího a brazilských clech. Už v Trumpově prvním období navíc přesunula administrativa přes 60 milionů dolarů z pomoci určené americkým farmářům právě do JBS.
Zkažené maso a 97 dní otevřené hranice
Brazilská policie v roce 2017 rozjela vyšetřování kolem podezření, že úplatky inspektorům pouštějí ze země miliony liber zkaženého a hnisajícího masa. Podezření se potvrdilo a svět se to dozvěděl. Čína, Chile a další státy zavřely přístavy brazilskému hovězímu do tří dnů. Spojeným státům to trvalo 97 dní.
V čele americké inspekce potravin FSIS, tedy úřadu, který rozhoduje, co se do země pustí a co ne, tehdy stál Al Almanza. Po odchodu z ministerstva zemědělství nastoupil ještě v roce 2017 do JBS na nově zřízené místo šéfa globální bezpečnosti potravin a kvality. Odměna zveřejněna nebyla.
Otáčivé dveře mezi úřadem a masným průmyslem
Postup má vlastní jméno: otáčivé dveře. Když se sestavuje administrativa, průmysl postaví do fronty své lidi a ti pak regulují sami sebe. Po skončení mandátu jdou dveře opačným směrem a návrat do firmy je téměř jistý. Dřív se o tom vtipkovalo, že je jedno, kdo vyhraje prezidentské volby, protože se stejně jen řeší, který manažer Goldman Sachs povede ministerstvo financí — a čtyřicet let to tak zhruba platilo.
Nejde jen o farmáře. Velké masné firmy čelily obviněním, že si mezi sebou domluvily stlačování mezd sdílením dat o odměňování; spory urovnaly, aniž by cokoli přiznaly. Zkrácený tedy není jen farmář, ale i zaměstnanci porážek. Venkov je naštvaný — na tenhle obchod, na propad trhu i na to, že v obchodě platí stejné ceny jako všichni ostatní.
Světové zásoby klesají, přesto má maso přijít se slevou
Hovězího je letos ve světě míň než loni. Můžou za to hlavně sucha a extrémní počasí, ale také ceny: kdo je dlouhodobě placený pod cenou, přestane chovat a stádo rozprodá. Protesty farmářů se táhnou od Indie po Evropu. Trh dnes patří prodávajícím — a právě proto nedává smysl tvrzení, že se maso podařilo koupit o 25 procent pod cenou. Kdo by v době nedostatku dával slevu na zboží, o které je zájem? Leda ten, kdo ho nemá komu prodat.
Objem je přitom obrovský. Loni se do Spojených států dovezlo v průměru 447 milionů liber hovězího měsíčně, tedy asi 200 tisíc tun. Nyní má za devadesát dní přijít 300 tisíc tun, zhruba 660 milionů liber. To je přes 200 milionů liber měsíčně navíc, skoro o polovinu víc než loňský průměr. Taková hromada masa nikde nečeká na odbyt a nebyla ani v žádné objednávce, jde o zcela nový nákup. Otázka tedy zní, kdo na něm vydělá.
Na námitku, že mezinárodní organizace včetně Světového ekonomického fóra dlouhodobě otevřeně mluví o nutnosti omezit spotřebu hovězího, Maxwell odpovídá střízlivě: takové plány podle něj nebylo potřeba uplatňovat, pokles zařídilo počasí a koncentrace trhu. Že se ta jednání konala, nezpochybňuje — jen v nich nevidí hlavní příčinu.
Na etiketě chybí země původu
U hovězího a vepřového nemají Spojené státy povinné značení země původu. U košile i u pamlsku pro psa se zákazník dozví, kde vznikly; u masa v pultu ne. Povinnost platila do roku 2015. Tehdy Mexiko a Kanada zažalovaly Spojené státy u Světové obchodní organizace, hrozila sankce za omezování obchodu, Kongres znejistěl a za Obamovy administrativy značení zrušil.
Proti návratu povinnosti tlačí zpracovatelé a organizace National Cattlemen's Beef Association, která se prezentuje jako hlas amerických chovatelů, ale mezi členy má vedle zhruba pěti procent producentů i velké masokombináty. Veřejně se argumentuje náklady a zdražením. Skutečný důvod je jiný: dvě ze čtyř firem ovládajících 85 procent amerického hovězího jsou nadnárodní, americké maso vyvážejí a brazilské dovážejí. Nejde o steak nebo roštěnou, ale o mleté a emulgované suroviny, které se v kádi smíchají do milionu liber mleté směsi. Vypisovat na etiketu všechny země, odkud se do té kádě sypalo, se nikomu nechce. Průzkumy přitom opakovaně ukazují, že Američané za domácí maso zaplatí víc a považují ho za bezpečnější.
