Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., zubní chirurg, zakladatel kliniky Asklepion a předseda České stomatologické komory, se v rozhovoru věnoval šesti aktuálním tématům. Rozbory propojovaly mediální kauzy, soudní rozhodnutí v zahraničí, systémové problémy českého zdravotnictví i eskalující sociální napětí v sousedním Německu.
Moravcův odchod z ČT a porušení základního pravidla moderátora
Odchod Václava Moravce z České televize, který moderátor oznámil v živém vysílání v březnu 2026, otevřel debatu o profesní etice v živém vysílání. Šmucler byl jedním z prvních veřejných hlasů, kteří pojmenovali, co se vlastně stalo: moderátor v živém přenosu rozebíral politické konsekvence svého odchodu, čímž porušil základní pravidlo profese. Zaměstnavatel má vždy možnost přímý přenos přerušit, ale veřejné připisování politických motivů svému odchodu v eteru způsobuje zaměstnavateli nevratnou škodu. Rozloučení samo o sobě by bylo přijatelné — politické komentáře k důvodům odchodu nikoli.
Šmucler situaci zařadil do širšího kontextu: Moravcovi se přihodilo to, co postihuje řadu moderátorů po letech u jednoho pořadu. Vzniká pocit, že pořad patří moderátorovi, nikoli instituci, a s tím přichází ztráta kritického nadhledu nad vlastní prací. Kolegové z ČT, kteří za Moravcem nestáli, byli touto eskalací zvláště dráždeni. Samotná existence pořadu pojmenovaného po moderátorovi na veřejnoprávní televizi byla podle Šmuclera strukturální chybou: veřejnoprávnost vyžaduje institucionální neutralitu, nikoliv pořad postavený na názorech, sympatiích a antipatiích jednoho člověka. Takový formát by byl legitimní na komerční televizi — ne na ČT.
Meta: 375 milionů dolarů — ne pokuta, ale civilní odškodnění
Česká média přinesla zprávu o rozsudku proti Metě pod titulkem „tučná pokuta". Šmucler po prostudování amerických zdrojů upozornil, že jde o zásadné nepochopení právního rámce — a že tato nepřesnost se v českém zpravodajství, včetně veřejnoprávního, opakuje pravidelně. Nejde o pokutu uloženou regulátorem, nýbrž o výsledek civilního soudního řízení, jehož cílem bylo odškodnit konkrétní poškozené osoby. Za každé prokázané pochybení Meta hradila maximálně 5 000 dolarů, ale poškozených bylo enormní množství — proto celková suma dosáhla stovek milionů.
Evropský model je odlišný: Evropská komise ukládá pokutám nadnárodním firmám v takové výši, že je firmy samy označují za formu zdanění za nedostatečné odvody. Americký model přes civilní žaloby donutí firmu platit skutečným obětem a zároveň ji motivuje k systémové nápravě — bez nutnosti zavádět policejní dohled nad internetem. Soud se zabýval zejména poškozením dětí prostřednictvím Facebooku a dalších platforem, přičemž Meta dlouhodobě používala absurdně snadno obejitelnou ochranu ve stylu „klikni: jsem starší 18 let". Řízení trvalo roky — výsledný rozsudek je dovršením procesu, nikoli reaktivní sankcí.
Meta přitom dle Šmuclera v porovnání s platformou X vykazuje dnes znatelně přísnější moderaci sexuálního obsahu — právě jako reakce na probíhající soudní tlak. Výsledek řízení bude firmu dále motivovat k zodpovědnějšímu přístupu k dětem. Šmucler nepovažuje kauzu za začátek konce sociálních sítí — jde o normální vývoj právního prostředí kolem nových technologií.
Zdravotní pojišťovny: přerozdělení 7,9 miliardy a nutná reforma
Poslanci schválili přerozdělení přibližně osmi miliard korun ze Všeobecné zdravotní pojišťovny ostatním pojišťovnám. Šmucler téma detailně rozebral, přičemž upozornil, že mediální titulky o „nespravedlnosti" situaci zjednodušují. Příčinou nerovnováhy bylo přihlašování ukrajinských migrantů na VZP hromadně a automaticky — ačkoli šlo o dvě různé skupiny: státní pojištěnce (jejichž náklady stát platil dopředu) a osoby, které si postupně legalizovaly pracovní vztahy v ČR a začaly odvádět pojistné.
Výsledkem byl neúměrný přírůstek prostředků u VZP, zatímco ostatní pojišťovny nebyly ani technicky připraveny se tohoto přílivu účastnit. Přerozdělení je proto správným krokem — ale co se titulky nezmiňují, je doprovodná čistka: ministr zdravotnictví vyměnil ředitele v pojišťovnách, které hospodařily špatně i před tímto přílivem. Noc dlouhých nožů doběhla výměnou posledního ředitele pojišťovny ministerstva vnitra.
