Sněmovní den, který se táhl do nočních hodin, ukázal hned několik linií současné domácí politiky najednou: emotivní spor o sjezd sudetských Němců, technickou, ale daleko důležitější debatu o regulaci spotřebitelských úvěrů a sílící zahraniční tlak na razantní zvyšování obranných výdajů. Tři témata, která spolu na první pohled nesouvisí, dohromady popisují, v jakém stavu se nachází český rozpočet i atmosféra v dolní komoře.
Sjezd sudetských Němců v Brně rozdělil sněmovnu
Hlavním bodem dne byla mimořádná schůze k plánovanému sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (landsmanšaftu), který se má poprvé konat v Brně a podle organizátorů by měl příští rok pokračovat v Liberci. Celá akce je čtena jako součást širší snahy zpochybnit Benešovy dekrety a otevírat výsledky druhé světové války, které většina veřejnosti považovala za dávno uzavřené.
Že se osmdesát jedna let po konci války stále najdou lidé uvažující o revizi poválečného uspořádání, je z koaliční perspektivy nepochopitelné. Znepokojivé není jen samotné konání sjezdu, ale i ochota části politiků jednat s landsmanšaftem jako s relevantním partnerem a celou věc relativizovat. Argumentem proti odsunu bývá dnešní humanitární optika — jenže rok 1945 a 1946 vnímali lidé prizmatem obrovské nenávisti, kterou už nikdo ze současníků nezažil, a tehdy stěží existovalo jiné rozumné řešení. Odmítnutí principu kolektivní viny přitom neznamená souhlas s revizí dekretů; spojovat příslušnost k Evropě s historickými křivdami jiných národů je falešná paralela.
Sněmovna nakonec přijala vládní usnesení, které konání sjezdu odmítá a vyzývá pořadatele, aby od akce upustili — prošlo hlasy koaličních poslanců, zatímco opozice se jednání na protest neúčastnila. Znepokojivé je, že tlak na revizi výsledků války už nezaznívá jen z Německa, ale i z Maďarska či Rakouska, a u Maďarska se navíc pojí s nepřijatým výsledkem první světové války a trianonských hranic. Místo aby toto téma dávno vyprchalo, vrací se — a část opozice v něm vidí prostor k dialogu, což je z pohledu obrany české státnosti těžko pochopitelné.
Novela spotřebitelských úvěrů: půjčkou se stane i mobil na splátky
Zatímco média plnily titulky o nepodstatných kauzách, na rozpočtovém výboru se projednávala novela zákona o spotřebitelském úvěru — předloha vycházející z evropské směrnice, do níž ministerstvo financí zapracovává výrazně víc, než by se na první pohled zdálo. Nově by se za spotřebitelský úvěr měla považovat i bezúročná koupě zboží na splátky, typicky telefon od operátora rozložený na pět plateb. Přestože tu není žádný úrok ani navýšení, spadla by taková transakce pod regulaci — a okruh subjektů, které jí podléhají, se tím dramaticky rozšiřuje.
Druhý a spornější bod je evropský tlak na strop maximální úrokové sazby. Ministerský vzorec by za současného stavu ekonomiky zastropoval roční sazbu (RPSN) zhruba na čtyřiceti osmi procentech. To zní jako hodně, jenže u nebankovních poskytovatelů to může znamenat, že za takových podmínek přestanou půjčovat úplně. Zkušenost ze Slovenska, kde podobný strop zavedli, je varovná: nebankovní instituce z trhu odešly a lidé, kteří dřív nevěděli, kde hledat lichváře, dnes nemají jinou možnost. Místo regulovaného, byť dražšího úvěru se peníze přesouvají do šedé zóny — a s tím roste i kriminalita.
Otázka tak nestojí jednoznačně: buď tvrdě nastavit mantinely a chránit lidi před předlužením, nebo jim ponechat přístup k úvěru, ale pod kontrolou. Strop je z definice vždy špatný jako trvalé systémové řešení, i když může dávat smysl v dočasné situaci. Do hry navíc vstupují organizace, které by chtěly debatu rychle uzavřít s odkazem na to, že se o věci jednalo už loni — jenže letošní sněmovna není vázána loňskými dohodami.
Pod tutéž novelu spadají i další citlivé body. Jedním z nich je nový byznys, kdy se klienti spolu s advokátní kanceláří snaží napadat dávno splacené úvěry s tvrzením, že je vůbec neměli dostat, protože nebyli dostatečně posouzeni — a požadují vrácení úroků, o které se pak s kanceláří podělí. Hrozí, že se takové tlaky rozšíří přes celý finanční trh. Dalším bodem je doba, po kterou si registry pamatují zdravotní historii klienta: evropská předloha umožňuje až patnáct let, zatímco v Belgii a Francii je to pět. Po vyléčení vážné nemoci tak člověk může u nás čekat dlouho, než s ním pojišťovny začnou zacházet jako se zdravým — a to ovlivňuje i přístup k pojištění navázanému třeba na hypotéku.
