Česká politika se v posledních dnech přesunula tam, kde se jí zjevně daří nejlépe: na vozovku, na sociální sítě a do vlastních videí. Jedna křižovatka rozdělila národ na dopravní znalce, prezident se k nehodě vyjádřil dřív, než ji uzavřela policie, a hned několik politiků si natočilo vlastní medailonek. Přehled toho, o čem se mluví.
Značení, které rozdělilo národ
Náměstí I. P. Pavlova, pražskému uchu důvěrně známé jako Pavlák, je momentálně nejsledovanější křižovatkou v zemi. Kolem vodorovného značení se rozhořela debata, protože se v místě dodatečně upravovalo, a výsledek je natolik nepovedený, že se z něj přes noc stal terč posměchu.
Sociální sítě proto zaplavil obrázek, na kterém čáry na vozovce osobně přemalovává prezident republiky. Jde o práci umělé inteligence — což je poznámka, kterou je dnes potřeba připojovat pod každou druhou fotografii, a tahle patří obzvlášť Vítu Rakušanovi.
Rozsudek dřív než vyšetřování
Policie případ teprve šetří, ale rozsudek už zazněl — a to z Hradu. Prezident Petr Pavel se k nehodě veřejně vyjádřil v tom smyslu, že pravidla vypadají hrubě porušená a rozhodující bude osobní odpovědnost. Ať už si o tom kdo myslí cokoli, praktický důsledek se nabízí sám: kdo příště nabourá, nemusí volat policii, stačí zavolat na Hrad.
Na sociálních sítích se mezitím rozjely lidové soudy, o kterých si leckdo myslel, že je zná už jen z učebnic dějepisu — a fungují spolehlivě. A když už rodina na Hradě k platu pobírá i příspěvek pro první dámu, je aspoň hezké, že za ty peníze přibyla rovnou i agenda dopravního znalce.
Trabant proti terénnímu kolosu
Do debaty o tom, jestli velké terénní vozy patří do města, se vložil cestovatel Dan Přibáň, který na sítích postavil řidiče trabantů proti majitelům mercedesů třídy G. Formulaci zvolil takovou, že ji tady raději jen parafrázujeme: podle něj si řidič malého auta nemá potřebu nic dokazovat. Při pohledu na české silnice se ovšem zdá, že takových řidičů, kteří si potřebují dokazovat hodně, jezdí kolem spousta.
Jediná námitka, která se k tomu přidává, míří na to, že trabantí výpravy vznikají s podporou veřejnoprávní televize, tedy z veřejných peněz. Jinak platí, že každá kauza tuhle zemi něčím obohatí: po jedné se všichni naučili, že existuje Ankara, po druhé se ze všech přes noc stali ústavní soudci a teď máme národ dopravních expertů.
Bývalá koalice si stojí za svým
Bývalá vládní koalice se přesunula z Úřadu vlády do studia s oranžovými panely na stěně a lampičkami z levného nábytkářského řetězce a natáčí společná videa. Eva Decroix v jednom z nich vedle Petra Fialy připomněla, že za minulé vlády byla Česká republika v Evropě respektovaným partnerem — nejen členem koalic, ale často i jejich iniciátorem; padl odkaz na muniční iniciativu i na cestu vlakem na Ukrajinu.
Dnes prý Česko sedí na druhé koleji a současný premiér působí v zahraničí spíš jako někdo, kdo se dožaduje pozdravu od Trumpa. Zajímavé na tom je, že v jádru věci se nelže: lídry jsme skutečně byli. Podepsali jsme se na zákazu spalovacích motorů, na finále Green Dealu i na emisních povolenkách. Za co přesně si zasloužíme respekt, už je otázka pro voliče.
Volby prohrané, reflexe žádná
Nejnápadnější na těch videích je, že o výsledku voleb se v nich mluví jako o nedorozumění. Petr Fiala prohru vysvětluje tím, že jedenáctiprocentní odstup od ANO při kandidatuře tří stran zase taková porážka není — a kdyby se do sněmovny nedostali Motoristé, byl by prý dál premiérem.
Rétorika zůstala stejná, změnilo se jen studio. Staré rčení radí neplést se nepříteli do cesty, když dělá jednu chybu za druhou. Zdá se, že tady se ho někdo drží velmi svědomitě.
