Sudetoněmecký sjezd v Brně — poprvé na území České republiky — vyvolal ostrou reakci bývalého prezidenta Miloše Zemana. Ve studiu Parlamentních listů TV podrobně rozebral, proč považuje konání této akce na českém území za drzou provokaci, kritizoval přijetí předáka sudetských Němců Bernda Posselta prezidentem Petrem Pavlem a označil české politiky, kteří sjezd podporují nebo se plánují zúčastnit, za pokračovatele tradice kolaborace.
Sudetští Němci a nacismus: zapomínaná minulost
Hlavní argument proti sjezdu je jediný: popírání dějin. Sudetští Němci nebyli obětmi nacistické propagandy — byli její integrální součástí. Karl Herman Frank, sudetský Němec a obergruppenführer SS, de facto vládl protektorátu a nesl přímou odpovědnost za zločiny, jejichž obětí se stalo přes 160 000 Čechů popravených nebo zahynuvších v koncentračních táborech. Na záběr většího dějinného kontextu přišla řeč i o semináři v poslanecké sněmovně, kde historik Jiří Hejlek upozornil, že předchůdkyně NSDAP — strana DAP — byla založena v Ústí nad Labem a svůj první sjezd měla v Trutnově. Sudetští Němci tedy nacismus nepodlehli; systematicky od roku 1918 pracovali na rozložení Československého státu, pokusili se o odtržení pohraničí hned v témže roce a termín „sudetský" sám o sobě je jejich historickým konstruktem bez reálného podkladu.
Vysídlení, které po válce následovalo, je třeba vidět v této příčinné posloupnosti. Sudetští Němci byli plnoprávnými občany Československa, na nichž se vztahovaly tehdejší zákony. Svou podporou nacismu se dopustili velezrady, za niž platil trest smrti. Odsun byl tedy paradoxně aktem určitého milosrdenství.
Sjezd v Brně: provokace a zvací dopisy
Uspořádat nostalgické krajanské setkání kdekoli v Bavorsku — to není problém. Přenést sněm sudetských Němců na české území, kde jejich předci spáchali zločiny, je ale něco zcela jiného: velmi drzá provokace. Argument, že současní účastníci nemohou za zločiny svých předků, je sice pravdivý, avšak právě proto by se sněm měl konat tam, kde zapouštějí kořeny posledních osmdesát let — v Bavorsku.
Bernd Posselt, předák Sudetoněmeckého krajanského sdružení, opakovaně zdůrazňuje, že sjezd se koná na pozvání — konkrétně od neziskové organizace Meeting Brno, s podporou Milana Uhrde. Zeman to přirovnal k druhému zvacímu dopisu: jen podepisujících je tentokrát víc než v onom prvním, který kdysi mířil do Moskvy. Organizace Meeting Brno přitom čerpá dotace jak z magistrátu Brna, tak z Jihomoravského kraje — tedy z peněz daňových poplatníků. Posselt po přijetí sněmovního usnesení, jež sjezd odsoudilo, označil hlasování za frašku a karikaturu parlamentarismu. Opoziční poslanci, kteří nehlasovali ani pro, ani proti, si dle Zemana zachovali tvář jen na půl cesty — chyběla jim odvaha přidat se ke kolaborantům veřejně.
Zeman upozornil i na historickou paralelu: žádná polská vláda, ať vládne kdokoli, by podobný sněm na svém území nedovolila, protože Poláci vytrvale požadují od Německa reparace. Česko si tento sebevědomý postoj zatím nevydobylo.
Petr Pavel, Posselt a Pražský hrad
Politický rozměr sjezdu podtrhuje účast bavorského premiéra, jehož téhož dne přijme prezident Petr Pavel na Pražském hradě. Pavel se navíc v minulosti setkal s Posseltem v Bavorsku, a toto setkání ocenil. Zeman vydal prohlášení, v němž připomněl, že Pražský hrad má být symbolem důstojnosti a suverenity českého státu — nikoli lokajiství. Přijetí bavorského premiéra v den, kdy se v Brně koná sudetoněmecký sjezd, a avizovaná možnost přijetí samotného Posselta na Hradě, považuje Zeman za politicky nevhodné. Takovýto postup sice může přinést finanční zdroje pro případnou kampaň v prezidentských volbách roku 2028, ale za cenu ztráty sympatií části české veřejnosti.
Zeman rovněž okomentoval výrok Posselta, který sněmovní hlasování označil za frašku, a připomněl jeho historii: přibližně dvacet let strávil jako europoslanec, kde hlasoval proti přijetí České republiky do Evropské unie, vedl protičeské projevy a opakovaně útočil na Benešovy dekrety. Tvář smířlivého „hodného strejdy", přijíždějícího se podívat na starý kroj a poslechnout dechovku, působí na tomto pozadí přinejmenším neupřímně.
Benešovy dekrety, paragraf a česko-německé vztahy
Argument, že sudetští Němci se vzdali majetkových nároků a vyškrtli je ze stanov, Zeman odmítá jako nedostatečný. Dokud neakceptují Benešovy dekrety, je formální vzdání se nároků prázdným gestem — stačí je kdykoli vrátit. Zrušení dekretů by navíc otevřelo cestu k právním nárokům na majetek zkonfiskovaný po válce bez ohledu na jakékoli vnitřní stanovy sdružení.
Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová upozornila, že vůči organizátorům a signatářům zvacího dopisu by měl být uplatněn paragraf trestního zákoníku o neoprávněné činnosti pro cizí moc — a policie by měla konat bez čekání na trestní oznámení. Zeman k tomu poznamenal s ironií, že duch, který byl jednou vyvolán, se těžko vrací zpět do láhve.
Na závěr padla otázka, zda odpor vůči sjezdu nepoškodí česko-německé vztahy. Zeman považuje tuto obavu za scestnou: mlčení by sjezdem rozhodně neskončilo. Skutečným česko-německým vztahům prospěje otevřená kritika sjezdu, pokus o jeho zákaz — který je plně v kompetenci ministra vnitra — a veřejné odsouzení těch českých politiků, kteří akci podporují, včetně předsedy Senátu Miloše Vystrčila.