Tlak na pět procent HDP na obranu a matematika rozpočtu
Léta nedokázala žádná vláda naplnit dvě procenta HDP na obranu; teprve na poslední chvíli se to podařilo. Nyní je tu spojenecký, zejména americký tlak směřující až k pěti procentům. Při zachování ostatních výdajů by takový skok znamenal deficit kolem šesti set miliard korun — a to bez dalších nutných investic. Jako reálný se proto jeví spíš nárůst řádu desítek miliard, přičemž konečná částka vzejde z politických jednání.
Vedle obrany tlačí na rozpočet další velké výdaje. Bez výstavby jaderných zdrojů a celkového zlevnění energie nemá země podle koaličního čtení budoucnost — Německo navíc rozjíždí rozsáhlý dotační program, který českým firmám nemůžeme konkurovat. Řada stávajících elektráren se blíží konci životnosti, takže jediným racionálním krokem je začít stavět jádro, i kdyby se časem ukázalo, že alternativní technologie typu jaderné fúze dozrály dřív. K tomu se přidává tlak na dostavbu dálnic a železnic, u nichž se očekává multiplikační efekt pro ekonomiku.
Manévrovací prostor vlády je přitom malý, protože téměř vše tvoří mandatorní výdaje. Bez jejich reformy nelze trajektorii deficitu otočit. Plánem je oddělit klíčové investice — armádu, energetiku a liniové stavby — a posuzovat je samostatně, zatímco u zbytku rozpočtu by byly lépe vidět položky, které potřebují reformu. Zároveň jsou ruce svázané koaliční aritmetikou: i když by si někteří přáli škrtat o desítky miliard, razantní řez by ohrozil stabilitu vlády, která se opírá o těsnou většinu a musí brát ohled na koaliční partnery.
Atmosféra ve sněmovně a stojící úředníci
Den ukázal i to, jak vypadá současné prostředí dolní komory. Projednání programu se protáhlo o hodiny kvůli návrhům na hlasování o okrajových bodech a celková nálada je vyhrocená. Příkladem je dění na mediálním výboru: ve chvíli, kdy chyběli dva poslanci hnutí ANO a jeden zástupce SPD, získali jinak opoziční poslanci většinu a začali přijímat usnesení, která koalice počítá při příští schůzi přehlasovat. Podobné kroky se podle pamětníků dřív nedělaly — výjezdní zasedání nesloužila ke klíčovým hlasováním.
Překvapivým zjištěním z výboru je síla úřednického aparátu. Náměstek ministerstva financí dokázal i při shodě napříč spektrem (například ve sporu o patnáctiletou lhůtu v registrech) přesvědčivě vysvětlovat, proč změna „nejde", a politici museli sáhnout po pozměňovacím návrhu a přehlasování. Je to obraz toho, co bývá označováno za „deep state" — úředníci hluboce zběhlí v detailu, kterým je relativně jedno, kdo je zrovna ministr.
Od sněmovny k finančním trhům: zlato, ropa a Írán
Část večera se stočila i k finančním trhům. Zlato dlouhodobě rostlo, protože centrální banky — včetně České národní banky v rámci devizových rezerv — po něm vytvořily poptávku jako po jistotě mezi dolarem a jinými měnami. Nedávno se ale na trhu objevil nový faktor: válka kolem Íránu a obavy z uzavření Hormuzského průplavu poslaly ceny ropy o desítky procent nahoru. V Evropě se zdražení kvůli vysokým daním do ceny pohonných hmot promítlo jen omezeně, v USA ale výrazně — a svět se začal obávat inflace.
To je klíčové, protože hrozba inflace tlačí centrální banky ke zvyšování úrokových sazeb, místo dříve očekávaného uvolňování. A čím vyšší úroky nesou dluhopisy a akcie, tím méně atraktivní je zlato, které samo žádný úrok nepřináší. Výsledná nejistota o dalším vývoji války tak žene cenu zlata nahoru i dolů — odtud jeho současná volatilita. Tlak na nižší ceny pohonných hmot je přitom i jedním z důvodů, proč lze očekávat snahu o rychlé rozuzlení konfliktu.
Závěr
Tři zdánlivě nesouvisející témata jednoho dne kreslí stejný obraz: českou politiku, která se přetahuje o symboly minulosti, zatímco zásadní ekonomická rozhodnutí — od regulace úvěrů po obří výdaje na obranu a energetiku — se odehrávají mimo hlavní pozornost médií. Bez reformy mandatorních výdajů přitom zůstává prostor pro jakýkoli z těchto cílů svázaný a manévrovací pole vlády úzké.