Třetí nejvlivnější europoslanec podle sebe sama
Jeden z českých europoslanců si na sociální sítě vyvěsil vlastní vysvědčení: třetí nejvlivnější český europoslanec, pracuji naplno, přináším výsledky. Odvolává se přitom na žebříček nazvaný EU Matrix.
Kdo se s výsledky téhle práce doopravdy setkal, může být sdělením mírně zaskočený. A hlavně se nabízí otázka, kdo je za takového stavu jednička a dvojka.
Den v životě předsedy TOP 09
Předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel se rozhodl vyvrátit představu, že poslanci chodí do sněmovny jen na chlebíčky, a natočil svůj běžný den: ranní klid před prvním telefonátem, cesta do práce pěšky, předsednictvo strany, pár vteřin před kamerami novinářů, poslanecký klub. Do záběru se dostalo i oblékání, takže diváci viděli šéfa parlamentní strany ve spodním prádle.
Sebeprezentace politiků se posouvá rychleji, než stačíme sledovat. Zbývá jen otázka, co bude v příštím dílu — a jestli by se s tím nemělo přihlásit rovnou do soutěžní sekce karlovarského festivalu.
Senát shání specialisty na sociální sítě
Kancelář předsedy Senátu Miloše Vystrčila zveřejnila nabídku práce: hledá specialistku nebo specialistu na sociální sítě. Ochota pomoci by se našla, jen není jisté, jestli je právě tohle obor, ve kterém pomoc nejvíc chybí.
Připomíná se totiž nedávná cesta na Tchaj-wan, na kterou předseda Senátu vzal mladého tvůrce videí. Letenka a hotel stály veřejné rozpočty víc než sedmdesát tisíc korun a zdůvodnění znělo, že je potřeba srozumitelně vysvětlovat význam česko-tchajwanských vztahů. Vysvětlovat by ovšem potřeboval leckdo — třeba i politik, který v jiném videu jen mlčky a zamračeně vyhlíží. Nečeká na to, až někdo omezí pohyb ruských diplomatů; vyhlíží návrat do Černínského paláce.
ODS, Praha 1 a kandidatura, kterou vedení nechce
Ve straně, která bývala vážnou politickou silou, se teď hraje o Prahu 1. Předseda ODS Martin Kupka opakuje, že vedení s kandidaturou Filipa Dvořáka nesouhlasí. Místní organizace si za svým kandidátem stojí a Dvořák sám odpovídá stručným vzkazem v angličtině, který se dá přeložit jako koho to zajímá.
Předsedu strany tak neposlechne ani obvodní organizace v centru Prahy. Ještě si pamatujeme dobu, kdy tahle značka nebyla pro smích.
Zamčený profil
Europoslankyně Danuše Nerudová si zamkla profil na síti X. Příspěvky jsou nově chráněné, takže je uvidí jen schválení sledující.
Logiku to má: sociální sítě má člověk přece proto, aby mu na nich lidé psali, jak je skvělý — ne proto, aby mu psali, co si opravdu myslí.
Potlesk v Karlových Varech
Karlovarský festival přivítal prezidentský pár dlouhým potleskem a nadšením v ulicích. Objevil se dokonce text, podle kterého letošní ročník nevyhrál žádný film, ale prezident.
Kdyby v polovině devadesátých let někdo tehdejšímu festivalovému publiku předpověděl, komu bude v roce 2026 vestoje tleskat, přijela by pro něj sanitka — a dnes by ho označili za dezinformátora. Laťka je zkrátka nasazená tak nízko, že stačí mírně zvednout nohu a je přeskočená. A při pohledu na to, jak se z Hradu pečlivě dávkují fotografie, se nabízí srovnání s budováním obrazu, které tady kdysi patřilo k jiným režimům.
Závěr
Společným jmenovatelem všech těchhle scén je sebeprezentace. Politici natáčejí sami sebe, zamykají si profily, vyvěšují si vlastní žebříčky a nechávají se odměňovat potleskem. Ověřitelné výsledky práce se do videa vejdou hůř než ranní procházka do zaměstnání — a hodnoty, kterými se přitom hojně argumentuje, jsou v takové koncentraci docela těžké na zažití.
