Vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal Filip Turek se po delší odmlce vrátil do živého vysílání Xaver Live s pořadem Přísně tajné. Agenda, které se věnuje od rána do noci, je podle jeho slov naléhavá: legislativní termíny akceleračních zón se blíží, jednání o budoucnosti evropského automobilového průmyslu vrcholí a ceny pohonných hmot trápí motoristy po celé zemi.
Větrné elektrárny: nutná kompromisní cesta
Nejpalčivějším tématem večera byly akcelerační zóny pro větrné elektrárny. Česká republika je na základě evropské směrnice RED III povinna tyto zóny vymezit nejpozději v polovině roku — jinak přijde o přibližně devět miliard korun z fondů EU. Bývalá vláda přijala benevolentní přístup, který by fakticky umožnil stavbu větrníků kdekoli na zakoupeném pozemku. Nová administrativa tento stav zdědila a musí jej napravit v mimořádně krátkém čase.
Zmocněnec pracuje na redukci původně zamýšleného rozsahu zón, který dosahoval přes 2 600 km². Souběžně prosazuje přísnější podmínky v novém stavebním zákoně — minimální vzdálenost větrníků od obytných zón by měla být 700 až 800 metrů, respektive pětinásobek výšky věže. Ornitologický průzkum, který měl probíhat dva roky ve čtyřech ročních obdobích, byl v minulém cyklu proveden jen po jediný podzim — a tato pochybení jsou nyní předmětem prošetřování.
Větrné elektrárny mají v českých podmínkách zásadní nevýhodu: vítr zde fouká přibližně dvacet procent času, takže instalovaný výkon na papíře neodpovídá reálné produkci. Zároveň jde o investice s výraznou dotovanou výkupní cenou — rozdíl oproti tržní ceně elektřiny jde v součtu na stovky miliard korun za dvacet let životnosti instalací. Právě tento ekonomický mechanismus vytváří silné lobbistické tlaky, jimž zmocněnec čelí včetně varování ze strany bruselských institucí.
Politická realita neumožňuje zóny nevymezit vůbec: ztráta devítimiliardové dotace by státní rozpočet — již zatížený schodkem přes 310 miliard korun a výdaji na obsluhu dluhu přesahujícími sto miliard ročně — zasáhla citelně. Cílem je proto vymezit co nejmenší plochu a soustředit ji na lokality, kde větrníky neohrožují obydlí, přírodu ani krajinný ráz.
Záchrana automobilového průmyslu
Druhým stěžejním tématem bylo zastoupení České republiky na Radě EU pro životní prostředí (Envy). Na tomto fóru, kde každý ze 27 členských států mluví jedním hlasem, zmocněnec prezentoval stanovisko, že Česko kategoricky odmítá regulaci fakticky zakazující výrobu nových vozidel se spalovacím motorem od roku 2035. Namísto toho prosazuje průměrování emisních cílů v letech 2027 až 2032 — opatření, které by automobilkám napříč Evropou ušetřilo až patnáct miliard eur na pokutách.
Myšlenka průměrování emisních cílů byla původně prosazena do agendy Evropské komise a následně ji přijala i největší europoslanecká frakce EPP. Česká republika ji nyní hájí na úrovni Rady EU, přičemž ji podporují i japonské automobilové asociace — Toyota jako největší světový výrobce je pro tyto negociace klíčovým partnerem. Pakliže se revize pravidel podaří, automobilky by v roce 2035 mohly stále vyrábět třicet až čtyřicet procent vozidel se spalovacími motory, přičemž revize celého rámce by přišla v roce 2029.
Česká vláda dosáhla i konkrétního výsledku na domácím poli: zrušení pirátské výjimky omezující daňovou uznatelnost vozidel nad dva miliony korun. Toto opatření, zavedené v roce 2022, vedlo k tomu, že kupující i automobilová zastoupení přesouvali registrace na Slovensko. Od roku 2027 bude možné drahá vozidla opět nakupovat a registrovat v ČR bez omezení.
Proč nelze zastropovat ceny paliv
Vysoké ceny pohonných hmot jsou součástí složitější rovnice, v níž hrají zásadní roli globální události na Blízkém východě a v Hormuzském průlivu, ale také struktura státního rozpočtu. Přibližně polovina ceny benzínu tvoří daně — spotřební daň, DPH a další poplatky. Pokud by stát snížil spotřební daň, může tak učinit nejvýše o 2,50 Kč za litr, přičemž každá koruna snížení znamená výpadek příjmů státní pokladny ve výši devíti miliard korun ročně.
Zastropování ceny jako celku je ještě problematičtější — a jako varovný příklad slouží Maďarsko. V roce 2022 zastropoval Viktor Orbán cenu pohonných hmot na přibližně 480 forintů za litr (tehdy zhruba 28 Kč). Výsledkem byl dramatický nedostatek: čtvrtina čerpacích stanic sítě MOL zůstala bez paliva, poptávka vyskočila o padesát procent a ze sousedních zemí proudily desetitisíce automobilů tankovat za uměle sníženou cenu. Maďarsko bylo nakonec nuceno zastropování v prosinci 2022 zrušit.
Základní ekonomická zákonitost zní: zastropuje-li stát cenu pod tržní úrovní, distributoři přestávají mít zájem dodávat, zásoby se rychle vyčerpají a vzniká nedostatek. Zodpovědná hospodářská politika proto míří jiným směrem — apel na prodejce paliv, aby omezili marže (doporučení premiéra stanovilo maximální marži 2,50 Kč u benzínu a 3,50 Kč u nafty), a souběžně zajištění dostatečných smluvních dodávek zkapalněného plynu diverzifikací zdrojů.
Emisní povolenky a těžký průmysl
Dalším tématem debaty byl systém emisních povolenek ETS1. Cena jedné tuny CO₂ dosahuje v EU 70 až 90 eur, zatímco v USA se pohybuje mezi 12 a 25 dolary a v asijských ekonomikách je ještě nižší. Evropský průmysl proto čelí silnému tlaku přesouvat výrobu mimo EU — do Indie, Bangladéše nebo Číny, kde jsou emisní náklady zlomkové. Výsledkem je zdražení oceli, cementu, keramiky i skla a postupné zavírání evropských provozů.
Vláda připravuje na červen zvláštní jednání o možnosti vyjmout části těžkého průmyslu z ETS1 nebo zastropovat cenu povolenek mechanismem emisí nových povolenek na trh — jediný technicky realizovatelný způsob, jak cenu snížit. Schválení by ovšem vyžadovalo souhlas Německa, jehož penzijní fondy investovaly do povolenek jako do spekulativní komodity a mají zájem na vysoké ceně.