Šmucler využil příležitost pro hlubší rozbor českého systému zdravotního pojištění. Sedm pojišťoven je podle něj zbytečně málo — ideálně by mělo fungovat třicet až čtyřicet specializovaných pojišťoven zaměřených třeba na kraje bez fakultních nemocnic nebo na specifické profese. Zatím přetrvává systémový paradox: nemocnice byla historicky odměňována za komplikace prodlužující léčbu, nikoli za rychlé vyléčení. Teprve nyní se začínají sbírat a zveřejňovat data o výkonnosti nemocnic — v gynekologii a porodnictví ukázaly trojnásobné rozdíly v míře komplikací mezi srovnatelnými zařízeními. Pojišťovny mají potenciál stát se nástrojem tlaku na kvalitu, pokud dostanou skutečnou autonomii a budou soutěžit o pacienty i přes cenu výkonů.
Německo: exploze násilí, nebo složitější příběh?
Mediální zpráva o německém kancléři Merzovi a „explozi násilí" byla podle Šmuclera typickým příkladem vytrhování události z kontextu. Merz reagoval na konkrétní násilí v Berlíně, které vzniklo v souvislosti s demonstrací proti deepfake pornografii — nikoliv primárně na migraci. Šmucler upozornil, že technologie deepfake dospěla do stádia, kdy realistické falešné video kohokoli z pornografického kontextu je dnes snadno dostupné, a společenská reakce na to byla v Německu silná.
Druhý příběh, který Merz otevřel — ochrana žen — se migrantů týkal okrajově. Data jsou totiž výrazně jiná, než jak je prezentuje zjednodušené zpravodajství: v Německu se ročně odehraje přibližně 250 000 útoků na ženy, zhruba 132 žen ročně přijde o život. Velká část pachatelů jsou etničtí Němci. Zahraniční lékaři a zdravotníci pracující v německých nemocnicích jsou prý opakovaně šokováni mírou domácího násilí ze strany autochtonního obyvatelstva — fenoménem, který v Česku nemá srovnatelný rozsah.
Migranti, kteří se neintegrovali a žijí z dávek, do problému přispívají, ale zdaleka nejsou jeho jedinou příčinou. Narůstá radikalizace části německé majoritní společnosti, žijící ve strachu z ekonomického úpadku a rostoucí nezaměstnanosti. Německo čelí energetické krizi vlastního výběru: zavřelo jaderné elektrárny, investuje miliardy do jejich likvidace, nemá funkční Nordstream a závisí na drahém dovozu. Bez obnovy hospodářské síly nebude ani sociální stabilita. AFD roste, koaliční politici ji odmítají pustit k moci, ale pokud tento stav přetrvá, může se stát, že ji nikdo nebude chtít a přesto bude mít jednoho dne majoritu.
Dozimetr: vyšetřovací komise sněmovny a co od ní čekat
Sněmovna schválila vznik vyšetřovací komise k dopravní korupční kauze Dozimetr. Šmucler komisi zasadil do historického srovnání: jedinou parlamentní komisí, která skutečně přinesla výsledky, byla ta z roku 1989 — a to proto, že tehdy existovala totální nedůvěra v policii, státní zastupitelství i soudy. Dnes je situace jiná. Věc je z velké části již na úrovni soudního řízení a orgány činné v trestním řízení mají politicky čistší prostředí než dříve.
Funkce takovéto komise je spíše politická než vyšetřovací: dává parlamentním stranám prostor mluvit o kauze, udržuje ji v mediálním prostoru a signalizuje veřejnosti zájem o věc. Reálný přínos pro trestní řízení je mizivý — a Šmucler nevylučuje ani opačný efekt, kdy přílišná mediální saturace tématu vede k tomu, že veřejnost ztratí zájem dříve, než padne rozsudek. Komise se přitom otevírá zároveň s obnoveným vyšetřováním Agrofertu — obě strany politického spektra tak mají svůj výšetřovací prostor.
EU a pornografické stránky: regulace vs. civilní právo
Evropská komise zahájila řízení proti pornografickým serverům v rámci ochrany dětí. Šmucler téma navázal na případ Mety a zdůraznil zásadní systémový rozdíl: zatímco USA jdou cestou občanskoprávní odpovědnosti — kdy poškozené osoby mohou vymáhat odškodnění a firmy jsou tlakovány k reálné nápravě — EU postupuje regulatorně přes státní orgány. Z hlediska demokracie je to podle Šmuclera znepokojivější přístup, protože přenáší odpovědnost za definici přijatelného obsahu ze soudů na administrativní komisi.
Dosavadní ochrana dětí před pornografickým obsahem je v EU prakticky neúčinná: stačí kliknout na „potvrzuji, že je mi 18 let" a přístup je okamžitě udělen. Americké soudy naopak ukázaly, že tato mechanická bariéra je právně nedostatečná. Existují sofistikovanější technická řešení — Šmucler je zmínil jako nadcházející téma — která nevyžadují plošnou identifikaci uživatelů průkazem totožnosti. Riziko, které EU podceňuje, je právě to, že ambice chránit děti může posloužit jako záminka k zavedení policejního dohledu nad celým internetem.
