Politický týden nabídl tolik bizarních obrázků, že si z nich satira píše sama. Připálený velikonoční mazanec europoslankyně, prezident, který během sedmi dnů obrátil názor na to, kdo má reprezentovat zemi na summitu NATO, kající se poslankyně vládní strany a předseda ODS chystající se nocovat ve spacáku ve sněmovně. Následující glosy berou aktuální zpravodajské titulky jako materiál pro ironický komentář – tón je úmyslně přehnaný, fakta pod ním ovšem sedí.
Připálený mazanec Danuše Nerudové
Velikonoce mají od letošního roku novou tradici. Jako se o Vánocích pouští Pelíšky, o Velikonocích se prý napříště bude pouštět video, v němž europoslankyně Danuše Nerudová ukazuje vlastnoručně upečený mazanec. Výsledek působí spíš jako placka než jako mazanec – podle vyprávění z videa za to může polohrubá mouka místo hladké a rada od chatbota, jestli jde takhle péct vůbec.
Ironický komentář nešetří ani tituly: Nerudová je sice paní profesorka, ale péct mazance je prý jiná disciplína než cokoli, co se dá zvládnout akademickou hodností. A když už jsme u rodinné tradice pochlubit se na sociálních sítích, dostává prostor i jízlivá poznámka, že europarlament je jedno velké „těsto“, z nějž podobné výtvory vycházejí zákonitě – tam prý je řada podobně naladěných lidí na svém místě.
Kdo vezme Pavla do Ankary
Dění týdne ovládl prezident Petr Pavel a jeho schopnost „převléct kabát“. Týden začal Pavlovým výrokem, že o složení delegace na summit NATO rozhoduje vláda – tedy korektně, podle ústavní dělby moci. Jenže pak prý přišlo druhé čtení a všechno bylo najednou naopak: prezident chce stát v čele delegace, jejímž členem oficiálně nebude, a premiéra by vzal po svém boku.
Z toho komentář těží naplno. Pavel pohrozil kompetenční žalobou k Ústavnímu soudu, kdyby ho vláda na summit do turecké Ankary nevzala – a tady přichází jízlivá nedůvěra: ústavní soudci by prý mohli „ohnout“ výklad tak, aby vláda musela prezidentovi cestu umožnit. Mezi řádky se objevuje i jméno ministra zahraničí Petra Macinky, který stojí v opozici vůči Pavlově účasti – spor totiž navazuje na předchozí konflikt kolem jmenování Filipa Turka do vlády.
Satirická nadstavba pak prezidenta líčí jako neúnavného cestovatele, který potřebuje být pořád někde a sbírat nové podněty – ať už by to byla Ankara, nebo třeba Latinská Amerika. Padne i poznámka, že na summitu by se Pavel setkal s Donaldem Trumpem, kterého opakovaně kritizuje, takže důvodů, proč tam jet, je prý dost. A protože premiér Andrej Babiš strávil část týdne na dovolené, neujde mu ani srovnání rolí: kdo komu vlastně po volbách blokoval nástup a kontroloval program.
Kající poslankyně a stín minulých procesů
Poslankyně ODS Lucie Bartošová zveřejnila prohlášení o tom, že její hlas pro Stanislava Berkovce jako kandidáta na radního České televize ve výboru byl chybné rozhodnutí a špatné vyhodnocení situace, za které bere plnou odpovědnost. Při hlasování na plénu už podle svých slov Berkovce ani další jmenované kandidáty nepodpoří.
Ironický komentář v tom slyší ozvěnu sebekritik z dávných monstrprocesů – dikci kajícníka, který se na plénu přiznává k „chybným rozhodnutím a špatnému vyhodnocení situace“. Mrazivé prý je, že tato rétorika se vrací u mladé generace, která éru, z níž je odvozena, nezažila. A pointa míří na samotnou ODS: zachraňovat demokracii a přitom v tajné volbě dopředu veřejně oznamovat, koho člověk bude a nebude volit, je samo o sobě paradoxní.
Cyklistka, mimozemšťané a benzínkový premiér
Druhá polovina glos sbírá galerii dalších „úkazů“. Jednou z nich je žena, která ve veřejném vystoupení vysvětluje, že nedostatku ropy se nebojí, protože jezdí na kole, a že na planetě je všeho dostatek, jen je to nespravedlivě rozdělené – takže ji prý trápí hlavně nedostatek lásky. Komentář to dovádí do absurdna úvahou o mimozemských civilizacích a nelegální migraci na kole ze Slovenska.
Hned vedle stojí výrok jiné mluvčí, podle níž ceny paliv neřeší majitelé elektromobilů. Satira obě vyjádření spojuje do jednoho vzorce: vyhýbat se problému tím, že se člověk tváří, že neexistuje. A do třetice přichází postava politika, který si na benzínce natáčí videa o cenách nafty a nevšiml si, že mezitím uplynulo několik dní a ceny se změnily. Ironie z něj dělá „premiéra ve fake Strakovce“, kterému by prý prospěl detox od sociálních sítí.
Kupka ve spacáku jako ironie dějin
Vrcholem týdenního přehledu je obraz, který komentář označuje za krásnou ironii dějin: předseda ODS Martin Kupka se chystá bránit televizní poplatky tím, že je připraven nocovat ve spacáku přímo ve sněmovně, aby zablokoval projednání jejich zrušení. Jenže právě „spacáková demonstrace“ byla kdysi spojena s ODS – a teď ji strana pořádá znovu, tentokrát na obranu veřejnoprávní televize.
Glosa to čte jako symbol toho, jak se atmosféra v zemi mění sama od sebe, bez jediné změny v zákonech. A do téhož rámce zapadá i scéna, v níž premiér Petr Fiala glorifikuje předsedu Senátu Miloše Vystrčila jako člověka pevných morálních zásad – přičemž ironie spočívá v tom, že o setrvání ve funkcích se tu mluví, jako by se nic nezměnilo, ačkoli politické role už dávno přerozdělily volby.
Závěr
Týdenní přehled spojuje pět zdánlivě nesouvisejících obrázků do jednoho ironického oblouku: od připáleného mazance přes prezidentovo otáčení kvůli summitu a kajícnou poslankyni až po spacák ve sněmovně. Pod nadsázkou a sarkasmem se skrývá vážnější teze – že politická scéna produkuje jeden tragikomický výjev za druhým a že leccos z dřívějších časů se vrací nikoli paragrafem, ale náladou. Příští týden prý nebude o nic méně výživný.