Vlastní návrh má John Thune, republikánský vůdce Senátu ze státu, kde se dobytek chová: American Beef Labeling Act. Do zemědělského zákona se dostal začátkem srpna hlasováním napříč stranami, sám zemědělský zákon ale uvízl.
Antibiotikum, kvůli kterému Čína argentinské maso odmítla
Čínští celníci letos na jaře zachytili v argentinské zásilce hovězího reziduum chloramfenikolu. Je to silné antibiotikum, které se u lidí nasazuje až ve chvíli, kdy ostatní přípravky selhaly, a jeho stopy zůstávají ve svalovině mimořádně dlouho. Podávat ho hospodářským zvířatům je proto zakázané v Argentině, Spojených státech, Číně, Kanadě i jinde.
Důvod je prostý. Kdo sní maso se stopovým množstvím antibiotika, dostane do těla dávku, která bakterii oslabí, ale nezabije — a ta si vypěstuje odolnost. Léčivo pak přestane fungovat všem, kdo ho jednou budou opravdu potřebovat.
Čína testovala jen část dodávky, odmítla ji ale celou. Argentinská kvóta se přitom v únoru zčtyřnásobila a u srpnového nákupu Bílý dům neuvedl, ze kterých zemí maso koupí. Maxwell zdůrazňuje, že důkaz nemá a nechce nikoho obviňovat; žádá ale, aby se do inspekce FSIS vrátili propuštění lidé a aby se dovezené maso na rezidua testovalo.
Product of USA: štítek, který konečně něco znamená
Koupit stoprocentně americký hamburger jde, jen to dá práci. Vedle chybějícího povinného značení původu měl americký zákazník ještě jeden problém: nápis Product of USA směly firmy dávat i na maso, které v zemi jen prošlo zpracováním. Umožnila to administrativa George W. Bushe a všichni prezidenti po ní to nechali být.
Maxwell podal proti té praxi stížnost k ministerstvu zemědělství a spor trval zhruba deset let; velký podíl na něm měla i Angela Huffman, prezidentka organizace Farm Action, a American Grassfed Association. Ke konci Bidenova mandátu úřad rozhodl v jejich prospěch. Dobrovolný nápis Product of USA dnes smí nést jen maso ze zvířat narozených, odchovaných, poražených a zpracovaných ve Spojených státech. Trumpova administrativa řadu jiných zemědělských pravidel z Bidenovy éry zrušila, tohle ponechala a aktivně ho prosazuje do praxe.
Používají ho hlavně regionální a lokální porážky, které se jím odlišují od JBS a Tysonu v pultu. Zákazník tak má vodítko a peníze zůstanou u amerického chovatele.
Na co se dovezené maso použije
Bezcelní okno se otevírá 1. září a potrvá devadesát dní. Nepůjde o steaky ani pečeně, ale o mleté maso. Americký dobytek je totiž vykrmený na mramorování, tedy na tuk, a k namíchání směsi s osmdesáti nebo třiasedmdesáti procenty libového je potřeba libovina odjinud. Ta se dováží často jako emulgovaná surovina.
Jde o ořezy, které zbydou na porcovacím stole. Sesbírají se do násypky a projdou strojem, jenž je rozmělní na hustou kaši — stejný postup jako u párků. Nezůstanou v ní žádné kousky. V amerických závodech je přes 70 procent pracovníků vyškolených a pracuje v provozech s odborovou organizací UFCW, navíc podléhají inspekci; u zahraničních dodavatelů to samozřejmé není.
Závěr
Obchod, který měl srazit ceny v obchodech, sráží zatím hlavně výkupní ceny americkým chovatelům a nikdo neřekl, odkud přesně se maso kupuje. Bez povinného značení původu se zákazník nedozví, jestli má mletou směs ze zámoří v mrazáku, nebo ne. Kořen problému je ale starší než tenhle nákup: trh, na kterém čtyři firmy rozhodují o ceně pro miliony lidí na obou koncích řetězce.
